"Přiznám se, že jsem vlastně nikdy netlačil na pilu, neoslovoval někoho, že bych zrovna s ním chtěl hrát a tak podobně, věci vždycky přicházely spíš tak nějak samy, někdo mi třeba zavolal. Myslím si, že je to tak lepší," prohlašuje kytarista, skladatel, hráč na panovu flétnu a kastaněty Tomáš Valášek.
Tomáš je muzikant vyhledávaný nejen pro svou hráčskou zručnost a preciznost. Za dosavadní kariéru má na svém kontě úctyhodnou řadu kapel a projektů, na nichž se podílel, a jmen, s nimiž spolupracoval. Nutno ovšem také současně zdůraznit předpoklady naprosto nezbytné pro to, aby vůbec věci mohly samy procházet. Jak Tomáš Valášek sám jedním dechem dodává: "Jsou určité vlastnosti, které jsou podle mě nezbytné pro profesionálního muzikanta, i když netvrdím, že je všechny mám. Tou první je přesnost, k té mě vycepovala spolupráce s Martinem Němcem, a jakkoli jsme se nerozešli zrovna v nejlepším, je fakt, že naprosté přesnosti a dochvilnosti jsem se naučil zrovna tam. Tou další je připravenost, tedy přicházet na zkoušku, do studia, kamkoliv naprosto dokonale připraven. Pak jsou tu lokty, o nichž už jsem mluvil - to je vlastnost, která mi není zrovna vlastní, ale uznávám, že trocha tvrdosti mezi muzikanty asi zřejmě musí být. Když se tyhle tři vlastnosti spojí, je k tomu samozřejmě třeba ještě něco znát a umět, ale pak to, myslím, docela funguje."
Kouzlo art rocku
Muzikantské začátky Tomáše Valáška jsou situovány do východních Čech, do jeho rodného Nového Města nad Metují. Tady ve třinácti letech začal hrát v LŠU na kytaru. S prvními akordy přišly první písničky, právě ty, jaké se obvykle v tomhle věku a s první španělkou v ruce hrávají. Tomu všemu ale předcházely ještě zpočátku nepříliš úspěšné pokusy o hru na klavír. "V šesti sedmi letech mě hraní na klavír příliš neoslovovalo. Možná, že to bylo dáno také učiteli, které jsem měl. Dítě je potřeba podchytit, zaujmout, aby ho hraní začalo bavit. U mě se to, co se týká klavíru, změnilo někdy v šestnácti letech. Moje babička byla vynikající klavíristka s výborným přednesem. Líbilo se mi, jak hrála, a začal jsem se od ní učit. Ne podle not, ukazovala mi prstoklady - a já během roku začal hrát i poměrně těžké skladby, viděl jsem výsledky, a tak mě začalo bavit i cvičení. To ale bohužel trvalo jenom rok, babička zemřela a já klavír zase opustil."
Kytaře ovšem zůstal Tomáš věrný, a tak bylo nabíledni, že doslova na spadnutí je založení první vlastní kapely. "Jmenovala se Koncese. Protože právě se získáním koncese jsme měli docela potíže. Dal jsem jí dohromady v sedmnácti, dělali jsme vlastní skladby a všem se nám hrozně líbil Blue Effect. Dokonce jsme se naučili i celou skladbu Svět hledačů. Hráli jsme po okolí, a přestože to nebyla zrovna hudba vhodná pro taneční zábavy, chodilo na nás opravdu hodně lidí."
V téže době, kdy Tomáš Valášek brázdil východ Čech s artrockovými kompozicemi a skupinou Koncese, stačil postupně vystřídat jeden ročník gymnázia, zemědělské učiliště a střední zemědělskou školu. Cesta k pozdější muzikantské profesi se ale začala jasně rýsovat a obrazně řečeno, posvítilo na ni i jedno důležité setkání.
"V osmnácti letech jsem začal jezdit do Prahy na konzultace k Radimu Hladíkovi. Sedl jsem vždycky do vlaku, jel sto sedmdesát kilometrů na jednu hodinu, pak sto sedmdesát kilometrů zpátky, celou dobu jsem měl kytaru na klíně a cvičil. Hodně mi to dalo a zároveň jsem si začal plánovat, že jednou se musím muzice věnovat a být superkytarista."
V roce 1980 se tedy Tomáš Valášek rozjel do Prahy natrvalo a začal studovat na nynější konzervatoři Jaroslava Ježka, tehdy nazývané Lidová konzervatoř. Po ročním studiu kytary přestoupil a absolvoval v oboru skladba a aranžování. "Člověk se tam naučil psát od klavírních výtahů až po symfonický orchestr, což bigbíťák v praxi málokdy potřebuje. Důležitější ovšem je, že se tak člověk naučí i rozlišovat, co je pro tu kterou písničku podstatné a co navíc, co do ní nepatří, zbavovat se zbytečností a chyb."
Čas v první polovině osmdesátých let Tomáš Valášek dělil mezi studium na konzervatoři, mezi nezbytná zaměstnání od zemědělského laboranta až po domovníka a pochopitelně mezi aktivní hraní. Působil v duu s klavíristou Honzou Krčmářem, ve folkrockové kapele Pink Folk, a zejména pak ve velice zajímavé a vysoce vybroušené kapele APAD se zpívajícím klávesistou Vladimírem Línkem a dalšími výraznými muzikanty. "Fascinovala nás tehdy kapela Yes, hráli jsme dlouhé zajímavé kompozice, byla to doba rockfestů, na nichž jsme vystupovali, ale byla to muzika přece jenom už trochu pasé. Art rock už trochu patřil do minulosti, a tak jsme byli také bráni, ale nás to opravdu hodně bavilo." Současně ovšem pro Tomáše přicházel i čas, kdy definitivně vykročit na profesionální dráhu.
Nakvadrát, S. L. S., atd...
První profesionální kroky učinil Tomáš Valášek v polovině osmdesátých let v duu Nakvadrát, v němž se po jeho boku pod týmž názvem postupně vystřídalo několik zpěvaček. Do toho se ovšem ozval Lešek Semelka vybavený osobním doporučením Radima Hladíka a přizval v roce 1986 Tomáše do zbrusu nové sestavy své kapely S. L. S. Po dva roky pak Tomáš koncertoval, cestoval a nahrával na pětici singlů nejen po boku Semelky, ale i expresivní Marcely Březinové, která s kapelou rovněž působila. Právě na spolupráci s ní dodnes vzpomíná obzvlášť rád. Záhy po rozpadu poslední sestavy S. L. S. se ovšem začala otevírat další, a to velmi podstatná, kapitola muzikantského životopisu Tomáše Valáška - kapitola jménem Dobrohošť.
Pět let strávil Tomáš v této vybrané muzikantské společnosti s frontmany Vladimírem Kubalou a rázovitým Františkem Segrádem v tandemu s kytaristou Václavem Veselým, v zajetí šťavnaté muziky s výraznými etnickými kořeny. Tomáš se tak vydal cestou hudby, kterou podnes rozvíjí ve své vlastní formaci Dolmen.
"Už na škole jsem napsal pár věcí, které vycházejí z určitých pseudokeltských kořenů. Úmyslně říkám pseudo-, protože když člověk slyší opravdu ryzí syrovou keltskou muziku, jak se třeba tu a tam hraje v hospodách v Irsku, zjistí, že je pro nás dost hrubá, dost nestravitelná." V řadách Dobrohoště působil Tomáš Valášek až do poloviny devadesátých let. Souběžně ale zněla jeho kytara na mnoha a mnoha dalších místech. Na přelomu osmé a deváté dekády k nim patřilo třeba folkrockové trio Metuje nebo podobně orientovaná kapela Rafael. Ta zůstala zdokumentována na debutovém albu, zatímco budoucnost Metuje je stále otevřená. A právě v téhle době zahájil Tomáš Valášek také nepříliš dlouhou, zato však velmi plodnou spolupráci s Martinem Němcem, Bárou Basikovou, potažmo Janem Saharou Hedlem.
Od Basic Beatu k Dolmenu, muzikály nevyjímaje
"Martin mě znal z Nakvadrátu, kde, protože šlo jen o kytaru a zpěv, jsem toho musel samozřejmě uhrát hodně," vysvětluje Tomáš. "Přizval mě k nahrávání desky Responsio Mortifera v době, kdy Bára byla v jiném stavu, a poté mi nabídl angažmá v kapele, která měla vzniknout, až se Bára vrátí na jeviště, což už neměl být Precedens, ale Basic Beat."
Tak se i stalo a Tomáš Valášek se pak v prvních letech deváté dekády zásadním způsobem podílel na několika albech Báry Basikové, ale i na velmi silné desce Tajnej svatej Jana Sahary Hedla a znovu obnoveného Precedensu. Do roku 1993 se také datuje počátek Tomášovi pravidelné, byť občasné spolupráce s Ravenem, dík albu Salome a dalším písním Karla Kryla, které Martin Němec produkoval. Tomášova brilantní a precizní kytara je tu stejně neodmyslitelnou součástí jako na zmíněných deskách Báry Basikové a Sahary.
"Celé to období spolupráce s Martinem mi dalo hrozně moc. Byla to kapela, kde nevládla moc demokracie, dalo by se mluvit o velice tvrdé ruce Martina Němce, což je škola, kterou jsem od něj dostal v důkladnosti, přesnosti, preciznosti, připravenosti. Pravda je i to, že náš rozchod nebyl lehký, ale nešlo až tak o hudbu jako spíš o záležitosti managamentu. Období to ale bylo velmi důležité a přínosné."
V roce 1994 současně Tomáš Valášek nastoupil na další dosud nepoznanou palubu, na palubu muzikálovou. Ota Balage ho přizval do formujícího se orchestru inscenace Jesus Christ Superstar, kde se v pravidelném angažmá střídal v sólovém partu s kytaristou Standou Jelínkem. V témže orchestřišti s populární, neustále připravenou, krabičkou lentilek pak působil i v muzikálu Evita, aby odtud odskakoval do divadla Millenium na muzikálovou inscenaci Rusalky. Kromě pravidelného (a pro nestálost muzikantského povolání užitečného) angažmá přineslo působení v Ježíšovi i další nový důležitý podnět pro Tomášovu muzikantskou biografii. Právě tady se dohodl se zpěvákem Tomášem Traplem a zpívajícím kytaristou Tomášem Pavelkou a v roce 1995 zformovali už zmíněnou rockovou kapelu Dolmen. Tomáš Valášek je tu zásadním, byť ne výhradním, tvůrcem repertoáru, který prozrazuje jeho zálibu v přirozeném krevnatém bigbítu s patřičnou keltskou příchutí. To koneckonců dokumentuje i prozatím jediné album Dolmenu vydané v roce 2000. V posledních deseti letech už ovšem Tomáš nezůstal věrný jenom kytaře, svůj arzenál rozšířil o kastaněty a zejména panovu flétnu.
"První panovku mi postavil brácha. Měla určité mouchy, především byla na druhou stranu, než jí staví Rumuni, ale já si zkoušel jen tak na ni pískat a cvičit jsem začal, když se narodila moje dcera, které je teď devět. Každé ráno jsem si přivstal, chodil v Michli vedle smetiště pod viadukt a střídal se tam s flétnistou Tomášem Křemenákem, který tam cvičil taky. Tak to začalo. Na flétnu jsem samouk."
Po skončení pravidelných muzikálových angažmá Tomáš Valášek poprvé ve své muzikantské dráze zavítal výrazněji do světa popu. Spolupracoval s Danielem Hůlkou, Petrem Kotvaldem, v produkci Jiřího Škorpíka se podílel na řadě nahrávek včetně posledního alba Bohuše Matuše. Vyzkoušel si i práci na filmové hudbě. Pro svou muzikantskou erudici a hráčskou vybroušenost je zhusta zván ke studiové práci na muzice skutečně nejrůznějších stylů, směrů a žánrů. Za hranice prosté muzikantské profese ovšem sahá velmi zajímavý projekt, na němž se Tomáš v posledních třech letech podílí.
"V jihofrancouzské vesničce Audabiac je stará tvrz, kterou na své náklady zrenovovalo stejnojmenné občanské sdružení, vzniklé z iniciativy manželů Waldových. Pravidelně se tam vozí děti z dětských domovů z Hranic na Moravě a z Nového Strašecí a organizují se pro ně v rámci pobytu různé tvůrčí dílny. Přijíždějí tam třeba bratři Formani, herec Pavel Kříž a jezdíme tam také my s mou ženou, která je fotografka. Každý ve svém oboru dílny pro děti připravujeme a dva týdny se o ně staráme. Jsou to děti s neuvěřitelně krutými a smutnými osudy ve věku asi od čtyř let.
Tomáš je i autorem hudby původního dokumentu o celém tomto užitečném projektu. Ovšem ještě předtím, než letos o prázdninách zamíří znovu na jih Francie, objeví se na světě jeho zbrusu nové album. "Bude to klidná instrumentální deska, v podstatě především dialog kytary a flétny. Nebude to ten druh alba, kterým bych se chtěl představovat jako kytarista v různých podobách, ale ani žádná kulisa k vaření nebo k mytí nádobí. Chci, aby to byla hudba, k níž si může večer člověk v klidu sednout a zaposlouchat se do ní. Deska klidná, nikoli nudná," - nebo jinými slovy, deska plná muziky přirozeně přicházející.
C.V.
Kytarista, skladatel a hráč na panovu flétnu a kastaněty Tomáš Valášek se narodil 24. 3. 1958. Pochází z Nového Města nad Metují. Prošel řadou kapel, zejména Koncese, APAD, Nakvadrát, S. L. S. Leška Semelky, Dobrohošť, Basic Beat Báry Basikové a Precedens. Působil v orchestrech muzikálových inscenací Jesus Christ Superstar, Evita a Rusalka, vede vlastní rockovou formaci Dolmen. Je vyhledávaným studiovým hráčem, věnuje se i pedagogické činnosti, je autorem kytarové školy.
Nástroje:
Akustická kytara Furch
Elektrické kytary - první z dílny mistra Kostky, vlastnoručně dostavěná a osazená, druhá z dílny J. Janeckého
Kombo - Marshall 50, procesor ART SGX 2000
