Saxofonista skupiny Hudba Praha je též pedagogem na FD ČVUT, překladatelem, publicistou a cestovatelem. Vít Malinovský „vyrostl“ v dejvické bluesové hospodě Houtyš a hrál v Symfonickém orchestru pro pracující a v Dechovém kvintetu Praha, spolupracoval se skupinami Hlava B, Navi Papaja, Bluesberry, RS Vpřed, Dvouletá fáma, OOZ, Wooden Shoes, Master’s Hammer, s Romanem Holým, Monikou Načevou, Bárou Basikovou, Michalem Krausem a vedl kapely Trioda a Sex Libris.
Pamatuješ si první desku, kterou sis koupil?
První desku jsem si přímo nekoupil, ale vyměnil se sousedem Zdeňkem za angličáky - bylo to album Sabbath Bloody Sabbath od Black Sabbath. To bylo moje první setkání s hard rockem a silně mě to ovlivnilo. Nesmazatelně se mi do hlavy zapsal jakoby kovový hlas Ozzyho Osbournea a nezaměnitelné kytarové rify Tonyho Iommiho. Postupně jsem si doplnil všechna řadová alba Sabatů, ale tohle mám z nich nejradši.
Jak ses dostal k bigbítu?
Vyrůstal jsem na Hanspaulce a chodil do hospody U Tyšerů známé jako Houtyš, kde jsem se setkával s tehdy už známými hudebníky - Ivanem Hlasem, Ondřejem Hejmou, Richardem a Vláďou Tesaříkovými, Petarem Introvičem a dalšími, a v prostředí této „bluesové konzervatoře“ jsem nasával muziku všemi póry. Časem jsem sebou začal do Houtyše tahat klarinet a saxofon a zanedlouho potom následovala první vystoupení mj. s kapelami Bluesberry Petara Introviče nebo Navi Papaja Ivana Hlase. Jednoho dne mě v Houtyši odlovil Ivan Wünsch a krátce nato jsem přišel do Hudby Praha. V tomto důležitém okamžiku jsem nastoupil do bigbeatového rychlíku, který se už nikdy nezastavil. Následovala řada kapel, mezi nimi dvě vlastní Trioda a Sex Libris...
Jaké byly tvoje muzikantské vzory?
Těch bylo víc. Na saxofon Charlie Parker a Gerry Mulligan, na kytaru pak Ritchie Blackmore, Jimmy Page, Eddie Van Halen a Michal Pavlíček. Po celou dobu své hudební kariéry se ale neustále snažím poslouchat všechny dobré muzikanty a všechnu dobrou muziku a co nejvíc se od nich naučit. Při skládání muziky mě nejvíc ovlivnili Deep Purple a Pražský výběr.
Jaký je dnes tvůj hudební záběr coby posluchače?
Víceméně „od Bacha po Vlacha“. Rock, jazz, vážná a etnická muzika a všechno to, co tyto žánry spojuje. Z rocku si nejraději poslechnu Deep Purple, Led Zeppelin nebo staré Genesis, mezi moje nejoblíbenější jazzové styly patří bebop, swing a cool jazz, z vážné hudby pak nejraději sáhnu po Janáčkovi, Stravinském nebo po nějakém barokním skladateli. Poslední dobou se mi začala líbit i etnická hudba, zajímá mě také historická muzika, stejně tak jako staré a nejstarší hudební nástroje.
Na jakou spolupráci s českou kapelou nebo interpretem nejraději vzpomínáš?
Zajímavé bylo hraní s Dvouletou fámou, pár vystoupení s Bárou Basikovou a Monikou Načevou v Malostranské besedě. Z posledních spoluprací bylo nahrávání desky Neruda s Romanem Holým a Matějem Ruppertem. Úžasná byla také dlouhodobá spolupráce se Symfonickým orchestrem pro pracující a s Dechovým kvintetem. Díky tomu jsem dlouhou dobu cvičil téměř denně na klarinet a zdokonaloval se v hraní z listu.
Kterou desku bys ze své sbírky nikdy nedal z ruky?
Bylo by to dvoualbum Made in Japan od Deep Purple (a také je to trochu šalamounské, protože jsou to fyzicky desky hned dvě a v souborném vydání na CD dokonce tři :-)
Na který koncert coby divák v životě nezapomeneš?
Na první český koncert Deep Purple v roce 1993 ve sportovní hale ve „Fučíkárně“. Od začátku do konce to se mnou šilo vzrušením a užil jsem si to do poslední noty. Ještě čtyři roky předtím bych si ani nepomyslel, že tuhle kapelu v „klasické“ sestavě jednou uvidím na vlastní oči. Další nezapomenutelný zážitek byl koncert Jona Lorda se symfonickým orchestrem v roce 2008 v bratislavském sále Slovenského rozhlasu, to byl velký hudební svátek.
Máš ještě nějaké oblíbené desky, které bys rád dal do svého výběru deseti desek, ale už se tam prostě nevešly?
Byla by to další alba kapel, které jsem jmenoval v první desítce, a kromě nich ještě desky Uriah Heep, Van der Graaf Generator, Cream, Van Halen, Queen, Beatles, Yes, Franka Zappy, ELP, Rolling Stones, Kiss a spousta dalších. Z československých by to bylo všechno od Marsyas, Mariána Vargy, Modrého efektu, Jiřího Stivína, Jazz Celluly... Potom by tu také byla dlouhá řada jazzových desek, zejména Oscara Petersona, Arta Tatuma, Charlieho Parkera nebo Milese Davise, a pak spousta vážné hudby, zejména Leoše Janáčka, Igora Stravinského a Bohuslava Martinů.
DEEP PURPLE - Made in Japan (1972)
Mezi prvních deset desek bych asi zařadil více alb Deep Puprle, ale tohle je pro mě zkrátka nejvýznamnější. Slyšel jsem ho snad tisíckrát. S kamarády ze základky jsme ho začali poslouchat už někdy v roce 1977, jeden z nich, Bobeš, měl jeho část nahranou na přenosném mono kazeťáku. Sranda je, že jsme se tehdy dlouho domnívali, že posloucháme Kiss :-)
BLACK SABBATH - Sabbath Bloody Sabbath (1973)
Sabbath Bloody Sabbath byla, jak jsem říkal v úvodu, moje první hardrocková deska. Doteď mě fascinuje svojí mystičností, jedinečným zvukem a provedením (včetně obalu). První vinyl mi zničil kamarád Vašek Kopta při pokusech s půlkilovou přenoskou na starém gramofonu s troubou, druhý se mi podařilo dochovat bez úhon.
LED ZEPPELIN - Song Remains the Same (1976)
Další skvost světového formátu - koncertní dvoualbum Led Zeppelin a zároveň soundtrack ke stejnojmennému filmu. Nevyčerpatelná pokladnice hudebních nápadů, brilantní muzikantské provedení. Nejdřív jsem měl jen to dvoualbum, v létě 1988 jsem si za peníze z brigády v jedné bavorské cihelně koupil videorekordér a k němu jako první svou videokazetu právě tenhle film.
GENESIS - Foxtrot (1972)
K art rocku mě přivedli někdy v osmé třídě starší kamarádi. Genesis vždy patřili k vrcholu tohoto žánru. Když jsem poprvé uslyšel Petera Gabriela, ihned jsem jeho kouzlu propadl. Propracované kompozice, vynikající hudební výkony a krásně se doplňující hlasy Petera Gabriela a Phila Collinse. Skladba Supper’s Ready zaujímající téměř celou druhou stranu desky patří k nejskvělejším ukázkám art rocku.
FERMÁTA - Huascaran (1977)
Prvotřídní ukázka progress rocku, pečlivě vystavená hudební kompozice vyprávějící o tragickém osudu československé horolezecké výpravy v Peru v roce 1970. Překypuje hudebními nápady a používá širokánskou škálu různých výrazů. Obrovskou radost mi udělalo vystoupení Fermáty v rámci Beatfestu v únoru 2009 v pražské Lucerně, kde část tohoto vyzrálého díla zazněla.
GERRY MULLIGAN - Felicitas (1973)
Výběrové album nejslavnějších nahrávek mého velkého vzoru, barytonsaxofonisty Gerryho Mulligana z roku 1960. V tomto souboru osmi skladeb jsou doslova poklady - nejen instrumentální, ale také skladatelské a aranžérské, například nepřekonatelná Lady Chatterle’´s Mother. Vedle Mulligana zde také hrají ty nejjasnější hvězdy jazzového nebe - Bob Brookmeyer, Paul Desmond, Stan Getz, Zoot Sims, Clark Terry, Jim Hall a další.
PRAŽSKÝ VÝBĚR - Straka v hrsti (1982)
Tahle deska zcela zásadně ovlivnila můj muzikantský vývoj. Poslechem Pavlíčka (nejen této desky) jsem strávil mraky času, studoval jeho hru a hrozně moc mi to dalo. S kamarádem Ríšou Kryšpínem, bráchou bubeníka Klaudy, jsme se vždycky hecovali, kdo z nás dokáže Pavlíčka líp napodobit. Pražský výběr tehdy (asi 1985) zkoušel u Kryšpínů v Radlicích, a tak jsem si jednou tajně na Michalovu kytaru Roland trošku zahrál, snad se za to na mě nebude zlobit :-)
SUPERTRAMP - Crime of the Century (1974)
Supertramp jsem začal vnímat ve stejné době jako Genesis a tahle jejich deska na mě zapůsobila nejvíc - krásné melodie, kompoziční stavba, zpěv a klávesy, hudební provedení, zajímavé použití klarinetu. Občas po ní sáhnu, když se chci uvolnit; mám ji ještě na starém vinylu, a díky tomu je to pokaždé malý ceremoniál. Člověk si přitom také uvědomí, jak významný býval výběr první skladby béčkové strany elpíček. Nástup kompaktních disků tento fenomén zcela smazal.
VLADIMÍR MIŠÍK & Etc... - Stříhali dohola malého chlapečka (1976)
Klasika české muziky, perla za perlou - uvádím první desku Etc..., přestože mám i ty ostatní moc rád. Vláďovy písničky se také zpravidla vyznačují skvělými texty, při výběru textařů mívá šťastnou ruku - na téhle desce, kromě jeho vlastních textů, jsou to například díla Pavla Kopty, Jiřího Suchého a Josefa Kainara. Na Etc... se mi také vždycky líbil osobitý zvuk, neodmyslitelné housle Honzy Hrubého (dneska Vládi Pavlíčka), skvělá rytmika apod. - inu co dodat...
HUDBA PRAHA - Hudba Praha (1988)
Asi nemusím dodávat, že tohle je moje srdeční záležitost. S touhle kapelou už to letos, včetně všech přestávek, táhnu celé čtvrtstoletí, a to už něco znamená. Tohle první album Hudby Praha obsahuje klasické, a dneska už doslova zlidovělé, písně, některé jsou dodnes v koncertním repertoáru. Pamatuju si, jak jsme desku nahrávali ve studiu Budíkov u Martina Kratochvíla v Mnichovicích. Byla úplně jiná doba, ale užívali jsme si to na plný pecky...
