Black metal jako spousta jiných žánrů zahrnuje pod stejný jmenovatel nekonečnou řadu klišovité tvorby. Naštěstí zůstávají stále na scéně i kapely, které se běžným standardům vymykají. Norští Satyricon patří k těm málům, kteří si vytvořili nenapodobitelný styl a současně je každá jejich deska kapitolou sama pro sebe. Také si mezi vznikem jednotlivých alb dvojice Satyr-Frost dopřává vždy dostatek času na načerpání nové inspirace. Od svých raných experimentů s hudbou středověku, přes surový a agresivní materiál a následný extravagantní využití syntetických zvuků se začátkem nového tisíciletí skupina dostala na albu Volcano ke krajnímu minimalismu. Tento krok Satyricon zajistil řadu ocenění, včetně norské Grammy za Nejlepší metalové album. Další deska Now, Diabolical přes svou ponurou okultní atmosféru se stala pak jejich vůbec nejhitovějším počinem. Formace tedy stále překvapuje a nyní, tři roky po vydání své zatím poslední studiové nahrávky The Age Of Nero, pracuje na jeho nástupci. O něm se široce rozpovídal hlavní mozek Satyr v zákulisí festivalu Brutal Assault. Na kameru však mluvit odmítl, a tak jsme zkusili vyzpovídat málomluvného bubeníka Frosta. Ten zas své tělo před vystoupením dlouho zahříval a po něm jej zas další pomalu hodinu dostával do klidu, což vysvětlil tím, jak náročné je hrát na bicí a udržet se s postupujícím věkem ve formě. Bohužel, na rozdíl od svého „šéfa“ toho o chystané novince moc nepověděl, ale aspoň něco málo povyprávěl o technice své hry i o své bicí soupravě – než se vydal dělat další rozhovor, který chtěl mít strašně rychle za sebou – chtěl se totiž za každou cenu podívat na celý koncert svých krajanů z Mayhem.
Psáno pro časopis Muzikus
