ADSR poprvé (aneb A jako Attack)
(Syntéza - skládání částí a součástí za účelem vytvoření celku. Syntezátor - elektronické zařízení obsahující filtry, oscilátory a napěťově řízené zesilovače pro tvorbu zvuků, kterými nedisponují klasické hudební nástroje.)
Historie elektronických hudebních nástrojů se začala souběžně odvíjet s technickým pokrokem 20. století a nese sebou jména prvních nástrojů, jako jsou Mellotron, Wurlitzer, RCA Synthesizer, Dynaphone a další. Pro jejich teoretickou podstatu, stejně jako princip všech dnešních syntezátorů, bychom však museli putovat po časové ose o výrazný kus zpět. Minimálně dva a půl tisíce let, do období života Pythagora. Tento matematik a filozof z řecké kolonie v jižní Itálii, žijící v letech cca 570 - 490 před n. l., předal kromě nového učení víry následujícím generacím i řadu teoretických poznatků a pouček. Vychází z nich nejen současná fyzika, matematika, ale i akustika a další vědní obory. Naší výchozí pozicí je však pobřeží Spojených států v průběhu 30. let minulého století.
ADSR podruhé (aneb D jako Decay)
Robert A. Moog se narodil v roce 1934 v New Yorku. Základy elektrotechniky mu již v dětství předal jeho otec, nadšený radioamatér. Díky rodičům, i když nerad, navíc deset let studoval hru na klavír. Již ale ve školním věku jeho stůl pokrývala rozložená schémata tehdejších elektronických nástrojů jako Baldwin, Hammond nebo Wurlitzer.
Své vlastní představy o konstrukci elektronických prvků našly uplatnění již v roce 1961, kdy začal s výrobou a prodejem součástí pro unikátní zvukový systém Theremin. Byl úspěšný, za necelé tři roky jich prodal přes tisícovku a to stále vyráběl ve svém třípokojovém bytě. Byl to již sedmý rok, kdy pracoval pod hlavičkou vlastní firmy, R. A. Moog Company. Začal si proto pohrávat s myšlenkou dosáhnout opravdového komerčního úspěchu. Původně chtěl ohromit svět přenosným kytarovým zesilovačem, ale nakonec to přece jenom byl syntezátor, nástroj navždy spojený se jménem Moog.
První prototyp Moog sestavil a předvedl již začátkem roku 1964. Funkční prototyp nástroje sestával ze dvou obvodů VCO a jednoho VCA - právě tak akorát na generování do té doby neslyšených zvuků. Další moduly přicházely postupně, o několik měsíců později to byl generátor obálky ADSR, sledovač obálky a jednoduchý klávesový kontrolér. Vývoj jiných součástí trval déle, jako např. obvod VCF, který se součástí modulárního systému stal až o několik let později.
Robert Moog však na vývoji syntezátoru nepracoval sám. Dvojicí jeho nejpilnějších spolupracovníků byli skladatel Herbert A. Deutsch a skladatelka a klavíristka, tehdy ještě Walter (poté Wendy) Carlosová. Ta předvedla nové zvukové možnosti v plné šíři na své desce "Switched on Bach" a syntezátorům Moog se otevřely dveře i do tehdejšího světa komerční populární hudby. Jeden z nástrojů v roce 1967 koupil Mick Jagger, mezi tehdejší další majitele patřili samozřejmě i Beatles a stovky dalších muzikantů.
Jednou z revolucí konce šedesátých let se tak stala i ta analogová, syntezátorová. Robert Moog název své firmy v roce 1971 změnil na Moog Music a o dva roky později ji začlenil jako divizi pod společnost Norlin Music. Prezidentem Moog Music však zůstal až do roku 1977, kdy také její úspěšná historie pomalu končí. Dalších pár let Norlin Music upadala, až v 80. letech zcela zkrachovala.Tehdejší výrobci, jako Arp nebo Roland, si již dobře osvojili obecný princip analogové subtraktivní syntézy a uvedli na trh levnější i propracovanější varianty.
Robert Moog osobně ze scény hudebních nástrojů nemizí. V letech 1984 - 1988 působí jako poradce a viceprezident pro Kurzweil Music Systems a rovněž se dvakrát objeví na filmovém plátně. Poprvé v dokumentárním filmu o Thereminu, podruhé v americkém snímku ze 70. let Vizionáři. Samozřejmě v obou ztvárnil sám sebe, kde mu v roli úspěšného vynálezce muselo být dobře. V současné době opět vede společnost Big Briar, která se specializuje na moderní verze Thereminu.
Jedním z logických vývojů digitalizace, kterou přinesla elektronika 80. let, bylo i ukončení vývoje a výroby tehdejších nástrojů. Samotná poptávka vedla jiným směrem, i když zájem o zvuk "primitivních" analogových obvodů nikdy neustal.
Po celou dobu a i dnes tu jsou firmy s vlastními plně analogovými, případně digitálně řízenými analogovými nástroji. Už pro svoji cenu a možnosti v porovnání se současnou technologií jsou ale převážně určeny zejména pro nadšence, fajnšmekry a experimentátory. Již první polovina 90. let však přinesla snadný způsob, jak chování sestavy oscilátoru s dalšími moduly nasimulovat pomocí běžně dostupné DPS kapacity počítačového procesoru. Bylo tomu souběžně u zavedenějších výrobců hudebních nástrojů, stejně jako u lidí, kteří své firmy zakládali právě za účelem uplatnění nových technologií. Mezi ty první patří zejména japonští giganti Yamaha, Roland, dále Korg nebo značka Oberheim. Druhou skupinu tvoří výhradně evropský klub firem jako Access, Clavia, Novation nebo Waldorf.
ADSR potřetí (aneb S jako Sustain)
Roland
Je tomu letos již 30 let, co se v malé garáži v japonské Osace sešlo sedm lidí s myšlenkou postavit jednoduchý rytmer a pár kytarových zesilovačů. Jedním z nich byl tehdy dvaatyřicetiletý Ikutaro Kakehashi, budoucí prezident společnosti Roland. Již v mládí pojal základy mechaniky i elektroniky, když se nejprve živil opravou rozbitých hodin a později i rozhlasových přijímačů. Sám však na tuto dobu vzpomíná slovy: "Vůbec jsem s tím neměl žádnou zkušenost, ale poptávka byla obrovská. Někdy jsem tak měl pocit, že ti lidé nejsou moji zákazníci, ale spíš oběti mého snažení. Nicméně když jsem vzal součástky ze tří, čtyř rozbitých kusů, povedlo se někdy dát dohromady alespoň jeden funkční přístroj". Pracně získané zkušenosti ovšem přišly vhod, a to již na sklonku šedesátých let, kdy Ikutaro po nocích pracoval (a později dokončil) svůj model elektrických varhan.
Počátek jeho životního úspěchu se začal odvíjet až v roce 1972. Název pro svoji společnost vybral náhodně, když v anglickém telefonním seznamu narazil na jméno Roland. Jméno si zaškrtl a oblíbil, a až s odstupem zjistil, že v japonštině neexistuje znělá hláska pro písmeno "L". Slovo "Roland" však v názvu ponechal, i proto že podobně jako např. Kodak se vyslovuje ve všech světových jazycích téměř identicky.
Prvním hudebním nástrojem Roland a "prvním japonským syntezátorem" se rok po založení, v roce 1973 stal presetový syntezátor SH-1000. Tento analogový syntezátor byl cenově dostupný a dokonce (na tehdejší měřítka) přenosný. Ve stejném roce Roland uvedl na trh domácí elektronické kombo - piano a v roce 1976 následoval s dalším syntezátorem. Modulární systém nesl označení System 700, byl však cenově nedostupný a pro nedostatek zákazníků se vyráběl pouze jeden rok. Řadu zajímavých produktů té doby tak tvoří analogový kytarový syntezátor GR-500 (1977) nebo první komerční rytmer CR-78 (1978). Začátek 80. let přinesl muzikantům další cenově dostupné produkty: sekvencer MC-202, syntezátor SH-101, a dvojici kultovních nástrojů - basový syntezátor TB303 a bicí modul TR-808.
Porovnání s dalšími výrobci však ukazuje, že historie a předchozí úspěchy nemusí znamenat automaticky úspěch v případě dnešních VA nástrojů. I tak se syntezátor Roland JP-8000 a z něho odvozený modul JP-8080 staly velmi úspěšnými nástroji druhé poloviny 90. let, které si v době uvedení vzájemně konkurovaly zejména s britskou Supernovou.
Jako první se na trhu objevila začátkem roku 1997 klávesová verze Roland JP-8000 v ceně 65 690 Kč. Vynikající design s modročerným povrchem doprovází krátký, pouze čtyřoktávový keyboard bez tlakové citlivosti. Dvacet dva otočných ovladačů společně s šestnácti datovými fadery na panelu umožňuje ovládání v reálném čase, velmi blízké analogovým předchůdcům, tvůrci sami odkazují na návaznost na legendární Jupiter 8 z roku 1981. Klasický rolandovský pitch-bender, kdy jedna páčka kombinuje horizontální Pitch Bender s vertikální modulací, je doplněn o 11 cm dlouhý páskový (ribbon) kontrolér - senzorický proužek pro snímání tlaku a polohy.
Použitá zvuková syntéza byla nazvána Analog Modelling Synthesis a nabízí sedm druhů vlnového průběhu na prvním VCO, resp. tři na druhém VCO. Paměť disponuje 128 pozicemi pro ROM i RAM patches a polovičním množstvím ROM a RAM performancí. Přestože je klaviatura o oktávu kratší, než je u syntezátorů běžný standard, jsou vedle režimu Mono a Legato možné i variace Dual a Split.
Nikoliv věrnou kopií, kde by pouze chyběla klaviatura, ale modul s řadou rozšířených možností je Roland JP-8080. Přišel o dva roky později a v době svého uvedení stál 49 340 Kč. Nástroj lze upevnit do 19" racku, kde zabere šest jednotek výšky, ale díky umístění konektorového pole do spodní části nepotřebuje žádný volný prostor vedle sebe. Mezi jeho hlavní vylepšení patří dvanáctipásmový vocoder. Analogový linkový vstup je na čelním panelu dokonce doplněn o mikrofonní vstup. Rozšířená byla polyfonie nástroje o dva hlasy na celkových deset, i když použití vocoderu právě dva hlasy ubírá.
Pro vrstvení až dvou desítek oscilátorů každému hlasu nechybí režim Unison, dále obvod zkreslení - distortion nebo Preview pro snadný výběr presetů (bez připojené MIDI klávesnice). Trojitý DSP procesor nabízí společně s dvojpásmovým ekvalizérem dvanáct různých modulačních efektů kategorie flanger, phaser, chorus a jednoduchý delay (až 1,25 sec mono, nebo 625 ms stereo).
Oba tyto syntezátory Roland jsou stále v nabídce a to za identickou cenu 55 230 Kč. Jedním z prvních majitelů klávesové verze ve světě byl francouzský instrumentalista J. M. Jarre, mezi známé české majitele patří Roman Holý. 19" modul JP-8080 zase pro své projekty používá např. těžkotonážní trio Maxim Turbulenc.
Clavia
Téměř dvacet let se píše historie jednoho z menších výrobců, švédské firmy Clavia. U jejího zrodu na předměstí Stockholmu v roce 1983 stála dvojice Hans Nordelius a Mikael Carlsson. Do současné doby, kdy je Clavia jedním z nejznámějších výrobců VA syntezátorů, se však celkový počet zaměstnanců nepřehoupl přes dvacítku (!).
Součástí firemní filozofie od doby prvních "na koleně" zhotovených produktů rovněž zůstává i osobitý design, masivní celokovové provedení v červené barvě. Clavia DMI (Digital Musical Instruments), jak zní celý název společnosti, se však prvních dvanáct let orientovali výhradně na bubeníky. Bylo tomu tak od prvního bicího rompleru DP1 přes několik verzí modulů, padů a příslušenství ddrum.
Průlom přišel až v roce 1995 s uvedením syntezátoru Nord Lead. První komerční syntezátor používající digitální simulaci analogové syntézy se přes noc stal velkým úspěchem a jeho možnostmi se začalo inspirovat i několik ostatních výrobců. Být John Lennon naživu, možná by svoji Give Peace a Chance přetextoval na No Samples Inside. Velmi limitovaná byla základní polyfonie nástroje, pouhé čtyři hlasy, i když dokoupení osmihlasé expanze umožňovalo rozšíření na trojnásobek. Nord Lead se ihned stal oblíbený zejména díky jednoduchosti ovládání, teplému analogovému zvuku a relativně dokonalé simulaci principu obecného analogového syntezátoru.
O tři roky mladší Nord Lead 2 z roku 1998 se na první pohled od svého předchůdce takřka neliší. Mezi hardwarové změny patří malá úprava designu, několik ovládacích prvků navíc, tříznakový displej místo dvojznakového a důležitý parametr zvukové části: zvýšená základní polyfonie na 16 hlasů.
Jednou z méně propracovaných stránek syntezátoru je paměť. Pojme deset bicích sad, stovku zvuků a stejné množství performancí, a nutí tak majitele k zakoupení paměťové karty PCMCIA. Pojme směšných 64 kB dat (což kromě několika desítek sad bicích a performancí postačí na téměř tři stovky zvuků), ale přijde na téměř 5000 korun. Její slot se stejně jako u předchozího modelu nalézá na zadní straně syntezátoru, v tomto případě ve společnosti čtyř (oproti dvěma) analogových výstupů. Jedním ze shodných parametrů celé trojice nástrojů Lead je čtyřnásobný multitimbral. Podle firemního názvosloví - Sloty A, B, C, D.
V roce 1998 byl Nord Lead 2 ve srovnání s konkurencí za relativně rozumnou cenu 48 825 Kč, racková verze přišla na cca 43 500. Současné ceny obou modelů jsou 49 820 Kč za klávesovou verzi, modul stojí příjemných 35 800 Kč.
Revoluce však jde dál a Nord Lead 3 se stal jedním z nejočekávanějších syntezátorů loňského roku, zejména pro předem ohlášené nové zvukové možnosti. Tvůrci se částečně odklonili od cesty vytyčené oběma předchůdci, stejně jako uvedení protahovaly problémy se zcela novým hardwarovým prvkem v podobě "nekonečných" otočných knobů. Konečně však padla neuvěřitelně vysoká "zaváděcí" cena a nový nástroj je tak za 65 750 Kč (19" modul Nord Rack 3) a 75 610 Kč za klávesový Nord Lead 3 (to je o dvacet, resp. patnáct tisíc méně v porovnání s loňským rokem !!!)
Stále zatím jediný doposud oficiálně dovezený Lead 3 v klávesové verzi je ve studiu kytaristy Michala Pavlíčka, zatímco předchozí Nord Lead 1 a Nord Lead 2 je v klávesové podobě i rackovém provedení na našem území v několika exemplářích. Asi nejúspěšnější a nejrozšířenější ze severských syntezátorů v červeném kabátku je díky své originalitě Clavia Modular.
Právě možnosti nového systému Nord Modular, prvně představeného v polovině roku 1997, pomohly firmě Clavia se dostat do absolutního popředí profesionálního zájmu o nové možnosti virtuálně-analogových nástrojů.
Modular se stal prvním digitálním nástrojem, umožňujícím vlastní tvorbu architektury syntezátoru pomocí kombinace virtuálních obvodů propojených virtuálními kabely. Desítky modulů zahrnují snad všechny tradiční obvody analogových syntezátorů (oscilátory, filtry, generátory obálek, generátory šumu, LFO), prvky audio (overdrive, delay nebo chorus), dále logické a ovládací moduly, krokový sekvencer a jiné.
Na trhu se nástroj objevil v podobě samostatného modulu i jako varianta s jednoduchou klaviaturou. Její rozsah je však pouze dvě oktávy, navíc ji chybí tlaková citlivost, stejně jako kolečko ohýbání tónu a modulace. Provedení je tak vhodné snad pouze jako doplněk k počítačovému pracovišti, kde při troše dobré vůle může být dvojoktávový keyboard dostatečné zařízení pro jednoduché zadávání obecných not.
Původní cena 57 195 Kč, resp. 64 170 Kč za klávesovou verzi se do dnešní doby rovněž příjemně hnula dolů. Nord Modular Rack přijde na 49 700 Kč, Nord Modular pak na 52 600 Kč. Jakousi ekonomickou variantou a třetím přírůstkem modulární rodiny se na začátku roku 1999 stal Micromodular. Ze série odvozený monotimbrální modul používá identický ovládací software, z 32 hlasů polyfonie dospělých Modularů mu zůstaly však pouze čtyři. To vše za zhruba 21 000 Kč. Sám dodnes nelituji, že tehdy před třemi roky jsem se pro Micromodular nechal zlákat osobně.
Novation
Jedním z nejmladších výrobců virtuálně-analogových syntezátorů jsou britští Novation. Firmu v roce 1992 založila trojice nadšených obdivovatelů analogových nástrojů, Colin Jordan, Chris Hugget a Ian Jannaway, současný ředitel. Deset let existence dalo vzniknout více než desítce produktů, i když základních typů syntezátorů, ze kterých tyto modifikace vzešly, je méně než polovina. Prvním nástrojem byl malý jednoduchý syntezátor s dvojoktávovou klávesnicí. Dávno se již nevyrábí, ale dodnes na něj při koncertech Lucie nedá dopustit její klávesák Michal Dvořák.
V polovině 90. let Novation následoval s dvojicí samostaných jednorackových modulů poněkud komplikovanějších názvů: Drum Station a Super Bass Station, kterému ještě předcházel Bass Station v klávesové verzi i jako modul. Jejich cena v loňském roce, kdy ještě nebyly součástí výprodeje, je 21 580 Kč za každý. Uvedené nástroje jsou víceméně úspěšné variace na legendární bicí automat TR-808/909 a basový syntezátor TB-303.
Ovšem až zvukový modul Supernova ukázal, jak lze komerčně využít pravou poptávku pro zvuku, který ve smyčce nepřehrává oposlouchané vzorky (ať už z jakéhokoliv zdroje). Tři jednotky vysoký 19" modul by z dálky spíše mohl připomínat nějaký studiový procesor, i když detailní pohled na tmavomodrý svět ovládacích prvků jasně prozradí, s čím tu máme čest. Panel obsahuje 28 otočných knoflíků, 99 tlačítek (z toho 77 podsvícených pro indikaci aktivity) a modrý, jasně čitelný, dvojřádkový displej.
V porovnání se světem švédských červených nástrojů Modular a Lead, kde je nejčastější číslovkou čtyřka, Supernova jakoby vše násobí osmi. Osm je multitimbrálních partů, stejně jako separátních 24bitových (!) výstupů na zadní straně. Kapacita paměti je více než dostatečná - 512 programů ve čtyřech bankách a 256 performancí, případně dvojnásobek u rozšířeného modulu. Ten také nabízí více než dvojnásobnou polyfonii 44 hlasů, místo rovné dvacítky základní verze.
Zhruba před třemi lety se cena Supernovy pohybovala okolo 63 000 Kč (resp. 78 000 za model s dvojnásobnou polyfonií). Přestože jsou oba modely v současné době již ve výprodeji, v ceníku je naleznete za 68 000, resp. 86 500 Kč. V případě možnosti koupě z bazaru nebo druhé ruky tak doporučuji neotálet dlouho.
Zřejmě nejúspěšnějším nástrojem s logem Novation do současnosti je novinka roku 1999, stolní modul Nova. Jeho zvuková část je obdobná s předchůdcem v podobě starší sestry, hlavním důvodem popularity však byla příznivá zaváděcí cena kolem 46 000 Kč. Vylepšením oproti stávající Supernově byla dvojice analogových vstupů (s 20bitovými převodníky) pro zpracování a efektování externího signálu včetně 40pásmového vocoderu. Je umístěn do efektové sekce a jeho použití nemá vliv na redukci polyfonie (na rozdíl od např. Roland JP-8080, Access Virus atd.)
Vocoder byl mimo jiné i důvodem, proč jeden z prvních exemplářů tohoto syntezátoru na českém trhu zakoupil Michal Dvořák, v té době spokojený majitel původní Supernovy. Nova byla v době svého uvedení pouze dvanáctihlasý nástroj a až operační systém verze 4 z léta loňského roku přinesl rozšíření maximální polyfonie na 16 hlasů. Hlavním nedostatkem je tak malá kapacita paměti (128 performancí, 256 programů), absence paměťové karty a nemožnost hardwarového rozšíření. Aktuální cena: 43 600 Kč (a opět porovnání s loňským ceníkem - 49 420 Kč).
V současné době vychází Novation z úspěšných základů minulosti. Svého pokračování se v upravené hardwarové podobě dočkaly oba modely, Nova II jako čtyřoktávový a Supernova II jako pětioktávový keyboard. Od každého nástroje existují tři varianty podle polyfonní kapacity zvukového modulu. V případě Novy II to je 12, 24 nebo 36 hlasů, delší Supernova má o tucet hlasů víc (24 - 36 - 48).
Nejnovějším počinem z britské dílny je 19" modul základní výšky, ne nepodobný nástrojům Drum Station nebo Bass Station. Nový A Station používá opět identickou technologii ASM (Analogue Sound Modelling), kterou poprvé představil Drum Station. A podobně je tento modul (nebo jako konkurenční Access Virus Rack) koncipovaný jako ekonomická varianta. Technické parametry jsou ovšem příznivé: 8 hlasů polyfonie, 25 otočných knoflíků, arpeggiátor, 12pásmový vocoder nebo paměť se čtyřmi stovkami volných pozic (!). To vše v přehledném balení za 22 900 Kč.
Yamaha
Dlouho očekávaný virtuálně-analogový syntezátor AN-1x z dílny Yamaha se jako prototyp představil na frankfurtském veletrhu na jaře 1997. Použitá syntéza nese název APM (Analog Physical Modelling) a přímo neodkazuje na žádný předchozí nástroj. Snad jen design syntezátoru jakoby z oka vypadl o rok staršímu nástroji s XG tónovým generátorem CS-1x. Plastový kabát AN-1x je však tmavě modrý, z přidaných hardwarových prvků nelze nezmínit ribbon kontrolér v oblasti nad dvojicí kontrolérů Pitch a Modulace. Je škoda, že chybí konektor To Host pro přímé připojení počítače s ovládacím editorem, i když je AN-1x výrazně koncipována pro živé hraní.
Stejně jako u VA nástrojů ostatních firem i Yamaha v tomto případě provádí matematickou simulaci obecné subtraktivní syntézy na dvojici oscilátorů. Polyfonie nástroje je dostatečných deset hlasů s možností přepnutí klaviatury do jednoho z režimů Single, Unison, Dual, Dual Unison, Split a Split Unison.
Propracovaná je i efektová sekce: 14 různých algoritmů pokrývá efekty jako Chorus, Flanger, Phaser, Rotary Speaker, Auto Pan, Aural Exciter, Distortion, Overdrive, Amp Simulator, dále pět různých typů zpoždovacího obvodu Delay a třípásmový ekvalizer.
Syntezátor AN-1x se již nevyrábí, i když jeho technologie žije dál například v modulu AN-200.
Oberheim
Úspěšný pokus o reinkarnaci, tak by se dal nazvat počin italské firmy Viscount. Ta převzala legendární americkou značku Oberheim, pod kterou nyní nabízí řadu masterkeyboardů (MC 1000, MC 2000 a MC 3000), stage piano Cosmos nebo digitální varhany (OB3 a OB5).
Plýtváním zkušenostmi, stejně jako neúcta k dílu Toma Oberheima, to by byla absence "analogového" syntezátoru mezi ostatními klávesovými nástroji. Není. Viscount se hbitě zařadil mezi ostatní firmy reagující na aktuální poptávku a přišel s nástrojem OB-12. Již název tak spojuje nový produkt s legendárním nástrojem OB8 z roku 1983. Tehdy stál přes 4500 dolarů a vyráběl se pouze dva roky. Chybějící MIDI na první verzi (do přijetí MIDI normy v pátek 5. 8. 1983 chybělo několik měsíců) nahrazovala vlastní sériová sběrnice. Ta mohla propojit osmihlasý OB8 se sekvencerem DSX a rytmerem DMX, Oberheim pro tuto vlastní trojkombinaci používal označení The System. Mezi doložené použití tohoto nástroje patří skladby 1999 od Prince nebo Jump Eddie Van Halena.
Pojďme ale k OB-12. Nástroj je díky rozšířené levé ovládací části delší než by čtyřoktávový keyboard mohl být. Bezproblémové fungování i v rámci živého hraní by měl zajistit kovový plášť, pouze bočnice, které se tváří jako dřevěné, jsou z plastu.
O snadném ovládání v reálném čase nemůže být pochyb, na panelu je přehledně rozmístěno 22 otočných knoflíků, 24 tahových ovladačů a více než tři desítky tlačítek. Dokonalý dojem a přehlednost tak umocňuje v porovnání s ostatními obrovský grafický displej s rozlišením 240 x 64 bodů. Překvapivý je pohled na zadní panel, to pro přítomnost digitálního výstupu (S/PDIF). V této cenové kategorii je tato příjemná součást rozhodně výjimkou.
Oberheim OB-12 nabízí dvanáct polyfoních hlasů, v rámci čtyřkanálového multitimbralu (podobně jako nástroje Clavia Nord Lead/Modular). Stejně podobně je hlavní stereofonní výstupní pár doplněn o druhou výstupní sběrnici označenou Aux.
Relativně nadprůměrná, i když s trochu netradičním ovládáním, je efektová jednotka. Separátně je k dispozici šestnáct typů zkreslení, chorus a reverb (2x hall, 2x plate, 1x plate, 1x vocal). Součástí je i ekvalizér, který může pracovat ve dvou režimech - jako pětipásmový grafický (60 Hz, 200 Hz, 600 Hz, 2 kHz, 6 kHz) nebo třípásmový parametrický (hloubky 60 Hz, výšky 6 kHz a střední pásmo s nastavením frekvence, zisku a Q).
OB-12 je tak rozhodně nástroj, který je při výběru nějakého virtuálního analogu brán v potaz. Přináší spoustu zajímavých drobností, i když ve výsledku před sebou nechává určitý odstup zejména pro německou (Access) nebo švédskou (Clavia) produkci. Výborného sparingpartnera z něj tak dělá především jeho cena.
Access
Podobně jako Novation nebo Clavia i německá společnost Access patří mezi firmy, které začínaly svůj vývoj na vodě. Zřejmě právě proto během velmi krátké doby vyrostly jako z vody, to když včas a úspěšně zareagovaly na obrovskou vlnu analogové retrománie v polovině 90. let. V případě Access tak byly k dobru alespoň zkušenosti z předcházející výroby hardwarových kontrolérů. Velmi populární a pro mnoho muzikantů nezbytné doplňky, které se dnes již nevyrábí, byly zkonstruovány pro tabulkový syntezátor Waldorf Microwave a Oberheim Matrix 1000.
Prvním VA syntezátorem Access byl modul Virus. Jeho tehdejší hlavní soupeř - první švédský Nord Lead, to s ním vůbec neměl jednoduché. Virus nabídl šestnáctikanálový multitimbral (oproti čtyřem kanálům), dvanáct hlasů polyfonie (oproti čtyřem), šest nezávislých audio výstupů (oproti čtyřem) a navíc stereofonní audio vstup (ten na celé sérii Nord Lead chybí zcela).
Již tehdy však nepropracovanější částí nástroje byly filtry. Jsou dva, žádnému nechybí Resonance a pracují v jednom ze čtyřech režimů (dolní nebo horní propust, pásmová propust, pásmová zádrž). První z nich má navíc přepínatelnou strmost 12/24 dB, což v případě paralelního zapojení s druhým filtrem dává ve výsledku 36 dB.
Již tehdy programátoři Access byli velmi činní v přinášení nových verzí operačních systémů a nástroji se stále dostávalo různých vylepšení. Časem však došlo i ke změně hardwarové, kdy si Virus zachoval svoji tvář, ale hlavní rekonstrukcí prošlo schéma vnitřních obvodů. Zmutovaná podoba modulu nese označení Virus b (současná cena 59 400 Kč) a existuje i v klávesové verzi Virus kb (76 900 Kč). Pětioktávovému keyboardu se dostalo nadprůměrné klaviatury, kde je samozřejmostí nejen Aftertouch, ale i např. Velocity Note-On/Off. Pitch Bender i Modulace jsou v podobě dvojice samostatných ovladačů, další ovládání je možné přes duo zdířek ovládacích pedálů (spínač/kontinuální průběh).
Nejen pro 30pásmový vocoder (i když zřejmě především) slouží dvojice 18bitových AD převodníků. Signál je možné poslat přes zvukové obvody "dvakrát", z výstupu opět na vstup a například zefektovat signál před frekvenční filtrací. Úpravy mohou probíhat ve stereu nebo nezávisle na dvojici mono okruhů.
Celkový počet VA syntezátorů v nabídce Access se postupem času rozrostl o další dva kusy. Virus b a Virus kb doplnil Virus Rack. Ne že by původní Virus nebo Virus b nešlo zamontovat do 19" racku - na to existuje samostatná položka v ceníku. Říkají ji rackmount, stojí přes 1200 Kč, ale spíš vypadá jako obyčejné (19" plechové) uši. Virus Rack je však ekonomickou variantou své předlohy. Obsahuje obdobný zvukový generátor a mezi jeho hardwarově limitované parametry patří polyfonie ("pouze" 16 hlasů) a dvojice stereofonních výstupů. Více než dvacítku chybějících otočných ovladačů (ty se na panel jednu jednotku vysokého 19" racku opravdu nevejdou) eliminuje softwarový editor Emagic Sound Diver. Jeho OEM verze je k nástroji zdarma, případný upgrade na plnou verzi (podporuje téměř všechny současné MIDI nástroje) je navíc cenově zvýhodněný. Virus Rack (37 240 Kč) tak se svým zabijáckým zvukem podobně jako Nord Micromodular představuje velmi příjemně hozenou rukavici pro všechna menší studia a začínající muzikanty.
A aby byl výčet úplný, ještě je zde jedna "zavirovaná" klávesnice. Má rozsah pouze tři oktávy a zcela odlišným designem od zbytku série dává zadost svému názvu. Je to Virus Indigo, který přijde na 73 500 Kč. Parametry jeho zvukového modulu jsou shodné s bezpochyby nejrozšířenější verzí, modulem Access Virus b. Mezi několika desítkami majitelů tohoto syntezátoru v Čechách jsou mimo jiné Jan P. Muchow (EOST), Jan Čechtický z Ohm Square nebo kytarista a producent (Anna K.) Tomáš Vartecký.
Waldorf
Syntezátory Waldorf pocházejí duší i konstrukcí z malé stejnojmenné německé vesničky. Jejich syntezátorům se během nedlouhé doby existence dostalo vynikajícího jména, většina sortimentu je však takové cenové kategorie, že jsou tyto nástroje pro muzikanty z východní strany bývalé železné opony stále těžko realizovatelným snem. Ale i sen se někdy čas od času stane skutečností.
Takový byl například osud žlutého Waldorfu Q. Původní syntezátor s pětioktávovou klávesnicí přišel do prodeje s nehotovým operačním systémem a za více než 100 000 Kč byl drahý i na "západní" poměry. Pokusem číslo dvě se tak stal Waldorf Q Rack. Absence klávesnice je pro většinu zájemců spíše přínosem a téměř poloviční cena (při zachování polyfonie 16 hlasů) a dořešený systém hodily na nástroj mnohem lepší světlo. Trefou do černého však byl až zásah číslo tři.
Předcházela mu další úprava konstrukce i vlastního software, ale modulu Micro Q jakoby přálo štěstí od jeho premiéry. Redukovaná cena (cca 34 000 Kč) se neobešla bez zásahu do některých součástí původních modelů (chybí funkce morfování parametrů, krokový sekvencer, digitální výstup...), všechny důležité prvky ale zůstaly zachovány.
Každý ze 16 hlasů polyfonie má pro sebe (samozřejmě virtuální) trojici oscilátorů se čtveřicí průběhů a dvojici vlnových tabulek se 128 pozicemi. Hardwarové parametry jsou podobné nástrojům Access. Šest samostatných audio výstupů doplňuje stereofonní vstup pro efektování externího signálu na vnitřních obvodech. Samozřejmostí je vocoder, tentokrát v 25pásmovém provedení.
Zajímavě je řešeno ovládání nástroje. Více než pět desítek knobů z původní klávesové verze nahradila čtveřice otočných ovladačů v editační matrici. Křížový systém parametrů (jako na předchozím "opravdu" analogovém monofonním syntezátoru Pulse) se může zdát poněkud méně přehledný, svůj účel však plní dostatečně.
Osobité provedení mají i další nástroje z produkce Waldorf, heslovitě alespoň syntezátor Wave, Micro Wave XT nebo analogové filtry 4-pole Filter a X-pole Dual Filter.
ADSR počtvrté (aneb R jako Release)Rozmanitý a svébytný je svět virtuálně-analogových syntezátorů. Poslední dobou dokonce tyto simulace dostávají další rozměr a to převedením do plně softwarové podoby. Jedním z prvních přenesených nástrojů byl Access Virus, resp. jeho přeportování do TDM pluginy pro Digidesign ProTools. V počtu aplikací pak nad ostatními vedou instrumenty formátu VST 2.0. Mezi nástroji, jejichž pluginy za sebou mají vzor ve fyzickém nástroji, jsou např. perkusivní syntezátor Waldorf Attack nebo PPG Wave 2 - originál z roku 1982 (oba Steinberg).
Více než tucet uvedených nástrojů se na stránkách Muzikusu v průběhu několika let neobjevil poprvé. Pro snadné dohledání zveřejněných testů s konkrétním popisem přikládám jejich přehled (strana 20). Toto téma mělo naopak využít možnost časového odstupu k jednotlivým nástrojům, jejich návaznosti a dalších různých souvislostí, které v dnešním světě VA panují. Jestli se to jenom trochu povedlo, budu rád. Přeji vám hodně úspěchů a spokojenosti z nahrávek, ať v nich oscilují pravé analogové obvody, nebo jenom kmitají jedničky a nuly po digitálních sběrnicích. To už není důležité.
Přehled testů analogových a VA syntezátorůAccess Virus 2/ 1998 virtual analog
Clavia Nord Lead 2 11/ 1998 virtual analog
Clavia Nord Lead 3 1/ 2002 virtual analog
Clavia Nord Micro Modular 6/ 1999 virtual analog
Clavia Nord Modular 7/ 1998 virtual analog
Mam MB33 4/ 1998 digitálně řízený analog s MIDI
Novation Nova 9/ 1999 virtual analog
Novation Nova II 12/ 2000 virtual analog
Novation Supernova 1/ 2000 virtual analog
Roland JP-8000 11/ 1997 virtual analog
Roland JP-8080 3/ 1999 virtual analog
Spectral Audio Neptune 9/ 1999 digitálně řízený analog s MIDI
Waldorf Pulse 2/ 1997 digitálně řízený analog s MIDI
Waldorf Miniworks 2/ 1996 virtual analog
Yamaha AN-1x 8/ 1997 virtual analogRozhovory
Vladimír Filla
Můžeš ve zkratce představit hlavní komponenty tvého studia?
Já jsem z novodobých virtuálů vyzkoušel prakticky všechno a v průběhu let jich několik koupil. Ještě před pár lety patřily mezi moje hlavní nástroje Nord Modular, jeden Waldorf - ten má opravdu typický zvuk, Yamaha SY-85 nebo Supernova, která je vynikající hlavně díky svým efektům. Společně také s Ondřejem Soukupem používáme německý Access Virus. On má skutečný nástroj, já jeho softwarovou pluginu ve verzi TDM pro ProTools. Docela hodně práce odvede i modul Roland JP-8080, v tom mám svoje standardní oblíbené zvuky. Nikdo mě ale nedonutí programovat nějaké performace, vlastně z každého nástroje vždy hraji jenom jeden zvuk. A když je potřeba zvuků víc, vytočím part jako audio stopu do ProTools. Kromě nich používám Emagic Logic a k tomu celému je harddiskové pole 160 GB. Jediné, co snad ještě nestačí, je procesor. Potřeboval bych alespoň duální Mac 2 GHz, s tím ale Američani přicházejí právě teď. Kromě převodníku od Digidesign mám na počítači karty Hammerfall a Korg 1212.
Je toho opravdu hodně, který z nástrojů je tvůj opravdu nejoblíbenější?
Svého času to byl zcela jistě Nord Modular. Musíš k němu mít počítač pro ovládání, dokáže ale tolik, co žádný jiný. Mám pro něj tisícovky zvuků, všechny, co jsou na internetu, i spoustu vlastních. Jako jeden z mála fyzických nástrojů ho používám dodnes a myslím, že jediný software, který by ho dokázal nahradit, je Reaktor od Native Instruments. Dokonce většinu programů dělali stejní lidé a na jejich zvuku je to slyšet. Také jsem asi půl roku zkoušel Absynth i ten má spoustu dobrých možností.
Co samplery, používáš je spíš na zvuky reálných nástrojů, nebo sampluješ i různé analogové prvky?
Nebráním se tomu samplovat jakýkoliv zvuk, když alespoň tuším, že to může mít trochu smysl. Původně jsem měl, vlastně stále ještě mám, hardwarový Akai S 2000. Koupil jsem ho kdysi kvůli Ondřejovi, ten měl S 1000, a tak jsme byli kompatibilní. Jeho kapacita 32 MB však dávno přestala stačit. Také jsem používal původní SampleCell, ještě na hardwarových kartách NuBus. Měl jsem kvůli paměti a polyfonii tři souběžně, ale to už je také pryč. Navíc se samplerem, to je vždy ukrutná práce. Pořád nějaké zvuky hledáš, natahuješ, edituješ, mažeš, pak hledáš další. Tak používám softwarový Logic EXS24. Se vzorky Akai je kompatibilní, dokáže si je sám překonvertovat a uložit na disk. V počítači mám tak pro okamžité použití uloženo přes 60 GB samplů, to je skoro stovka CD. Jo, a včera jsem si koupil další, je to Piano od Steinberga. Jsou to dva disky a hraje moc dobře.
Používáš pro editaci nějaké univerzální ovladače nebo ti stačí klávesnice a myš?
Asi to bude znít divně, ale kromě ovladačů na těch několika syntezátorech žádné další univerzální kontroléry nepoužívám. Já jsem takový myší muž - zkrátka ve všech oknech vždy namaluji, co potřebuji a automatiku připravím postupně po jednotlivých partech a stopách. Jinak ve studiu nikdy není moc času si vytvářet něco sám, takže nejsnazší cesta je editace hotových presetů.
Michal Pavlíček
Ačkoliv jsi kytarista, výrazná část tvé tvorby leží na syntezátorech. Jaké nástroje používáš?
Virtuální analogy mám dva. Modul Access Virus b a v klávesové verzi poslední Nord Lead 3. Jsou to podle mne skvělé nástroje z poslední doby, oba zajímavým způsobem kombinují to dobré z historie i současné možnosti. Jsou tam jak třeba standardní analogové barvy, tak velmi abstraktní moderní psychedelické zvuky nebo spousta dost inspirativních agresivních efektních synťáků. Z dalších syntezátorů mám Yamahu EX 5 , Roland JD 990, Kurzweill K 2000R , dva syntezátory Korg Wavestation a 03RW, různé staré Proteusy a kytarový syntezátory Roland GR 300,GR 700 a GR-50.
Používáš také nějaký sampler?
Samozřejmě, pro nahrávání používám kromě ProTools i Emagic Logic a v tom mám sampler EXS24. To vše běhá na dvou počítačích PowerMac Apple G 4 Dual a G 4/ 800. Ze samplů jsou jednou z mých v současné době nejoblíbenějších kolekcí americké vzorky od Spectrasonics - Distorted Reality a nové Metamorphosis. Jsou to výborně efektované, zajímavě znějící vzorky a loopy, které si dál upravuji různými způsoby. Mnohé groovy dobře znějí i v jiných polohách, já je obvykle podlaďuji, třeba až o dvě oktávy. Rychlé smyčky ti tvoří zajímavé textury, a když k tomu přidáš další efekt nebo nějaký filtr, vznikají další nové kombinace.
Skládáš raději na kytaru nebo klávesy?
Kromě kytary samozřejmě skládám i na klávesách, nejraději však na čistý pianový zvuk nebo smyčce od Yamahy, ty znějí velmi jemně a příjemně. Často se ale nechám inspirovat nějakým zvukem ze syntezátoru, zejména Nord Lead je úžasný pro svoji barevnou rozmanitost. Stačí zahrát obyčejný akord a samotný zvuk vytváří imaginativní nálady, které hned přinášejí spoustu inspirace, nové harmonické postupy atd. Tento způsob práce se však nesmí zneužívat, což je v dnešní době příklad velké části hudební produkce.
Myslím si, že sound designem, který vytváří tuto psychedeličnost nebo u dance trance, se vytrácí skladatelské řemeslo, což je pro mě silný emocionální hudební nápad, ať už harmonický nebo melodický. Může to být jen silný výkřik obalený do hypermoderní podoby anebo prostá tekoucí emoce, musí tam ale být nápad. Myslím, že se hodně zaměňuje feeling za zvukobarevné šablony s loopy, kde slupka je zajímavá, ale vnitřek je prázdný.
Používáš nějaké externí ovladače, nebo ti stačí vlastní kontroléry na jednotlivých nástrojích?
Tím že v Logicu mám udělané kompletní MIDI mapy se všemi synťáky a jejich zvuky včetně ovladačů (Emagic Sounddiver), fyzické kontroléry nepoužívám vlastně žádné. Celý rack se syntezátory by tak mohl ležet třeba ve skříni a spokojeně si chrápat a podřimovat. Mně stačí jen malá černá myška, několik monitorů a vrnící přítel Mac s černou klávesnicí.Několik tipů pro programování a editaci syntezátorů
- Stejně jako je široká paleta zvuků většiny současných nástrojů, jsou konkrétní druhy zvuků, které z některých syntezátorů nedostanete. Řešení je v nalezení funkční náhrady v jiném zvuku, zakoupení požadovaného nástroje nebo sampling.
- Zkuste změnit zavedený postup práce. Proč nezkusit nalézt vhodnou basu v nástroji, ze kterého roky hrajete pouze plochy.
- Stejný postup editace má různý vliv na různé druhy zvuků.
- Poohlédněte se po nových presetech na internetu, nebo alespoň vyzkoušejte paměťovou kartu (ano, tu, co už roky leží na dně šuplíku). Není povinné si přehrát úplně všechny vzorky, stačí analyzovat charakter hledaného zvuku, z nových presetů vyjít a upravit si je k vlastnímu použití.
- Editaci je nejjednodušší začít posouváním frekvence Cutoff. Jestliže jste k vytouženému zvuku "na půl cesty", zkuste nejprve změnit typ filtru (pásmová propust - zádrž, horní propust, dolní propust), vliv strmosti filtru na výsledek je až druhořadý.
- Ani editace obálky není složitá, důležité je správně posoudit tvar hledaného zvuku. Každý hudební nástroj má svůj charakter, jehož průběh má lidské ucho dobře naposlouchané. U sampleru a původních (reálných) vzorků dbejte na adekvátní nastavení průběhu obálky. Zkrácení náběhu do řádu mikrosekund u smyčců je stejně zbytečné jako dvacetivteřinový sustain bicího vzorku.
- Jestliže napodobujete zvuk konkrétního historického syntezátoru, základním krokem by mělo být porovnání jednotlivých částí a deaktivace všech prvků, které na originále chybí. Pozor na parametry jako je režim Mono, Portamento, Legato apod.
- Důležitý je i styl hry. Ať jsou to Hammondky, doprovodná či sólová kytara, monofonní basa nebo trumpetové sólo, vždy je třeba brát ohled na možnosti skutečného nástroje.
- Novou dimenzi ohraným zvukům může dodat jednoduchá editace některého z již nastavených parametrů. Připojte k nástroji pedál nebo dechový kontrolér, případně poté ověřte, k jakým kontrolérům jsou přiřazeny.
- Vypněte interní efektovou jednotku a analyzujte charakter zvuku v jeho syrové podobě. Zkuste jiná nastavení, jiný nebo jenom jinak zapojený procesor a nebojte se experimentovat. Vynikající práci na kytarových partech syntezátoru udělá kytarová krabička, stejně jako dopředu nelze přesně odhadnout (a zavrhnout) výsledek při použití nějakého multiefektu (pitch shifter, harmonizér, vocoder, phaser apod.)
- (Ne)nechte spolupracovat svého kamaráda/kolegu! Zaručeně vybere a bude se nekonečně dlouho vnucovat se zvukem, který nemůžete ani slyšet. V případě, že nepřestane, dejte si pauzu a vybraný zvuk nastavte sami. Úspěch při hledání se doporučuje završit dotazem, proč takový zvuk nenašel on sám.
Malý virtuálně-analogový slovníček:AC Alternate Current - střídavý proud
ADSR Základní typ obálky syntezátoru. A - Attack, D - Decay, S - Sustain, R - Release
AM - Amplitudová modulace Princip úpravy amplitudy nebo úrovně zvuku jiným signálem. Vytváří zvukový efekt typu tremolo, wah-wah nebo změnu barvy tónu.
Attack Náběh - určuje v ADSR obálce dobu náběhu na maximální hodnotu od stisku klávesy.
Cutoff Frekvence, na kterou je nastaven filtr. Podle jeho strmosti a typu (low-pass/high-pass) je signál o vyšší/nižší frekvenci ořezán.
DC Direct Current - stejnosměrný proud
DCO Digitally Controlled Oscillator - digitálně ovládaný oscilátor.
Decay Pokles - druhá fáze ADSR obálky, definuje dobu trvání od náběhu na maximální úrovně po sustain.
Delay Zpožďovací jednotka nebo obvod, součást většiny multiefektových zvukových procesorů. V analogových syntezátorech je obecně součástí sekce obálky nebo nízkofrekvenčního oscilátoru (LFO).
Detune Jemné rozladění frekvence několika stejných oscilátorů od svého kmitočtu za účelem dosažení hutnějšího zvuku.
DSP Digital Signal Processor - počítačový procesor určený přímo pro operace s digitalizovaným audio záznamem. Je součástí každé počítačové karty, studiových digitálních procesorů aj.
Envelope - obálka Součást syntezátoru ovládající průběh amplitudy v čase pro tvarování průběhu zvuku. Základním typem obálky je ADSR, moderní nástroje však pro ovládání zvuku mohou používat daleko větší počet parametrů (např. Kurzweil K2500 aj.)
Envelope Tracking - sledování obálky Funkce editace různých parametrů obálky v závislosti na různých faktorech (obvykle výška tónu).
FM - frekvenční modulace Jednoduchý princip modulace sinusové vlny výstupem jiné, teoreticky ověřovaný na Stanfordské universitě Johnem Chowningem od roku 1967. Možnost tvorby zvukově komplexních textur se stala komerčně úspěšnou až v roce 1983 v podobě 16hlasého syntezátoru Yamaha DX-7. Nástroj přišel na trh v roce ustavení MIDI normy, proto vykazuje z dnešního pohledu určité MIDI nedostatky (vysílá pouze na prvním kanálu, chybí režim Local Off, klávesnice vysílá velocity pouze v rozsahu 0-99 místo 0-127). DX-7 je jednou z legend mezi syntezátory 80. let, ačkoliv tyto nástroje nejsou v dnešní době příliš unikátní. Do roku 1987, kdy byla ukončena výroba, se jich prodalo celosvětově přes 160 000. Jedním z mála syntezátorů, které tuto hranici překročily, se v letech 1987-1991 stal Roland D-50 (více než 300 000 prodaných kusů).
Frekvence Výška tónu. U oscilátorů (VCO, DCO) udává základní kmitočet. U filtrů (VCF) udává frekvenci. U samplerů a digitálního zařízení obvykle značí vzorkovací kmitočet (sample rate). Jednotkou frekvence je Hertz (Hz), definovaný jako jedna perioda (kmit) za sekundu.
Gate Jedna z funkcí dynamického procesoru, která na výstup nepropouští signál nižší, než je úroveň nastaveného prahu. Na původních analogových syntezátorech pulzní signál Gate indikuje aktivitu hraného tónu (obdoba MIDI povelu Note On/Note Off).
Hipass Filter Frekvenční filtr, propouští pouze vyšší kmitočty, než je jeho nastavená hodnota Cutoff.
LFO Low Frequency Oscillator - nízkofrekvenční oscilátor. Obvykle není spouštěn řídícím napětím, ale trvale kmitá na nízkém kmitočtu (obvykle v rozsahu od několika desetin až setin Hz po několik stovek Hz). Signál sám o sobě není téměř slyšitelný (je pod hranicí frekvenčního rozsahu lidského ucha), ale používá se pro ovládání dalších prvků v syntezátorech. Příkladem je tvorba vibráta (LFO ovládá VCO) nebo jemné přelaďování filtru tzv. "sweep" (LFO ovládá VCF filtr).
Matrixová modulace Princip zapojení několika modulačních výstupů a vstupů takovým způsobem, že každý může být propojen s jakýmkoliv jiným. Součástí je i nastavení úrovně nebo modulace dalším parametrem v reálném čase.
Modul Fyzická podoba hudebního nástroje bez klaviatury (zvukový expander). Na původních analogových syntezátorecj každá z jeho samostatných jednotek (např. oscilátor, zesilovač, frekvenční filtr, generátor obálky apod.) - proto "modulární" systémy.
Operátor Na syntezátorech Yamaha blok sestávající z oscilátoru a generátoru obálky. Každý může být použit jako modulátor nebo carrier, rozdíl je pouze v jejich použití. Pro jednoduchou FM syntézu stačí operátory dva, Yamaha DX-7 má pro každý ze šestnácti hlasů šest operátorů, osmihlasá Yamaha TX 81 Z čtyři.
Oscilátor Pro syntezátory elektronický zvukový zdroj, v analogových syntezátorech obvykle generuje (více či méně) přesné střídavé napětí - tj. osciluje.
Partial Termín používaný firmou Roland pro různé jednotlivé prvky v syntezátorech. Každý z nich může reprezentovat např. oscilátor s nezávislým filtrem, zesilovač atd.
Patch Termín používaný různými výrobci pro jednotlivé presety i vlastní nastavení v paměti syntezátorů. Odkazuje na původní princip spojování jednotlivých modulů u analogových syntezátorů pomocí propojovacích kabelů (z angl. "to patch" - "propojit").
Pink Noise - Růžový šum Šum se zvýrazněnou spodní částí frekvenčního spektra. Vzniká frekvenční filtrací přes low-pass filtr ze šumu bílého.
Release Doznění - poslední fáze ADSR obálky, definuje dobu od ukončení fáze sustain (uvolnění klávesy) po pokles úrovně signálu na nulovou úroveň.
Resonance Funkce filtru, při které se velmi úzké frekvenční pásmo (resonanční špička) stává ještě výraznější. Při dostatečné úrovni začíná filtr oscilovat a vytváří výstupní signál i bez signálu na svém vstupu. Má na svědomí tolik charakteristický zvuk pro analogový filtr.
RM - Ring Modulation Kruhová modulace. Netradiční, ale jednoduchý efekt slučovacího obvodu se dvojicí vstupů a jedním výstupem. Jeden vstup přivádí vlastní signál (upravované audio), druhý sinusovku o proměnlivém kmitočtu. Signály jsou spolu modulovány a vytvářejí součtový a rozdílový signál. Kruhový modulátor je možné použít i pro Tremolo efekt, v případě velmi nízkého modulačního signálu (v řádu jednotek Hz). Kruhový modulátor může být součástí zvukového generátoru (např. Yamaha AN-1x, Nord Lead 2 aj.), nebo přímo na výstupu audio řetězce v rámci efektové jednotky (např. Akai EB20, Kurzweil KDFX aj.). Efekt byl hojně využíván zejména v 70. letech (kovový, robotický, neharmonický zvuk).
Sample-and-Hold (S&H)Vzorkovací obvod, jeden z modulů analogového syntezátoru. Po svém spuštění externím pulsem odečte hodnotu vstupního napětí (sample), kterou předává na výstup (hold) do momentu dalšího čtení. Dává na výstup charakteristické schodovité napětí.
Sekvencer: Modul nebo samostatné zařízení pro záznam, editaci a přehrávání ovládacích dat. Historicky první nese označení Buchla 100, jehož autorem je elektronický experimentátor z Berklee Dan Buchla. Princip objevil téměř náhodně, když došel k poznatku, že kombinovaný obvod generátoru časových pulsů a sčítače může řídit krokový napěťový generátor. Výsledkem byla série nezávisle nastavitelných kroků, základní podstata krokového sekvenceru. Prvním majitelem se stal Morton Subotnick, hráč prvního klarinetu ze Symfonického orchestru San Francisca, významný zvukový experimentátor a skladatel. První sekvencer s počítačovým procesorem (který stále používal CV/gate signál) uvedla v roce 1977 pod označením MC-8 firma Roland. Během roku se jich celosvětově prodalo necelých dvě stě kusů, i tak přístroj položil základy pro budoucí digitální sekvencery.
Suboscilátor Oscilátor, který je pro basový efekt nastaven na nižší hodnotu, než je frekvence vlastního oscilátoru (obvykle o jednu oktávu níže).
Sustain Trvání - třetí část klasické ADSR obálky, určuje úroveň zvuku během fáze držení (znění) tónu, poté, co jsou ukončeny dvě prvotní fáze Attack a Release.
Sync - synchronizace Kromě řízení chodu sekvenceru (MIDI Clock, MTC, SMPTE aj.) důležitá součást vnitřních obvodů na syntezátorech. Příkladem může být synchronizace pulsů nízkofrekvenčního oscilátoru (LFO) s ostatními LFO s každým nově zahraným tónem.
Theremin Unikátní nástroj ruského kontruktéra Leona Theremina z roku 1919. Snímá a generuje zvuk podle polohy ruky ve vyhrazeném prostoru, kde snímá kapacitní odpor prostředí. Rozsah polohy je od několika mála centimetrů pro několik decimetrů. Nástroj je relativně nestabilní, neboť jej neustále ovlivňují okolní parametry prostředí, jako je např. teplota nebo vlhkost. Podobně interesantní jako nástroj sám o sobě byl i život jeho tvůrce. Leon Theremin na vlastní kůži zažil krutovládu během Leninova diktátorského období, svobodu v demokracii kapitalistického USA, úspěch v pozici vynálezce i strádání v pracovních táborech na Sibiři. Ani jeho záhadná smrt na začátku 50. let nedala na vlastní Theremin zapomenout. Nástroj se v různých modifikacích vyrábí dodnes (společnost Big Briar Roberta Mooga) a existuje i verze s MIDI výstupem. Nástroj je slyšet např. ve skladbě "Good Vibrations" od Beach Boys z poloviny 60. let.
TremoloEfekt periodické změny amplitudy (na rozdíl od vibráta, kde se periodicky mění frekvence).
Unison Funkce znásobení použitých oscilátorů pro dosažení výrazného, hutnějšího zvuku. Součástí je nastavení Detune, vzájemného rozladění pro zesílení efektu. Aktivace režimu může mít podle konstrukce syntezátoru vliv na redukci celkové polyfonie - obvykle na polovinu (např. Nord Lead 1, 2, Yamaha AN-1x), na třetinu celkového počtu hlasů (Oberheim OB-12) nebo přes dvojí náročnost zachovává původní maximální polyfonii (např. Roland JP-8080, Nord Lead 3).
VCA Voltage Controlled Amplifier - napětím řízený zesilovač.
VCF Voltage Controlled Filter - napětím řízený filtr.
VCO Voltage Controlled Oscillator - napětím řízený oscilátor.
Vibrato Efekt periodické změny frekvence. Termín je někdy pro svoji identickou funkci používán pro nízkofrekvenční oscilátor (LFO).
White Noise - bílý šum Šum s vyrovnaným frekvenčním spektrem.
Poděkování za pomoc při realizaci: Liboru Dvořáčkovi (Disk Multimedia), Jiřímu Janouchovi, Bořivojovi Schneiderovi (Mediaport Pro) a Otakaru Kottovi (K-Audio).
