Milý strýčku Yllasi,
mám problém. S klukama jsme chtěli nahrát nějaký demíčko, ale zní to pořád, jak když hrajeme v garáži. Nějak se nám nedaří docílit zvuk jako na živým koncertu. Čtu tvoje sloupečky a myslím si, že bys nám mohl trošku poradit.
Tvůj synovec Kolja
Milý synovče Koljo,
problém nahrávání tzv. demíček jsem řešil od té doby, kdy jsem si z jasanu vyřezal první krk na kytaru a osadil ho pražci. Sice to nehrálo, a když struna zazněla, bylo to falešně jak prase, ale to mi v mých deseti letech nebránilo v pýše a chuti něco natočit. Tehdy jsem použil kazetový magnetofon MIKRa vyrobený soudruhy v NDR a nedávno jsem objevil právě z té doby právě na těch stařičkých kazetách poklady nápadů, až mi srdce zaplesalo. Takže nejen demíčeka, ale i běžné zkoušky pro nápady, které se třeba už nikdy nevrátí, by se měly nahrávat. Ale na to ses neptal. V dnešní době všech možných zvukovek a počítačů je nahrávání demíček i v domácím prostředí podstatně snadnější než kdysi. Hlavní věcí je mít dostatečně rychlý počítač a slušnou zvukovou kartu. Existují i studiové karty, ale jejich ceny jsou asi dalece nad možnosti, ale i potřeby, běžného muzikantského lidu. A běžné zvukové karty, co pokryjí tvou potřebu na střílečku v realtime strategii, opravdu nedostačují k nahrávání. Poslední dobou jsem se setkal s externími zvukovkami, co nahrávají dvě i více zvukových stop najednou. Čím víc zvukových stop, tím dražší zvukovka, a tím větší náročnost na počítač. Vzpomínám si, že jsem tu jednoho syna skopového (tedy syn-ovce) směroval k mixážnímu pultu Behringer X AIR 18, který zvládá právě šestnáct stop dovnitř a stejně tolik ven, ale jeho cena se pohybuje kolem dvaceti tisíc korun. Zatímco dvouvstupá Lexicon Alpha se dá z druhé ruky pořídit za tisícovku. U každé z těchto karet je nějaký mixážní program Cubase, Traction nebo Pro Tools. Hlavní je ale technologie postupu nahrávání. Pamatuj si pravidlo, že mikrofony slyší všechno.
Takže postup je asi takovýto: Napřed se natočí do jedné stopy klik, tedy metronom. Toho se všichni držíte. A pokud máš jen dvoustopou kartu, bude práce se stálým opakováním. Druhé pravidlo je, že se hraje podle rytmiky. Jenže jak dostaneš rytmiku, tedy hlavně bicí, do počítače bez přeslechů z mikrofonů, které berou jak zvuk kytary, tak basy i zpěv? Napřed nahrajete celou skladbu na klik ve dvou stopách (máte-li jen jednoduchou zvukovku). Jedna stopa je klik, ten hraje z PC, a dvě nahráváte tak, že bicí pojedou na jedné stopě a na druhé ten zbytek třeba přes jeden mikrofon. Pak bubeníkovi pustíte do uší to, co jste nahráli bez jeho stopy. Bicí ho budou trochu rušit, protože je uslyší, a ještě do toho má hrát, ale s tím si holt bude muset poradit. A tím natočíte bicí bez přeslechů ostatních nástrojů. A pak už je to jednoduchý. Každý nástroj sám na další samostatnou stopu. Nakonec „oněmíte“, tedy zmutujete původní klik a původní hegeš své nahrávky, a to, co vám zbude, je nahrávka po čistých stopách. Tím se dá přes dvoustopou zvukovku natočit kolik chceš stop. A nakonec sólo zpěvy. Program to schroupne, jen je potřeba se s ním naučit. A pak už jen nastavit poměry a efekty, a je to. Ale čeká vás nudný a únavný den, věř mi.
Tvůj strýček Yllas
