Vážený strýčku, mám dotaz, jak se liší druhy klávesnic u klávesových nástrojů. Některé klávesnice vypadají jako pianové, ale nedávají ten pocit, že hraješ na piano. Při návštěvách obchodů s nástroji jsem zjistil, že různě reagují i klávesnice na syntezátorech. Nevím, která z nich je ta správná a jak se má posuzovat dohmat kláves. Můžeš mi stručně vysvětlit, co je nejdůležitější a čeho se mám držet při výběru? Děkuji, zdraví Igor
Milý Igore, jistě nejsi sám, kdo se moc nevyzná v různých typech klávesnic, kterými výrobci vybavují svoje nástroje. Ať už jsou to digitální piana, samplery nebo syntezátory, jejich kvalita a pocit ze hry se liší někdy dost výrazně. Vynecháme teď nástroje klasické konstrukce, jako jsou akustické klavíry, piana Rhodes, clavinet a podobně. U nich vzniká zvuk mechanickou nebo elektromechanickou cestou a tím jsou více méně dané i vlastnosti klávesnice. Pocit ze hry na kvalitní akustické koncertní křídlo je samozřejmě nenahraditelný a jeho digitální varianta bude asi vždycky pouhou napodobeninou. Pro další zjednodušení budeme uvažovat plnou velikost kláves a vyhneme se zmenšeným klávesnicím, jaké se z úsporných důvodů rozmohly na některých nástrojích. U elektronických nástrojů se můžeš setkat v zásadě s šesti druhy klávesnic: nevyváženou syntezátorovou, polovyváženou syntezátorovou, varhanní klávesnicí typu waterfall a polovyváženou nebo vyváženou pianovou. Klávesnicí waterfall se osazují varhany typu Hammond a jejich digitální klony. Má zaoblené hrany, aby bylo možné bezpečně hrát glissanda a rychle klouzat prsty po klávesnici, jak je zvykem například u jazzových hráčů. Posledním typem jsou vyvážené klávesnice s kladívkovou pianovou mechanikou.
Nejjednodušším řešením pro výrobce je osadit nástroj nevyváženou klávesnicí s lehkým dotekem, jakou mívají samohrajky a některé digitální syntezátory. Nevyvážená klávesnice ještě nemusí dávat špatný pocit ze hry, důležitá je její konstrukce, materiál a zaoblení kláves. Jejich hrany tě mohou téměř pořezat do prstu, nebo působit přátelštějším dojmem. V nejhorším případě budeš mít při hře potíže s technikou hry, klávesy se ti budou lepit na prsty a nebudeš si jistý jejich reakcí. Lepší variantou je klávesnice polovyvážená, jejíž nejlepší ukázkou jsou dnes již historické, ale stále populární syntezátory Yamaha DX7 nebo Korg M1 (mají ji i současné modely jako Triton). Pokud jsi pianista, bude se ti na takový nástroj hrát mnohem líp, přitom nebudeš mít rušivý pocit při hraní elektronických zvuků. Ještě blíže klasickému pianu jsou klávesnice pianové. U levnějších modelů digitálních pian najdeš polovyvážené pianové klávesy, u těch nejlevnějších však ani ty ne. Většinou používají nevyvážené klávesnice s pianovým tvarem klapek. Že se jedná výhradně o plast, netřeba zdůrazňovat. Dražší piana nabízejí vyváženou klávesnici nebo přímo klávesnici s kladívky, které napodobují pocit ze hry na klavír. Zde můžeš najít i podskupiny, z nichž nejlepší jsou klávesnice typu gradded hammer s odstupňovanou reakcí na stisk klávesy. U basových strun piana je ke stisku potřeba větší energie než u strun diskantových, což ví asi každý pianista. V současné době je snaha výrobců digitálních pian nahradit plastový povrch kláves imitací slonoviny, případně ebenového dřeva, nejdražší nástroje pak nabízejí klávesnici ze dřeva. Zde je už zaručená spokojenost při hře na takové piano, ovšem zaplacená nemalou částkou za nástroj.
Mnoho úspěchů v muzice i při výběru kláves
přeje Yllas
