Milý strýčku Yllasi,
posledně jsi nebyl zrovna přívětivý k synovci Gabrielovi, tak doufám, že tě moje otázka nerozlítí. Jen zběžně jsi zmínil, že velryby hovoří hvízdavým jazykem. Myslíš si, že jsme tuto schopnost měli všichni, nebo že se vyvinula z nutnosti přežít v jiném prostředí? A proč se sice snažíme domluvit s mimozemšťany a nesnažíme se domluvit se, i třeba zpěvem, s velrybami?
Tvůj synovec Matyáš
Milý synovče Matyáši,
moje odpověď na tvou druhou část otázky by byla zbytečně krátká, takže rozvedu tu první. Určitě se touo otázkou zabývá spousta antropologických výzkumů, které budou popisovat vývoj tvaru lebky v závislosti na funkci zvukových orgánů. Zde ti tedy nechci poskytnout
odborné vysvětlení, ale spíš jednu z možných logických alternativ. My se v současné době snažíme nahustit co nejvíc informací na jednu vlnu a posílat ji mezi dvěma nebo i více přijímači. Mluvím o digitální komunikaci třeba po počítačových sítích nebo po telefonních linkách, a to proto, že naše řeč je neuvěřitelně pomalá co do objemu sdělovaných informací. Ale nebylo tomu tak pořád. V době, kdy jsme neseděli v bezpečí zděných krabic, jsme museli svým bližním sdělit informace co nejrychleji, jinak bychom nepřežili nebo se nenajedli. Pak sdělení na úrovni vln může být výrazně rychlejší. Škála všech základních hlásek plus jejich modifikace v češtině ani zdaleka není schopna pokrýt intonační sdělení, a to i když i fonetika vychází z toho, že hlásky jsou vlastně tóny. Dokonce je i tak dělí. Takže když si představíš neuvěřitelně složitou strukturu notového zápisu pro celý orchestr, tak je snad každému zřejmé, že v něm může být obsaženo daleko víc informací než v psaném slově. A to i v případě zápisu jednoho jediného nástroje, což bychom mohli porovnat s psaným slovem. Osobně si myslím, že v nás hudba vyvolává dávno zapomenuté vzpomínky na dobu, kdy jsme nejen mluvili melodií, ale byli jsme schopni i chápat melodii a smysl jiných tonů. Třeba i dnes skladatelé jen popisují vzpomínky na určitá sdělení, jejich význam snad ani sami nechápou. A my na ně stejně tupě reagujeme, a i když nás třeba dojmou k slzám, nepochopíme úplně jejich smysl. Třeba je v notách a hudbě zaznamenána tak obrovská škála informací, si dnes nedokážeme už ani představit. Jen nám zakrněl smysl, kterým jsme byli schopni ji pochopit. Třeba jsme to udělali proto, abychom své bližní, kteří tyto schopnosti neměli, nezahanbovali tím, že bychom se chovali povýšeně. A tak jsme se snížili k těm méně schopným a zapomněli v rámci humanity svoje rozvinutější schopnosti a začali používat jen ty, které zvládli i ti pomalejší a zaostalejší. (I tudy vede cesta do pekel.) A tím jsme předurčili svůj další vývoj (nebo zakrňování - komentáře v závorkách jsou pro pesimisty).
No a teď odpověď na druhou část otázky. Bude hrozně jednoduchá. Ty bys chtěl rozumět nářku a vysvětlování bytostí, které hodláš sníst? A to opravdu nejsem ani vegetarián ani „vevaň“. Ale je to druhá možnost vysvětlení, proč jsme přestali rozumět tonům. Třeba je to jen obrana. Kdo ví?
Tvůj strýček Yllas
