Přelom srpna a září je v mém kalendáři již tradičně vyznačen na dlouhou dobu dopředu. Když se teď nad tím zamyslím, tak ani nevím, která událost cyklicky opakující se každý rok je v mém životě natolik významnou, že o ní po celý rok přemýšlím a jsem po celou tu dobu plný takového toho očekávání, „jak to bude letos vypadat“.
Do takové míry opravdu zdaleka nepřemýšlím ani o svých narozeninách, ani o vánočních svátcích. Letošní konec prázdnin se mi nechtělo věřit, že jsem ještě ani nevyčerpal poznatky a materiál posbíraný z předchozího Warwick Bass Campu 2015, a již jsem byl na cestě na další Bass Camp, jubilejní pátý ročník.
A samozřejmě i letos jsem byl opět plný zvědavosti a očekávání! S čím novým Němci letos přijdou? Koho letos vybrali jako lektory? A co nového mi přinesou lekce a nové poznatky? Jsem moc rád, že jsem se i letošního ročníku mohl zúčastnit, strávit týden s několika zástupci světové baskytarové špičky i některými opravdovými hudebními hrdiny a podělit se tak s vámi opět o své zážitky, poznatky a zkušenosti získané na této do již opravdu velkých rozměrů rozrůstající se vzdělávací události pro baskytaristy. Co zajímavého tedy Warwick Bass Camp 2016 přinesl a o čem si budeme povídat v budoucích číslech? Než se pustíme do přínosů samotných, pojďme si právě uplynulý ročník krátce obecněji shrnout.
Warwick Bass Camp 2016
I letos zůstal princip Bass Campu zachován stejný. Jak jsem již zmínil, Warwick Bass Camp je vzdělávací událost pořádaná firmou Framus & Warwick pro baskytaristy na jakékoli úrovni, nehledě na to, jestli se jedná o začátečníky nebo profesionály a na jakou značku baskytar hrají. Ano, můžete přijít s jakýmkoli nástrojem, nemusí to být výhradně Warwick! Samotná událost se odehrává přímo v areálu firmy, některé části programu dokonce v samotné továrně Framus & Warwick. Jak firma sama tvrdí, Warwick Bass Camp není žádnou obchodní událostí, ale opravdu čistě vzdělávací akcí. Program Bass Campu je pestrý a jeho největší část vyplňují pochopitelně hromadné workshopy, které jsou naplánovány tak, aby student potkal během celého týdne v hromadných lekcích postupně všechny pozvané lektory. Dále je v programu spousta dalších aktivit, jako například večerní jam sessiony, koncerty, prohlídky továrny, návštěva podnikového muzea apod. Pokud je na Bass Campu něco opravdu mimořádného a nevšedního, je to jednoznačně velmi specifická komunita, která je poměrně malá, zdržuje se na poměrně malém místě a po poměrně dlouhou dobu. Velmi snadno tedy lze navázat kontakt se studenty celého světa, ale třeba také s lidmi světových basových nebo hudebních časopisů a v neposlední řadě také s profesory. K tomu všemu si připočtěte skvělé jídlo, příjemné ubytování a fakt, že se nacházíte jen malý kousek za českými hranicemi s opravdovou baskytarovou špičkou. Ze všech těchto hledisek i letošní Bass Camp zachoval již zaryté tradice zavedené předchozími ročníky. To tedy jen tak na okraj, jelikož o celkovém průběhu a principu Bass Campu jsem však již psal jak minulý rok, tak i ten předminulý, a nerad bych se tedy příliš opakoval a zaměřil se přímo na to, co bylo letos jinak a co mě zaujalo nejvíce.
O čem to tedy bylo...
Alphonso Johnson, Angeline Saris, Billy Sheehan, Felix Pastorius, Günther Gebauer, Joe Hubbard, Marius Goldhammer, Neil Murray, Steve Bailey, Stuart Hamm, Tetsuo Sakurai, Yolanda Charles. To je seznam profesorů, který byl zveřejněn nějakou dobu před zahájením Warwick Bass Campu 2016. Jak tomu bylo i u minulých ročníků, k těmto instruktorům byl pozván jeden „drumprofessor“ vyučující souhru baskytary a bicích. Místo Chestera Thompsona byl tímto profesorem pro rok 2016 Dennis Chambers. Pro mě osobně bylo jeho jméno na seznamu velmi příjemným překvapením a jedním z největších důvodů, proč se na Bass Camp opravdu těšit. Nicméně na seznamu jsem našel další příjemné překvapení! Vůbec poprvé se Bass Campu jakožto profesor účastnil kytarista, což byl podle mě určitě důležitý krok nejen z hlediska rozšíření znalostí basistů o souhře a vzájemném pochopení, ale i z hlediska inspirace a zpestření programu. Skvělé! Sám jsem si již minulý ročník říkal, že když už je mezi profesory zástupce bicích nástrojů, měl by mezi nimi být i kytarista a tím byl letos Alex Skolnick.
To však nebyla jediná novinka, se kterou letos organizátoři Campu přišli. Mimo výše jmenované „regulérní“ profesory byli přizváni ještě další čtyři profesoři - speciální hosté -, kterými byli Anthony Wellington, Juan Alderete, Scott Reeder a také Dr. Randall Kertz, který jakožto lékař - chiropraktik, vysoce schopný baskytarista a autor i některými velkými baskytaristy ceněné knihy The Bassists Guide to Injury Management, Prevention and Better Health, která se zabývá zdravotními problémy způsobenými dlouholetou hrou na baskytaru a jejich prevencí, poskytl prostřednictvím Skypu online workshop. Tito profesoři - speciální hosté - nebyli součástí hromadných workshopů, ale poskytovali pouze jednorázové masterclassy či byli zapojováni do jiných, drobnějších aktivit. Z minulých ročníků jsem se již naučil, že to, že některé profesory vůbec neznám, ještě neznamená, že se od nich nic nenaučím nebo že snižují úroveň Bass Campu. Vůbec ne! Navíc ona taková ta příjemná překvapení jsou vždy skvělá! Bohužel začátek Bass Campu přinesl jedno nepříjemné překvapení. Celý Camp se dovídá, že Billy Sheehan je nemocný a nepřijede. To je opravdu nepříjemné. Pro některé studenty je Billy dost možná i důvod, proč přijeli, ale já už po předchozích zkušenostech vím, že litovat určitě nemusí a ještě v průběhu Campu Sheehana nahrazuje Mark Michell. Bass Camp se tedy pozvolna rozjíždí a já se začínám rozkoukávat.
Šel jsem však celkem na jistotu a mým cílem bylo letos především získávání co nejvíce poznatků z hromadných workshopů, aby tak mohly vznikat další Markneukirchenské basové hlavolamy. Bylo mi jasné, že nemůžu stihnout všechny workshopy, i tak jsem se ale spoustu nových věcí dozvěděl, a ty si také specifičtěji rozebereme v jednotlivých dílech „hlavolamů“ někdy příště. Tentokrát bych však dal raději prostor dojmům.
Čekal jsem na první takový silnější dojem a toho jsem se dočkal již první den: Dennis Chambers a jeho workshop. Myslím, že je vám to asi jasné... Pozval k sobě studenta dobrovolníka, ten začal hrát libovolný groove a Chambers se přidal... Jenže prostě úplně jinak, než by to kdokoli čekal! Prostě ten primitivní groove „otočil“, a najednou z toho byl úplně jiný kus hudby. To myšlení! A i když ten student nehraje nijak excelentně, ty bubny to posílají úplně do jiných dimenzí. Hned si vzpomínám na slova Steva Lukathera, když byl na návštěvě na Berklee: „Vedle Jeffa Porcara zněl každý spoluhráč neuvěřitelně.“ To je velká pravda a Dennis Chambers má tu schopnost taky. Neuvěřitelně inspirativní, hlavně ze skladatelského hlediska. Zdánlivě slabý basový riff může najednou neuvěřitelně fungovat díky tomu, že bubeníkovo myšlení z toho udělá úplně jiný celek. A už to pak není jen riff, ale je to hudba. Závěrem své lekce pouští Chambers backtrack a začíná jamovat s nahrávkou. Normálně se mi postavily chlupy na rukou! Neuvěřitelné, jak bubeník dokáže „hrát hudbu“ nejen tím, že má techniku a myšlení, ale také jak mu všechny údery a hlavně činely nádherně znějí. Tenhle člověk je prostě z jiné planety. Dochází mi, jak moc daleko musíte být, abyste mohli hrát v jednom projektu s Dennisem Chambersem či si s ním alespoň zajamovat.
Někteří studenti z něho byli dokonce tak nervózní, že nezahráli v podstatě nic a pak se za sebe strašně styděli a omlouvali se. Vyslechl jen tam mimochodem část takového rozhovoru mezi dvěma studenty: „Jo, ale zahrála sis s Dennisem Chambersem! Kolik lidí na planetě tohle může říct?“ V ten moment se holka usmála a já jsem si uvědomil, jak skvělou věcí Bass Camp je. Stačí vám jen odvaha k tomu, abyste se přihlásili jako dobrovolník a jdete hrát s Chambersem. Myslím, že třeba v LA je spousta výtečných muzikantů, kterým se něco takového v životě nesplní.
Další skvělý zážitek? Ten samý den, jen o něco později. Původní basista Whitesnake (a mnoha dalších) Neil Murray vede svůj workshop, zasvěcuje nás do problematiky melodické rockové baskytary a pak slyším Fool for Your Loving hranou „originál rukama“! Opravdu mě to hřeje u srdce a navíc ten zvuk a groove, jako je na nahrávce, v těch rukou prostě je. Neil později demonstruje několik způsobů, jak vést basovou linku v refrénu této písně. Najednou je nádherně vidět a slyšet, jak téměř stupidně a nudně ten refrén zní, pokud basová linka pouze sleduje kytary, a uvědomuji si, jak moc důležitým článkem byly pro Whitesnake Neilovy basové linky a v podstatě i zvuk. Myslím, že ne nadarmo byl Murray vedle Davida Coverdalea nejdéle působící člen ve Whitesnake. Klíčem ke tvorbě melodičtějších basových linek je podle Neila naučit se hrát vedle basových linek také melodické linky písní. To je podle mě opravdu skvělý tip! Navíc je Neil opravdový britský gentleman a moc se mi líbilo, jak přátelsky přistupoval ke studentům po celou dobu Campu.
Letos se profesoři oproti loňskému ročníku opravdu věnovali studentům i při svém volném čase mnohem více, což mělo na atmosféru Campu velmi dobrý vliv. Pokud mě v ohledu přístupu ke studentům někdo mimořádně mile překvapil, tak musím určitě jmenovat Felixe Pastoria. Navíc se mi moc líbilo, jak je Felixův duševní klid znát i v jeho hře, a ještě k tomu má opravdu nádherný tón. Opravdový balzám, asi tak bych to popsal. Je opravdu moc příjemné ho poslouchat.
Co dál vyzvednout? Velice inspirativní a zajímavý byl určitě workshop Alexe Skolnicka a jeho celkový přínos Bass Campu byl vůbec velký. Alex při workshopu vysvětlil, co by měli baskytarista společně s kytaristou a bubeníkem cítit, aby celkový groove fungoval, a také přímo ukázal, jak se při skládání své hudby inspiroval. „Neučte se materiál z nahrávky jen proto, abyste ho uměli zahrát. Vemte ten materiál a použijte ho,“ říká. Navíc se Alex zapojoval do večerních jam sessionů, které obohatil svou inspirativní hrou, přístupem a hudební všestranností. Přírůstek v podobě kytarového instruktora tak plně splnil svůj účel a posunul level Bass Campu zase o něco výš.
Jsem opět nabitý neskutečnou energií, podělit se o všechny dojmy bohužel prozatím nejde, tyto byly alespoň některé z nich. Podrobné poznatky z jednotlivých workshopů v podobě Markneukirchenských hlavolamů budou následovat v příštích číslech Muzikusu, a jelikož má Bass Camp pro příští rok pauzu, tak bude určitě dost času se nad vším detailně pozastavit. Moc se těším na sdílení nových zážitků i poznatků a doufám, že jsem vás tímto úvodem alespoň trochu navnadil.
