"Kapela, se kterou budu jezdit, ponese jméno Vilém Čok & ByPass, což je vlastně takové přemostění nebo záchrana," vysvětluje Vilém Čok. "Ve mně slovo bypass evokuje nejenom záchranu lidského života, ale v mém případě i mou záchranu tím, že jsem se vrátil zpátky k hudbě. Víc než čtyři roky jsem vlastně nehrál, živil jsem se v muzikálech a skládal. Takže ten návrat je pro mě něco jako živá voda a z toho pramení i název ByPass."
Vilém Čok se v těchto dnech obklopuje nejen novou kapelou, ale na sklonku loňského roku do světa vyslal i zbrusu nové album Běž pro ty šproty. Deska svým spojením tvrdé muziky a moderní elektroniky znamená velmi hmatatelný stylový posun v Čokově tvorbě. Vilém přitakává: "Tenhle posun se vlastně traduje už od konce roku 2000. Připadalo mi, že zvuk klasické kytarové rockové kapely je už trochu jednotvárný. Meldoval jsem do kluků, že mám trochu jiné a nové představy, ale tenkrát by to nebylo jednoduché zrealizovat. Musel bych kapelu zastavit, začít znovu zkoušet a připravovat všechno od začátku. Nakonec jsem kapelu Delirium rozpustil a dal se do práce s těmito zvuky a fúzí elektroniky a kytar a nechával všechno postupně dozrát."
Z původní kapely zůstal v nové formaci a na zmíněné novince kytarista Petr Henych a sestavu doplnil a výrazně zvukově ovlivnil nový klávesista a programátor. "Kuriózní bylo, jak jsem ho objevil. Dal jsem si inzerát, na který se ozvalo asi osmdesát lidí, z nichž dvě třetiny byly opravdu pekelné. Jako nejlepší se vyjevil zmiňovaný Zdeněk Budík, s ním jsem si začal mailovat a posléze se zapojila i pošta. Takhle jsme spolupracovali asi osm měsíců, aniž bychom se jednou jedinkrát viděli. Zavolal jsem mu a povídám - Zdeňku, prosím tě, pošli mi fotku, máme hotovou půlku desky a já ani nevím, jak vypadáš."
Nová deska tedy do značné míry vznikala tak říkajíc korespondenčním způsobem mezi přerovským klávesistou Zdeňkem Budíkem a v Praze sídlícími Petrem Henychem a Vildou Čokem. Na koncertech, jak už bylo naznačeno, bude ale kapela přece jenom vypadat trochu jinak. Doplní jí živá rytmika. Jméno bubeníka bude už ve dnech vydání tohoto čísla Muzikusu známé, paradoxně ale zůstává ještě otevřené jméno další, jméno basisty. "Rozhodl jsem se, že to zkusím. Nebudu hrát na basu, zůstanu jen jako frontman za mikrofonem a na basistu jsem vyhlásil konkurz. Za podstatné považuji dvě věci. Musí jednak dobře hrát a jednak být obrovský showman. To jsou moje kritéria. Chci, aby z kapely jako celku a tím pádem z každého v ní šla obrovská energie." Možnost stanout na jevišti s basou na krku v nové kapele Vildy Čoka je tudíž stále otevřená. A jak na to? Samozřejmě přes www.vilemcok.com. Konec konců valná část příprav nové desky Běž pro ty šproty naznačila, co všechno zvládne internet.
