Mexická sebranka Brujeria je na hudební scéně doslova unikát. Historie této extrémně metalové formace sahá až do konce osmdesátých let a její filozofie zůstává nezměněná dodnes. Prioritou je správná grindcoreová zábava a upřímné texty ve španělštině na téma: drogy, politika a imigrace.
Centrální postavou je frontman Juan Brujo, který se v průběhu let dokázal obklopit místními talenty, ale podle potřeby i mezinárodní špičkou. Pod šátkem se tak vedle kapitána skrývali třeba Billy Gould (Faith No More), Dino Cazares (Fear Factory), Jeff Walker (Carcass) nebo Shane Embury (Napalm Death). Nový dech kapela chytila v roce 2016, kdy po šestnácti letech přišli s albem Pocho Aztlan. Na festivalu Brutal Assault, kde jsme pro vás Juana vyzpovídali, jsme se kromě nové desky zaměřili i na amerického prezidenta, imigraci a budoucí plány kapely.
Na úvod bych se tě rád zeptal na tvé preference v rámci mikrofonů.
Bezdrátové! (smích) V ideálním případě Shure SM58, ale jinak nejsem nijak náročný. Mexičan se musí spokojit s tím, co dostane.
Tento rozhovor jsme se pokoušeli uskutečnit několikrát po telefonu nebo e-mailu, ale nepodařilo se. Snahy probíhaly hlavně v době, kdy se Donald Trump, proti kterému jste intenzivně agitovali, stal el presidente. Jaké budou vaše další kroky, když se mu podařilo získat moc?
Vypadá to, že nás ani nebude moc potřeba, protože se dostává do velkých průserů sám, především se svými ruskými kumpány za zády. Napsali jsme proto i skladbu, která vyjde do konce roku jako singl. Jste první médium, kterému jsem to prozradil.
Děkuji. Na druhou stranu nebojíš se nějakých sankcí ze strany vládnoucího režimu?
Jak to myslíš?
Vyhoštění, vězení...
Nemůžu se toho dočkat, protože bych se okamžitě stal bohatým a slavným!
Abych ti řekl pravdu, tak v Česku máme dost podobný problém. Náš prezident bývá opilý a vulgární sprosťák, ale i tak to byla již podruhé volba národa. Nemáš pocit, že většina ztratila schopnost volit správně?
Já si myslím, že po něm už nic horšího přijít nemůže a většina příště neudělá stejnou chybu. Myslel si, že všechno spraví sám, ale místo toho se žene do pekel. Není ani potřeba zasahovat. Stačí jen sledovat, jak to s ním jde z kopce každý den. On se ničí sám, kousek po kousíčku. Je sice ještě pár bláznů, co ho podporují, ale brzy všechno a všichni kolem něj půjdou k čertu.
Pokud budeme trochu filozofičtí, tak Don Miguel Ruiz řekl: „Nehřešte slovem.“ Máš podobné hodnoty a věříš, že ti, kteří hřeší slovem, budou dříve či později potrestáni?
To mi dává smysl, ale já se řídím pouze svým srdcem. Dělám, v co věřím, a říkám, co si myslím. A pokud jde o Donalda, tak skončí jako troska, které se budou všichni smát. Když jsme před lety napsali skladbu Viva Presidente Trump, vůbec jsme neměli tušení, že se naše předtucha splní. Nyní píšeme pokračování, které bude popisovat jeho smutný konec.
Těžký osud imigranta
Zajímáš se o studium historie své domoviny?
Naše historie se nese ve znamení toho, že s Mexičany je ve Spojených státech zacházeno opravdu mizerně. Tato témata se táhnou naší tvorbou od debutu Matando Güeros z roku 1993. V průběhu let docházelo ke zlepšení, ale s příchodem Donalda Trumpu do prezidentského úřadu to šlo plnou parou vzad. Náš boj je veden proti bílým Američanům, kteří nenávidí Mexičany.
Ty jsi ale také mnohokrát zmiňoval, že se negativním reakcím nevyhneš ani doma v Mexiku, protože dlouhodobě žiješ v Americe.
Já jsem se ve Státech narodil, a když přijedu do Mexika, schytávám hlášky typu: „Fuj, ty jsi jeden z nich!“ Takže mi nadávají na obou stranách hranice a bojím se, že nemám kam jít, abych měl klid.
To dokážu pochopit, protože jsem pubertu strávil v Srbsku, kde jsem jako občan členského státu NATO, které Bělehrad jen pár let před mým příjezdem bombardovalo, zažil svoje. Moc tomu nepomohlo, že jsem jako ateista a rocker žil ve velmi nábožensky založené zemi. Když jsem se vracel domů, byl jsem pro ostatní zase „ten Jugoš“. Jak ses s tím vyrovnával v průběhu let?
Připravoval jsem desky a mluvil jsem o tom. Problém je, že takových je nás mnoho. Existují miliony Mexičanů, kteří se už v Americe narodili a trpí rasistickými narážkami, ať už jsou v zemi legálně, nebo ne. Já se nebojím o těchto problémech mluvit. Chci, aby všichni věděli, že budeme bojovat dál. Nicméně Trump nám to usnadňuje, protože chcípne i bez naší zásluhy. (smích) Pak jsou tu lidé jako Pete Wilson, což je guvernér Kalifornie, kterého jsem nedávno potkal osobně. Chrlí jeden zákon za druhým ohledně deportace Mexičanů a celkově si nebere servítky v rámci nadávek na Mexičany, včetně nejrůznějších výhružek. Když jsme na sebe narazili, tak svou ženu (mimochodem vzorová washingtonská panička, pozn. autora) chránil vlastním tělem. Já jsem mu jakožto guvernérovi dělal místo, aby mohl projít ,a oni se mě místo vděku štítí? Tehdy jsem to ještě nechápal, ale brzy na to se na veřejnosti ukazoval jako šílený rasista. Jsem rád, že tomu parchantovi nevyšla kandidatura na prezidenta.
Jak se s něčím takovým vyrovnáváš? Ignoruješ takové existence?
Všude o tom mluvím! Ale jen čistou pravdu. Přesně to, co jsem zažil, a jaký rasista to je. A jestli někdy vyhraje prezidentské volby, tak ho zabijeme. Když ses ptal na sankce ze strany režimu, tak stále čekám, co přijde.
Utrpení na každém rohu
Když jsme se bavili o mexicko-americké hranici, vždycky si vzpomenu na maďarsko-srbskou hranici před pár lety. Viděl jsi ty záznamy?
Viděl a taky to zažil v té době. Snažili jsme se dostat do Srbska a zkejsli jsme na hranicích asi čtyři hodiny. Je to skoro jako na hranicích Mexika a USA.
Co jsi cítil, když jsi ty záznamy viděl? Je to šílený pohled na lidi, kteří jsou v nouzi a hladoví po nové příležitosti.
Podobné věci vídám po celém světě a děje se to téměř denně. Nejvíc je mi líto těch, kterým se to nepodaří. Můžou nám postavit před obličej zeď, ale nic se nezmění. Já jsem potomek těch, kterým se ten risk povedl.
Další dost nebezpečnou věcí v životě jsou drogy. Počítám, že skladba Plata o Plomo je dosti spojená se seriálem Narcos.
Ve skutečnosti se tomuto tématu věnujeme už slušnou řádku let. Když Pablo Escobara v roce 1993 zabili, tak jsme na jeho počest bleskově napsali píseň El Patron. Materiál byl v obchodech jen pár týdnů po jeho smrti. Spíš mám mnohdy pocit, že se tvůrci seriálu občas inspirovali u nás.
Další zajímavou skladbou z vaší poslední desky je Mexico Campeon. Vaše podání je luxusní zábava. Proto by mě zajímalo, zdali skladbu mezi sebou šíří jak hráči, tak fanoušci národního týmu?
Tahle pecka je na světě už nějaký ten pátek a jsem moc rád, že tě taky baví. Až Mexiko vyhraje světový šampionát, tak to bude u nás doma velká party. Čekáme, až se týmu podaří nějaký super výsledek a tato skladba se bude ozývat ještě častěji.
Musím uznat, že letošní výkon mexické fotbalové reprezentace byl obdivuhodný.
To ano, ale brzy jim došla síla. Dal bych ruku do ohně, že na mistrovství hodně pařili a pak nebyli schopni hrát celých devadesát minut. (smích)
Další nepostradatelnou součástí vašeho setlistu je skladba Marijuana. Jak tuto látku bereš ty osobně? Jakožto zdroj inspirace, nebo zábavy?
Primárně jako zábavu, když tě přestane bavit pivo. (smích) V našich skladbách jsme mnohokrát lobbovali za to, aby byla marihuana legalizovaná. Naživo pak tuhle věc hrajeme přes dvacet let. Myslím, že nejlepším řešením je legalizace, protože jsou tací, kteří kvůli konzumaci skončili ve vězení. V Kalifornii jsme se dočkali legalizace, ale v Mexiku jsou za to mnohaleté postihy. V Mexico City jsem často zažil paradox, že tato látka je nelegální, ale naši skladbu jsem v pohodě slyšel v supermarketu. (smích) Celkově mám ale pocit, že tato skladba a další aktivity pomáhají, aby i v jiných zemích byly zákony postupně mírnější.
Plodná budoucnost
Když máš teď všechny parťáky na turné konečně po ruce, daří se vám občas skládat i nové věci?
Rozhodně se nám daří vychrlit pár nápadů, když blbneme v autobuse. Každopádně novou desku už máme skoro hotovou k vydání v průběhu roku 2019..
To je dobré vědět, že fanoušci nebudou muset čekat na novou desku, když vezmeme v potaz vaše pracovní tempo, do roku 2032.
To teda rozhodně ne. (smích) Hlavním důvodem je inspirace. Když jsou na světě lidi jako Donald Trump a Pete Wilson, pak je tu obrovská motivace psát a skládat.
Nejen při pohledu na dnešní autogramiádu musím uznat, že máte jedny z nejlepších fanoušků na světě. Těch masek a rozmanitého merchandisingu...
Jsem moc rád, že cítí, že jsme opravdoví. Nejsme na scéně kvůli penězům, ale kvůli přátelství a zábavě.
Podporu máte i na mnoha místech v Česku. Třeba v jedné kouzelné hospodě v Praze jménem U suchý dásně má barman vždy na sobě tričko Brujeria.
To zní parádně. Ideálně pokud umí španělsky. Vždy jsme rádi, pokud posluchači rozumějí textům a lépe pochopí naše myšlenky. Pokud ne, nevadí. Naše melodie mají také kouzelnou moc. (smích)
Dalo by se říct, že festivaly typu Brutal Assault, Obscene Extreme a české pivo jsou dost velké motivace, abyste k nám intenzivně jezdili i nadále?
Moc rádi se k vám vracíme. Máte úžasné festivaly, a kdyby to šlo, hráli bychom tu každý rok. (smích) U vás je vše takové opravdové, a to se mi moc líbí. Když nad tím tak uvažuju, tak i Srbsko je úžasné. Festival Exit třeba...
To je celkem rozmanitá akce. Součástí line-upu jsou i popové kapely nebo DJové...
Všechno v té zemi mi přišlo úžasné. Nevím, na co si lidé stěžují. Je to jedna z nejlepších zemí v Evropě. Úžasné!
Měl jsi čas na nějakou turistiku?
Chodil jsem po městě úplně sám několik hodin. Bělehrad mi přišel jako Los Angeles před třiceti lety.
