Antonella Mazza - Groove v sukni

Představte si, že jdete se svojí dcerou koupit novou panenku Barbie. "Tak kterou bys chtěla, zlatíčko," ptáte se, "Barbie v salonu krásy, Barbie nevěstu nebo třeba Barbie Malou mořskou vílu?" "Neeeeeee," odvětí potomek, "já chci tamtu, s tou růžovou basou a černožlutým aparátem. Tu jak říká ,Ciao, Ken, let’s play some jazz.‘"

Takhle nějak by to mohlo v budoucnu v obchodě vypadat. Antonella Mazza je totiž nejen velmi talentovaná a erudovaná basistka. Ale i nesmírně krásná (tak trochu Barbie) a sympatická žena.

Let’s talk about obsession

Antonella Mazza se narodila v Lamezia Terme v Kalábrii (jižní Itálie) a již od útlého dětství ji nejvíce fascinovala hudba. Cokoli se ocitlo v jejím dosahu, jakákoli deska, všechno poslouchala, včetně popu, rocku, všeho, co hrálo v rádiu, a hlavně oblíbenou kapelu svojí maminky, The Beatles. Když dostala jako dárek od svého otce kytaru, byl to pro ni první splněný sen. Byla dychtivá dozvědět se úplně všechno o tomhle nástroji. Každého otravovala dotazy, jak se ten který akord hraje. Bylo to pro ni jako objevování nového, neznámého světa nebo otevírání nepřečtené knihy. Se svými přáteli poslouchala hudbu hodiny a hodiny a snili o tom, že jednou budou hvězdy (jak podobné jsou osudy všech začínajících muzikantů).

Let’s talk about obsession II

Antonella je původně kytaristka. Na kytaru hrála od svých pěti let a první vystoupení měla v šesti letech.

K baskytaře se dostala vlastně náhodou. Zakládali s kamarády The Beatles revival a každý chtěl být John Lennon. Antonella se rozhodla, že bude Paul McCartney. Nicméně první, co se naučila, byla The Wall od Pink Floyd.

Na otázku, co ji ale nejvíce ovlivnilo, že se rozhodla nadále věnovat baskytaře, odpověděla: "Zamilovala jsem se do hudby Charlie Minguse, když jsem ho slyšela hrát. V tu chvíli jsem přesně nerozuměla tomu, co slyším, ale něco to ve mně zažehlo. Ta samá věc se mi stala, když jsem slyšela Jacův (Jaco Pastorius) eponymně pojmenovaný debut. Byla jsem maličká blonďatá holčička s růžovou baskytarou a z té nahrávky šel neskutečně silný basový drive."

Jako téměř každý, začínala jako samouk. Později studovala na konzervatoři Giuseppe Verdiho v Miláně u profesora Ezia Pederzaniho a ještě později na konzervatoři Novara u profesora Davida Bottoa. Obdržela mistrovský titul v etnomusikologii z D.A.M.S. a také ve zvukovém inženýrství. Dále pokračovala studiem na Berklee College v Bostonu. Zde navštěvovala basové kliniky Dave Clarkaa a Bruce Geerze. Také navštěvovala lekce Johna Patitucciho, Paola Costy nebo Clauda Tchamitchana. V současné době studuje ještě jazzové aranžování.

Také se snaží naučit na violoncello (z čehož pravděpodobně nemají moc radost sousedé) a v budoucnu se chce naučit na trombon.

Basa, kapela, hra

Co se týče hry, Antonella preferuje spíše tradiční pojetí basy jako doprovodného nástroje. "Moderní basová technika je velmi rozvinutá. Existuje mnoho vynikajících basistů, kteří jsou schopni stát sami na pódiu... ale, bohužel... věřím ve starou filozofii baskytary... basa by měla být pod sólovými hráči, je to tvrdá práce, ale někdo ji musí dělat!"

Na druhou stranu vidí pozici baskytaristy i jako psychologa. Zní to možná srandovně, ale většina muzikantů si uvědomuje důležitost basy pro harmonii a šlapavost hudby, a proto se obracejí na basisty i se svými ostatními problémy (no, tím bych si nebyl tak jistý, ale když to tvrdí... :-))

Jednoznačně také upřednostňuje hraní prsty. Totiž trsátko prostě nevezme do ruky. Stylový záběr její hry je neskutečný, jako ostatně u všech basistů na volné noze. Hraje prakticky všechno, od jazzu přes pop, country až po hardrock. Podle vlastních slov je ale někde v hloubi duše rockerka. Dává přednost též pasivním snímačům před aktivními, nicméně přiznává, že pro mnoho stylů je aktivní elektronika nezbytná.

Ideální kapelu vidí jako koncertní křídlo, Gretsch bicí a kontrabas :-)

Velmi si váží také přístupu k životu jedné z prvních basistek - Carol Kaye (o ní si při troše štěstí povíme v některém z následujících dílů Groovu v sukních). Dokázala se nejen prosadit v téměř výlučně mužském prostředí, ale i užívat si života coby žena. K uvědomění si vlastní ženskosti Antonelle dopomohl dirigent prvního orchestru, se kterým hrála. Snažila se demonstrovat svou sílu tím, že odmítala jakoukoli pomoc při nošení vlastního kontrabasu. Dirigent ji pozoroval, jak s kontrabasem bojuje, a pak ji upozornil, že by neměla zapomínat na svou ženskost a neodmítat nabídku pomoci. Je to tak vlastně obvyklé. Když se žena snaží prosadit v mužském prostředí, snaží se všechno zvládnout sama, aby dokázala, že na to má. Občas je to ke škodě jí i jejímu okolí.

Pokud zrovna nehraje na basu, stává se z ní vášnivá kuchařka (ráda pro své přátele vaří tradiční jídla z Kalábrie), neméně vášnivá čtenářka (miluje knihy Stephena Kinga, Patricie Cornwell nebo Katy Reichs) a jako každá správná žena, ráda nakupuje a prochází se po pláži.

Ostatně názory Antonelly na hraní, postupy při cvičení či nahrávání a další věci si můžete přečíst v následujícím rozhovoru, který nám tak laskavě poskytla.

Jak často cvičíš a jaký druh cvičení?

Kontrabas je náročný přítel! Každý den cvičím intonaci. Je to docela náročný boj pro mnoho basistů. Musíš mít excelentní techniku a dokonalé uši. Nemám nějaká vyložená tajemství ohledně cvičení. Prostě jen pracuji na tradičních základních cvičeních, včetně stupnic a základních intervalů. Tzv. prstové fitko (fingerfitness) k zahřátí a potom hraji, co mě právě napadne. Co se týče elektrické basy, tam to beru z druhé strany. Prostě se chci jenom bavit. Je to rozdílný přístup; kontrabas je více akademický, baskytara spíše instinktivní.

Jakým způsobem raději natáčíš, přes mikrofon, do linky nebo kombinací obojího? Jaké vybavení používáš ve studiu?

Mám ráda opravdu přirozený zvuk basy. S kontrabasem je vždy spousta starostí při nahrávání. Obecně vzato, nahrávám přes Neumanna nebo jiný kvalitní mikrofon, který umístím před nástroj. Nikdy nepoužívám snímač při natáčení, zvlášť když mám používat smyčec.

Při nahrávání baskytary jsem většinou zapojená přímo do mixu, občas používám SansAmp.

Jaký je rozdíl mezi tvým vybavením ve studiu a na koncertech?

Vybavení ve studiu mám opravdu jednoduché, protože miluji otevřený zvuk basy. Na koncertech k tomu přistupuji úplně jinak. Vlastně nejvíc záleží na tom, jaký druh muziky budu ten den hrát. Jazzový koncert? Kontrabas se snímačem Underwood a kombo MarkBass. Rockový koncert? Warwick baskytara, hlava MarkBass a dva kabinety. Můj set se mění každým dnem, záleží na druhu práce, kterou mám odvést.

Používáš nějaké efekty? Jaké?

Vlastně nepoužívám moc efektů, mám ráda jednoduchý zvuk basy. Jediné efekty, které používám, jsou chorus od EBS a MXR Bass D.I. s neskutečným zkreslením.

Jak se připravuješ na nahrávání a na koncerty?

Studiem a snahou dostat se dovnitř muziky. Neznám žádnou jinou cestu.

Máš nějaký zvláštní rituál, který provozuješ před koncertem?

Jenom zavřu oči a snažím se zůstat koncentrovaná, snažím se propojit svou mysl se svým srdcem a rukama... a pak... prostě jdu hrát!

Proč používáš baskytary Warwick a zesilovače MarkBass?

Jsem fanoušek Warwick od svých pěti let! Pamatuji se, jak jsem coby malá holčička měla v pokoji celou stěnu polepenou plakáty Warwick a snila o tom, že je jednou budu mít také. Byla to pro mne veliká čest, když jsem se stala jejich firemní hráčkou. S rodinou Warwick mám velmí úzký vztah plný náklonnosti a respektu. Mám dvě basy vyrobené na míru, pětistrunné Streamer Stage II, mají úžasný zvuk. Jedna je známá "Pink Barbie" (Růžová Barbie), s velmi lesklým lakem, opravdu okouzlující. Ta druhá je po celém povrchu pokryta modrými lesklými flitry. Tělo je vyrobeno z mahagonu a růžového dřeva. Krk má 24 pražců označených motivem jin-jang.

Co se týče MarkBass, je to vlastně úplně stejné. Jsem jejich fanouškem, vyrůstala jsem s touhle značkou od svých pěti let. Je to aparát, který dokonale odpovídá mým představám o zvuku. Jasný a lehký na přenášení. A líbí se mi i to, že má velmi elegantní design a barevnou kombinaci.

Kdo byl nejlepší muzikant, se kterým sis kdy zahrála, nebo lépe řečeno, s kým sis nejvíc užila hraní?

Jsem na volné noze, takže jsem hrála s obrovským množstvím muzikantů a na mnoha odlišných štacích. Hrála jsem s velkými a talentovanými umělci, kteří se za každé situace učili jeden od druhého. Hrála jsem s Lillian Boutté (zpěvačka z New Orleans přirovnávaná k takovým jménům jako Aretha Franklin nebo Mahali Jackson), velkou jazzovou zpěvačkou, s Lino Patrunem (hráč na bendžo a kytaru), velmi důležitým a známým italským jazzovým hráčem. Také jsem si zahrála s Georgem Lynchem! Nemůžu říct, kdo je nejlepší! Užívala jsem si to pokaždé!

S kým by sis ráda zahrála v budoucnu, máš nějaký speciální sen?

Jsem velký snílek! Chtěla bych prostě hrát, hrát a hrát, víc a lépe! Není tak důležité s kým! Prostě jen hrát, nejlépe jak umím. Dosahovat svých hranic a překračovat je, hledat svůj prostor, pravé místo pro sebe, stávat se každým dnem lepším muzikantem.

Co v současnosti posloucháš?

Hudba je pro mne přirozený stav věcí, každou vteřinou svého života poslouchám hudbu. V těchto dnech miluji Maroon 5, když vstávám, Supertramp, když piji kávu, Audioslave, když řídím auto a Mobyho, když jdu spát.

Už jsi někdy byla v České republice nebo by ses sem třeba jen někdy ráda podívala?

Ne, nikdy jsem v České republice nebyla, ale opravdu bych se tam ráda někdy podívala! Když jedeš hrát někam ven, máš velkou příležitost poznat nové myšlení, nové nápady, reálně poznávat emoce. Cestování je důležitá část mého života.

Takže... prosím... pozvěte mne hrát do České republiky! Myslím, že bych se mohla naučit mnoha novým věcem!

S kým hraješ v těchto dnech? Jsi na turné nebo co vlastně děláš? Na tvých stránkách jsem našel diskografii jen do roku 2006, znamená to, že za poslední dva roky jsi nic nenahrála?

Konečně jsem se rozhodla natočit své vlastní album se svým triem Madera. Hrajeme něco kolem hardrocku a blues. Materiál na této nahrávce bude složen z původních skladeb se silným, dunivým zvukem. V současné době nejsem na turné. Právě jsem skončila velmi dlouhé turné, čítající více než sto padesát koncertů za rok, kdy jsme hráli po celé Itálii s Massimo Ranierim, slavným italským zpěvákem. S ním jsem si zahrála v tak známých italských divadlech, jako je La Fenice v Benátkách, Ariston v San Remu anebo Valle dei Templi v Agrigentu, a také jsme natočili živé DVD. Teď plánuji na léto další zajímavá turné: po Španělsku v duetu s talentovanou zpěvačkou Susanou Raya, turné po Sardinii s jazzovým kvartetem, ale samozřejmě plánuji i nějakou dovolenou.

Také jsem v sobě objevila vášeň pro psaní. Jednou za měsíc píšu sloupek, ve kterém mluvím o hudbě, muzikantech, problémech, životním stylu a o všech věcech, které se objevují v muzikantském prostředí. Tyhle články budou shromážděny v knize, kterou se chystám publikovat. Bude se jmenovat Hudba a město. Existuje spousta dobrých nahrávek, které si můžeš koupit, ale nezdá se, že by bylo mnoho dostupných informací o samotných muzikantech.

V poslední době jsem nějak nebyla schopná aktualizovat své stránky, takže je všechno jen do roku 2006. Opravdu se omlouvám! Slibuji, že to v nejbližší době zaktualizuji! V posledních dvou letech jsem natáčela opravdu hodně!