Nebudu zastírat, že David Coverdale je můj oblíbenec, a považuji jej za jednoho z nejlepších rockových zpěváků všech dob. Navíc byl před pražským koncertem anoncován materiál z mé nejoblíbenější éry Deep Purple, tedy z alb Burn, Stormbringer a Come Taste the Band.
I proto jsem se na úterní set Whitesnake v pražské O2 Areně velmi těšil a to byla asi největší chyba a čert vezmi nekonečné čekání ve frontách na všechno od vstupu až po cokoli k pití. To už tak nějak k libeňské hale patří.
Pohádka o tom, jak se obtloustlý prodavač z North Yorshiru stal v roce 1973 frontmanem tehdy nejslavnější hardrockové kapely na světě, je všeobecně známá. Z ničeho nic se zrodil fenomén srdcerváče narvaného do kožených kalhot, který se stal sexsymbolem pro celou generaci rockových fanynek. Mnohá z nich má možná dodnes vzadu ve skříni, pod pečlivě složeným spodním prádlem, schovaný jeho plakát. S Deep Purle natočil tři výtečná alba Burn, Stormbringer a Come Taste the Band a písně jako Burn, Stormbringer, The Gypsy nebo You Keep on Moving patří dodnes ke zlatému fondu rockové hudby.
Hardrockový cirkus jménem Whitesnake založil David Coverdale v roce 1977 po dvou sólových albech pod svým jménem. Kapelou prošla řada slavných muzikantů, například Jon Lord, Ian Paice, Cozy Powell, Bernie Marsden, John Sykes, Neil Murray, Micky Moody, Brian Robertson, Adrian Vandenberg, Vivian Campbell nebo třeba Steve Vai. Whitesnake mají na svém kontě řadu výrazných hitů, jako například Slide It In, Still of the Night, Here I Go Again, Is This Love, The Deeper the Love, Love Ain’t No Stranger, se kterými bodovali v hitparádách na obou stranách Atlantiku.
Na albech Whitesnake i díky častým personálním obměnám oscilují od dřevního hard rocku přes blues rock a pop rock k dnešnímu až metalovému soundu. Coverdalův hlas je se svými bluesovými kořeny trademarkem pro hard rock osmdesátých a počátku devadesátých let minulého století. Že stále umějí napsat skvěle vystavěné písně se silnými melodickými frázemi, dokázali Whitesnake v roce 2008 na výtečném albu Good to Be Bad s písní Lay Down Your Love. V březnu 2015 vydali The Purple Album, na kterém s aktuální sestavou mírně přearanžovali písně ze tří alb natočených s Deep Purple. V současnosti jsou s tímto programem na celosvětovém turné.
V Libni zavraždili hard rock...
Krátkou přestavbu pódia po předkapele ukončila reprodukovaná My Generation od The Who a do tmy šlehl nesmrtelný riff z Burn (Coverdale, Blackmore, Lord a Paice). Tedy šlehl by, pokud by byl slyšet... A tím se hned na začátku dostávám k největšímu problému večera. Přeřvaná koule, která absolutně pohltila celou halu, byla chvílemi až k pláči. Takhle hrozně nazvučenou O2 Arénu jsem ještě nikdy neslyšel. Kapela sice šlapala jako o život, ale zvukař z toho udělal soundtrack k počítačové hře puštěný na levných plastových reproduktorech z tržnice. Druhým zklamáním byly úpravy. Coverdale sice poskládal Whitesnake z naprostých virtuosů, kteří sázeli jeden tón za druhým s naprostou dokonalosti čerstvě nabroušené cirkulárky, ale hravost původní verze je pryč. Třetím hřebíkem bylo zjištění, jak si Coverdale ulevoval od vypjatých pasáží pomocí sboru. Ten sice naprosto dokonale ladil, ale kouzlo bylo pryč.
V Bad Boys (Coverdale a Sykes) se zvuk o něco zlepšil, ale aspoň trochu se usadil až v Love Ain’t No Stranger (Coverdale a Galley), v klasickém Whitesnake čísle. Nicméně i tady absentovalo to, co Coverdalea vždy odlišovalo od všech hard pěvců, tedy onen bluesový spodní proud v hlase. Valivý riff v následující The Gypsy (Blackmore, Coverdale, Hughes, Lord a Paice) je opět technicky naprosto dokonalý. Všechno zařezává, ale hravost dua Blackmore-Hughes tu není. Nejhezčím momentem je tak konec v kytarové dvouhlasu. V Give Me All Your Love David zkouší poprvé rozezpívat zamrzlou arénu, ale studení Češi mu nedávají moc šanci. S You Keep on Moving (Coverdale a Hughes) se publikum konečně chytá. Hrozně chybí Hughes, Michael Devin na něj při vší úctě nemá výrazově a mistr Coverdale si opět místy ulevuje schovaný ve sboru.
První vrchol tak přišel až s R & B coverem Ain’t No Love in the Heart of the City (Price a Walsh). Zvuk se najednou zvedl o třídu, song kapele evidentně sedí. Výborné sbory, kytara řeže jako žiletka a hala najednou zpívá. Nirvána ovšem trvá krátce, neb po písni přichází asi pět minut kytarové onanie, kterou má na svědomí Reb Beach, aby už celkem umrtvené publikum dorazil dalšími pěti minutami Joel Hoekstra. Coverdale si zjevně potřeboval odpočinout, ale tohle bylo dost přes čáru i pro hard fans a mladší ročníky houfně opouštěly plochu... Mistreated (Blackmore a Coverdale) byla i díky zvuku skvělá a valila se halou jako rozvodněná řeka. Jen to místo Temže byla řeka napájející chlazení amerických Spojených oceláren Ltd... S posledním kilem se v ústech basisty objevila foukací harmonika, což byl (jaká to svatokrádež) balzám na uši. Jenže z toho vylezlo bubenické sólo... Tommy Aldridge je sice výborný bubeník, ale nápaditosti jeho pět minut slávy moc nepobralo, a tak jediným ozvláštněním bylo hození paliček do auditoria a následné pokračování hromobití holýma rukama. Jenže, Bonzo byl jen jeden...
S akustickou kytarou v Hoekstrových rukách přišel Soldier of Fortune (Blackmore a Coverdale). Pohříchu to, jak akustický part vystavěl, bylo na celé písni nejzajímavější. A tak ačkoli je tato píseň na aktuálním albu Tne Perplex tou nejlépe zazpívanou, tady už bylo hodně cítit, že je David unavený. O to větším překvapením pak byla výtečná Is This Love (Coverdale a Sykes), opět s dobrým soundem. Celkově se tak potvrzuje, že kapela je daleko více doma v repertoáru Whitesnake a na plochu se vrací i dívenky a ženy od Coca Coly. Fool for Your Loving (Coverdale, Moody a Marsden) a poslední Here I Go Again (Coverdale a Marsden) byly výtečnou volbou na závěr. Navíc metalový zvuk současné sestavy Whitesnake sluší o moc více než starým kouskům Deep Purple. Still of the Night (Coverdale a Sykes) na přídavek to jen potvrdila.
A tak, ač mám hlavního protagonistu večera opravdu velmi rád, ten večer v Libni před asi šesti tisíci svědky zavraždil hard rock, a ani motiv v podobě přízně metalových fanoušků, nemůže být polehčující okolností...
Summa summarum: Zvuk za 4 z 10, kmenové písně Whitesnake 7 z 10 (Adrian Vandenberg je jen jeden), klasické písně Deep Purple 5 z 10 a výsledná 5 z 10...
Band: David Coverdale (zpěv), Joel Hoekstra (kytara, sbor), Reb Beach (kytara), Michael Devin (basa, foukací harmonika, sbor), Michele Luppi (klávesy, sbor), Tommy Aldridge (bicí);
Praha, O2 Arena, 17. listopadu 2015
Set list: Burn, Bad Boys, Love Ain’t No Stranger, The Gypsy, Give Me All Your Love, You Keep on Moving, Ain’t No Love in the Heart of the City, Mistreated, You Fool No One, Soldier of Fortune, Is This Love, Fool for Your Loving, Here I Go Again, přídavek: Still of the Night.
David Coverdale (narozen 22. září 1951, Saltburn-by-the-Sea, Anglie)
Jeden z nejvýraznějších rockových zpěváků všech dob. V roce 1973 nahradil u Deep Purple za mikrofonem další legendu, Iana Gillana. Společně s Deep Purple natočili tři desky patřící k základním kamenům stylu. Po rozpadu DP vydal dvě alba pod svým jménem a v roce 1977 založil kapelu Whitesnake, pod jejíž hlavičkou vydal k dnešnímu dni dvanáct desek. V roce 1993 vyšla výtečná deska se zeppelínovským kytarovým čarostřelcem Jimmym Pagem, nazvaná prostě Coverdale/Page. Další sólové album pod vlastním jménem vydal po dlouhé odmlce v roce 2000. Hostoval na albech Rogera Glovera, Jona Lorda, Steva Vaie, Bernieho Marsdena, Adriana Vandenberga a mnohých dalších. Zahrál si v několika filmech a televizních projektech.
Reb Beach (narozen 31. srpna 1961, Pittsburgh, USA)
Po absolutoriu na Berklee College of Music hrál v kapele Winger a spolupracoval například s Howardem Jonesem, Chakou Khan, The Bee Gees, Twisted Sister, Rogerem Daltreyem, Wyclefem Jeanem, Alanem Parsonsem, Sebastianem Bachem, Glenem Hughesem a mnohými dalšími jako session man. Jako koncertní hráč hrál s Alice Cooperem. V roce 1990 se stal členem Dokken. Je jedním z členů superkapely The Mob a od roku 2002 je členem Whitesnake.
Kytary: Suhr (www.suhr.com), Ibanez Voyager, WRB-3 a RG560.
Pedalboard: Pedal Power power supply, Boss TU-2 Chromatic Tuner, Boss LS-2 Line Selector, Digitech Whammy II, Danelectro Dan-Echo delay, Boss MT-2 Metal Zone distortion, Cry Baby Wah-Wah a Morley A-B box.
Zesilovače: Custom Audio Electronics OD100, 1976 Marshall Mark 2 Master Volume.
Boxy: několik Mesa/Boogie 4x12 Speaker Cabinets s reproduktory Celestion.
Joel Hoekstra (13. prosince, New York, USA)
Bývalý člen Night Ranger, herec (Rock of Ages na Broadwayi i ve filmu), člen Trans-Siberian Orchestra. Jako studiový nebo koncertní hráč spolupracoval s Foreigner, Dee Sniderem, Jeffem Scottem, Jimem Peterikem, The Turtles a Big Brother & the Holding Company. Členem Whitesnake je od roku 2014. Natočil čtyři sólová alba, tři alba s Night Ranger, jedno s Trans-Siberian Orchestra a mnoho dalších.
Ze stránek lze vyčíst značky, které používá: Gibson, Fender, kytary a zesilovače EVH, Taylor, Atomic, Jackson, Friedman, Mezza Barba, Avid, bezdrátový systém AKG, bezdrátový systém Nady, Ernie Ball, Monster Cable, Big Bends Nut Sauce, Seymour Duncan, trsátka Star Access, Fernandes Sustainers, Floyd Rose, FU-Tone, Shredneck guitars, Mono Cases, Fractal Audio Systems, Head straps, Morpheus Drop Tune Pedal, pedály Tech 21 MIDI a kapodastry G7.
Michael Devin (1975, Leominster, USA)
Baskytarista kapel Lynch Mob (George Lynch), Jason Bonham's Led Zeppelin Experience, Moby Dicks, Machine Devil a Something Unto Nothing. Členem Whitesnake od roku 2010.
Nástroje a aparáty: aktuálně baskytara Gibson 1971 EB 3L SG style, Orange hlava AD200B MK3, kabinet OBC810. Jinak hraje na basy Fender.
Tommy Aldridge (15. srpna 1950, Pearl, USA)
Hardrockový matador, bubeník kapel Black Oak Arkansas, Pat Travers Band, Motörhead, Thin Lizzy, Manic Eden. Hrál s Ozzy Osbournem, Gary Moorem, Tedem Nugentem, Johnem Sykesem, Vinnie Moorem a dalšími. Celkem natočil kolem čtyřiceti alb. S Whitesnake hrál v několika obdobích. Prvně 1987-1991, dále 2002-2007 a od roku 2013 do souřasnosti.
Nástroje a aparáty: bubny Yamaha, šlapky Danmar, činely Paiste, blány Remo, paličky ProMark.
Michele Luppi (7. dubna 1974, Carpi, Itálie)
Zpěvák, klávesista, baskytarista a producent. Člen Vision Divine, Michele Luppi's Heaven, Killing Touch, Secret Sphere, Mr.Pig a Los Angeles. Nahrál s nimi deset alb. Spolupracoval s Rebem Beachem, Ericem Martinem, Greggem Giuffriaou, Mauriziem Solierim, George Lynchem, Dougem Aldrichem Ianem Paicem a mnohými dalšími. Doprovázel Umberta Tozziho a Maurizzia Solieriho.
Diskografie: Trouble (1978), Lovehunter (1979), Ready an’ Willing (1980), Come an’ Get It (1981), Saints & Sinners (1982), Slide It In (1984), Whitesnake (1987), Slip of the Tongue (1989), Restless Heart (1997), Good to Be Bad (2008), Forevermore (2011), The Purple Album (2015)
www:
