Belgická zpěvačka Magali Luyten neplní přední strany hudebních magazínů, ale již řadu let se pohybuje ve společnosti metalové smetánky. Svým obrovským talentem a barvou hlasu by si dokonce zasloužila pojmenování „Ronnie James Dio v sukni“.
Na kontě má alba s projekty Nightmare, Beautiful Sin nebo Virus IV, ale největší porci pozornosti si vysloužila díky spolupráci s holandským skladatelem a multiinstrumentalistou Arjenem Lucassenem v rámci jeho projektu Ayreon, ať už ve studiu nebo naživo. Milovnice mikrofonů značky Sennheiser se nám ale také rozpovídala i na téma svých nejoblíbenějších alb a dodává: „Existuje mnoho umělců, kteří mě inspirovali, ale tohle je deset alb, díky kterým jsem se vždy posunula o krok dál.“
Na úvod nám, prosím, přibliž své dojmy z koncertů Ayreon Universe. Jak probíhal tento třídenní maraton a jak ses připravovala na skladby Star of Sirrah a Intergalactic Space Crusaders?
Bylo to úžasné, a hlavně obrovské, ať už šlo o pódium, projekce nebo publikum. Zároveň sdílet pódium s tolika úžasnými zpěváky a muzikanty bylo neuvěřitelné. Mám pocit, že to uteklo hrozně rychle, protože jsme si všichni rozuměli a Arjen se postaral, aby nám nic nechybělo. Pokud jde o přípravu, tak mám skladby projektu Star One pečlivě naučené jako fanynka Russella Allena. Skladba Intergalactic Space Crusaders proto byla pohodička. Star of Sirrah vyžadovala o něco více úsilí, ale Arjen má tu schopnost, že dokáže každému vybrat píseň na míru.
S kým sis z celé té plejády zpěváků a muzikantů rozuměla v zákulisí nejvíce?
To je těžká otázka, ale třeba návštěva prodejny vinylů společně s Hansim Kürschem byla paráda, stejně jako holčičí chvilky v zákulisí na téma oblečení, vlasy a make up. Toho si totiž ve své kapele moc neužiju. (smích) Díky Anneke van Giersbergen jsem se třeba odvážila vzít si na sebe červenou bundu. Stejně tak jsem si moc rozuměla s Floor Jansen, která je nejen úžasná zpěvačka, ale také respektu hodná osobnost. Na druhou stranu, úplně nejlépe jsem si rozuměla s Jonasem Renksem a jeho ženou. Moc se nám nechtělo jít po druhém večeru pařit, tak jsme si udělali pohodičku na hotelu, kde jsme u drinku sdíleli nápady a poslouchali muziku. Především tedy New Wave.
Od roku 2015 je tvým hudebním domovem kapela Nightmare, se kterou jsi vydala povedenou desku Dead Sun. Pověz nám, jak hodnotíš dosavadní spolupráci a jaké jsou vaše nejbližší plány?
Děkuju. Cítím, že se nám podařilo dosáhnout zajímavých úspěchů, a také se z nás stávají dobří přátelé. Další fází je nástup do studia v průběhu léta a další album v lednu roku 2019. Mezitím budeme i dále koncertovat a kromě jubilejního tisícího vystoupení Epicy si zahrajeme i na Full Metal Cruise.
V průběhu let jsi vydala zajímavá alba s projekty typu Beautiful Sin, Virus IV nebo jsi hostovala u Epysode a mnoha dalších. Je však škoda, že tyto projekty měly krátký život a nebyl prostor navázat na prvotní impuls. Jednalo se osobní stránku, nebo o situaci na trhu, že jsme se nedočkali další alb s Beautiful Sin nebo Virus IV?
Jsem za tuto otázku ráda, ale odpověď na ni není snadná. Řekněme, že jsem dovolila jiným ovlivňovat má životní rozhodnutí příliš dlouho. Je důležité si uvědomit, kdo si zaslouží tvou štědrost, a kdo ne. Upřímně, úspěch v tomto oboru není jen otázka talentu, ale také toho, s kým do toho jdeš a kolik do toho dáte společně. Bohužel to předem neodhadneš, dokud to nezkusíš Nicméně ničeho nelituju, protože přes všechny potíže jsem spolupracovala s úžasnými muzikanty.
Vedle své hudební kariéry se také věnuješ vyučování zpěvu. Daří se ti tak pokrýt své náklady, nebo máš i další práci?
Pracovala jsem jako sekretářka nějakých deset let a zažila syndrom vyhoření. Rozhodla jsem se pro změnu a roky buduji projekt Myriad Voice. Organizujeme vokální soustředění v Belgii, ale také různě po světě. Už od dětství jsem chtěla učit, protože miluju ten výraz ve tváři studenta, když pochopí něco nového. Především tedy, když dokážou něco, o čem dříve pochybovali. Nejdůležitější na studiu zpěvu je totiž nezapomenout, proč vlastně zpíváš.
Jak se ty osobně snažíš dnes rozvíjet jako zpěvačka? Stále pracuješ na vysokých tónech, na kterých tě tak trápil Arjen Lucassen?
Jsou období, kdy intenzivně pracuju na svém hlasu. Většinou je to v období před nahráváním nebo před turné. Zároveň se jedná o situace, kdy zaslechnu nějaký neskutečný zpěv a snažím se to přidat do svého arzenálu.
Soulsister - It Takes Two (1988)
Jedná se o album, které jsem si na kazetě přehrávala ve svém walkmanovi od rána do večera. Zároveň to byla první deska, kde jsem si uvědomila význam harmonií mezi vokály.
Billy Joel - Greatest Hits (1985)
Jedná se o dvojalbum, které jsem si pořídila, když jsem asi ve čtrnácti poprvé slyšela skladbu Goodnight Saigon. Nechápala jsem tehdy sice značnou část textu, ale vždy se mi vlily do očí slzy, když jsem zaslechla helikoptéru a sborový zpěv v pasáži: „And we would all go down together...“
Fleetwood Mac - Greatest Hits (1988)
Ano, další největší hity. (smích) Miluju jejich zvuk, kytary, melodie a překrásné harmonie. Christine McVie a Stevie Nicks k sobě vokálně pasují naprosto brilantně. Ale ještě dojemnější je slyšet skladbu Big Love v podání Lindseye Buckinghama. Naprostá paráda. Vřele doporučuju.
U2 - Rattle and Hum (1988)
Jsem velkou fanynkou Bona a je velice těžké vybrat jediné album. Každopádně vítězem je to, které má na sobě nejvíce škrábanců. (smích)
The Cure - Pornography (1982)
Tato deska je vyvrcholením mého pubertálního období: „Nikdo nechápe, jak se cítím!“, „Nechtě mě na pokoji v mé temnotě!“ Robert Smith je génius, pokud jde o vytváření melancholických nálad. Zvuk tohoto alba je doslova kouzelný. Hluboké basy a bicí plují na vlně s nádhernou kytarou a vokály.
Skunk Anansie - Stoosh (1996)
Přátelé, to je hlas! To bylo snad poprvé, kdy jsem chtěla zpívat společně s hudbou, ale neměla jsem nárok. Pamatuju si, že jsem před zrcadlem začala cvičit na skladbu Twisted s hřebenem v ruce. Tehdy se zrodila zpěvačka. (smích)
Metallica - Black Album (1991)
Dokud jsem nepoznala Metallicu, nevěděla jsem, co je to metal! Zní to jako trapné klišé viď? Nicméně, je to pravda.
Angra - Holy Land (1996)
Tady snad ani není co dodat! (smích) No, možná ano. Propadla jsem světu progresivního metalu, když jsem poznala Dream Theater a desky typu Falling into Infinity a Images and Words. Pak už to šlo v rychlém sledu.
Symphony X - V (2000)
I v tomto případě bylo velice těžké vybrat jediné album, když miluješ nějakou kapelu s početnou diskografií. Viděla jsem je naživo během V Tour, a dokonce jsem si mohla zazpívat s Russellem na pódiu. Je to můj pěvecký idol.
Ark - Burn the Sun (2001)
Ark jsem poprvé zaslechla u kamaráda v autě, a když pak mince „spadla“ během skladby Heal the Waters, věděla jsem, že se tato deska stane jednou z mých nejoblíbenějších. Jorn Lande pro mě byl velkým vokálním vzorem.
