Pokoušet se šokovat umí dnes kdejaká existence v masce. Avšak skutečně překvapit na dnešní metalové scéně hudebním konceptem a originálním muzikantstvím, to už chce notnou dávku umění. Manuel Gagneux a jeho formace Zeal & Ardor kombinující ve svém projevu černošský spirituál a extrémní avantgardní metal, je tak originální kombinace, že rozhodně stojí za pozornost. Neméně zajímavá je i jeho sbírka nejoblíbenějších alb.
Chtěl bys zmínit i nějaké překvapivé kousky ze své sbírky, které se nevešly do tvého výběru?
Oil of Every Pearl's Un-Insides od Sophie a Neo Wax Bloom od Iglooghost, mě napadají jako první.
Jaké album sis koupil za své peníze jako první?
Myslím, že to byla Americana od The Offspring.
Mohl bys našim čtenářům představit nějaké své nedávné objevy v rámci vybavení?
Nejsem vůbec posedlý vybavením. Přesněji, spíš vezmu do ruky nějakou starou ojetinu a použiju ji nějakým neotřelým způsobem za pomoci plug-inů. Já vím, hrozné. (smích) Na druhou stranu miluju plug-iny Goodhertz, které firma vytvořila ve spolupráci se členy kapely Vulfpeck, pokud se to počítá. (smích)
Zažili jste v kapele v poslední době nějaké větší výzvy v rámci vybavení?
Naštěstí moc nepříjemných překvapení nebylo. Na pódiu spoléháme na AxeFx, ať už kvůli výkonosti či praktičnosti, když tak často létáme. Ale ani ty nejdražší kejsy nevydrží věčně. Někdy mám dojem, že pracovníci na letištích používají k manipulaci se zavazadly meče a brokovnice.
Když jsme se naposled viděli v Praze, tak jste celá kapela zápasili s nachlazením. Jaké triky jste si naordinovali na podzimní turné, během kterého k nám znovu zavítáte 17. listopadu?
Od té doby jsme se toho hodně naučili. Dostatek spánku je podle mě to nejdůležitější. Když je někdo trochu unavený a obklopen kupou lidí v tour busu, tak se nachlazení šíří neskutečným tempem, až zasáhne úplně všechny členy týmu. Zním jako stará babča, ale správná strava a dostatek spánku dělá hodně.
Vytvořil sis i nějakou vlastní vokální přípravu před vystoupením?
Jen jednoduché rozezpívání před koncertem. Zatím to takto stačí. Uvidíme. (smích)
Portishead - Dummy (1994)
To, co miluju na této desce, kromě její neskutečné krásy, je skutečnost, že je tak nekompromisní. Vše, co představuje, bylo prováděno s tak vysokou mírou pečlivosti, že to muselo trvat celé věky. Finální mix a celková atmosféra jsou naprosto jedinečná. Vrcholná lekce melancholie, dalo by se říct. Právě díky této desc, jsem si vybudoval dostatečné množství odvahy experimentovat.
Inara George - All Rise (2004)
Inara má neskutečný cit pro harmonii. Většina těchto skladeb byla navíc nahrána s orchestrálním doprovodem, který vedl Van Dyke Parks. Produkci však obstaral relativně neznámý Greg Kurstin. Společně pak vytvořili brilantní duo The Bird and the Bee. Díky nim jsem se dozvěděl mnoho o tom, že si jde s hudbou neskutečně „vyhrát“. Skladba Turn On/Off je toho dobrým příkladem.
SebastiAn - Total (2011)
Jednoduše výborná elektronická hudba, ve které se najde i prostor experimentovat s tvrdšími prvky. Výborná deska pro přehnané večírky. Vyzkoušejte skladbu Doggg.
Necrophagist - Epitaph (2004)
Nic než brutální a nelítostný death metal. Žádné ozdoby nebo kompromisy. Pouze brutalita.
Tom Waits - Rain Dogs (1985)
Tom má schopnost přenést posluchače do svého světa během pouhé vteřiny. Vždy je to bezpochyby a bez debat Tom Waits. Textově je to první deska, která konečně otvírá okno do jeho světa. Mohl bych o tomto albu mluvit celé hodiny, a to také dělám! (smích) Úžasná věc, když si chceš při zavíračce zpívat a přeřvat u toho pana barmana. (smích)
Sweek - The Unbelievable Cinematic Crash (2005)
Tohle byla jedna z mých prvních postrockových desek. Citlivě vybroušené kompozice a opravdu vynikající cit pro uklidnění posluchače z toho dělá perlu mé sbírky. Hodně tomu taky přidává přítomnost cella a houslí. Naprosto ideální na večerní snění. Dobře investovaný čas.
Prefuse 73 - One Word Extinguisher (2003)
Experimentální, ale stále velice zábavná elektronická hudba, obsahující vynikající beaty a doslova nadčasovou práci se samply. Zároveň jediné hiphopové album, označené nálepkou IDM. Úžasná záležitost.
Brian Eno - Music for Airports (1978)
O této desce nemůžu říct nic, co ještě nebylo vyřčeno. Prakticky první pořádné ambientní album, stvořil, světe div se, génius. Stačí si to poslechnout.
Evelyn Davis - The Wit of the Stair (2017)
Evelyn má úžasný cit pro melodii a výšky. To, co mě nejvíce zaujalo na této desce, bylo využití mezer mezi jednotlivými vokálními exhibicemi, což má neskutečný vliv na soustředění posluchače. Precizní hra na piano, emotivní a čistý zpěv, to je něco, co si nejlépe vychutnáte bez hrozby vyrušení.
Iron Maiden - Piece of Mind (1983)
Tohle byl první vinyl, který jsem si kdy koupil, a vždy bude mít speciální místo v mém životě. Nejen proto, že je tam skladba The Trooper. Ukažte mi někoho, kdo nemá rád skladbu The Trooper!
