Backstage: Divokej Bill

Kapelu jsem zachytil ve studiu Sono, kde právě natáčela bonusovou píseň k albu Best Off. A řeč byla o technice - stále ty nekonečné zvukařské diskuze, který mikrofon je lepší a tak dále...

O to zajímavější situace nastane, když se do tohoto kolotoče aktivně zapojí i muzikanti.

S Romanem Prochajdou se vracíme o tři roky zpět, kdy vznikla jejich spolupráce s firmou Panter, která dováží mikrofony Sennheiser a Neumann.

Začnu mikrofony na zpěv. Máme své vlastní, které vozíme jak na koncerty, tak i na fesťáky. Výběr jsme řešili asi půl roku, probíhalo to tak, že jsme nafasovali krabici, ve které byla takřka kompletní nabídka zpěvových mikrofonů. Společně s Milanem Cimfem, který nás zvučil, jsme zkoušeli jednotlivé kusy přímo na koncertech. Na jeden koncert jsme použili jeden typ, na druhém zas jiný a postupně jsme se prokousali celou řadou. Věnovali jsme se tomu zhruba dva měsíce, takže jsme měli dostatek času na výběr. Volba nakonec padla na bezdrátový SKM 945 G2 pro Štěpána a MD 431-II pro ostatní. Vloni jsem koupil i kondenzátorového Neumanna KMS 104+, na ten zpívám na velkých pódiích. V menších prostorech a v klubech se u něj bohužel někdy negativně projeví přeslechy ostatních nástrojů. I když se snažíme omezit hluk na jevišti na minimum, lepší výsledek máme s MD 431-II, takže mikrofony střídám. Taky jsme se naučili mikrofony, respektive jejich ochranné kryty, pravidelně čistit.“

Milan Cimfe: Divokej Bill je kapela, která má na pódiu pět zpěvových mikrofonů s relativně vysokým gainem (kluci nejsou žádný řvouni). Takže jsme hledali mikrofony s pěknou barvou zvuku, které jsou zároveň rezistentní vůči přeslechům. Ruku v ruce s tím jsme se postupně snažili zklidnit zvuk na jevišti, čemuž hodně pomohly in-eary. Tak jsme se postupně propracovali k tomu, že se kapela stala nazvučitelnou, což se na začátku naší spolupráce říct nedalo...

Jak jste na tom s in-eary?

In-eary používáme; celkem pět kanálů Sennheiser evolution G2 a G3, kluci se sluchátky IE-6 a já používám IE-8. Chvíli mi trvalo, než jsem si vybral správné tvarovky, aby mi sluchátka nevypadávala, ale teď jsem naprosto spokojen. Na vlastních koncertech máme svého monitorového zvukaře, ale i na festivalech nebo hostovačkách s nastavením odposlechů není problém. Kluci většinou používají jen jedno sluchátko, já obě a mám mix do sluchátek ve stereu, sebe uprostřed a ostatní podle toho, jak stojí na pódiu.

Mícháte si do sluchátek i zvuk ze sálu?

Zatím ne, ale chystáme se na to letos. V malých kulturácích s tím žádný problém není, ale ve větších sálech a na fesťácích chybí přeci jen kontakt s publikem. Myslím, že dva mikrofony před jevištěm to vyřeší.

Fajn, a co nástroje a jejich ozvučení? Používáte také svoje vlastní mikrofony?

Začnu s harmonikou, s tou jsme se natrápili. Zkoušeli jsme různé mikrofony a různé držáky, ale problém byl v tom, že jeden mikrák nesejme rovnoměrně celý rozsah nástroje. Dva už jsou v pohodě, ale vznikl problém, jak signál přenést, používat dvě vysílačky nám najednou přišlo dost komplikovaný. Nakonec nám vyšli vstříc přímo v Panteru a vyrobili speciální slučovač, zvuk je snímán dvěma mikrofony Sennheiser e 908 a přenášen jedním vysílačem SK 100. Pravdou je, že Pecan nehraje na harmonice basy, pak by to asi bylo složitější.

A bendžo a housle? Na „hlasitém“ jevišti může být jejich sejmutí taky oříšek.

Na bendžo Honza používá kombinaci snímače a mikrofonu, konkrétně DPA 4099 Guitar. Oba signály míchá dohromady na kombu (akustický Fishman Loudbox 100). Kombinací obou signálů lze dosáhnout slušné barvy a udržet přeslechy na rozumné úrovni. Adam si s houslema také zaexperimentoval s různými mikrofony, nakonec používá elektromagnetický snímač SBS z dílny Jana Šlapáka ze Slovenska. Snímač je aktivní včetně zabudované elektroniky, takže signál jde už přímo do linky. Kombo nepoužívá, vystačí si s in-eary.

Kytary a basa?

Kluci používají klasický bezdráty (evolution G2) přímo do komba, já to mám trochu komplikovanější tím, že střídám různé kytary. Mám dvoukanálový přijímač Sennheiser EM 550 G2 a k němu celkem čtyři vysílačky, každou pro jinou kytaru. Na jednom kanálu jsou dvanáctky a na druhém šestky, nástroje se přeci jen zvukově dost liší. Jediná věc, kterou musím hlídat, je vypínání a zapínání vysílačů, aby se mi nepotkaly dva na stejné frekvenci.

Na bicí také vozíte své vlastní mikrofony?

Ne, na festivalech by to ani moc nešlo a na naše sólo koncerty zajistí mikrofony zvukař.

Takže se zdá, že jsme vyčerpali výčet vašich kapelových mikrofonů.

Ne tak docela, v našem demáčovém studiu U špinavců máme spoustu dalších mikráků různých značek. Za zmínku především stojí klenoty od Neumanna U 87 a TLM 49 a Shure SM57. Ty se nám osvědčily při nahrávání akustických nástrojů.

Výčet techniky začíná slibně, řekni mi o studiu něco víc.

V objektu bývalé kovárny z roku 1841 jsme společně s Vaškem Bláhou vytvořili multifunkční prostor, kde má naše kapela zázemí jak pro nahrávání demosnímků a zkoušení, tak i třeba pro příležitostné oslavy. Máme tam vlastně jen základní vybavení, točíme do Pro Tools přes Digi002, Focusrite Octopre a Karlíkův TP-1. Monitory jsou Tannoy Ellipse.

Jako základní vybavení to nezní špatně, s podobnou technikou dnes spousta kapel točí celou desku.

Tak to už máme taky za sebou. Od první desky, která se točila komplet v Sonu, jsme absolvovali kolečko experimentů s nahráváním na různých místech, ať už to bylo u mě doma ve sklepě nebo ve zmíněném Studiu U špinavců, kde jsme strávili víc než půl roku s natáčením naší čtvrté desky. Na jednu stranu to byla dobrá zkušenost, naučit se ovládat techniku a proniknout hloub do celého nahrávacího procesu, ve finále jsme se ale vrátili zpět do Sona. Přeci jen je pro kapelu nejlepší pracovat v prostředí, kde je kvalitní technický zázemí a člověk se může soustředit jen na hudbu.