Kapela vypsaná fiXa je jednou z těch kapel, na které se, jestli se to tak dá říci, usmálo štěstí. Dostali nabídku natočit desku u velké gramofonové firmy. Samozřejmě to jejich okolí nenechalo chladným, a jak kluci z kapely sami řekli, u některých, teď už asi bývalých fanoušků, si vysloužili označení komerčáci. Deska už je nějaký čas na světě a v následujícím rozhovoru snad naleznete odpověď, co takováhle nabídka pro takovou kapelu znamená a jak se na ni dívají sami protagonisté.
Nejprve mi zkuste povědět, jak vzniká vaše muzika?
Mejla: Jsme kapela, která nemá hudební základy, a na nic si nehrajeme. Nezáleží na tom, kolik zahraješ úderů za minutu, ale jakou uděláš melodii. Mám averzi vůči písničkám, kde se střídá sloka s refrénem, a to sólo je tam jen proto, aby tam bylo, a nemá s písničkou žádnou souvislost. U nás to třeba nenajdeš. Já osobně sóla nedělám.
A autorsky?
Márdi: Texty dělám já a muziku děláme společně...
Na zkouškách?
Přímo na zkouškách. Hrajeme třeba pět minut, hraje to a není to mimo. Jsme na sebe napojení.
Víte, co hrajete třeba za akordy?
Já akordy neznám, našel jsem si, jak to zní, takhle to držím, už víš, jak ruka jde po hmatníku, a už víš, jak to bude hrát. Teorie jde mimo mě, vždy se mi líbily kytary u kapel jako The Cure nebo The Smashing Pumpkins.
Mejla: Myslím si, že stupnice hrozně svazují. Někdo si zase myslí, že stupnice mu dávají možnost..., ale dá se hrát i podle sluchu. Mám za vzor The Edge z U2, strašně se tam hodí, jeho zvuky jsou geniální.
U nás je to tak, že z ničeho se vytvoří něco...
Márdi: Baví mě vytvářet melodie, nahodíš tón a teď se to opakuje a můžeš udělat těch melodií pět. Tohle hodně řešíme a vždy z toho vznikne úplně jiná atmosféra.
Takhle máte hodně volnosti, ale zase jste omezeni svými muzikantskými zkušenostmi a dovednostmi?
Mejla: Zase máme čtyři hlavy.
Jak vnímáte tenhle bod, do kterého jste se dostali? Souvisí s tím i peníze a sláva?
Márdi: Peníze v tom jsou, to jo, to vidím. Jdeme ale přirozenou cestou. Jsme u firmy a můžeme si dělat svoje písničky. Kapela se nemůže zastavit. A když, tak lidi chodí do práce a hrají si jen tak pro zábavu. Je dobře, když to má vzestupný vývoj, ale je otázkou, kde je ten konec, úspěch. Když se tím budu moct živit, nebudu muset vstávat ráno do práce a budu si hrát písničky, jaký chci? Hrajeme sto dvacet koncertu ročně a chodíme do práce.
Když jsme vydali desku, začali chodit lidi a říkat, že je to komerční. Ale na to říkám, vezměte si polského Fiata, nacpěte do něj aparát a tři roky jezděte po všech možných klubech. Schválně, co to udělá s vaší hlavou, ale nás to prostě baví. Na naše internetový stránky lidé posílali vzkazy, že jsme komerčáci. Psal jsem jim: Pojeďte s námi, a pak si můžeme říct, jestli jsme komerčáci. Nikdo jet nechtěl!
