V tomto čísle vám nabízíme další kapelu, která přivedla dav na festivalu Masters of Rock do varu, a to Americkou ikonu z 80. let - Twisted Sister. Po dlouhých a opakovaných vyjednáváních organizátorů festivalu a kapelou se podařilo najít společné slovo. Má na tom svůj podíl i dobrá reputace samotného festivalu. Při pohledu na jejich názory nesmíme zapomínat, v jakém prostředí se pohybovali po desetiletí své kariéry. Působí na ně totiž „specifičnost“ americké kultury, špinavá hudební branže a v neposlední řadě i jejich vlastní ega.
Dnes budete hrát poprvé v České republice. Proč to trvalo tak dlouho?
Jay Jay French: Ztratili jsme adresu. (smích) Bohužel to není jen na nás. Rádi bychom přijeli již dřív, ale může za to tamten člověk, náš manažer. (smích)
Dee Snider: V 80. letech kapely nekoncertovaly v Sovětském svazu, a když padla zeď, už jsme tehdy nefungovali. Takže to vyšlo až teď, a jsme tu.
Dorazili jste včera. Jaké jsou vaše první dojmy z České republiky?
Mark Mendoza: Těžko říct, protože do teď jsme měli před sebou jen vnitřek autobusu (smích).
Jay Jay French: McDonald’s, KFC, vypadá to tady jako v Americe. (smích)
Na koncertech většinou nehrajete skladby z vaší poslední desky Love Is for Suckers. Z jakého důvodu?
Dee Snider: Nehrajeme, protože se na desce nepodílela kompletní původní sestava. Na tom albu se totiž nezapojil A.J. Naživo chceme hrát skladby, které jsme složili všichni společně. Dalším zásadním důvodem je fakt, že jsem tu desku původně plánoval pro své sólové album. Z toho vyplývá, že se nejedná a typické album Twisted Sister. Hudebně je totiž poměrně odlišné od ostatních alb.
Většina z nás vyrůstala na vašich deskách. Velmi nás těší, že nyní opět vystupujete jako součást znovusjednocené kapely, ale stále postrádáme novou desku. Dočkáme se jí snad v blízké budoucnosti?
Jay Jay French: Ne. Ale během tohoto léta plánujeme vydat mnoho zajímavého materiálu pro fanoušky. Jako první vydáme reedici Under the Blade, jejíž součástí je i DVD s koncertem z Readingu z roku 1982. Následně vyjde dvojí DVD: NY Steel (koncert v New Yorku z roku 2001 jako součást Reunion) a North Stage (vystoupení z roku 1982; vzpomínka na období, kdy jsme ještě hráli pravidelně na Long Islandu). V září vyjde CD s koncertem Live at the Marquee Club z roku 1983.
Dee Snider: Rád bych dodal, že nepodnikáme žádné turné. Děláme v podstatě nárazovky. Zítra hrajeme ve Španělsku a pak jedeme domů. Na konci července hrajeme ve Finsku, hned nato v Moskvě a pak zase domů. Později vystupujeme ještě v Quebecku a v Coloradu. To bude pro léto vše. Hrajeme tudíž poměrně zřídka. Je to tak jedinečné jak pro nás, tak i pro publikum.
Jak tedy trávíte čas mezi vystoupeními? Je to poměrně dost volného prostoru pro psaní nových skladeb...
Dee Snider: Každý se věnujeme různým věcem, různým projektům. Já například pracuji na své knize, což budou memoáry. Každý se věnujeme odlišným věcem, a tudíž nás stále baví se občas sejít a zahrát si spolu. Je to i nadále výborné hobby.
Jay Jay French: Nedá se mluvit o nějakém volném čase. Každý z nás má tak rozmanitý rozvrh, že je náročné najít vůbec domluvu k tomu, abychom něco podnikli společně. Proto taky hrajeme patnáct vystoupení ročně. Najít shodu i v těchto termínech je velmi náročné.
Dee, plánuješ být dost upřímný při psaní svých memoárů, nebo necháš určitá témata tajemstvím? Fanoušci to stejně poznají. (smích) V neposlední řadě, kdy se plánuje vydání?
Dee Snider: Mám smlouvu a pokusím se být tak upřímný, jak to jen půjde. Nepíšu tuto knihu, abych někomu ublížil, ale abych se podělil o své životní zážitky. Můj vydavatel by si to představoval pustit do distribuce někdy během příštího léta. Já to ale musím dopsat do konce roku.
Mark Mendoza: A taky to napsat tak, aby nedošlo k rozvodu. (smích)
Jay Jay French: Nebo neschytat od někoho žalobu. (smích)
Nepsat o tom, co paní Sniderová neví...
Twisted Sister: Přesně!! (smích)
Máte na turné možnost shlédnout i jiné kapely? Co vás v poslední době zaujalo?
A. J. Pero: Rádi se i koukneme na ostatní, každý pochopitelně dle svého vkusu. Posloucháme toho hodně, ale bohužel máme dost náročný rozvrh při koncertech, takže toho moc nevidíme. Musíme se před koncertem rozehřát a je potřeba toho taky dost zařídit.
Mark Mendoza: Rádi bychom, ale vážně toho času moc není.
Sledujete aktuální scénu a posloucháte i nové kapely?
Dee Snider: Moje dcera hraje v hardcoreové kapele. Je jí patnáct. Bere mě na hromadu těchto koncertů a festivalů a zažil jsem dost dnešních kapel typu Bring Me the Horizont atd. Měl jsem možnost vidět mnoho takovýchto kapel a spousta z nich opravdu stojí za to.
Máte toho už dost za sebou, co byste řekli mladému muzikantovi, který by se chtěl hudbou živit?
Mark Mendoza: Nedělej to!
Jay Jay French: Zapomeň na to!
Dee Snider: Dneska je to horší než dřív. Je to vážně špinavý byznys a taky je velmi těžké uspět.
Mark Mendoza: Moje dcera poslouchá tu nejhorší možnou muziku na světě!
Co je to? Hip Hop?
Mark Mendoza: Ne, má ráda The Beatles a Queen a ví, že je to dobré, ale i tak poslouchá lokální kapely z Brooklynu a ty jsou strašné! Pořád mě na ně tahá a říká: „Tati, tati, pojď se mnou, jsou úúúúžasní!“ Pche! (smích)
Jay Jay French: Moje dcera poslouchá Lady Gagu.
To je dnešní epidemie, to se nedá nic dělat. (smích)
Twisted Sister: (smích)
V Americe a Británii jsou velmi populární soutěže talentů a kapel, složených právě z těchto „nadějných“ lidí . Jaký je váš názor na ně?
Dee Snider: Jay Jay je velký fanda American Idol (americká obdoba Československo hledá Superstar - pozn. autora). Při dnešním vystoupení určitě prohodí nějakou tu hlášku na toto téma.
Jay Jay French: My jsme se vypracovali tvrdou prací, a ne nějakým pouhým štěstím.
Mark Mendoza: Navíc je Simon (jeden z porotců - pozn. autora) hrozné pako. (smích)
S vaší kapelou jsou silně spojeny i kostýmy, ale v poslední době už pro vás nejsou při živých vystoupeních povinností. Co se stalo?
Dee Snider: Konečně se nás na to taky někdo zeptal.
Mike Mendoza: Kde je tvůj kostým? (smích)
Dee Snider: Rozhodli jsme se je vynechávat poté, co jsem dorazil na jedno vystoupení pozdě. Bylo to v Holandsku a nebyl čas se řádně připravit. Ať už bych to stihnul nebo ne, bylo pro nás důležitější samotné hraní. Hráli tam s námi i Kiss, ale druhý den vyšly v novinách jenom naše fotky, kvůli této změně image. Všichni byli našim rozhodnutím nadšeni, a proto jsme od té chvíle chtěli lidem ukazovat, že to umíme rozbalit i bez make-upu. Je to sranda a lidem je to pomalu jedno, co máme na sobě. Uvidíš večer, jak to umíme rozbalit!
Jay Jay French: Teď aspoň sklapnou lidé, kteří hudrovali ohledně našich kostýmu. Nyní dostávají hudbu bez dodatečných okras.
Mike Mendoza: Naše hadry jsme prodali Iron Maiden a ti je teď budou nosit místo nás (smích)
Jaký je váš recept na hudební dlouhověkost?
Mike Mendoza: Nehrát často a vidět se, co nejméně to jde.
Jay Jay French: Je to jako manželství. Vidět vlastní ženu, co nejméně to jde.
Dee Snider: Každý říká, že zníme lépe než kdy předtím. Proč? Já říkám, že je to tím, že hrajeme dvacet vystoupení za rok. (smích) Díky tomuto přístupu nám nechybí motivace a svěžest.
Mike Mendoza: Vzali jsme si přestávku na třináct let a nyní hrajeme maximálně dvacet vystoupení za rok. Tím mohou být naše koncerty stále zajímavé. Nikdo si nemůže stěžovat na únavu, a tak každý koncert stojí za to.
Růžová barva už je nadobro spojená s vaší kapelou. Co je pro vás tak magického na spojení růžové a černé?
Dee Snider: Černá má představovat tvrdost, hutnost, nekompromisnost, a růžová tu druhou stranu podpořenou make-upem atd. Tyhle dvě barvy se nás drží celou naši kariéru. Vystihují obě vlastnosti kapely.
Mike Mendoza: Gay a hetero! (smích)
Dee Snider: Mužnost i ženskost! (smích)
Aktuální sestava
Dee Snider - zpěv
Eddie Ojeda - kytara
Jay Jay French - rytmická kytara
Mark Mendoza - basa
A. J. Pero - bicí
Diskografie:
Under the Blade (1982)
You Can’t Stop Rock ‘n’ Roll (1983)
Stay Hungry (1984)
Come Out and Play (1985)
Love Is for Suckers (1987)
Jestli se nebudete ptát, odejdeme!
Jak už jsem zmínil v minulém čísle, v případě Hammerfall aktivita při tiskovkách byla poměrně žalostná. Říkal jsem si, že s takovou kapelou, jako jsou Twisted Sister, to bude lepší, ale opak byl pravdou. Sice tam bylo třikrát víc lidí než na švédské bojovníky, především tedy fotografové a kameramani, ale i tak se téměř nikdo neptal.
Nestydím se přiznat, že jsem ani nečekal, že bych se dostal ke slovu, tak jsem neváhal odpočívat na festivalu ten den při výborném Radegastu desítce a příležitostnému rumíkovi. Čekal jsem, že maximálně přispěju nějakou tou perlou. Situace si však vyžádala rychlé vystřízlivění. Kapela dorazila pod přísným dohledem svého manažera a ten brzy po příchodu dal svolení k první otázce.
... jenže, klid. Při třetím připomenutí se ozvala sama kapela s tím, že můžou klidně zase jít! Ať se prý nestydíme! Kolegyně z Maďarska svou improvizovanou angličtinou převzala iniciativu a započala diskuzi, ale pak to zase bylo skoro celé na mě. Aspoň jsem si za to zasloužil s Deem fajn fotku :D
Twisted Sister
Twisted Sister - těžko byste hledali někoho, komu jméno této americké kapely nic neříká. V 80. letech, během největší obliby rockové a metalové hudby, především tedy z amerického pohledu, patřili k nejvyhledávanějším autorům. Cesta k platinovým deskám a plakátům v každém dětském pokoji byla poměrně rychlá. První dvě desky se velmi dobře uchytily i díky chytlavé skladbě You Can’t Stop Rock ‘n’ Roll. Avšak období největší slávy si užili po vydání třetí desky Stay Hungry, která se v Americe stala třikrát platinová. Podíl na tom mají dnes již kultovní hitovky I Wanna Rock a We’re Not Gonna Take It, které jsou především na území Spojených států součástí jejich kultury, jelikož často zaznívají ve filmech či během sportovních utkání. Díky popularitě se nahrály i další dvě desky, z nichž poslední, kterou kapela vůbec vydala, je Love Is for Suckers z roku 1987. Od té doby to šlo s kapelou rychle z kopce a brzy následoval rozpad. Má na tom svůj podíl i konec 80. let a úpadek popularity žánru, jako byl hair metal. Od roku 1997 kapela vystupovala velmi zřídka a přivydělávala si na dřívější slávě, především formou reedicí starších desek či výběrovými alby. Jak už je to v poslední době trendem, mnoho rozpadlých kapel se vrací na pódia. To platí i o Twisted Sister, kteří právě v posledních několika letech, především od roku 2010, vystupňovali svou aktivitu a hrají mnohem častěji živě, což potěšilo letos i české fandy na festivalu Masters of Rock.
Jen růžová to může být, tydydudu ... tip tip
Jeden z nejvíce analyzovaných žánru rock/metalu je tzv. hair metal. (Termín je orientační.) Není třeba rozebírat celou škálu podžánrů typu glam rock/metal, bubble-gum/glam) nebo, jak by sám Dee Snider řekl jako reakci na Bon Joviho, „happy metal“... kvůli těm vyběleným úsměvům! Hlavními znaky tohoto žánru jsou podmanivé skladby, které nemají daleko k popíku, vynikají svou jednoduchostí, příležitostným sólem a především účelem bavit. Ale co je do oči bijící, je image samotných muzikantů. Ačkoliv mnoho z těchto muzikantů schytalo již hromadu narážek zaobírajících se jejich sexuální orientací (trvalá, legíny, leopardí vzory, make-up, podpatky, čtení Elle kvůli inspiraci apod.), mnoho z těchto muzikantů to dělá jen proto, aby vzbudili pozornost v rámci vražedné konkurence. Dee Snider měl tak se svou postavou, hadry od manželky a děsivou trvalou šanci zůstat vám v paměti pěkně dlouho.
Boj proti „zlé a špatné muzice“ v čele s PMRC (Parents Music Resource Center)
Další z krásných vzpomínek na 80. léta, kde byli Twisted Sister silně zapojeni, byl boj Organizace PMRC (zal. 1985) proti „špatné muzice“. Twisted Sister byli se svou skladbou We’re Not Gonna Take It touto organizací zapsáni na seznam The Filthy Fifteen (Nechutná Patnáctka), kde byli zmíněni i např. Judas Priest, AC/DC, ale i třeba Madonna či Prince.
Přední osobností této organizace byla Tipper Gore, manželka amerického senátora a bývalého viceprezidenta Ala Gora ve spojení s dalšími tzv „washingtonskými paničkami“, které trpěly nedostatkem pozornosti při vytíženosti svých manželů. Schytaly si tak v textech metalových kapel mnoho pomsty.
V podstatě se této organizaci (snažící se, podobně jako v mnoha dalších klasických amerických idylických plánech, chránit mládež před špatnými vlivy) podařilo pouze vyslechnout několik muzikantů před Senátem (ti se bránili svobodou projevu) a zasadit se o to, že je na jí určených deskách přidáno varování v klasické formě „parental advisory explicit content“ (volně přeloženo: „varování rodičům, nevhodný obsah“)
