Milý Yllasi,
mám na tebe otázku. Snažím se nějak vyzrát na rytmické, beglajtové hraní. S kapelou hrajeme převzaté písně od The Beatles a od jiných kapel zejména ze 60. let. Moje práce je tedy hrát zejména otevřené akordy na čistý zvuk, sem tam nějakou melodii. Ale sóla a vyhrávky v kapele hraje druhý kytarista... Mám signature Ibanez Joe Satriani, na kterou hraju i ve své druhé, progrockové kapele. Je to skvělá a univerzální kytara. Ale v této kapele si s ní prostě nevím rady. Pořád se mi prostě nedaří dosáhnout toho správného zvuku, vždycky to v kapele udělá spíš takovou kouli, nebo naopak není slyšet. Je možné, že moderní nástroje se svými dobrými vlastnostmi, jako je sustain a tloušťka tónu, můžou být v tomto případě na škodu?
Díky, Radek
Milý Radku,
udělal jsi mi svou otázkou velkou radost. Rytmické, „beglajtové“ hraní je velmi podceňovaná kytarová disciplína. A obzvlášť nahrávky kytarových kapel z 50. a 60. let mohou budit dojem, že to je jednoduché jak facka a že to přece s dnešními nástroji a hráčskou technikou nejde nezahrát.
Opak je ale leckdy pravdou. Vezmi si třeba zrovna The Beatles a rytmickou kytaru Johna Lennona. Pominu teď nutnost zvládnout dobový styl hry a „feeling“. Tomu, že zvuk jeho kytary v kapele zároveň funguje, ale také nepřekáží a nedělá „bordel“, nahrává několik faktorů. Třeba to, že Lennon hrál hlavně na kytary se single snímači, které navíc neměly moc dlouhý sustain. Například Epiphone Casino - pololubovka bez tzv. sustain bloku.
Navíc je dost možné, že na nich měl natažené dost tvrdé a možná i hlazené struny. Tyto nástroje možná na první pohled působí z dnešního pohledu nepoddajně a neohrabaně. Ale o tom to tak trochu je. Moderní nástroje s dlouhým sustainem a vrnícím, hutným tónem zkrátka nebudou takhle fungovat. Budou „až moc“ hrát, což se nehodí, protože zabírají místo ostatním nástrojům. Proto ta koule. A i když se třeba podaří takový nástroj zkrotit, dost často může výsledek znít „až moc“ dobře, příliš čistě, sterilně...
Takže pokud chceš nástroj, který bude opravdu fungovat pro tento účel, poohlédni se po něčem, co se bude pocitově chovat spíš jako akustická kytara. Po něčem, co bude mít spíš zvonivý, špinavý „retro“ zvuk. Hodně práce by mohly v tomto případě udělat všelijaké „polozapomenuté“ kytary, jako Fender Jaguar, Jazzmaster, Rickenbackery, Gretsche, lubovky... A nebo třeba nějaká pěkná stará Jolana. Na ty natáhni co možná nejtvrdší struny, doporučuju zkusit i ty hlazenky. A nenech se zmást prvotním pocitem nepohodlí. Uvídíš, že v kapele to bude ono. Pokud jsou tyto nástroje v použitelném stavu, v tomto případě si myslím, že udělají mnohem víc práce než nabušené moderní superstroje za statisíce.
Ať vám to hraje! Yllas
