Tosin Abasi - Matematický Hendrix

Americký kytarista nigerijského původu Tosin Abasi patří k nejuznávanějším zástupcům nové generace metalových kytaristů. Přesněji krelativně mladé vlně progresivního metalu, která je označovaná jako djent. Metal je však jen zlomek jeho aktivit a touha po inovaci jej žene i přes R‘ n’ B, gospel, fusion nebo hrátky s elektronikou.

V našem povídaní jsme se zaměřili nejen na tvorbu jeho formace Animals as Leaders, ale také na rozmanité inspirace a v neposlední řadě i na jeho originální sbírku kytar, v čele s novým modelem osmistrunné kytary.

Začněme tvým vlastním modelem od Ibanezu, na který sis musel počkat řadu měsíců. Jaké z tvých zkušeností se do tohoto modelu promítly?

Většina osmistrunných kytar je předurčena pro heavymetalové hudebníky, a chyběla jim tak dostatečná zvuková diverzita. Sešel jsem se proto se zástupci firem Ibanez a DiMarzio, kteří vytvářejí snímače, abychom se domluvili na úplně nové kytaře. Chtěl jsem v ní totiž spojit všechny styly hry, které mám rád. Ať už provádím tapping, svištím po strunách nebo do toho řežu jako blázen, chci, aby adekvátně vyzněl každý z mých hudebních rysů.

Ibanezy švédských inovátorů Meshuggah tě tedy neuspokojily?

V jejich případě je do kytary zakomponovaný pouze kobylkový snímač, navíc s vysokým výstupním signálem, a ten dostává hodně zabrat, to mi věř. Stejně tak i krky mají strašně široké. Na druhou stranu není se čemu divit, když jim jde o extrémně nízké podladění. Já toužím hrát na sólovou kytaru, ale zároveň na něco, co rozsahem dosáhne i na basu.

Před nějakou dobou jsem byl na vystoupení The Crimson ProjeKCtu a hrozně mě zaujal styl hry Markuse Reutera, který je odborník na „touch“ kytary. Tapping je důležitou součástí tvé hry, ale inspirace není nikdy dost...

Už jsem ho taky někde zahlédl a udělal na mě velký dojem. Pravda je, že milovníků vícestrunných kytar není mnoho, protože drtivá většina ostatních kytaristů jsou tradiční hráči a popisují to jako nudné. Ti, co něco takového tvrdí, se jen bojí. Já jsem chtěl dosáhnout modelu, který nebude na první pohled provokovat svou velikostí, ale zároveň dokáže splnit i mé nejdivočejší představy. Zároveň je zde stále prostor k objevování díky jeho kvalitě ve vysokých frekvencích.

Děti revoluce

Kdo v tobě vzbudil chuť být inovativní?

Nesmírně obdivuji jiné muzikanty, kteří posunuli technologii na vyšší úroveň nebo dokonce samotné hudební žánry. Tím nejlepším příkladem jsou švédští Meshuggah, kteří vymysleli jako první samplingový software pro bicí a dodnes jej používá obrovské množství kapel. Jsou také inovátoři v přímém nahrávání kytar a v neposlední řadě jsou první, kdo kdy experimentoval s osmistrunnými kytarami. Jsem pouze fanoušek, který touží posunout inovátorské vize o kus dál, zatímco ostatní chtějí znít jako AC/DC. Chci vytvořit nový vesmír pro kytarovou hru!

Když se člověk podívá pečlivěji, jak se vyvíjí progresivní metal v posledních letech, je to jako by existovala nějaká celosvětová djentová střední škola. Všichni, včetně britských Tesseract, amerických Periphery nebo indických Skyharbor, se hlásíte k tomuto novému progmetalovému podžánru a odkazu Meshuggah. Do toho jste všichni stejně staří...

Meshuggah tak trochu předběhli dobu, a proto si respekt získávali postupně a hlavně pomalu. Řekl bych, že až naše generace je dokázala adekvátně pochopit a hodně tomu pomohla právě dříve zmíněná technologie. V minulosti třeba jen tak nešlo sehnat samply akustických bicích, a proto to naše generace využívá naplno při experimentování s metalem. Všichni naši přátelé tak tvoří metal za pomoci softwaru od Meshuggah a v neposlední řadě i jejich přístupu, který je založený na specifickém rytmu. Někdo by mohl říct, že tenhle groove používaly i některé thrashmetalové kapely, jako Pantera, nebo celá nu-metalová scéna, ale rozdíl mezi námi a jimi je ta skrytá komplexita. Chvíli se může zdát, že držíme jeden rytmus, ale pak přijdou různé změny taktů.

Vaší generaci navíc náleží zásluha za zapojení elektroniky. Metaloví fanoušci si dlouho zvykali na klávesy, ale elektronika se zdála být v podstatě neakceptovatelná.

Tomuto společenskému posunu pomohlo masové zapojení technologie v produkci alb. V době analogového nahrávání jsi potřeboval extra člověka, který uměl pracovat se syntezátory a byl ochoten se i do studia dostavit. Díky technologickému posunu všechno zmákneš na notebooku. (smích) Studia se tak přetvořila ve virtuální prostředí. Jeden plug-in vymyslí nějaký profík na jednom konci světa a zajímavý sample někdo na druhém. Technologie došla tak daleko, že pomalu ani nepotřebuješ hrát na piano. Stačí jen vypsat do programu noty a on ti je sám zahraje. Můžeš si tak dovolit při produkci úplně všechno a metal se proto rozvíjí všemi směry. Proto úvahy, co je akceptovatelné v metalu, jsou druhotné v porovnání s tím, co technologie nabízí.

Technologie tak dala světu na jednu stranu hrozné lenochy, které by starší hráči, odkojeni na analogu, nejradši seřezali, ale i pokojové bojovníky, kteří zvládnout vytvořit kompletní album úplně sami...

... a pak to ještě dokážeme sdílet s celým světem! Miluju to! (smích) Vychcanost a lenost je i těm ostatním stejně k ničemu, když vylezou na pódium. Třeba takové Tesseract beru jako jednu z nejlépe znějících kapel naživo nejen proto, že mají ve svém středu taky jednoho pokojového bojovníka. (smích)

Sběratel a oběť

Tvá sbírka kytar je skutečně rozmanitá, ale byla by i větší, kdyby ti většinu nerozkradli. Jak k tomu vůbec došlo?

Zatímco jsme byli naposled v Evropě. (smích) V Los Angeles totiž existují organizované bandy zlodějů, které se zaměřují na domácí studia. Tentokrát nás technologie zradila, protože není tak těžké si zjistit, že budeme sedm týdnů na turné.

Měl jsem za to, že ti je kradou na turné, stejně jako Zakku Wyldovi, který je pak nachází po zastavárnách různě po Státech.

Nene, jen při tomhle incidentu. Těžko říct, jestli budeme mít takové štěstí jako on. Nebyly to sice žádné Stratocastery nebo Les Pauly, ale měli jsme jedny z nejoriginálnější osmistrunných kytar na světě, třeba i bez hmatníku nebo hlavy. Je to už přes dva roky a stále bez jakýchkoliv stop.

Snažili se ti pomoct i někteří z tvých partnerů?

Nesmírně mě potěšilo, že se jich pár ozvalo. Nejúžasnější byla polská značka Mayones, která mi sice nedodala stejný model Regius, ale udělala hned jeden ještě lepší. (smích)

Nekončící inovace

Ve tvém spektru inspirací není pouze metal a elektronická hudba, ale i třeba žánry jako jazz nebo R ‘n’ B. Představ nám, prosím, nějaká zajímavá jména.

V poslední době mě zaujalo hned několik kytaristů, kteří vyznávají podstatně odlišnější přístup ke kytaře, než jsem zvyklý. V první řadě je to Isaiah Sharkey, který hraje u R ‘n’ B umělce jménem D’Angelo. Hrozně mě fascinuje jeho přístup ke hře. Další je Jairus Mozee, který hrával u Prince. Tohle jsou všechno Afroameričané, kteří se učili hrát na kytaru díky gospelu v kostele. Mají tedy velmi lyrický styl hry, ale taky pár švihů, které nikde jinde nenajdeš. V poslední době jsem byl jimi doslova posedlý. Do stejné školy patří i basák, který si říká Thundercat. Nevím, jak bych jejich hru popsal jinak než jako „chutnou“. (smích)

Se vší úctou se tě jako každý fanda South Parku musím zeptat, jestli výborný cit pro rytmus je dán tvými nigerijskými kořeny.

Ten díl jsem viděl, je neskutečný, ale kdo ví?! (smích) Vem si, že náš bubeník je původem Polák a jeho cit je ohromující. Myslím, že kultura s tím nemá moc co společného. Mí rodiče jsou ze západní Afriky, a já přitom hraju progresivní metal. Stejně tak náš kytarista Javier Reyes je z latinské Ameriky. Dalo by se tedy říct, že ten cit je celosvětový. Avšak posunout to za hranice vlastní kultury, to už je výzva, kterou milujeme.

Zpočátku jsem tě měl za pokojového hráče, ale při pohledu na tvé aktivity vidím, že ses vždy cítil nejlépe v kapele.

Koncertoval jsem dlouho předtím, než svět zasáhlo YouTube. Spolupracoval jsem hodně se značkou Ibanez a na přelomu tisíciletí jsem pro ně testoval sedmistrunné kytary. Hlavní výhodou pokojíčku je fakt, že tam jsi schopen vytvořit desku a dostat ji k lidem, aniž bys ho kdy opustil. Není to vysloveně můj příběh, protože beru živé vystoupení jako klíč k úspěchu, ale možná tam přece jen trochu pravdy bude. (smích)

Stejně jako v případě všech tvých desek, měl jsi i na albu The Joy of Motion několik parťáků při psaní. Dlouholetého kolegu Mishu Mansoora z Periphery doplnil i Diego Farias z Volumes. Jak vám to spolu fungovalo?

Všechny písně začínají jako kolekce nejrůznějších kytarových pasáží. Ty si pak beru k producentovi, jako je Misha, aby mi pomohl kreativní demo doladit. Má ohromný cit pro bicí, proto hned nastaví několik základních programů a do nich pak vkládáme vrstvy a další nápady. Rád mu proto ponechávám velkou část zásluh. Některé skladby mám už v podstatě hotové, než k němu jdu, ale jsou i takové, kde mám pouhé tři rify. Misha funguje i jako další pár uší, protože je nejen profesionální producent, ale také progresivní kytarista. Navíc vím, že je ke mně maximálně upřímný, protože pokud by tyhle nápady nedal mně, dal by je své vlastní kapele. Takto blízké vztahy jsou často vidět v první lize pop music, ale v rámci metalu jen zřídka. Tenhle styl práce dal vzniknout už první desce Animals as Leaders a není sebemenší důvod něco měnit.

Vím, že se diskografie vždy těžko analyzuje, ale pokud vezmu první dvě alba, přijdou mi mnohem čitelnější než The Joy of Motion. Vždy jsi vytvářel nálady, skoro až příběhy, které tvoříš i teď, ale je jich podstatně více a neustále mezi nimi přeskakuješ. Co se ti dělo v hlavě?

Všechno je to nevědomé a závisí to také na každé skladbě. Jako autor se vždy pohybuji mezi absolutní autorskou volností a zároveň povinností učinit píseň atraktivní. Musíš zachovat jasnou tvář písně, ale mnohdy ani nevíš, co se kolem tebe děje. Nikdy neuvažujeme nad náladou, které chceme dosáhnout. Pouze se ponoříme do její scenérie a snažíme se dostat k cíli.

Na začátku kariéry jsi absolvoval i několik let hudebního studia. Co děláš teď, aby ses i nadále rozvíjel?

Dnes se plně zaměřuji na improvizaci a soustředěný poslech. Upřesňuji, žádný pasivní - fanouškovský, ale aktivní poslech, aby ses z poslechu poučil. Věřím, že na technice už nemusím dále pracovat, protože pokud bych se chtěl učit hrát ještě rychleji, nedá mi to nic, co hledám. V dnešní době studuji zvuky, které zanechají skutečný dojem.

Šílenství mnohých po čtvrtém albu

Při příležitosti vydání nové desky The Madness of Many a získání odpovídajících fotografií pro tento článek, jsme pro pořídili krátký rozhovor, kde se věnujeme nejnovějším aktualitám ve světě Tosina Abasiho.

Od našeho posledního setkání mě zaujal záznam tvého duetu s krásnou dámou Kelelou Mizanekristos. Přibliž nám, prosím, pozadí této spolupráce, už i proto, že s vokalisty prakticky nespolupracuješ.

Kelela je má bývalá přítelkyně a je pravda, že jsme společně vytvořili kvanta hudby, ale nic z toho jsme nikdy nevydali. Nicméně do budoucna plánujeme, že jí buď budu pomáhat se psaním, nebo spolu rozjedeme projekt. Všechno je ještě otevřené, ale rozhodně s ní chci dál pracovat.

Další velký talent, se kterým spolupracuješ, je australský kytarista Plini, který bude Animals as Leaders předskakovat na americkém turné. Jak jsi tohoto mladíka, kterého stejně jako tebe často vychvaluje Steve Vai, poznal?

Plini je vážně úžasný kytarista. Zásluhy nicméně jdou našemu booking manažerovi, který jej objevil. S celou kapelou jsme si poslechli jeho věci a stačilo jen pár minut, aby se z nás stali jeho fanoušci. Moc se těším na naše společné turné.

Čtvrté zvíře

V podstatě jen pár hodin před naším hovorem jsem obdržel stream vašeho nového alba The Madness of Many. První dojmy jsou velmi dobré, ale primárně by mě zajímalo, jaký přístup jste zvolili při psaní?

Všechno jsme psali společně. Přišel jsem vždy jen s rifem nebo dvěma a pak jsme vše rozvíjeli v triu. Obvykle totiž máme vytvořené kytarové aranže, do kterých pak pouze přihazujeme bicí. Nicméně tentokrát jsme dali na společné skládání. Přesněji, nikdy to nebyla tak vyrovnaná týmová práce.

Nedávno jsi vydal instruktážní DVD Thump!. Přibliž nám, co se snažíš divákům předat za tipy?

Je to velice technické, a proto tam jsou dost pečlivé instruktáže, jak k technice přistoupit. Proto bych asi nemluvil vysloveně o tipech pro kytaristy. Je to velmi specifické a těžko vysvětlitelné, pokud si to člověk sám nepustí.

Mohli bychom říct, že se na nové desce nachází ty nejsložitější příklady, které prezentuješ na DVD, a také inspirativní přístupy, kterým ses přiučil od tvých lektorů a kolegů?

To je zajímavá myšlenka, ale nemyslím si, že se na nové desce objevilo něco, čeho jsem nebyl v rámci techniky schopen už někdy v minulosti.

Velice mě zaujalo, že již řadu let praktikuješ transcendentální meditaci. Věnuji se meditaci už několik měsíců a neustále mě překvapuje počet nadšenců v této oblasti z řad hudebníků. Co to dává přímo tobě?

Přináší to hned celý seznam výhod. Člověk se cítí odpočatě a svěže, ale zároveň vyrovnaně a soustředěně. Funguje to pro mě jako základ pro aktivity a rozhodování.

Nadpozemský nástroj, stále ve fázi vývoje

Když jsme se spolu setkali naposled v Praze, mluvili jsme o tvém vlastním modelu kytary u Ibanezu. Nicméně na přední straně DVD Thump! a v řadě videí z poslední doby se objevuješ s jiným modelem...

Je to můj vlastní model, ale stále je ve fázi vývoje. Dalo by se říct, že už je hotov, ale na přední straně DVD se nachází první prototyp. Je ergonomicky navržen pro osm strun. Vytvořil jsem totiž nový tvar těla a krku. Trvám tak na tom, že se jedná o uživatelsky mnohem příjemnější model, než drtivá většina běžně dostupných osmistrunných modelů. Pár detailů prozrazuju na DVD, ale bližší detaily bych zatím nechtěl zveřejňovat, protože se ještě něco může změnit.

Mohl bys nám nakonec přiblížit nějaké své nejnovější objevy v rámci vybavení, například v oblasti efektů?

Spoléhám primárně na značku Fractal, přesněji Fractal Audio Axe-FX II. Nicméně zamiloval jsem si i pedály od značky Wampler, hlavně tedy reverb. Poslední dobou si i pohrávám se snímači Fluence od Fishmana. Myslím, že je používá i Devin Townsend. V rámci zesilovačů se mi taky moc líbí nejnovější modely od společnosti Morgan.