Milý strýčku Yllasi, ráda čtu tvoje odpovědi na často velmi neodborné dotazy čtenářů, a tak jsem se rozhodla ti také napsat. Mým cílem je pořídit si domů kvalitní piano na cvičení, ale nemám na něj moc místa. Uvažovala jsem o akustickém pianinu, ale je moc těžké a musí se pořád ladit. Doma máme ústřední topení a to prý akustickým nástrojům nesvědčí. U levnějších nástrojů, které jsem viděla, se mi zase nelíbil zvuk a u některých ani klávesy, které šly dost ztuha. Většinou mi připadaly takové hluché, jakoby se tóny ani při pořádném stisknutí kláves správně neozývaly. Myslím, že bych nejradši zvolila piano digitální, ale v nabídce na trhu se zatím vůbec nevyznám. Někdo mi doporučuje Casio, jiný zase Yamahu a slyšela jsem o nástrojích pro mě neznámých značek, ale těm moc nevěřím. Ráda bych také věděla, jak se liší klávesy na různých modelech digitálních pian, i když vypadají skoro všechny stejně. Musí mít piano vestavěné reproduktory, nebo je lepší zapnout ho do komba? Děkuji za odpověď, Alice.
Milá Alice, děkuji za kompliment a rád odpovím, i když by to asi vydalo na samostatné Téma měsíce. Akustické piano je nejenom hudební nástroj, ale i kus nábytku, jehož výhodu ocení především ti, kdo chtějí mít pocit opravdového piana s přirozenou reakcí kláves. Na té se podílí především kladívková mechanika. Kvalita zvuku a reakce klávesnice se u jednotlivých značek a typů liší. Jinak zní pianino s pancéřovým rámem, jinak malé pianino, jinak koncertní nástroje, tedy křídla různých velikostí a značek. V současné době je na trhu velká nabídka digitálních nástrojů, které v mnoha případech zdařile nahrazují tradiční pianina a nezadají si s nimi ani co se týče vzhledu (různé varianty skříní a imitace dřeva, případně i černý klavírní lak). Dokonce se dá říci, že mnohé modely s přehledem vítězí v poměru ceny a nabízených možností nad akustickými nástroji, velkou výhodou je i možnost tichého cvičení do sluchátek. Vše záleží na rozpočtu. Pro první seznámení s pianem by mohly stačit nástroje s plastovou klaviaturou a rozsahem alespoň šesti oktáv (73 kláves), pro studium je ale jednoznačně nejlepší plný rozsah (88 kláves) a vyvážená klaviatura. Ty nejdražší digitální modely mají opravdovou dřevěnou klávesnici jako u klavíru. Výborně se hraje na klaviaturu typu GH3 (Graded Hammer), kterou používá na dražších nástrojích firma Yamaha. Některé nástroje jsou přenosné a lze je postavit na stůl nebo stojan tvaru X, ty dražší se montují z jednotlivých dílů a vypadají prakticky jako pianino. Důležitý je i výkon zesilovačů a zvuk reproduktorů. Pokud je má piano vestavěné, bývají často umístěny na horním nebo zadním panelu, kde slouží spíše jako odposlech. Kombo bude vždycky jen nouzovým řešením. U dražších nástrojů bývá výkon a kvalita zvuku na lepší úrovni, hlavně co se týče dynamiky a rozsahu na basech. Reproduktory jsou většinou umístěny na spodní desce nástroje a hrají směrem dolů. Taky je důležité, s jakou pečlivostí je zvuk akustického piana zaznamenán a uložen do digitální paměti, jak se tón chová při doznívání nebo při sešlápnutí (sustain) pedálu. Někdy se dají najít rozdíly mezi zvuky vzorků jednotlivých kláves nebo celých skupin (střední oktávy jsou nejdůležitější). Dalším kritériem je nabídka zvuků, v tomto případě bych se zaměřil na kvalitní zvuk akustického klavíru nebo jeho variant, ostatní zvuky lze považovat jen za doplněk (elektrické piano, vibrafon, smyčce). O tom snad ale někdy příště. Mám-li být konkrétní, sám fandím Yamaze, ale nikomu ji nevnucuji. Přeji šťastnou ruku i ucho při výběru!
Tvůj Yllas
P. S.: Redakční šotek v minulém čísle opět řádil, zjevně se mu nelíbila věta, kterou se rozhodl vymazat z e-mailu mého metalového synovce. Pro ty, kdo kroutili hlavou nad výchovnou poznámkou, aby se Matúš nepral s fanoušky, ji uvádím alespoň dodatečně: Pak za to može kapela a fanúšci nás bijú, minule jsem jednoho mosel trocha pomuchlať na ksichtě.
