Lenka Dusilová je držitelkou mnoha ocenění, ale nikdy ji to k mainstreamu netáhlo. V posledních letech se i kvůli mateřství stále více uzavírala do společnosti svých nejbližších a prohlubovala spojení s alternativní, případně experimentální, scénou, od Floexe, přes Beatu Hlavenkovou až po slovenského kytaristu Davida Kollara.
Nová tvorba se pomalu rodí, ale prioritou je nyní v průběhů léta audiovizuální projekt Monument/um, který má skrze koncerty upozorňovat na historické památky.
Jaká byla první deska, kterou jste si koupila za vlastní peníze?
Na úplně první akt nákupu hudby, konkrétně gramodesky, si vzpomínám dobře. Bylo mi deset či jedenáct a kupovala jsem bráchovi k Vánocům v osmdesátých letech Mariku Gombitovou, desku Ateliér duše. Za našetřené penízky, ale obávám se, že jsem vzala pár drobných i mámě. Později si vzpomínám, že za svůj honorář jsem si při bloudění Curychem se Zdeňkem Bínou, hrajícím tehdy na kytaru ve Walk-Choc-Ice koupila nějakou výběrovku Arethy Franklin.
Přibližte nám, prosím, značky kytar, na které spoléháte naživo.
Nejstarší a top kytara je červená akustická kytara Taylor 614ce s ozvučením Neve. Aktuální baby, na který mě v současnosti baví nejvíc tvořit, je krémově bílý Fender Jaguar Johnny Marr Signature. Už začíná být hezky otlučený. Ostatní kytarky, jako akustická kytara L’Arrive a BSG od Honzy Šťovíčka z Žamberka, momentálně nepoužívám. Nevešli bychom se již do auta a červená Taylorka zvládá jakékoliv ladění, jaké si usmyslím, a nehne to s ní.
V posledních letech hodně pracujete s looperem a mnoha krabičkami. Mohla byste, prosím, krátce představit celý systém, včetně několika konkrétních krabiček?
Je to vlastně úplně jednoduchý systém tvoření a živého hraní. Do mixpultu Allen Heat ZED 10x posílám zpěv, dvě kytary, syntezátor Korg Minilogue a sampling pad SPDX, to celé posílám do kytarového multiefektu Boss ME-50, v kterém moduluji všechny nástroje, a vše pak posílám dolů pod nohy do Loop Stationu Boss RC 300, do kterého nahrávám živě aranže. Velice intuitivní. Je to občas docela dobrodrůžo, ale chtělo by to už prozkoumat i jiný systém. Jednou snad.
Vzpomenete si na nějakou zradu techniky z poslední doby a jak jste si s daným překvapením poradila?
Tak nejvíce se peru na koncertech s kvalitou a barvou odposlechu, to mě samozřejmě trápí nejvíc a nejsem stále schopná začít spoléhat na in-ear. Ale bude to již nezbytné, neb kvality monitorů jsou různorodé. Občas též díky mé elektronice bojujeme se zvukovou špínou či brumem. Od té doby, co si vozím vlastní DI boxy, je to daleko lepší. Co se týče hráčských a nahrávacích chyb živě, pokud není má hlava příliš unavená, poskytují mi prostor zkusit z toho vybruslit a jít novou cestou, přemýšlet okamžitě, jak takovou chybu využít. Často velice přínosné.
V létě tohoto roku máte v plánu audiovizuální projekt Monument/um. Mohla byste nám celý koncept blíže představit?
Monument/um je koncept speciálního audiovizuálního koncertu, který však není klasickou beneficí. Má za účel pomoci oživit a zviditelnit některé z ohrožených českých památek, konkrétně místním spolkům a lidem, kteří tvrdě pracují na zmrtvýchvstání těchto míst, a pomoci jim kulturně oživovat místní komunitu. Tyto koncerty proběhnou indoor nebo outdoor právě v syrovém prostředí těchto vybraných památek a mohou lidem zprostředkovat nevšední zážitek a možnost podívat se na památku zcela novým pohledem ablíže se seznámit s příběhem místa, případně podpořit potřebné opravy. Koncerty proběhnou od půli léta tohoto roku o čtyřech víkendech. Přijeďte na výlet. :-)
Joni Mitchell - Turbulent Indigo (1994)
Už celkem letitá deska z roku 1994. Je prostě krásná a parádně hraje. Joni Mitchell, speciální melodika, speciální ladění kytary, osobitá hra. Ostatní hudebníci nejsou též nezanedbatelní, duet se Sealem, Waynem Shorterem nebo Michaelem Landauem.
Tune Yards - I Can Feel You Creep (2018)
Projekt neobvyklé, celkem expresivní hudebnice Merrill Garbus a basisty Nata Brennera. Tune Yards jsou crazy. :-) Baví mě expresivnost, nápaditost, aranže. Merril používá hodně loop station, hraje na ukulele a perkuse.
Goldmund - Occasus (2018)
Za Goldmund se skrývá hudebník Keith Kennif působící třeba jako Helios a tvoří elektronicko-ambientní hudbu, nemýlím-li se. Jako Goldmund vydal už pár alb, a jsou to vlastně krátký minimalistický pianový ambientní kompozice. Zvuk špinavého piana s takovým prostorem a křehké atmosféře mě unášejí do vlídný a osamělý krajiny, kde je mi dobře.
Radiohead - The King of Limbs: Live from the Basement (2011)
Živá nahrávka The King of Limbs. Nahráno asi v jejich zkušebně. Super koncept. Mám ráda živý vydařený nahrávky, což není jednoduchý obor. Před pár lety to byla moje hitovka. Radost vidět těmto muzikantům zblízka do jejich kuchyně.
Jenny Hval - Apocalypse, Girl (2015)
Norská hudebnice a spisovatelka. Objevila jsem ji díky jejímu téměř neviditelném koncertu v pražské K4 asi v roce 2012 či 2013. Pořadatel koncertu mě oslovil, zda bych Jenny Hval předskakovala. Úplně mě uhranula, od tohoto koncertu ji sleduju. Nejvíc mě baví její propojení s producentem Lassem Marhaugem právě na této desce.
Submotion Orchestra - Alium (2014)
Velice příjemně plynoucí obrazotvorná hudba se skvělým zpěvem Ruby Woods, často zní v autě po cestě či ze sólo koncertů. Mají aktuálně novou desku Kites, která též plyne na cestách parádně. :-) Narazila jsem v koncertním plánu na jejich webu na informaci, že budou hrát 22. června v pražském Crossu.
Jana Kirschner - Moruša Čierna (2014)
Já nevím, proč jsem si vybrala Janu a tohle album. Nevím, miluju lehkost bytí v hudbě a projevu, kterou sama postrádám. Jana to má. A má skvělého hudebního parťáka. Je skvělé být v takovém propojení a mít možnost jít společně za hranice svých schopností s hravostí a nadhledem. Tímto se klaním i Janině muži a producentovi Eddiemu Stevensovi.
Dead Can Dance - The Serpent’s Egg (1988)
Ve čtrnáctém roce mého života zásadní a zlomová deska. Slyšela jsem ji poprvé krátce po sametové revoluci. Nevím, co k tomu více dodat.
Lhasa de Sela - Lhasa (2009)
Nádherná akustická hudba s hlubokým zpěvem hudebnice Lhasy de Sela. Toto album mě zasáhlo před pár lety, aniž bych tušila,, že právě tohle album bylo jejím posledním, neb v období vydání tohoto alba jí byla diagnostikována rakovina. Odešla v roce 2009.
Imogen Heap - Sparks (2014)
Angličanka Imogen Heap je zvuková kouzelnice, technologická inovátorka, prostě hudebnice 21. století. Miluju. Dokonalý. Už jste někdo objevil její rukavice Mi.MuMI-MU gloves?
