Jednou z nejzajímavějších učinkující na loňského ročníku Brutal Assault byla kalifornská rodačka a skutečná královna černočerné noci Chelsea Wolfe. Postarala se především o příjemné melancholické osvěžení, oproti tradiční deathmetalové smršti, kterou festival nabízí.
Nicméně, v našich končinách se nejedná o žádnou neznámou. Nejde nutně o použití skladby Feral Love v jednom z trailerů oblíbeného seriálu Hra o trůny. Vystoupila u nás již počtvrté, jak v klubu Lucerna Music Bar, tak ideálně zapadla i do prostor Divadla Dobeška nebo k doplnění post rockové instituce Russian Circles v Meet Factory. Nicméně, festivalové pódium bylo pro její tvorbu, zcela jiným vesmírem, což se nejlépe projevilo při použití masivních elektronických efektů. S Chelsea Wolfe jsme se setkali krátce před jejím vystoupením v útrobách pevnosti Josefov.
Jak si užíváš dnešní počasí?
Normálně si deštivé počasí užívám, ale pro nástroje to nejsou ideální podmínky. Na druhou stranu, není nic lepšího, než když je po ránu nebe krásně šedé. Sluníčko je pro mě až moc otravné. (smích)
Máš radši dlouhé propršené dny, nebo náhlé změny počasí? Já jsem třeba dětství trávil u babičky v chorvatském vnitrozemí a nic se nedá srovnat s balkánskými apokalyptickými bouřkami.
To muselo být úžasné! Ráda se zachumlám doma v teple a pozoruju, jak pořád dokola prší, ale náhlé explozivní počasí je mnohem více strhující a zároveň nesmírně inspirativní.
Když už jsme zmínili vzpomínky na dětství, ve tvé sbírce kytar má stále klíčové místo akustická kytara, kterou ti již v raném věku věnovala maminka. Ale co další modely, v čele se značkou Taylor Guitars?
Pokud začneme s akustickými, tak tu od maminky jsem vyhrabala před mnoha lety v garáži a velmi rychle jsem si ji přivlastnila. (smích) Byla to hlavně první věc, pro kterou jsem se naučila psát.
První prasklé struny...
Používám na ní stejné struny ze sedmdesátých let a nedám na ně dopustit. Nicméně už od začátku jsem měla prasklou ladičku, a proto jsem měla vždy podladěno na standardní déčko, což mi maximálně vyhovuje. Později mi táta věnoval svou kytaru značky Guild, rovněž ze sedmdesátých let. Je krásná, plná života a nádherně se mi s ní skládá. Používal ji řadu let, a proto na ni nedám dopustit. Nicméně když vznikalo mé akustické album, Taylor Guitars mi věnovali model 716ce. Je to velice příjemný model na hraní, a hlavně zní úžasně. Vím, že to není ideální a dost tím zvuk zprasím, ale stejně ji nejradši zapojuju do zesilovačů na elektrické kytary. Rozhodně nefandím zapojení akustiky rovnou do péáčka. Je to až moc uhlazené. Chceš přejít na elektrické kytary?
Rozhodně, ale zároveň pochybuju, že jsi použila první model, co ti někdo nabídl. Navíc pokud se jednalo o tvé první živé album. Dárky od rodičů jsou posvátné, ale jistě jsi vyzkoušela více modelů, a hlavně se ti muselo nabídnout více firem...
Vyzkoušela jsem nějaké barytonové kytary, a dokonce mezi nimi byla i jedna dvanáctistrunná. Až poté to vyhrál model 716ce. Řídím se hlavně svými pocity a hlavně tím, co na to řekne má levá ruka. Mám totiž hrozně ráda úzké krky. Sice mám dost velké ruce, ale zároveň mi vyhovuje ten pocit, že obsáhnu prsty více poloh a hmatů. Přesně proto jsem si vybrala pro kapelní sety Gibson ES-335. Tělo kytary je duté, a proto má ten kouzelný akustický dojem. Navrch přidám několik pedálů, především se mi líbí kousek jménem Earthquaker. V případě akustických používám jen trochu zkreslení.
Konzultovala jsi své nastavení s kolegy, například ze sludge metalové scény, v čele s Kylesa a Neurosis, kteří jsou experti na pedály?
Přestože Neurosis miluju a Kylesu mi už doporučovalo víc lidí, nikdy jsem s nikým mimo svou vlastní kapelu vybavení nekonzultovala. Mám sice hromadu známých, ale mí spoluhráči mají obdivuhodný přehled. Zbytek je založen na pokusech a omylech. Zároveň mnoho kytarových pedálů znám, protože jsem skrze ně proháněla své vokály. Mnohem dříve, než jsem je začala používat pro jejich primární účel. Dnes mám proto z čeho vybírat.
Jsou tu dnes s tebou tví dva hlavní parťáci, Ben Chisholm a Andrea Calderon?
Ben a Andrea se mnou spolupracují primárně v rámci akustických setů. Dnes tu vystupujeme jako čtyřčlenné těleso, kde máme bicí, sólového kytaristu, já hraju na kytaru a Ben obsluhuje klávesy a basu. Ben je můj skutečně nejbližší parťák, se kterým hraju ve všech obsazeních a zároveň spolu skládáme. Dalšími členy jsou Bryan Tulao - kytara a Jessica Gowrie - bicí. Jessica je má kamarádka už řadu let a hodně mě toho naučila o vybavení všeho druhu.
Na seznamu tvých nejbližších jsou nepochybně i postrockoví Russian Circles, se kterými jsi rovněž spolupracovala. Sleduju je už řadu let a zároveň mě vždy těší, že vaše evropská turné vždy začínají stejně.
Máme to stejně a vděčíme za to úžasným Nomads of Prague.
Čím si tato agentura, se kterou jsem se mimochodem poprvé setkal v Barceloně na koncertě Kylesy, získala tvou důvěru?
Mají skutečně úžasný tým lidí, a svého tour manažera proto neměníme od roku 2012. Hodně taky oceňuji, že jejich vybavení je vždy ve výborné kondici. Proto si třeba vždy objednávám vysokowattový zesilovač, který je vždy parádně připraven a zní výborně.
Propadliště dějin
Musím uznat, že i přes analýzu tvé kompletní diskografie u mě stále vede tvá poslední deska Abyss, která pro mě také byla prvním kontaktem s tvou tvorbou. Nicméně jen u tebe a maďarského avantgardního projektu Thy Catafalque jsem zažil, že by mi někdo řekl: Vynechejte má první alba. Ty jsi je dokonce vyhazovala. Přibliž nám, prosím, tvé těžké začátky.
Možná ani nebyly tak těžké, jako nepříjemné, protože jsem ze srdce toužila hrát hudbu, ale neslyšela jsem ji na nahrávce tak, jak jsem si to představovala. Produkční tým tehdy toužil po čistém a hlavně přeprodukovaném zvuku. Prostě to nefungovalo. Zároveň jsem nevěděla, jak mám krotit sebe sama. Byla jsem mladá, nezkušená, poprvé ve studiu a hodně jsem si taky podělala sama. Byla to prostě tvrdá, ale cenná lekce, kterou jsem si musela projít. Na nahrávce bylo příliš slov, informací, jednoduše příliš všeho, a mě se to najednou neskutečně hnusilo. Všechno jsem proto zničila a rozhodla se, že si všechno udělám po svém. Dala jsem na staré dobré osmistopé nahrávací zařízení a všechno nahrála znovu od píky. Jsem takhle mnohem šťastnější a věř mi, profesionální studio nemusí být nejlepším řešením. Naučila jsem se si dost věcí zařídit sama. Je možné, že tomu asi všichni nevěří, protože jsem žena...
Srát na ně...
Jo, srát na ně! Tohle je můj projekt a vždycky to byl můj projekt. Jistě, sestava se v průběhu let měnila, ale já tu budu vždycky. Jsem diktátor a tady není prostor pro demokracii! (smích) Nakonec jde hlavně o to, co chci já! Hudebně samozřejmě. (smích)
Když mě někdo žádal o přirovnání tvé tvorby k něčemu, co už mé okolí zná, těžko se hledaly podobnosti. Napadlo mě, že když máš blízko k blackmetalové scéně, zdali ti něco říká dánská umělkyně Myrkur?
Ano, známe se. Dokonce se zítra poprvé potkáme v Göteborgu na festivalu Way Out West.
To se teda tour manažer předvedl.
Trošku z ruky, pravda, ale jinak je moc šikovný. (smích) Na Myrkur se opravdu moc těším, protože má nádherný hlas a moc se mi líbí její tvorba.
Pokud jde o tebe a tvé dosavadní dílo, Abyss je bezkonkurenčně nejtvrdší deska. Všude jsi prohlašovala, že sis konečně vytvořila pohodlné podmínky. Tohle je tedy ta pravá tvář Chelsea Wolfe?
Když jsem album nahrávala, chtěla jsem, aby bylo pořádně heavy. Hodně za to taky můžou kapely, se kterými jsem koncertovala, a silně mě ovlivnily: Russian Circles, Queens of The Stone Age nebo True Widow. Všechno to jsou hodně tvrdé věci a kapacity žánrů stoner rock, doom rock a metal. Poté, co jsem tenhle druh hudby slyšela každý večer, toužila jsem se i já vydat tímto směrem.
Šátky a sny
V počátcích kariéry ses potýkala i s překvapivým problémem: strachem z publika. Tento problém ale nemusí potkávat nutně jen muzikanty a může to trápit kohokoliv, kdo kdy musel prezentovat něco ve škole nebo v práci. Jaký máš pro nás tip k překonání tohoto bloku?
Myslím, že je to jen o praxi. Musíš se donutit to opakovat tak dlouho, dokud ti to nepřestane vadit. Nicméně když jsem začínala, byla jsem z toho úplně v prdeli, sotva jsem vylezla na pódium, natož abych vydržela až do konce. Musela jsem proto hledat alternativy od šátků přes tvář až po chlast. (smích) Dlouho mě to trápilo, ale dopředu mě posunovala touha stát se lepším bavičem. Velkou službu zároveň vykoná čas. Je mi třiatřicet a jsem mnohem více spokojená se svou pletí a stavem mysli. Mám před sebou jakožto vystupující ještě hodně dlouhou cestu, ale jsem už mnohem uvolněnější a dokážu být jednoduše sama sebou.
Tomuto procesu sebeuvědomění může hodně napomoci meditace. Máš s ní osobní zkušenosti?
Ty, ani moc ne. Pravda je, že mi to už hodně lidí doporučilo. Určitě i proto, že moje výkyvy nálad dokážou být hodně extrémní. Jednou jsem plná úzkosti, a pak zase úplně v pohodě a klidná. Meditaci jsem párkrát zkusila, ale zjistila jsem, že mi víc vyhovují fyzičtější aktivity typu jóga. Možná to není tak duchovní, ale uklidňují mě pomalé pohyby těla.
Jednou jsem si zašel na veřejné cvičení jógy v jednom z pražských parků a posledních patnáct minut bylo věnováno právě meditaci. Tvoje lekce tedy tuto nástavbu neobsahují?
Ne, nic takového jsem nezažila, ale určitě to velmi ráda někdy v téhle kombinaci vyzkouším.
Omlouvám se, že si dovolím další otázku na tělo. Nicméně spánkem strávíme třetinu života a jeden z mých nejbližších přátel, stejně jako ty, trpí spánkovou paralýzou. Podle některých studií se alespoň jednou setkalo s podobným zážitkem až deset procent lidí. Kreativní inspirace stranou, jak se ti podařilo se s tímto problémem poprat?
Nejvíce mi prospělo vystěhovat se z města. Nejméně pět let jsem žila v Los Angeles, a to je opravdu šílené prostředí přeplněné lidmi. Nemluvě o spolubydlících a sousedech. Kvůli albu Abyss jsem musela od toho hluku akutně vypadnout. Naštěstí jsem objevila možnosti pronájmu bydlení daleko v horách. Okamžitě se mi zlepšil spánek, protože všude okolo byl jen klid. Možná až na pár kojotů v dálce. (smích) Zpočátku jsem z toho dokonalého ticha byla překvapená a trochu i vyděšená, ale velice rychle mi došlo, jak mi to prospívá. Veškerá práce mi šla lépe od ruky, a ten krásný spánek, přátelé! Samotou ke spokojenosti! Příroda je teď mou vírou a meditační místností.
Ze slečny ženou
Zprvu mi to přišlo překvapivé, ale nyní opravdu chápu, proč je ti tak blízká norská black metalová scéna. Jak hodnotíš vývoj svých oblíbenců Burzum a Gorgoroth, kteří si prošli více než radikálními změnami?
No, především Burzum už v poslední době vůbec neposlouchám, protože jsem hodně zhnusená názory Varga Vikernese. Dříve jsem to dokázala určitým způsobem oddělovat, ale čím jsem starší, tím méně chci být spojována s někým, kdo zastává rasistické názory. Pokud jde o Gorgoroth, odchodem Gaahla pro mě všechno skončilo. Jsem věčná fanynka jeho éry a primárně jeho hlasu. Moc jsem si proto oblíbila i jeho projekt Wardruna. Pochybuju, že v něm pokračuje, ale budu mít pro něj vždy slabost, když pak člověk ze záznamů vidí, jak se chová naživo a pracuje s hrubým vokálem. Moc bych si přála, abych tak dokázala zpívat. (smích) Asi mám i trochu strach...
Často jsi zmiňovala, že právě tento vokální nedostatek vynahrazuješ kytarovým zvukem. Přibliž nám to, prosím.
Vždycky jsem to brala trochu jako hendikep, protože můj hlas je celkem přirozeně jemný. Proto se tak vyžívám v zkreslení kytarového zvuku. Nicméně občas jsem si vyzkoušela nějaký ten ječák naživo. Někdy se nechám unést okamžikem a jindy ten křik zase schovám za hutný rif. Každopádně podobný druh zpěvu je destruktivní pro moje hlasivky. Večer si zablbnu a druhý den jsem úplně neschopná čehokoliv. Proto je nutné jednu část obětovat. Sice to kolegům, kteří můžou řvát celý večer, závidím, ale zároveň nechápu, jak to, do prdele, dělají. (smích) Musím to pak přenechat někomu z kolegů, abychom zvládli zítřejší kšeft...
Do toho vystupuješ v jedenáct večer a chlad, vítr, déšť na tebe musí rovněž působit negativně. Zkoušíš i třeba nějaké tipy vokálních koučů nebo třeba čarodějné směsi o česneku, zázvoru nebo něčem podobném? (smích)
To ne. (smích) Piju hodně čaj s medem a dávám si záležet na rozezpívání. V mém věku už není prostor pro kraviny, protože chci každý večer předvést stoprocentní výkon. Dřív jsem na to úplně srala a není divu, že jsem pořád kašlala. Hrozně ráda bych na to nemyslela ani dnes a kouřila jednu cigaretu za druhou, ale už to prostě nejde. (smích)
Tento rozhovor by nevznikl, pokud by mi kolega Waghiss (Full Moon) neumožnil, přidat se k němu do finální části nekonečné řady na akreditace, během prvního deštivého dne na festivalu Brutal Assault. Děkuji.
www:
