Slánský patriot Sváťa Šváb je činorodý chlapík s řadou rozmanitých aktivit. Na hudební scéně je znám jako zpívající baskytarista skupin Totální nasazení a Deratizéři (zde ovšem funguje s kytarou), ale také jako hlavní organizátor letního festivalu Rock na valníku.
Vzpomeneš si, jakou desku sis koupil jako první?
Úplně první čistě moje vlastní elpíčko bylo níže zmíněné Plni energie od Citronu.
Které kapely bylo pro tebe nejtěžší ze své desítky naopak vynechat?
Musel jsem vyškrtnout Kissáky, Hammerfall, The Offspring, NOFX a Toy Dolls, které mám moc rád. A pak ještě několik českých a slovenských kapel, namátkou Olympic, Wanastowi vjecy nebo Zónu A.
Nemůžu si odpustit malé rýpnutí: Vadí ti uřvaná póza u Exploited a přitom chválíš Manowar, jedny z nejděsivějších pozérů v metalu.
V metalu mi ty pózy připadají nějak přirozenější. Přijde mi, že to patří k věci, nemluvě o extrémnějších formách, jako je třeba black metal. U punku ale nesnáším, když se kapely rochní v uniformních klišé.
Když jsme u toho, Totální nasazení často bývá spojováno s punkovou nálepkou, ale občas to přináší i nějaké to nedorozumění. Přijde mi, že snad ještě podstatnější je pro vás nadsázka a hravost.
Už jsem říkal mnohokrát, že jsme na začátku o punk ani neusilovali. Znali jsme možná tak Visací zámek a já měl špatně nahrané Hrdiny nové fronty, ale to bylo všechno, zahraniční punkové kapely vůbec... Spíš jsme chtěli dělat něco na způsob metalu 80. let. Až později nám druhý kytarista P. P. Cvok začal nosit Pistole, Clash... Začali nás zvát na punkové festy, kde dneska hrajeme v hlavních časech a už se ani nestává, že by proti nám tváří v tvář někdo něco měl. Osobně mám ale z punku rád spíš ty veselejší věci jako Toy Dolls nebo NOFX. Větší část punku mě ovšem nijak extra neláká a vyloženě nemám rád ty ortodoxní nářezy - vyhledávám melodie a nápady v textech.
Vím, že také nemáš rád, když je z muziky cítit, že „šéf“ kapely má přehnanou potřebu tlačit svůj nástroj. Sleduješ při poslechu konkrétní part - v tvém případě baskytaru - anebo zásadně jdeš po celkovém pocitu?
Záměrně se na konkrétní nástroj určitě nezaměřuju, ale basáka podvědomě přece jen vnímám. To ti nedá - když na ten nástroj hraješ, tak ho posloucháš víc... Celkově vyvážený pocit je ale přece jen důležitější. A stejně hned poznáš, jestli je skupina sehraná a jede jako vyrovnaný tým, nebo jestli někdo vyčnívá, ať už dobrém nebo ve špatném.
Před několika týdny jste vydali novou desku Oceloví ptáci...
Je to naše asi nejpestřejší nahrávka. Musím přiznat, že vznikala trochu narychlo. Zdálo se, že času bylo dost, ale okolnosti se nějak nesešly a v prosinci už kluci začali trochu panikařit, že to nestihneme - přitom jsme měli domluveného vydavatele, turné... Zvažovali jsme dokonce, jestli neudělat jen singl. Takže to bylo takové živelnější, dokonce jsme ještě první den ve studiu místo nahrávání zkoušeli, abychom doladili tvar některých songů, což kontrastuje s obvykle docela pečlivou přípravou. A také máme na novince zatím asi nejvíc hostů - dechovou sekci, zpěváka Pišta ze Zakánýho ovoce nebo Martinu, zpěvačku z Deratizérů, která kromě vokálů nahrála i nějaký klavír a saxofon.
The Clash - London Calling (1979)
Má nejoblíbenější punkrocková kapela a jejich nejlepší album - co skladba, to absolutní bomba. Pro mě ukázka, jak i punk rock může být rozmanitý a pestrý, přitom pořád ve své jednoduchosti. Žádná hloupá uřvanost a póza stylu The Exploited nebo The Casualties. Takhle si já představuju pravý punk.
Manowar - Fighting the World (1986)
Mám metal moc rád, především melodický, a jednoznačnou jedničkou jsou pro mě američtí Manowar, kteří mě uchvátili přesně tímhle albem. Joey DeMaio se svým nezaměnitelným stylem hry na baskytaru mi byl od muzikantských začátků vzorem a skvělý song Black Wind, Fire and Steel jsme s Totálním nasazením na CD Crazy Story udělali jako cover.
Sex Pistols - Never Mind the Bollocks (1977)
V 90. letech jsem punk skoro neznal, poslouchal si ten svůj rock a metal, a ještě v začátcích Totálního nasazení jsme chtěli hrát spíš metal. Až nový kytarista P. P. Cvok nám pak začal nosit na kazetách nejrůznější punkovky a my byli u vytržení, že se dá hrát tak jednoduše a melodicky. Tohle album je podle mě něco jako základní příručka každé punkrockové kapely.
Helloween - Gambling with the Devil (2007)
Po Manowar má druhá nejoblíbenější metalová kapela. Jejich první alba Walls of Jericho a Keeper of the Seven Keys 1 i 2 byly naprosté pecky, některé novější desky naopak slabší. Ovšem tohle CD z roku 2007 mě naprosto dostalo. Pouštíme si ho s kapelou, když jezdíme v noci z koncertů - skvěle se mi při něm řídí, rychle a dobře jede, a hlavně při něm neusnu.
Znouzectnost - Mé království (1993)
Znouzectnost je moje nejoblíbenější česká skupina a žádná jiná mě tolik neovlivnila. V 90. letech pro mě byla naprostým zjevením. Jedinečně originální zpěvná a melodická hudba, přitom lehká a jednoduchá, a hlavně fantastické texty s výlety do pohádek, které miluju. Mám celou jejich diskografii včetně všech demosnímků a nedám na ně dopustit.
Démophobia - Plzeňské pověsti, písně a jiné plísně (1994)
Vždycky jsem měl rád hraní a zpívání jen tak s kytarou, písničkářství a folk jako žánr, ale jeho prezentace všude vůkol a většina českých interpretů, Porty apod., to mě spíš iritovalo. Projekt kytaristy Démy ze Znouzectnosti byl ovšem přesně podle mého gusta a já pak po jeho vzoru založil svoji druhou - folk-punkrockovou - skupinu Deratizéři.
XIII. století - Amulet (1992)
Tohle album jsem si kdysi koupil na kazetě, aniž bych věděl, do čeho jdu, protože jsem byl zvědavý na pokračovatele HNF, jejichž demo jsem doma poslouchával. Gotický rock XIII. století mě okamžitě nadchl muzikou i texty. Hned po ZNC je to moje nejoblíbenější česká kapela. Mám od nich úplně všechno, ale tohle album, ještě bez kláves a s dvěma kytarami, je úplně nejlepší.
Citron - Plni energie (1985)
Když jsem byl na základce znechucen z toho, co se hraje v rádiu a doma pak ulítával na kazetách Olympiku, objevil jsem v prodejně Supraphonu LP Citronu, které mě zaujalo už obalem. Nastřádal jsem těch 49 Kčs a následně byl poslechem nadšen. Babička s dědou, na jejichž gramofonu jsem si LP pouštěl, pak už míň. Moc rád si ho poslechnu i po letech.
Už jsme doma - Pohádky ze Zapotřebí (1995)
Alternativu nemám rád, nicméně Už jsme doma jsou výjimka potvrzující pravidlo. Hodně se mi líbili jejich předchůdci, punkoví FPB, ale Už jsme doma jsem dlouho odmítal. Jenže kluci z kapely mi je tak dlouho pouštěli, až jsem je taky začal poslouchat, čímž nás pak UJD v našich začátcích dost ovlivňovali. Tohle album je možná nejmíň alternativní a pro mě nejlepší.
Jaromír Nohavica & kapela - Koncert (1998)
Nohavicu jsem měl vždycky moc rád jako našeho bezkonkurenčně nejlepšího textaře, ale poslouchal jsem ho, byť jako jediného folkáče, pouze občas a zřídka. Ovšem tohle CD pro mě byla naprostá pecka a já ho sjížděl tak často, všude a na všem, až jsem ho zcela ohrál a zničil. Typický důkaz, že dobrá písnička zní dobře jak jen s kytarou, tak s celou kapelou.
