Vážení přátelé, baskytara je vlastně, pro dnešní hudbu moderním kontrabasem. Píšu o tom záměrně, abychom si objasnili, proč má baskytara problém se třeba přirozeně v kapele prosadit. Musí se pak dát víc nahlas, různě upravovat, ostatní nástroje v mixu také hodně oříznout v basovém spektru atd. Baskytaristé neustále hledají a upravují svůj zvuk, kupují nové nástroje, zkoušejí všelijaké struny, a nakonec zjistí, že to pořád není
ono a nejsou slyšet, jak by chtěli...
Problém je však úplně někde jinde. Není to v nástroji nebo v samotném hráči. Je to problém dnešní hudby.
Baskytara - většinou osamocená
Ještě nikdy v historii hudby nebyl basový hlas prezentován v kontra- nebo subkontraoktávě sám, tak jako v dnešní hudbě. Ano, vážení přátelé. Když se podíváte do partitur vážné hudby, zjistíte, že kontrabas - tehdejší baskytara - jen basový hlas zdvojoval, tedy podporoval a přidával další barvu ve spodní kontraoktávě. Anglicky se kontrabas řekne double bass - tedy v překladu přesně dvojnásobný bas (volný překlad - zdvojený bas).
Nositelem basových hlasů však byly zcela jiné nástroje, a to ty, které hrály ve velké a malé oktávě. Pojďme si oktávy pojmenovat od těch nejhlubších po nejvyšší, tedy celý užívaný hudební rozsah hudby: subkontra, kontra (značená 1 v dolním indexu), velká (značená velkým písmenem), malá, jedno- až pětičárkovaná. Z těch krajních se používají jen některé tóny.
Basové hlasy měly na starost violoncella, fagoty a některé žesťové nástroje. Nositelem basových linek byly nástroje jiné než kontrabas, o který nám jde, pokud jej budeme srovnávat s baskytarou. Kontrabas a baskytara mají stejné ladění E1, A1, D1, G. Zdvojování basu s hlasem o oktávu nižším obstarávaly konkrétně kontrabasy, kontrafagot a tuba. Kontrabas sloužil jako doplňující nástroj spodní oktávy pod violoncello, fagot.
V populární hudbě je však baskytara hlavním nositelem basových linek. Je sama. Pokud ji nezdvojuje kytara o oktávu výš, může nastat problém s maskováním osamoceného nástroje hrajícího v kontraoktávě nebo i často jen v subkontraoktávě. Najednou v celku kapely není slyšet bas tak, jak byl měl. Je nečitelný, maskovaný ostatními nástroji. Obzvláště pak, když ostatní nástroje hrají zcela něco jiného a jsou svými tóny velmi blízko k tónům baskytary.
Ještě horší je však situace, kdy se baskytara jakoby proplétá přes ostatní nástroje. Vzniká tam náhodné zaznívání velkých a malých sekund. Hodně se tento způsob hry bohužel používá v lidové hudbě, folku, ale i v populární hudbě. Jakoby se neřeší, zda to tam je, nebo ne.
Pak musí nastoupit editace. I zvukař na živém vystoupení vlastně edituje nedostatky čitelnosti baskytary a dalších nástrojů. Snaží se vše oddělit barevně. Baskytaru dá více do basového spektra a ty ostatní nástroje se v basovém spektru oříznou. Když hraje baskytara sama, tak je to zvukově téměř vždy v pohodě. Jakmile začne hrát celá kapela, vše je úplně jinak.
Tohle ořezávání a zakrývání nedostatků v samotné stavbě aranžmá hudby vede k domněnce, že je to tak správné. Ne, není. Je to právě úplně špatně.
Všiml jsem si toho už velmi dávno, že v klasické hudbě je vše krásně čitelné, i v prostorách s velkým dozvukem kontrabasy neztrácejí na čitelnosti, protože tvoří jeden logický barevný celek s violoncelly a fagoty.
Jak mít čitelný zvuk baskytary - 1
Na samotné baskytaře se tak vymýšlí nějaká nová technika hry, jak ji zčitelnit. Různé nastavení ekvalizéru, způsob hry, třeba hra palcem, pleskání prsty strun o hmatník, použití různých efektů atd. Ale vůbec se dnes nepřemýšlí o tom, proč tento nástroj není čitelný sám o sobě.
Když budete hrát ve zkušebně a každý na svůj aparát, tak tyto nedostatky moc neobjevíte. Ale pokud se celá kapela poslouchá přes jeden mono/stereo (lepší je mono) systém ozvučení, zjistí mnohem víc.
Máte-li nastavený na všech nástrojích neutrální rovný zvuk - basy, středy, výšky - a pořídíte zvukový záznam, můžete při poslechu zjistit velké nedostatky nahrávky právě v čitelnosti všech nahraných nástrojů. Hlavně se vám projeví problémy s baskytarou, pokud ji tam máte.
Snažte se nejprve vše vyřešit rozborem svého aranžmá nahrané skladby. Žádné upravování zvuku jednotlivých nástrojů. Maximálně upravte poměr hlasitosti všech nástrojů, aby byly stejně nahlas. Následným rozborem zjistěte, zda třeba elektrická kytara nehraje příliš nízko a zcela něco jiného než baskytara. Co klávesové nástroje? Nehrají v kontraoktávě dlouhé tóny a baskytara v té samé oktávě hraje zcela něco jiného? Nemotá se baskytara svým obsahem v akustické kytaře nebo klávesovém nástroji? Pokud ano, snažte se své aranžmá dovést k dokonalosti a tyto chyby ve svém aranžmá odstraňte. Vše třeba přepracujte. Pomůže i notační program.
Baskytara by měla mít větší odstup od dalšího nástroje nad ní. Největším problémem je kytara, protože její prázdné nejhlubší E je tónem E na D1 struně v druhém políčku hmatníku baskytary. Hra přes všechny struny kytary (tento způsob nemám rád) pak „špiní“ prostor baskytaře. Rozsah baskytary, kde by byla úplně sama, a mohla tak nerušeně mít svůj zajímavý part, je velmi úzký. Máte potom dvě možnosti, jak z toho ven. Tu správnou - vytvořit důmyslné hudební aranžmá, opravdovou hudbu. Nejlepší způsob, jak mít perfektní čitelný part baskytary, je mít ostatní nástroje s jiným obsahem hry minimálně o oktávu a půl výš. Více vám napoví Ukázka 1. Nebo tu primitivní - kytaru, která překáží v basovém spektru, oříznout. To je vlastně varianta chudáka zvukaře, kterému nic jiného nezbývá než na vašem koncertě vše zachránit a oříznutím vymezit prostor všem nástrojům tak, aby posluchači vlastně vůbec něco slyšeli. Je to však velká chyba v aranžmá kapel. Takto se hudba opravdu nevytváří.
Proto když poslouchám dnešní hudbu, tak raději nechtějte vědět, co opravdu slyším. Většinou skvělou práci zvukařů v hudebních studiích a mizernou práci samotných autorů skladeb.
Jak mít čitelný zvuk baskytary - 2
Nejlepší způsoby prezentace baskytarových partů, které chcete, aby se vryly do uší posluchačům, je mít tyto party zdvojené v oktávě kytarou nebo jiným nástrojem - klávesovým, saxofonem nebo jiným, viz Ukázka 2. Určitě jste takových skladeb již slyšeli mnoho, kde byl tento způsob aranžmá použit. Jednoduše si vytvořte zdvojení v oktávě. Takto vytvořený a zaranžovaný motiv vám bude znít v každém sále, i v kostele, výborně a srozumitelně.
Jenže kolikrát je basový part tak plytký a vůbec nepromyšlený, že není vlastně co zdvojovat. Zkuste si basový part vypracovat tak, aby byl nosný, zajímavý a „zažírací“ do uší posluchačů. To samé pak může s vámi hrát kytarista nebo klávesista o oktávu výš a máte motiv, téma, které zde může zazářit! Nebojte se toho. Zahrát do písně prvoplánovou baskytaru umí každý baskytarista, ale vymyslet opravdu originální part, který k sobě spojuje vše ostatní, co se v písni odehrává, to už chce do toho jít s hudebním rozumem a citem pro věc. A věřte tomu, že tato druhá varianta se vždy vyplatí. Nebojte se uplatňovat v hudbě logické myšlení.
Kvinta na kytaře ve velké oktávě E-H podbasovaná kontra například tónem F# na baskytaře
Když totiž kytarista zahraje dva tóny v poměru kvinty, tedy nejhlubší prázdné E a k tomu na struně A tón H (vše velká oktáva), ozve se mu rozdílový tón kontra E1 (rozdílový tón vzniká odečtem vyššího od toho nižšího, viz hudební akustika). Ten samý tón, jako je vaše prázdná struna na baskytaře - struna E1! To je co? Pak se nedivte, že nejste slyšet, pokud tohle používáte v kapele jako aranžmá... Pak se vlastně vzájemně válcujete hlasitostí, kupujete si drahé a silné aparáty, abyste toho kytaristu konečně položili se svým silným zvukem na lopatky 800 nebo 1000W aparáty. Kytarista se však na svém lampovém aparátu zesílí o další stupeň a jste opět na začátku. A nemá to konce.
Úplný nesmysl je hrát do kvinty ve velké oktávě na kytaru E-H například tón F#1 na baskytaru. Rozdílový tón kvinty E-H je tón kontra E1. A vy do toho hrajete tón F#1 na struně E1. Nebude to znít vůbec dobře. Zahrajte si třeba na klavír v kontraoktávě souzvuk tónů E1 a F#1 a ve velké oktávě kvintu E a H, viz Ukázka 3. Nádhera, že? Zahrajte to své milované, dostanete židlí do hlavy. Dávejte si prosím na tyto věci kolem hudby pozor.
Přílišné zneužívání subkontraoktávy a struny H2
Úplný nesmysl slyším v zneužívání okrajových tónů na struně H2 u pětistrunné baskytary. Některé kapely ještě vše ladí o tón níž. To je opravdu sklepní hudba nebo hudba pro vrtnou soupravu. Vše je tak již nízko, že bez zásadní úpravy v hudebním studiu tyto nahrávky vůbec neměly šanci správně vyznít.
Co si myslíte, že je podstatou takové editační zvukové úpravy? Přidávání výšek všem nástrojům tak, aby se oslabilo basové spektrum všech hrajících nástrojů. Přirozeně by tato hudba takto vůbec nezněla. Je to úplný nesmysl. Na koncertech, kde na takové úpravy není čas, pak slyšíte jen zvukovou kouli... Struna H2 je krásná. Je to ale jen hudební koření, s kterým je radno velmi citlivě zacházet. O čitelnost struny H2 se stará v hudebním studiu speciální program na počítači. Baskytarista je povinen před nahráváním mít natažené nové struny, aby se uplatnila cinkavost i na hlubokých strunách H2 a E1.
Struny „hlazenky“ prozradí hodně o celkovém aranžmá písní v kapele
Hlazené struny na baskytaře jsou vlastně zvukově nejblíž ke zvuku kontrabasu. Pokud máte možnost si je vyzkoušet i přímo s kapelou, tak vám určitě prozradí, zda máte aranžmá v pořádku nebo ne. Asi to nebude pro každého, aby si hlazené struny vyzkoušel. Hlazené struny jsou totiž ve zvuku přesně tam, kde mají frekvenčně být. Necpou se do žádných výšek. Mají pěkný přednes basového spektra. A v tom přece úloha baskytara spočívá.
Hledání basů například u klasické zobcové flétny
K přirovnání a pro vaši představu, o čem tady píšu, je to to samé, jako by klasická malá zobcová flétna měla ekvalizérem upravené basy tak, že byste po ní chtěli, aby nahradila svým basovým charakterem basové nástroje. A divili byste se, že to nedává.
Jak z toho všeho ven?
Každý nástroj se historicky buď osvědčil a zůstal tak v orchestru, nebo se neosvědčil. Tam plní jasně svoji zvukovou úlohu. Vše je již staletím vyzkoušené, probádané, dnes i akusticky měřitelné. Prostě baskytara nemůže hrát to, k jakému účelu nebyla vytvořená...
Hrajte klidně osamocené basové linky, jak je v dnešní hudbě zvykem. Vždy však dbejte na to, aby nebyly frekvenčně maskované jinými nástroji, které hrají jinou melodii nad baskytarou.
Pokud chcete baskytarový part vypíchnout, podpořte tu samou melodii třeba hrou na kytaru, klávesy nebo saxofonem o oktávu výš. Uvidíte, jakou krásnou barvu vám tato kombinace vytvoří a jak hodnotnou se tato kombinace pro vaše aranžmá stane.
Subkontra oktávu používejte velmi obezřetně, pozor na maskování bicími nástroji. Je to jen koření, které má ovonět vaši hudbu a ne „přesolit“.
Když už se má baskytara proplétat mezi ostatními nástroji v téže oktávě, hlasy všech zúčastněných nástrojů mějte propracované, nic nenechávejte náhodě. Obzvláště si dávejte pozor ve spojení baskytara a šestistrunná kytara, tam vznikají největší problémy ve střetu hlasů.
Vždy nad svojí hudbou přemýšlejte. Zvukař na koncertech vaši hudbu má jen předat publiku v adekvátní hlasitosti pro daný posluchačský prostor. To je vše. Pokud vaše hudba na koncertech nevyzní, jak má, je to především vaše chyba, ne zvukaře.
Na závěr
Pravidlo již znáte - vzdušnost. Nesnažte se celou svoji hudbu vecpat jen do spodních oktáv a ohánět se u toho stylem. Buď vám to bude znít tak, jak má, podle zákonů akustiky, které nám zde dává k dispozici vesmír (i ten baskytarový), anebo vám to budou muset vše upravit ořezáváním v hudebních studiích. Nedivte se však, že na koncertech vám vaše hudba nebude znít, jak by mohla, kdybyste to měli vše v pořádku.
Baskytara je moderní kontrabas, tak to také berte. Úloha kontrabasu byla a je především zdvojování basových tónů o oktávu níž, než jsou nástroje, které basový part prezentují a jsou jeho nositelem. 220 Hz má výšku A (a) malé, které může hrát violoncello. Kontrabas zahraje A velké, které má 110 Hz na struně G. 220 Hz minus 110 Hz se rovná 110 Hz. Vznikne rozdílový tón, opět A velké! Tím se vlastně zvuk kontrabasu ještě více umocní a přirozeně posílí. Už chápete? Nic s tím neuděláme. Zákony akustiky se nedají obejít. To, že baskytaře dodáte výšky ekvalizérem nebo způsobem techniky hry, nic v zásadě nezmění. Opět je to zvukově nabroušená kontra- nebo subkontra oktáva. Pokud hraje sama svoji melodii, dejte ji frekvenční prostor. Ať se může opravdu přirozeně prosadit.
Ano, i v dnešní „pipinkovské“ době, na druhé straně plné uplivaných, vulgárně mluvících drsňáků, můžete namísto nesmyslného tetování na koncertě upoutat a uchvátit dav vynikajícím aranžmá a rozumem protkanou hudbou. Ta nakonec každého osloví a zůstane zde mezi námi. Vraťme hudbě noblesu a chytrost. Ctěme její akustické zákony. Neponižujme ji.
Tímto příspěvkem jsem vám chtěl osvětlit to, že vše už tady jednou bylo a baskytara patří mezi nástroje, které jen zastávají úlohu basového nástroje, který má svoji úlohu v hudbě jako každý jiný hudební nástroj. Nesnažte se z ní dělat něco jiného. Je to slepá cesta.
Veškeré dotazy pište na info@adamusmartin.com. Těším se na naše další setkání!
