V tomto článku se budeme převážně věnovat zapojení elektrických kytar. Řekneme si, co v elektrické kytaře je a jak je to zapojeno. K čemu ta která součástka slouží, případně jak se dá použít. Zeptáme se kytaristů i baskytaristů, jak využívají možnosti elektrického zapojení svých nástrojů. A ještě jednu větičku na úvod. Tento článek si neklade za cíl zmapovat historický vývoj jednotlivých zapojení. Do popisu jsem vybral zapojení, která znám, ale hlavně ta, která mi umožnila rámcově popsat jejich funkci a využití.
Na úvod trošku historie
Kytara je nástroj, jehož historie sahá do 16. století, a její obliba neustále stoupá. Příčinou zájmu je její všestranné využití, snadná přenositelnost, nízká cena a relativně snadná zvládnutelnost základů hry na nástroj. Rád bych odkázal na seriál Sedm století kytary kolegy Luboše Malého, který se historií obšírně zabývá.
Kytaru je možno stylově rozdělit do dvou základních kategorií. Kytaristé nechť mne prosím nechytají za slovo, toto rozdělení sleduje pouze námět tohoto článku a nemá žádný jiný účel.
Kytara klasická
Lubový korpus, nylonové struny atd. Je využívána převážně k přednesu vážné hudby jako sólový nástroj. K elektrifikaci tohoto typu kytary je v dnešní době možno použít tři základní způsoby.
- sejmutí nástroje klasickým vnějším mikrofonem
- aplikací vnitřního mikrofonu zabudovaného přímo do nástroje
- použitím piezo-elektrického snímače
Pouze verze dle třetího bodu je při koncertním i studiovém hraní využívána jako skutečná elektrifikovaná kytara. Jedním z mála nástrojů tohoto typu je kytara Gibson Chet Atkins (v provedení s nylonovými i kovovými strunami). Nástroj je masivní konstrukce s piezo-elektrickým kobylkovým snímačem a zapojením Volume (hlasitost) a Tone (tónová clona). Kytara Godin L. R. Baggs s kovovými strunami. Tato kytara je vybavena takzvanou "aktivní elektrikou" s piezo-elektrickým kobylkovým snímačem. Elektrické zapojení umožňuje ovládat hlasitost, hloubky, středy a výšky čtyřmi tahovými potenciometry. Rovněž nesmíme zapomenout na americké kytary Parker, které rovněž používají piezo-elektrické snímače. I když jsem přes piezo snímač trochu odbočil, tolik ke klasické kytaře.
Opět trochu historie
Nyní se podíváme na kytaru používanou v hudbě takzvaně populární. Vzhledem ke schopnosti hrát akordový doprovod začala být kytara využívána jako součást rytmické sekce u tanečních či jazzových orchestrů. Je využívána ve folkových, případně country seskupeních. Je velmi oblíbena mezi bluesovými hudebníky. Zatím jde však stále o lubový nástroj, jehož konstrukce je již ovlivněna stylem hudby, pro kterou je ten který nástroj určen. Vznikají country kytary s úzkým krkem a kovovými strunami. Lubové kytary s f otvory určené pro orchestry. Zvuk kytary je však oproti ostatním nástrojům v orchestru velmi tichý. Sólová hra vzhledem k hlasitosti nástroje není možná. Někde kolem roku 1920 začíná několik milovníků kytary podnikat pokusy o zesílení zvuku kytary jinou cestou než mikrofonem umístěným na stojanu před nástrojem. Pokračovateli těchto snah byli mimo jiné i Leo Fender a Les Paul. Tak a jsme u jmen dnes až notoricky známých všem kytaristům a u počátků elektrické kytary.
Kytara elektrická
Vznikají první pokusy o sejmutí zvuku jinak než akusticky. Leo Fender vkládá pod kovové struny elektromagnetický snímač. Les Paul přichází k firmě Gibson se svojí kytarou Log.
Vzniká kytara s plným masivním korpusem, čímž se zamezuje akustické zpětné vazbě. Zesilovače zvuku jsou vybaveny korekcemi, které umožňují ovlivňovat barvu zvuku kytary. V tomto stádiu vývoje je zapojení kytary velmi jednoduché, jeden snímač je zapojen přes potenciometr hlasitosti a potenciometr tónové clony rovnou na výstup kytary. Pevné masivní kytary se začínají vyrábět sériově, krk zvlášť, korpus zvlášť. Jednotlivé části nástroje jsou spojeny vruty, nikoli lepením. Strojní zpracování nástrojů výrazně ovlivňuje jejich cenu, následně pak prodejnost. Stoupající popularita kytary podněcuje další vývoj. Potom je přidán druhý snímač a kytara tím získává možnost měnit barvu při hře. A zde se dostáváme k tématu tohoto článku.
Zapojení kytar
Zapojení kytar lze dělit podle základních typů používaných nástrojů. Na těchto základních typech si jednotlivá zapojení také popíšeme.
Lubová jazzová kytara
(1 snímač)
Osazení
Jeden snímač ovládaný potenciometrem hlasitosti a potenciometrem tónové clony.
Popis zapojení
Signál je veden ze snímače na konec odporové dráhy, jejíž druhý konec je uzemněn. Z běžce potenciometru je výstupní signál veden na aktivní pero konektoru. Paralelně ke konektoru je připojen proměnlivý RC člen tónové clony. Toto základní zapojení je používáno u baskytar i kytar s jedním snímačem. Mění se pouze hodnoty použitých součástek.
Jak to funguje
Knoflíkem hlasitosti ovládáme celkovou hlasitost nástroje. Při snižování hlasitosti lehce ztrácíme výšky. Tomu lze zabránit "Úpravou 2", popsanou na konci článku. Knoflíkem tónové clony odebíráme vysoké kmitočty a zvuk ztrácí průraznost, ale je měkčí a sametovější.
Dříve narození jazzoví kytaristé používali mistrovské lubové nástroje, jejichž rezonanci nebylo žádoucí ničím rušit, cele zapojení bylo umístěno na ledvince a jednoduché konstrukci připevněné ke krku nástroje. Většina kytaristů v těchto dobách nepoužívala žádné v kytaře vestavěné korekce. Hráli v sedě a hlasitost ovládali šlapkou pod levou nohou.
Fender Telecaster
Osazení
Dva snímače singl (jeden u krku a druhý u kobylky), třípolohový přepínač snímačů, potenciometr hlasitosti a potenciometr tónové clony.
Popis zapojení
Signál ze snímačů je veden na přepínač - v krajních polohách je zapojen přední nebo zadní snímač samostatně, ve střední poloze hrají oba současně (jsou zapojeny paralelně), výstup přepínače je veden na konec odporové dráhy potenciometru hlasitosti, jejíž druhý konec je uzemněn. Z běžce potenciometru je signál veden na aktivní pero konektoru. Paralelně ke konektoru je připojen proměnlivý RC člen tónové clony. Zapojení v průběhu času bylo několik (víme o čtyřech). Uvádíme jeden, nejčastější typ.
Jak to funguje
Toto je první zapojení kytary, které umožňuje měnit barvu a charakter zvuku při hře. Knoflíkem hlasitosti ovládáme celkovou hlasitost výstupního signálu. Knoflíkem tónové clony ubíráme ze signálu vysoké kmitočty, což vytváří sametově měkký tón, ale ubírá zvuku na průraznosti. Snímač u krku poskytuje plný nosný tón, oproti tomu snímač u kobylky poskytuje brilantní ostrý zvonivý tón. Zapojení kytary neumožňuje žádné speciální nastavení. Výsledný charakter zvuku se nastavuje vzdáleností snímačů od strun (nastavuje se poměrem vzdálenosti snímačů při přepínači ve střední poloze). Při správném nastavení získáte tón, který nemá žádná jiná kytara.
Fender Stratocaster
Osazení
Tři snímače singl (jeden u krku, jeden ve střední poloze (zapojen v protifázi) a třetí u kobylky), pětipolohový přepínač snímačů, potenciometr hlasitosti a dva potenciometry tónové clony.
Popis zapojení
Signál ze snímačů je veden na přepínač. V poloze I je zapojen přední snímač, v poloze II jsou zapojeny přední a střední snímače paralelně, v poloze III je zapojen střední snímač, v poloze IV jsou zapojeny střední a kobylkový snímač paralelně a v poloze V je zapojen kobylkový snímač samostatně. Výstup přepínače je veden na konec odporové dráhy potenciometru hlasitosti, jejíž druhý konec je uzemněn. Z běžce potenciometru je signál veden na aktivní pero konektoru. Paralelně k přednímu a střednímu snímači jsou připojeny proměnlivé RC členy tónové clony. Kobylkový snímač nemá žádné korekce. (Výrobci klonovaných kytar velmi často nahrazují kobylkový snímač humbuckerem).
Jak to funguje
Knoflíkem hlasitosti P1 ovládáme celkovou hlasitost výstupního signálu pro všechny polohy přepínače. Poloha přepínače I - přední snímač je zapojen samostatně. Knoflíkem tónové clony P2 ubíráme ze signálu předního snímače vysoké kmitočty, což vytváří sametově měkký tón, ale ubírá zvuku na průraznosti. V poloze přepínače II získáme kombinaci předního a středního snímače. Snímače jsou zapojeny paralelně, ale v protifázi, tvoří tedy humbucker, kytara i při nižší kvalitě rozvodné sítě přestane bručet. Barva tónu je sytá, ale velmi zvonivá (typická pro stratocaster). Oba snímače, přední i střední, mají k sobě připojenu tónovou clonu, čímž získáváme nepřeberné možnosti barevných kombinací. V poloze III je samostatně zapojen středový snímač, jehož zvuk můžeme ovlivňovat tónovou clonou P3. Poloha přepínače IV je obdobou polohy II. Jsou paralelně zapojeny středový a kobylkový snímač. Kobylkový snímač nemá tónovou clonu, lze tedy regulovat pouze barvou středového snímače a je tady méně barevných kombinací. Poloha přepínače V zapojuje samostatně kobylkový snímač, který nemá tónovou clonu, nemá tedy možnost barevných korekcí. Lze ovládat jenom celkovou hlasitost nástroje. Nastavení barvy zvuku poloh přepínače II a IV se provádí opět seřízením vzdálenosti snímačů od strun. Lze použít úpravu 1. Fender Stratocaster signovaný Ericem Claptonem se osazoval snímači Lace Sensor (mají dvě cívky jako humbuckery, ale cívky jsou umístěny nad sebou). Toto zapojení je méně náchylné na brum. Tuto kytaru na koncertech používá i Peter Townshend. Ale ortodoxní hráči na stratocaster tvrdí, že zvukově to není ono.
Gibson Les Paul
Osazení
Dva snímače humbucker (jeden u krku a druhý u kobylky), třípolohový přepínač snímačů, dva potenciometry hlasitosti a dva potenciometry tónové clony.
Popis zapojení
Signál je z veden z každého snímače samostatně na vlastní potenciometr hlasitosti a z běžce je veden přes paralelně připojený proměnlivý RC člen tónové clony na jednu z krajních poloh přepínače. Z výstupu přepínače je signál veden na aktivní pero konektoru.
Jak to funguje
Toto zapojení má od snímačů až po přepínač dvě samostatné identické větve. V každé větvi, tj. pro každý snímač zvlášť , je možno měnit hlasitost i barvu tónu. V horní poloze přepínače hraje přední snímač, úroveň (hlasitost) signálu lze měnit potenciometrem P1, barvu tónu lze měnit potenciometrem tónové clony P3, ve střední poloze hrají oba snímače, u obou lze zároveň měnit hlasitost i barvu tónu. Poměrem nastavení hlasitostí (potenciometry P1 a P2) lze velmi jemně měnit barvu tónu. Tuto barevnou škálu je ještě možno rozšířit tónovými clonami obou snímačů. V dolní poloze přepínače hraje zadní (kobylkový) snímač, úroveň (hlasitost) signálu lze měnit potenciometrem P2, barvu tónu lze měnit potenciometrem tónové clony P4. Nevýhodou tohoto zapojení je, že se potenciometry P1 a P2 při střední poloze přepínače navzájem ovlivňují. To znamená, že stáhneme-li kterýkoli z potenciometrů P1 či P2 na nulovou úroveň, stáhneme celkovou úroveň výstupního signálu. Při pootočení staženého potenciometru se signál opět objeví. Tento problém lze odstranit takzvaným obráceným zapojením Úprava 3, popsaným na konci článku.
Toto zapojení má výhodu v tom, že si můžete přednastavit hlasitosti snímačů. Například přední snímač nastavíme na poloviční hlasitost (doprovod) a zadní snímač necháme naplno. Při hře pak máme k dispozici tři úrovně hlasitosti (se změnou barvy zvuku) pouhým přepnutím přepínače snímačů. V horní poloze přepínače máme hlasitost nástroje slabší a můžeme hrát doprovod . Na tuto úroveň nastavíme Gain v zesilovači tak, aby nástroj zněl nezkresleně. Přepnutím do dolní polohy získáme plný signál ze snímače a můžeme hrát sólo - kytara má již nabustřený tón.
Baskytara Fender Jazz Bass
Osazení
Dva snímače, každý ovládaný vlastním potenciometrem hlasitosti a společným potenciometrem tónové clony.
Popis zapojení
Signál každého ze dvou snímačů je veden na běžec potenciometru hlasitosti, spodní konce odporových drah jsou uzemněny, horní konce jsou spojeny a připojeny na aktivní pero výstupního konektoru. Paralelně ke konektoru je připojen proměnlivý RC člen tónové clony.
Jak to funguje
Toto takzvané obrácené zapojení potenciometrů hlasitosti umožňuje úplné zeslabení kteréhokoli z obou snímačů. Poměrem otevření potenciometrů lze nastavit barvu zvuku od relativně měkkého (přední snímač umístěný ovšem ve střední poloze), až po razantně bručivý (zadní snímač).
Další varianta zapojení
Signál ze snímačů je veden z každého snímače na jeden konec odporové dráhy potenciometru (musí ovšem mít lineární průběh) a z běžce je výsledný signál veden přes potenciometr hlasitosti na výstupní konektor s paralelně připojenou tónovou clonou. Lze použít úpravu 1 s velmi dobrými výsledky.
Jak to funguje
Toto zapojení je obdobou zapojení již popsaného, pouze poměr snímačů se řídí jedním knoflíkem a hlasitost celková má samostatný knoflík. Tónová clona je identická. Ostatní způsoby zapojení baskytar korespondují se zapojením kytar, např. baskytary firmy Rickenbacker mají elektrické zapojení identické s kytarou Gibson Les Paul. Taktéž baskytary osazené pouze jedním snímačem mají zpravidla dva potenciometry - hlasitost a tónovou clonu, stejně jako kytary uvedené výše - lubová jazzová kytara. Další samostatnou kategorií jsou dnes velmi módní baskytary s aktivním zapojením. Obvykle mají některé z předchozích zapojení doplněné o aktivní korekce. Ovládání korekcí zpravidla obsahuje samostatně regulátor pro basy, středy a výšky. Jedna veliká výhoda aktivních zapojení je, že změna nastavení hlasitosti nemění barvu zvuku. Nevýhodou je baterie v nástroji.
Akustické kytary
Zapojení akustických kytar je v dnešní době velmi jednoduchým problémem. Vše je vyřešeno na tovární úrovni, zalito do krabiček a připraveno k namontování. Tedy se jenom zmíním. Zvuk akustické kytary lze sejmout nejčastěji těmito dvěma způsoby. Mikrofonem, ať už přilepeným nebo uchyceným, uvnitř či venku. Zpravidla je mikrofon propojen přímo na konektor, přes který je propojen do P. A. systému, kde se o zvuk postará zvukař (je tam koneckonců od toho). Druhá možnost je piezo-elektrický snímač umístěný v 90 % řešení v kobylce nástroje. Nechcete-li zasahovat do nástroje, připojíte jej přímo na konektor. K tomuto účelu se vyrábí konektor, který nahrazuje zadní kolík na řemen a má ho většina kytar. Pokud hodláte používat snímač často, bude lepší, zvolíte-li snímač dodávaný s aktivní elektrikou. Zpravidla obsahuje hlasitost, třípásmové korekce a výstupní konektory. Doporučuji zvolit zapojení, které má baterii oddělenou od obvodů (viz odstavec údržba). Jinak je vše závislé na tom, kolik hodláte investovat. Nabídka je dostatečná v levných i luxusních typech.
MIDI kytary
Vznikly v 70. letech z různých kytarových mutací, jako například kytarové varhany. Jednalo se o kytaru, která obsahovala uvnitř objemného korpusu (analogové!) elektronické obvody pro tvorbu zvuku. Tento druh kytary využíval k určení výšky tónu též "spínačů" vytvořených rozdělením všech pražců na šest dílů. S postupující miniaturizací a nástupem digitálních syntezátorů se začaly objevovat na trhu kytary, které obsahovaly uvnitř těla různé obvody na tvorbu neobvyklých zvuků. Vzhledem k vysoké ceně, složitému ovládání a neobvyklému vzhledu se však tyto nástroje příliš nerozšířily. Až v 80. letech přišla firma Roland na trh s dvoudílnou sestavou, která se skládala z řídící kytary a samostatného kytarového syntezátoru, kterým byl například Roland GR300.
Jednalo se o na první pohled běžně vypadající kytaru, která, kromě běžných snímačů, obsahovala ještě speciální šestidílný snímač zvaný "hex pickup". Signály z jednotlivých cívek tohoto snímače (pro každou strunu samostatný snímač) byly vyvedeny jednotlivě na 13kolíkový konektor a v syntezátoru byly dále zpracovány na řídící signály. S nástupem jednotného systému MIDI (Musical Instrument Digital Interface) v roce 1983 bylo možno propojit takovouto kytaru (tentokráte ale již s vestavěnými obvody pro úpravu signálu z jednotlivých cívek snímače na MIDI signál obsahující informace o výšce a hlasitosti tónů z jednotlivých strun) pomocí pětikolíkového konektoru s elektronickým nástrojem libovolného výrobce. Tato kytara dostala název MIDI controller
Ostatní
Aktivní zapojení
Postupnou miniaturizací elektroniky jako takové lze dnes do kytary zabudovat téměř cokoliv. Proti tomuto faktu se staví skutečnost, že na jevištích celého světa uvidíte nástroj naládovaný elektronikou jen velmi, velmi zřídka. Více je využíváno aktivní zapojení obsahující pouze zesilovač výstupního signálu (s korekcí na středech), např. Fender Stratocaster signovaný Ericem Claptonem. Výhodou je velká impedance, která nezatěžuje vstupní obvody zesilovače. Změna hlasitosti potenciometrem nemá vliv na barvu tónu (neztrácí se výšky - průraznost). Zesilovač v kytaře dává mnohonásobně silnější signál, z čehož vyplývá, že můžete více přebudit vstup zesilovače rovnou bez použití krabiček. Nevýhodou je baterie v nástroji. Vyteče-li, je obvykle katastrofa v nástroji dosti značná.
Údržba
Údržba elektrických součástek v kytaře je poměrně jednoduchá. Potenciometr - jedinou závadou, která jde "opravit", je chrastění. Tuto závadu se pokusíme odstranit postupně vystříkáním kontaktolem, nebo propláchnutím Diavou či brzdovou kapalinou. Tuto údržbu lze opakovat, ale pokud potenciometr chrastí i nadále, je "načatý" a je nutno počítat s jeho brzkou výměnou. Přepínač snímačů - chrastí, nebo vypadává signál. Přepínač, pokud je přístupný, lze stejně jako potenciometr vystříkat kontaktolem nebo razantněji propláchnout Diavou nebo brzdovou kapalinou. Výstupní konektor - chrastí, vypadává kabel apod. Veškerá údržba je vystříkání kontaktolem. Tím odstraníme nečistoty, které se do konektoru nanesou kabelem. Pokud vypadává kabel, je možno, je-li konektor přístupný, se pokusit napružit pérové svazky, ale zpravidla je lepší a hlavně bezpečnější (při dnešních cenách) konektor vyměnit. Co se týká jiných elektrosoučástek v kytaře, šoupátkové přepínače, pokud je seženete, vyměnit nebo nahradit páčkovými mikropřepínači - jsou totiž spolehlivější a mají delší životnost. Páčkové mikropřepínače vyměnit. Vyteklá baterie v kytaře - neštěstí všude, nejen v kytaře. Pečlivě vymýt vše benzínem, nebo éterem kontakty a to celé opakovat znovu a znovu, až se přestane objevovat bílý povlak. Je-li to možné, konektor pro připojení baterie vyměnit. Pokud je možno elektriku z kytary vyjmout, je lepší vše vyprat a nemáčet dřevo chemikáliemi.
Ještě jedna připomínka - všechny tónové clony, které výrobci často osazují logaritmickými potenciometry, by měly být osazeny potenciometry s lineárním průběhem.
Úprava 1.: Ještě jsem viděl velmi zajímavou úpravu zapojení. Firma Marcus nabízí zákazníkům osazení kytary vytahovacím knoflíkem tónové clony. Vytažením se vyřadí přepínač snímačů a oba snímače se zapojí do série (pseudohumbucker). Sníží se brum a barva tónu získá nový rozměr. Zní to skutečně jako humbucker, ale díky vzdálenosti cívek od sebe máte dojem obrovského prostoru. Tuto úpravu lze samozřejmě aplikovat u jakékoli kytary s více snímači. Při použití na kytaře osazené humbuckery není efekt tak výrazný, ale výsledný zvuk je také zajímavý (vznikne superhumbucker haha).
Úprava 2: Ztráta výšek při zeslabení hlasitosti na kytaře - tento problém lze částečně řešit vložením kapacity mezi neuzemněný konec odporové dráhy potenciometru hlasitosti a jeho běžec. Pokud je potenciometr naplno, je kapacita zkratovaná a na výstup prochází signál v plné velikosti a barvě. Pokud začnete snižovat hlasitost, zeslabujete vlastně nejvíce nižší kmitočty (v závislosti na velikosti kapacity) a výšky prochází přes kapacitu v nezeslabené úrovni. Použití tohoto zapojení: 1. na čistý zvuk je to podle mne výhodné, neboť zeslabením (většinou doprovod) získáte poněkud ostřejší a tím i průraznější zvuk, 2. na zkreslený zvuk je to také zajímavé, mám dojem že tuto fintu používal např. Jimmy Page. Nevýhodou je, že kytara vlastně nejde plynule a úplně zeslabit. Používám toto zapojení a nevýhodu kompenzuji možností kondenzátor odpojit zvláštním vypínačem. Zvýraznění výšek u kytar osazených humbuckery - dodaným přepínačem zkratovat jednu z cívek humbuckeru. Ze snímače uděláte singl i s jeho nectnostmi (brum). Toto zapojení měl Jimmy Page na jednom ze svých Les Paulů a prý ho hodně využíval. Dáte-li samostatný přepínač ke každému snímači, získáte minimálně čtyři barevné kombinace navíc.
Úprava 3: Při tomto zapojení se potenciometry P1 a P2 neovlivňují. To znamená, že ve střední poloze přepínače při úplném stažení potenciometru P1 hraje pouze snímač u kobylky, jako by byl přepínač dole. A naopak, necháme-li potenciometr P1 otevřený a stáhneme potenciometr P2 na nulovou hodnotu, hraje pouze přední snímač (jako v horní poloze přepínače).
Václav Veselý (Irish Dew a Dobrohošť)
V současnosti hraji na tři elektrické kytary. První z nich - stratocaster je osazena dvěma singly Fender a u kobylky humbuckerem DiMarzio Super Distrotion. Ten má rozpojovací cívky, takže mohu také využívat pouze jednu z nich. Signál snímačů posiluje aktivní elektronika (transformátor impedance), která má zesílení 1,2. Tu jsem si sám vyrobil. Hrál jsem totiž na více aktivních elektronik a mým hlavním požadavkem je, aby zvuk snímačů nijak zásadně neměnila. Zvukové spektrum se s její pomocí rozšíří na basech i výškách, ale hlavním úkolem této mé aktivní elektroniky je vhodně upravit impedanci snímačů a tím eliminovat negativní vliv dlouhého kytarového kabelu.
Další kytara od Jiřího Mázla má dva humbuckery DiMarzio Evolution - u krku a kobylky. Mezi nimi je Di Marzzio The Chopper, humbucker ve formátu singlu typu hot rail. Tato kytara je nová a plánuji, že do ní namontuji vlastní aktivní elektroniku, která bude mít midd boost, tedy obvod, který pomocí otočného potenciometru mění frekvenční charakteristiku signálu - zesiluje středy.
Poslední je Strat Lee Hooker a má aktivní elektroniku s midd boostem. U něj jsem vyměnil snímače za tři singly značky R. M. Pickup od českého výrobce R. Macha. Snímače R. M. považuji za nejlepší, které se u nás kdy vyráběly. S originálním midd boostem jsem spokojený a používám ho. Tato elektronika má ještě jednu "falešnou" cívku, ke které se v protifázi připojují cívky ze snímačů. Tímto způsobem se minimalizuje brum.
Volume na kytaře již téměř nepoužívám, hraji přes volume pedál a většinou používám přednastavené zvuky. Oproti tomu velice často dotvářím zvuk pomocí tónové clony.
Stanislav Jelínek (kytara - Petr Spálený, Jan Sahara Hedl, Pražský výběr)
Na jakou kytaru hraješ?
Na červenou, ne vážně, mám jednu elektrickou kytaru Kramer Pacer De Luxe.
A jak ti vyhovuje?
Jako nástroj je to slušné, elektricky jsem kolem barev dost laboroval, než jsem dosáhl zvuku dle svých představ. Dal jsem do toho dva humbuckery a uprostřed mám singl. Hlasitost mám přemostěnou kondenzátorem, aby se při zeslabováni neztrácely výšky.
Jsi spokojen s tím, jak ti to hraje?
Celkem ano. Ještě jsem slyšel, že se dělají snímače s odbočkou, neboť odpojíte-li z humbuckeru jednu cívku, je hlasitost slabší než hlasitost singlu. Při snímači s odbočkou získáte vyvážený zvuk obou snímačů. Tedy vyvážený poměr rozpojeného humbuckeru a singlu. Tento snímač mne ještě láká. No uvidíme.
Chtěl bys jinou kytaru?
Samozřejmě, kdyby to finančně šlo, měl bych doma sbírku všech podstatných originálů. Ale zatím to není možné. Fender signature Ritchie Sambora by asi byla kytara, která by byla nejblíže mým představám o zvuku. Řekl bych, že je blíže zvuku Stratocasteru než Kramer.
Co všechno používáš, myslím jaké korekční prvky na ovládání zvuku?
Mám Marshalla, u kterého nastavuji pouze jeden kanál (nepřepínám šlapkou). Vše ostatní dělám potenciometrem hlasitosti a přepínačem snímačů. To znamená vše na kytaře. Samozřejmě používám různé hally a chorusy, ale tón jako takový jde přímo z kytary, žádný distortion.
Jak se díváš na aktivní elektriku?
Nevím, k čemu by mi byla. A navíc ještě starost o baterii v kytaře. Při koncertě se ti vybije, přestane to hrát a co teď s tím? Rozhodně ne.
Vladimír Guma Kulhánek (baskytara - Jan Kořínek Grove, Anna K, T4 (Kubeš, Dragoun, Kopřiva))
Na jaké basy hraješ?
Po letech experimentování jsem se jednoznačně usadil. Používám dvě basy Fender Jazz Bass, pražec i bezpražec, a obě jsou čtyřstrunné.
Co tě k tomu vedlo?
Jsou to kvalitní nástroje, lety ověřená jak konstrukce, tak koncepce. Zvukově se tyto basy v kapele prosadí. Jestli je to umístěním předního snímače (není přímo u krku jako u kytary)? Zvuk je konkrétní, čitelný a dostatečně velký. Ostatní nástroje i v malé partě se o takovou basu můžou opřít.
Jak využíváš zapojení basy?
Moc ne. Pouze je-li zvuk moc ostrý, použiji tónovou clonu, ale jenom málo. Spíš se dá říct, že u každé basy používám jiné nastavení. U bezpražcové je to téměř výhradně kobylkový snímač. Dostávám tak bručivý tón. Na pražcové base přimíchávám přední snímač na dobarvení tónu.
Jak se stavíš k novinkám jako aktivní elektrika a podobně?
Je to myslím patrné už z předchozího. Usadil jsem se na nástrojích, které mi vyhovují jak do ruky, tak po zvukové stránce. Teď se snažím co nejvíc hrát.
Co k tomu dodat? Životní názor, k němuž by se mělo dopracovat co nejvíc hudebníků. To, jak to zní, co je k tomu, aby to tak znělo, potřeba, to jsou všechno velmi důležité věci, ale pořád je nejdůležitější, CO budete hrát. Nástroj, jeho zapojení, krabičky, zesilovače... To vše jsou jenom prostředky, které můžete využívat k tomu, abyste dokázali vyjádřit myšlenku, názor či pocit.
Pavel Skála (kytara - ETC - blues)
Na jakou kytaru v současné době hraješ?
Momentálně částečně i proto, že Telecaster odpočívá, hraji na Stratocaster vyrobený a upravený panem Jaroslavem Janeckým. Je osazený H - PS - H. PS je pseudosingl, singl s přidanou cívkou na potlačení brumu. Potom používám ještě jednoho strata s aktivní elektrikou.
Jsi spokojen?
Obě kytary mi velice vyhovují, protože disponují hodně rozdílnými zvuky. To znamená, že přepnu-li z jednoho snímače na druhý, je rozdíl v barvě zvuku jasně patrný.
Víš, jak jsou tvoje kytary uvnitř zadrátované?
Myslíš vnitřní zapojení? O tom jsem nikdy moc nepřemýšlel. Ovládání stratocasterů je věc všem kytaristům notoricky známá tak, že vlastně zapojení používáš a spíš hodnotíš výsledný zvuk té které kytary. U kytary s humbuckery mám funkční pouze hlasitost, kterou používám. Pohrál jsem si ale s výškou snímačů. Samozřejmě používám přepínač snímačů. Dá se říci, že 4. polohu používám nejčastěji na jednohlasé hraní, 5. polohu, tedy kobylkový snímač při větším zkreslení, rozklady a doprovody (akordy) hraji nejčastěji na 3. polohu, tedy prostřední snímač. To ovšem rozhodně není pravidlo, jak a na co kdy hraji, má vliv i momentální nálada, akustika místnosti, ve které se hraje, a tak podobně. U kytary s aktivní elektrikou mám zapojenou hlasitost, mid-boost a tónovou clonu. Různé poměry mezi hlasitostí, mid-boostem a tónovou clonou dávají velkou možnost změny barev.
A co kytara tvých snů?
Nedá se říct, že bych přímo toužil. Líbí se mi kytary Red Paul Smith. Jsou to nádherné, ale dost drahé nástroje. Jejich zapojení není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá (hlasitost a tónová clona). Oba knoflíky jsou vytahovací a umožňují přepnout oba snímače na singl, což poskytuje dost barevných variací.
Jak tak mluvíme, vidím, že dost víš, co je v nástrojích uvnitř.
Každý kytarista alespoň trochu ví, jak je kytara zapojena, ale zásahy do zapojení nechávám odborníkům.
Jak se díváš na používání elektricky aktivních prvků v kytarách?
Nedá se říci, že bych měl vyhraněný názor. Jsem hudebník a kytaru používám jako vyjadřovací prostředek. Pokud jsem spokojen se zvukem, je mi jedno, je-li vytvořen normálním nebo aktivním zapojením.
A co knoflíky na svých nástrojích, používáš?
Samozřejmě. Hlasitost u kytary je vlastně spíš korekční prvek než jen obyčejné zeslabení či zesílení. Při dobře nastaveném zesilovači otočením hlasitosti na kytaře měním charakter tónu od čistého přes bluesově "nakřáplý" až po plnou vazbu. Pro podpoření vazby používám..., ale to už je jiný rozhovor ne? Tónovou clonu příliš nevyužívám. Kdysi jsem se pokoušel tónovou clonou ovlivňovat charakter tónu, ale stejně to nebylo ono.
Petr Zeman (kytara - Petr Zeman Quintet, Gera Band - jazz and fusion)
Na jaké kytary hraješ?
Gibson HR Fussion mám jako hlavní kytaru a potom kytaru Seinberger a mnoho dalších. Jsem zastáncem toho mít více kytar. Každá i lacinější kytara má vlastní, pouze pro sebe charakteristický zvuk.
Jsi s Gibsonem spokojen?
Gibson HR mi velice vyhovuje, neboť i při hlasitém hraní nechytá zpětnou vazbu. Je osazen snímači Gibson Pickup 490 a zapojen jako klasický Les Paul. Úplné zeslabení zvuku při stažení jedné hlasitosti a přepínači ve střední poloze mi nevadí. Prakticky střední polohu nevyužívám. Ze 70 - 80 % používám přední polohu, tj. snímač u krku. Na kobylkový snímač přepínám vlastně pouze pro delší zkreslený zvuk. Tónové clony využívám u obou snímačů. Jazzového tónu (měkký kulatý) dosahuji právě stažením tónové clony, kterou pak postupně otevírám, chci-li dosáhnout průraznějšího tónu.
Máš nějakou vysněnou kytaru?
Gibson L5. Je to nádherný lubový nástroj z masivního dřeva, ale jak jsem se již zmínil, jsem zastáncem více kytar. Vezmu-li do ruky Telecastera, hraji úplně jinak než na Gibsona HR. Každá kytara má vlastní charakteristický tón. Už když ji vezmeš do ruky a chvilku hraješ, začne mezi tebou a nástrojem probíhat dialog. S jinou kytaru je to samozřejmě jiný dialog. I zapojení jednotlivých kytar je jiné, takže vlastně kytaru používáš trochu jinak než ty ostatní.
Co víš o tom, jak jsou kytary zapojeny?
Zapojení kytar mne zajímá, ale spíš jako uživatele. Aktivní elektrika, rozpínání cívek a podobně. Každá změna má jiný zvuk a to je to, co mne na tom zajímá. Praktické provedení zapojení elektriky ale nechávám odborníkům. V mém případě je to Petr Jurkovič. Dost i experimentuji s přimícháváním piezosnímače u normální nelubové kytary do výsledného zvuku. Aktivní elektrika v kytaře má hodně konkrétní zvuk. Rozhodně se vůbec nebráním žádnému způsobu zapojení a ovládání kytary. Každý způsob je něčím charakteristický a tím i jedinečný.
Používáš možnosti, které ti zapojení kytary poskytuje?
Snažím se využívat všechny ovládací prvky svých kytar. Jako každý mám svoji představu zvuku kytary. Stejně jako všichni ostatní kytaristé neustále hledám další zvukové možnosti, a tak kroutím, čím se dá, a stále hledám.
Zdeněk Wimpy Tichota (baskytara - Luboš Andršt Blues Band a kde se dá)Tak se pochlub svým vercajkem!
Šestistrunka je Ken Smith 6G a Fender Jazz Bass signature Marcus Miller, a to je čtyřka.
Proč máš tyto nástroje a ne nějaké jiné?
Obě basy jsem si koupil, protože jsem chtěl mít zvuk ("traktor sound"), který právě tyto nástroje mají. Oba mají aktivní elektriku a splňují to, co jsem od nich očekával. Mám slušný aparát, takže to, co do něho z kytar pustím, opravdu zahraje a má dušička je blažená.
Zapojení na obou basách máš původní bez jakéhokoli zásahu?
Věděl jsem, jak fungují, už když jsem je kupoval. Vlastně u Fendera mi trochu vadí, že má každý snímač vlastní hlasitost a basa se nedá zeslabit jedním knoflíkem. Dokonce jsem si kvůli tomu koupil Volume pedál. Ken Smith má balanci mezi snímači a celkovou hlasitost, což mi vyhovuje víc.
Jak využíváš ovládací prvky, respektive měníš barvu zvuku při hře a proč?
Používám všechny ovládací prvky u obou nástrojů, ale ne tak, jak si vy kytaristé představujete. Pořád musíte něčím kroutit. Mám zvuky, které mi vyhovují, a mezi nimi pouze přelaďuji. Pro různé styly hry používám různá nastavení. U Fendera používám pro hru prsty více kobylkový snímač a při hře palcem mám oba snímače naplno. U Ken Smithe používám více přední snímač pro jeho sytější barvu.
Říkáš, že sis koupil nástroje, které jsi chtěl, takže jsi vlastně spokojen a po ničem novém netoužíš?
A to zas ne. Jednoznačně Fodera mi nedá spát, ale je dost drahá, uvidíme. (Že by opět Marcus Miller?)
A co vlastní aktivita nebo domácí tvořivost v oblasti zapojení?
O zapojení nástrojů se zajímám, ale pouze jako hudebník. Vím, co a jak funguje. Sám jsem nic nezapojoval. Nenalezli jsme s elektřinou v sobě zalíbení. Nicméně mám jednu zajímavost. Nemám rád baterie, a tak mám obě basy napájené zvenčí. Finta je v tom, že do basy vede jenom jeden, ale stereo kabel (jedna žíla vede signál z kytary a druhá 9 V ze zesilovače).
A co aktivní elektrika?
Rozhodně preferuji aktivní zapojení. Charakter zvuku i možnosti ovládání. Obě moje kytary mohou aktivní elektriku vyřadit, ale to jsem použil jenom ve studiu. Využívám všechny korekční prvky, ale to už jsem říkal nebo ne?
