Milý strýčku,
před dvěma lety jsem se začal učit na kytaru a od té doby mi vrtá hlavou jedna věc: Jaký je rozdíl mezi mojí čínskou kopií strata za tři tisíce a stratem z Fender Custom Shopu za osmdesát tisíc? Mám doma tu kopii a můj kamarád, co hraje profesionálně, má ten drahý originál. A ty kytary mají stejnou červenou barvu, stejný tvar, obě jsou ze dřeva. Jaký v tom může být rozdíl? Podle čeho poznám opravdu špičkový nástroj?
Ta moje kytara hraje, řekl bych, hezky, ladí, hraje se na ni pohodlně... Co jiného se dá u těch pár prken a drátů řešit?
Díky za odpověď, Mirek.
Milý Mirku, to je dobrá otázka!
V dnešní době je možné za směšné peníze koupit nástroje, které se vzhledově a vlastně i zvukově velmi podobají špičkovým originálům. Po správném seřízení a při použití dobrého aparátu může i levná kytara v dobrých rukou znít skvěle. A proč tedy někdo utrácí peníze za něco dražšího?
Rozdíl mezi těmito levnými nástroji a jejich drahými předlohami je velký. V praxi špičkovou kytaru poznáš třeba tak, že je v kapele nebo na nahrávce vždycky dobře slyšet, aniž by musela být nějak extrémně „nakouřená“. Opravdu dobré nástroje mají také mnohem lepší a výraznější dynamiku - když zahraješ jemně, kytara zní jemně, ale když zahraješ agresivně, kombo ti poskočí o metr dozadu. O tvárnosti, barvě a tloušťce tónu, sustainu, spolehlivosti a spoustě dalších věcí bych mohl napsat seriál. Mimochodem, začátečníkům se na tyto nástroje často hraje vlastně špatně - nástroje totiž nic neskrývají a prostě podtrhují to, jestli s tolika výrazovými prostředky hráč umí pracovat, nebo ne. Tedy abych to shrnul, i levné nástroje mají své opodstatnění a leckomu bez problému slouží celý život. Ale pokud bys chtěl mít opravdu plnou kontrolu nad tóny, které na kytaru vytváříš, bez opravdu dobrého nástroje se prostě zbytečně nadřeš a na spousty možností ani nedosáhneš.
Ať ti to hraje!
Yllas
