Nejenom Steinberg se loni rozhodl zamířit o třídu výš, než kam jeho produkty původně patřily. Svoje nové, ale na své mládí už perfektně vyzbrojené, dítě vyslal do světa na zkušenou i Cakewalk. Jeho jméno je Sonar a zdá se, že už je ve (vybrané) společnosti značně oblíbené.
Opravdu, kde se tenhle zajíc mezi multitrack softwary ukáže, většinou slízne všechnu smetanu a ostatním zbudou oči pro pláč. Novou desku na něj natočili Slipknot, pochvalují si ho zvukaři a ani novináři nešetří slovy chvály. Cakewalk se na svých stránkách chlubí, kdo všechno Sonar prohlásil produktem roku. Vyhrál Editor's choice Electronic Musiciana, Future Music Platinum Award, chválí ho časopis EQ i ProRec.com a nutno připomenout, že s prázdnou se nevrátil ani z letošního Nammu. A pak má člověk k recenzi přistupovat nezaujatě...
Jak už jsem se ale snažil naznačit v předchozím díle, těžko v současné konkurenci budeme hledat program, který by byl ideální pro všechny uživatele. Je to do jisté míry záležitost zvyku a typu práce, kterou v programu chcete dělat. Nadšeni ze Sonaru určitě budou ti uživatelé, kteří si zvykli na některé z řady produktů Cakewalk Pro Audio. Sonar totiž po devátém pokračování přerušil (vcelku úspěšnou) historii tohoto softwaru a místo desítky nabízí sám sebe. Dobrých osmdesát procent návyků si tito šťastlivci budou moci ponechat. Jenomže se budou muset ještě jednou tolik učit, protože Sonar nabízí nejméně dvojnásobné množství možností, než jeho předci.
Sonar si možná zamilují ti, jejichž pracovní náplň není jen jednostranně zaměřená (třeba na mastering). Ti pak využijí všechny možnosti notace, skládání hudby ze smyček (jako v ACIDu), jejich přípravy a sekání (jako ReCycle) a možnosti práce s texty skladeb a videem. Sonar má tolik funkcí, že se mi až zdá, že můžou být člověku, který se specializuje třeba jen na nahrávání, skoro na obtíž. To z něj ale na druhou stranu dělá nástroj, který je naprosto univerzální a může stejně dobře posloužit profesionálovi jako tomu, kdo má muziku jenom jako koníčka.
Audio
Sonar svoje funkce rozděluje do takzvaných Views, tedy pohledů. (Docela mě pobavilo, jak Sonar přejímá českou klávesnici se vším všudy. V menu View proto najdete klávesové zkratky typu Alt+š pro Console view - mixpult, Alt+ř pro Piano Roll a Alt+ě pro Loop Construction).
Tím hlavním, ve kterém se odehrává celá show, je bezpochyby velice šikovně řešený Track View. Toto okno způsobí, že virtuální mixpult (který mi mimochodem přijde jako jedno ze slabších míst Sonaru, protože prakticky nemá žádnou vlastní funkci) budí dojem naprosté neopodstatněnosti. Dalo by se říct, že jsou tam jen kvůli konzervativním zvukařům, kteří fadry od hlasitosti chtějí svisle. Track View ale veškeré jeho funkce hravě zastane. V záhlaví stop, jehož velikost se dá volně upravovat tak, abyste vždy viděli přesně všechno, co potřebujete (a nic víc a nic míň), najdete kromě ovládání hlasitosti také tlačítka mute, solo a record, možnosti posílání signálu do aux sendů (až šestnáct) či místo pro realtime efekty.
Tvůrci Sonaru se rozhodli ignorovat možnosti 3D grafiky, s jejíž pomocí se konkurence často snaží vytvořit prostředí podobné zvukařskému hardwaru, a všechny fadery znázorňují pomocí barevných proužků. Do okna se tak vejde mnohem více parametrů najednou. A tak je občas těžké se v něm najít. Proto určitě uvítáte možnost přepínat pomocí záložek pohledy v Track view. Podle nich pak máte v záhlaví stopy jen ty parametry, se kterými zrovna chcete pracovat - efekty, vše k mixu, nebo vstupy a výstupy. Hned vedle záložek najdete ještě jedno tlačítko, které vám odhalí veškeré možné virtuální submix busy (až šedesát čtyři) a výstupy. Krátce řečeno, v jednom okně máte úplně všechno, abyste mohli pohodlně udělat míchačku.
Audio data najdete ve stopách v podobě Clipů. Podobně jako u konkurenčních programů vám tyto obdélníčky dávají možnost upravovat pozvolný fade in a fade out, ale k jeho celkové hlasitosti se dostanete, až když se probojujete k automatizačním křivkám (každý klip má svůj volumegraf a pangraf). Klipy lze volně mezi tracky kopírovat, rozřezávat na kousky a vkládat na libovolná místa. (Dokonce když jsem zmáčkl Ctrl+V při přehrávání, zastavil se playback a okno Sonaru se mě zeptalo: "Chcete vložit klip na 2'25''4F?"). Navíc je můžete podobně jako u Acidu čistě přeladit nebo podladit o přesný interval, a rozsekáte-li je v Loop Construction View (standardně se otevírá dvojitým kliknutím na klip), lze je natahovat a zkracovat v čase, aniž by se rozladily nebo ztratily rytmus.
V Sonaru můžete kopírovat i celý track. Program pak má spousty otázek ohledně dalších atributů, které chcete přetáhnout spolu s ním. Může to být jen efektová část (záhlaví) nebo třeba celá kompletní stopa včetně všech klipů a křivek automatizace.
Mám pocit, že Cakewalk Sonar je spíš určen pro mixování a aranžování. Oproti Nuendu nebo Samplitudě mu totiž chybí možnost editovat zdrojový zvuk, takže ve chvíli, kdy se vám vyloupne nějaký ojedinělý lupanec, nemůžete ho zaretušovat.
Efekty a automatizace
Sonar jako první mezi PC multitrack editory přišel s možností automatizace DirectX pluginů (což je jediný typ efektů, které podporuje), ale zatím to umí pouze u pěti, které jsou v něm vestavěné. Jakémukoli potenciometru, Studioverbu, Chorusu, Delaye, Flangeru nebo skvělému osmipásmovému parametrickému ekvalizéru ze sady DSP-FX můžete v Track View přiřadit graf automatizace. Její linku editujete pomocí bodů, které na ní vytvoříte, a příkazů, jak se má mezi dvěma místy chovat. Podle nich se potom vykreslí plynulá lineární nebo logaritmická křivka (odpadá kreslení myší, které nijak zvlášť pohodlné není a k moc dobrým výsledkům také nevede).
Kromě setu DSP-FX disponuje Sonar ještě řadou velice dobrých 32bitových DX efektů (FX), mezi nimiž najdete výborný kompresor, expander a limiter, hned několik druhů ekvalizérů a amp simulátor, který sice nedokáže nahradit opravdový kytarový aparát, ale simulací beden umí přidat správný punch.
Je znát, když v programu od Cakewalku máte pluginy zase od Cakewalku. Jako by se navzájem respektovaly a citlivě si dělily výkon počítače. Na deset stop jsem musel navěsit šestnáct realtimových efektů, než se teploměr ukazující spotřebu CPU (P4 - 1,4 GHz) vyšplhal na čtyřicet procent. Playback deseti stop startuje přibližně stejně rychle jako přehrávání tří desítek (hned).
Zato při aplikaci efektů mimo reálný čas práce poněkud vázne, protože Sonar není schopen přehrávat editovaný klip, zatímco hledáte ten správný zvuk. (Ale to se snad změní v některém z upgradů, které pro majitele Sonaru bývají ke stažení na webu Cakewalku.)
MIDI
Pakliže jsem u audia narazil na nějaké drobné mušky, u MIDI sekce Sonaru to říct nemůžu. Po všech stránkách se mi zdá, že je v tomto ohledu Sonar ten nejsilnější nástroj, který můžete dostat. V neposlední řadě proto, že podporuje nově se rodící standard DX instrumentů, z nichž čtyři zahrnuje už základní instalace programu. Tyto virtuální syntetizéry (Tassman, Dreamstation, VSC a Livesynth) jednoduše zapojíte do libovolného audio tracku a v MIDI stopě si je zvolíte jako výstupní nástroj. Zvuk, který se z nich line, můžete potom (pouze v reálném čase) efektovat jako u normální audio stopy. Výsledky mohou být přinejmenším zajímavé. Navíc se už teď začíná internet těmito nástroji doslova hemžit.
V Track view vypadají úseky MIDI podobně jako klipy audia. Lze s nimi také provádět podobné operace (kopírování, přesuny), ale jejich editace nabízí mnohem víc. Double click na MIDI klip otevře klasický Piano Roll View, ve kterém můžete noty libovolně kreslit do mřížky podle klaviatury. Pokročilí uživatelé ocení, že v tomto pohledu můžete mít najednou otevřených (a zároveň editovat) i několik nástrojů bez toho, abyste museli neustále překlikávat mezi okny. Pakliže to děláte tímto způsobem, jednotlivé nástroje od sebe odlišujete podle barev "not", můžete je ztišit, nechat hrát sólo, ale máte přístup i k nahrávání.
Pakliže se vám lépe pracuje s klasickou notovou osnovou, využijete možnosti svoje skladby přímo do Sonaru napsat (a partituru pak vytisknout i s texty). Nesedí-li vám ani klaviatura ani notová osnova, můžete sáhnout po kytaře. Ovšem virtuální. Sonar totiž myslí i na ty, kteří mají tóny v hlavě sesumírované podle hmatníku. Zvolíte si typ nástroje (kytara, 4-5-6 strunná basa), který si pak libovolně naladíte, a pak už jen klikáte na pražce a Sonar zapisuje...
Samozřejmě mnohem pohodlnější, než se s MIDI mořit ručně, je noty, které ve skladbě chcete mít, prostě nahrát. V Sonaru je to o to jednodušší, že nemusíte být ani žádný virtuos. Stačí zvolit funkci Step by Step Recording a některé složité prstolamy prostě nahrajete po jednotlivých notách.
Své velice užitečné místo mají v Sonaru také MIDI efekty. Klasické quantize, transpose doplňuje arpeggiator, echo a delay (aplikace možná jak v reálném čase, tak přímo na klip). Kromě nich můžete v menu MIDI efektů najít i řadu, řekl bych, spíše pomocných utilitek. Session Drummer se adaptuje na tempo vaší MIDI stopy a zahraje k vašemu nástroji rytmický doprovod, zatímco Chord Analyzer v průběhu playbacku zobrazuje akordy, které právě hraje.
Možností, které MIDI sekce Sonaru skýtá, je tolik, že by se s nimi dala zastavit řeka. Ale nedá mi to, abych ještě na závěr nevypíchl jednu maličkost. StudioWare panely. To jsou malé softwarové mixpulty, které si libovolně můžete v Sonaru skládat (přidávat čudlíky, fadery a šoupátka), abyste jimi mohli následně ovládat externí MIDI zařízení, jako jsou keyboardy, mixpulty, samplery a efektové jednotky.
XL
Sonar je tak nabitý program, že se z toho až točí hlava. I přes design tlačítek a lišt, který na přehlednosti dvakrát nepřidá, je jisté, že určitě své medaile nezískává žádným podfukem. Je rychlý, přesný a šikovný v práci se soubory (má dokonce možnost uložit celý projekt do jednoho obrovského souboru - *.bun - tak, abyste si nemohli omylem smazat žádná data). Na trhu je Sonar ve dvou inkarnacích. Kromě obyčejné můžete narazit ještě na Sonar XL, jehož distribuce je obohacena o pár extra DX pluginů, velké množství audio smyček a sound fontů (pro LiveSynth DXi) a v neposlední řadě o výborný kytarový systém ReValver, který nejen že simuluje různé druhy zesilovačů v kombinaci snad se všemi možnými soustavami reproduktorů, ale také skýtá množství rackových efektů.
Určitě se najde řada lidí, kteří Sonar vyzkouší a po pár hodinách ho odvrhnou, ať už kvůli několika zmíněným nedostatkům, nebo proto, že si najdou jiné mouchy. Za každého z nich, možná za každé dva, ale určitě bude alespoň jeden, který k Sonaru čichne a už na něj nikdy nedá dopustit.
Info:
- Sonar je multifunkční multitrack editor firmy Cakewalk, nástupce někdejších programů Pro Audio. Kdo si na něj zvykne, těžko na něj dá dopustit. Jeho cena je 23 683 Kč vč. DPH.
Plus:
- multifunkčnost - nahradí spousty programů
automatizace DX pluginů a DX instrumenty
rychlost a nároky na PC
Mínus:
-nepohodlná aplikace pluginů mimo reálný čas
absence dobrého editoru zdrojového zvuku
Minimální konfigurace:
W98/Me/2k/XP, PII - 400 MHz, 64MB RAM, 100MB volného místa, zvuková karta, DirectX 8
Další info:
Na stránkách výrobce - www.cakewalk.com najdete 30denní plně funkční trial verzi Sonaru. Omezená je jen v počtu DX instrumentů.
