Ahoj strejdo Yllasi,
prosím tě, potřebuji poradit se speciálním problémem. Je to nějaký ten pátek, co už nestuduju v Praze a měl jsem plány vybudovat kapelu s kámošem Hepou. Všechno je ale v troskách, jelikož jsme dodělali školu a každý se odstěhoval na opačný konec republiky. Já na jih a Hepa je v Náchodě na severovýchodě Čech. Člověk konečně najde výborného muzikanta se stejnou vizí, plánuje projekt, a poté se změní oběma životní okolnosti. Opravdu si nevím rady, protože najít skvělé lidi do kapely není opravdu jednoduché. Říkám si, že je škoda, že jsem na někoho takového nenarazil dříve nebo neměl více časů projekt rozhýbat.
synovec Erik ze Strakonic
Zdravím Tě, synovče,
musím říci, že tento problém je ve světě muziky nebo, jdu-li dále, v životě vůbec, zcela typický. Vše je zkrátka a dobře jedna velká nekonečná změna a nic netrvá. Konec ale tohoto filozofování a pojďme se na věc podívat pořádně.
Nejdůležitější věcí je, pořád na sobě pracovat a vyvíjet se. Když člověk dře, zákonitě se otevírají nové a nové cesty. Tím chci říci, že se neupínej na skvělého potenciálního člověka do kapely, ale jdi stále dál. Když půjdeš dál, objeví se další možnosti. Za to by dal starý matador jako já klidně hlavu na špalek, chlapče, věř mi.
Další věcí je, že my, a hlavně vy mladí, žijeme ve světě neskutečných technologií. Nedávno jsem viděl Paula McCarneyho, jak poslal svou „hrubou“ nahrávku z telefonu jednomu hoperovi. Myslím, že ten hoper byl Kenny West, nebo tak nějak. No a ten nahrávku zmixoval a vznikl z jejich spolupráce klip, který oslovil miliony lidí. Tím tě přímo nenavádím udělat to samé, nicméně se svým kámošem můžeš být v dnešní době v kontaktu de facto i přes velkou vzdálenost a muziku nějakým způsobem tvořit. Odeslat zprávu nebo mluvit spolu videohovorem je opravdu velice jednoduché. Dalším faktem je, že existuje mnoho světových kapel, kde žije například každý člen v jiném státě, nedej bože i kontinentě, a kapela funguje. Myslím si, že my jsme opravdu velice malá země, a když každý dojedete párkrát do měsíce například do Prahy, kterou máte tuším někde uprostřed, dá se takto i s kapelou, nebo souzněnými spoluhráči v pohodě fungovat. Určitě nebudete první ani poslední muzikanti, kteří to takto podnikají...
Na závěr, coby starý matador, dodám pár životních postřehů a snad se nebudu opakovat. Určitě je důležité také nikdy na nic nečekat, poté to uteče. Když se zkrátka ta škvíra objeví, ihned ji čapni za pačesy, neměj strach! Může se jednat o spoluhráče, ale i třeba skvělé šance a nové dveře. Nejdůležitější věcí ze všech ale je, hlavně hudbu milovat a hrát. Poté zjistíš, že není priorita hraní a budování kapely s někým konkrétním. Člověk se zaměří na svou tvorbu a pak se vše ostatní objevuje samo. K tvé konkrétní otázce musím ale dodat i tento fakt, že když se například sejdou dva skvělí kytaristé, jak tvrdí třeba Stouni, tak znějí pak lépe než dalších deset dalších. Určitě je dobré vyhledávat dále lidi, se kterýma si sedneš a budeš hrát muziku, která bude všechny bavit.
Držím palce a přeju hodně hraní.
Tvůj strejda Yllas
