Milý strýčku, nějak se mi nedaří koupit nástroj mých snů. Ne že bych byl tak náročný a vysnil si dvoukrkou obludu, jako měl Jimmy Page, ale už několikrát se stalo, že mi v aukci kytaru někdo vyfouknul nebo pak nebyla vůbec k mání. Prý se najednou rozbila nebo ji ztratili, to je jedno. Dostal jsem jen omluvný e-mail. A ti, co mě v další aukci přeplatili, měli zase nárok kvůli příhozu pár korun navíc. Připadá mi, že život je nespravedlivý. Asi se zeptáš, proč si kytaru nejdu koupit do krámu, ale já chci ušetřit a na aukcích se ušetřit dá. Za dobrý nástroj zaplatíš o třetinu míň, a když nikdo víc nepřihodí, tak ho koupíš i za polovinu. A to se mi jako studentovi docela vyplatí. Prosím tě, napiš, co mám dělat, jestli jsem takový smolař jenom já, nebo je to normální? Zdraví synovec Ivoš
Ivoši, svým příběhem jsi mě dojal málem až k slzám. Nemyslím si ale, že bys byl tak výhradní smolař, jak píšeš. V aukci samozřejmě vítězí nejvyšší příhoz, ale uklidnit tě může fakt, že nemůžeš vědět, jakou měl přihazující rezervu. Nějaká kytara se například prodá za pět tisíc pět se padesát pět, a tys přihodil jen pět tisíc pět set. Štve tě to, nadáváš, že jsi chtěl ušetřit, a výsledná částka je automaticky jen o pár korun vyšší. Jenže v tom je právě háček, výherce mohl přihodit o tisícovku víc. Takže se už takovými věcmi netrap a příště buď trochu odvážnější. Co se týče nedostupnosti vydraženého zboží, uklidním tě, že nemáš žádnou exkluzivní licenci na smůlu. Co bys řekl následujícímu telefonátu s prodejcem? Prodávám, jak jsem koupil, tedy vlastně nekoupil. Jednou takhle projíždím nabídku na Aukru a vidím docela zajímavou kytaru s cenou „Kup teď!“ něco přes tisíc korun. Nástroj podle fotek jako nový, prostě parádní úlovek. Kliknu myší a kytara je moje. Spokojeně si pročítám oznámení o výhře a už si představuji protažené obličeje spoluhráčů, když tu najednou zvoní telefon: Dobrý den, vy jste u nás vydražil kytaru Fender. - Ano, malou kytaru Squier. - Omlouváme se, ale kytara nám před chvílí spadla na zem a zlomila se. - Jak, zlomila? Nerozumím. - Má ulomený krk, zlomil se. Omlouváme se... - Zlomený krk? To jsem ještě neslyšel. Zlomil se krk u Fendera? Ten krk má ocelovou výztuhu, nejde jen tak zlomit. - Je zlomený, opravdu. Můžeme vám nabídnout jinou kytaru. - Počkejte, ani Ritchie Blackmore nezlomil krk u Fendera, když ho chtěl rozmlátit, musel do něj třískat snad pět minut. To prostě nejde, nikdy jsem to neslyšel. - Bohužel, je nám líto, kytara se zlomila. - To s ní někdo musel praštit vší silou o zeď, a ne že spadla, vždyť váží snad jeden a půl kila. Píšu o kytarách už skoro pětadvacet let a tohle jsem ještě nikdy neslyšel! - Vždyť vám říkám, že kytara se zlomila. - Tak já si ji vezmu i tak, aspoň použiji elektriku a snímače, ta cena je přece směšná. - Už jsme to vyhodili. - Jak, vyhodili? - Vyhodili jsme ji, my takové věci neskladujeme. Je pryč. - Tak mi pošlete jinou nabídku. Ale znovu říkám, to je naprosto nemožné, aby se u Fendera zlomil krk. Tomu prostě nemůžu věřit! - Tak dobře, snad mám na vás někde e-mail, pošleme vám nabídku na jiné kytary. Co dodat? Snad jen to, že nakonec jsem nekoupil nic. Aspoň jsem pak doma nemusel vysvětlovat, kde se tu vzalo další sladké dřevo. Jak vidíš, ani tvůj strýc není ušetřen zapeklitých situací, které přináší tato pohnutá doba!
Hodně štěstí a dobrou trefu přeje Yllas
