Stará skříň, zaplněná Yllasovými vzpomínkami na léta rockerského života, vydala další krásné exempláře klasických výrobků české spotřební elektroniky. Dnes se podíváme na obrázky cívkových magnetofonů Tesla B4 a B41. O tom druhém jsem se už v Almaře nedávno zmínil. S nálezem jsem si dal práci a zaprášené přístroje podrobil důkladné prohlídce, přičemž se mi jeden z nich podařilo rozchodit. Druhý zatím čeká na resuscitaci. Výsledek mé restaurátorské snahy můžete vidět na fotografiích.
Protože jsem ani u jednoho z nich nenašel dokumentaci, dovolil jsem si čerpat informace ze stránek www.oldradio.cz sběratele Martina Hájka. Výrobcem obou magnetofonů byla Tesla Přelouč. Jak píše pan Hájek: „Zajímavé je, že přístroj byl poprvé představen jako prototyp v roce 1963 pod názvem Astra, jeho fotografie vyšla na titulní straně Amatérského rádia. Do výroby se dostal později s úpravami designu a názvem B4. Od předchozí řady Sonet, Sonet Duo a Sonet B3, vycházející z jednotné mechaniky, se lišil zcela revoluční konstrukcí, osazením pouze tranzistory, malými rozměry a nízkou hmotností.“ První série B4 měla typové označení ANP220 a lišila se od novější verze konstrukcí spojek a funkcemi potenciometrů.
Tesla B4 (typové označení ANP221) byl stolní tranzistorový monofonní cívkový magnetofon s napájením ze střídavé sítě 120 a 220 V. Vyráběl se v letech 1964 až 1970 a byl osazen čtrnácti germaniovými tranzistory, dvěma germaniovými a dvěma křemíkovými diodami. Rozměry skříně 31,5 x 30 x 12 cm a váha 6,8 kg byly více než příznivé pro časté přenášení. Skříň byla vyrobená z plastu, kryt a dno přístroje rovněž. Tyto dva díly jsou u Yllasova kusu černé, stejně jako odnímatelné držadlo. Záznam na pásku byl čtyřstopý, nebo přesněji čtvrtstopý.
Magnetofon měl na svou dobu atraktivní vybavení, jako malé nahrávací studio. Přestože byl monofonní, umožňoval dvoukanálovou reprodukci pomocí snímacího zesilovače AZZ 941. Byla to malá krabička, se kterou se dal kouzlit i synchronní záznam do další stopy. Rychlosti posuvu byly tři: 2,38; 4,75 a 9,53 cm/s. Přístroj měl kmitočtový rozsah 100-4000 Hz, 60-8000 Hz a 50-16 000 Hz. Kolísání se pohybovalo v rozmezí +/-0,5 % až po slušný údaj +/-0,2 % u nejvyšší rychlosti. Nejnižší „dvojka“ sice pokrývala jenom pásmo řeči, zato se na cívku o průměru 15 cm vešlo celkem 24 hodin monofonního záznamu s páskem o délce 540 m. Mnohem zajímavější ale byla „čtyřka“, která umožňovala na jednu stranu cívky nahrát dva tříhodinové programy celkem dobře znějící muziky.
Magnetofon měl vestavěný reproduktor, podsvětlený ručkový indikátor, potenciometry pro řízení úrovně ze dvou různých vstupů, ovládání hlasitosti a tónovou clonu. Tónová kladka byla ovládaná elektromagnetem. Další zajímavostí bylo trikové tlačítko. To umožňovalo nahrát nový program přes již natočený zvuk, dokonce i jeho plynulé zeslabení nebo zesílení. Inspirován tímto nápadem ve věku nějakých dvanácti let, vyzkoušel jsem podobnou funkci na magnetofonu Sonet Duo. Jednoduše jsem vypínal mazací hlavu a vrstvil jeden záznam na druhý. Zkušenost se mi později hodila u nahrávání na čtyřstopý kazetový Fostex 160 (viz můj rozhovor s Petrem Kocfeldou, Muzikus 2006/02). Jako příslušenství pro B4 se dalo ještě dokoupit několik typů mikrofonů (včetně AMD 200 či 210) a dálkové ovládání funkce pauzy AYN 115 se čtyřmetrovým kabelem.
Tesla B41 (ANP225) byl naopak nejjednodušší přístroj ze „čtyřkové“ řady. Vyráběl se od roku 1966 a stejně jako u B4, jeho výroba skončila v roce 1970. Stolní dvoustopý monofonní cívkový magnetofon měl jenom jednu rychlost - 9,53 cm/s. Osazen byl osmi germaniovými tranzistory, jednou germaniovou a dvěma křemíkovými diodami. Mechanika byla odvozená z typu B4, skříň, dno i odklopný kryt byly z plastu. V jednoduchosti je síla a spolehlivost. A to je pro dnešek všechno. Jako dobovou ilustraci jsem přidal další úlovek z Yllasovy sbírky singlů, jehož obálka bude starším čtenářům určitě povědomá. Začátek sedmdesátých let byl prostě nezapomenutelný...
