Kytaristu rockových legend Kurtizány z 25. avenue, Tomáše Varteckého, nelze jen tak přehlédnout. Jednak pro jeho zjev, za druhé pro jeho hru. Muž s výrazným charisma Tomáš Vartecký prozradil Muzikusu něco málo o své kuchyni.
Jak ses vlastně dostal k muzice?
Žádný muzikanty v rodině nemám. Všechno to začalo na učňáku, kde jsem se učil mechanikem seřizovačem. Koupil jsem si kytaru Alfa za sedm stovek. Musel jsem na ni dřít jako mezek v jedný drůbežárně kdesi na Moravě. Měl jsem ji ale ještě asi půl roku schovanou pod postelí, protože moje máma by jistě řekla "proč si kupuješ kytaru, když na ní neumíš hrát!" S kamarády jsme založili punkovou kapelu Odpad a náš "manažer" byl pokladníkem SSM, proto jsme měli i zkušebnu. Vzhledem k tomu, že název kapely nebyl pro tehdejší dobu zrovna přívětivý, přejmenovali jsme se na ODP, tedy Orchestr dobrých písniček. Někdy ve čtvrťáku jsem se přes jednoho spolužáka seznámil s Vikingem. Byl to pro nás bůh, protože na rozdíl od nás hrál naprosto skvěle. Všichni jsme ho žrali. Pak přišly poslední prázdniny - poslední dva měsíce dětství a po nich vojna. Za šest měsíců jsem byl zase v civilu a Viking hrál s Kurtizánama, no tak jsem s nimi začal hrát taky. Hodně nás tenkrát inspirovaly kapely typu Sisters of Mercy nebo The Cure. Skvělá doba (smích).
Během doby ale Kurtizány začaly přitvrzovat. Jak nyní vznikají tvoje skladby?
Jak které. U Kurtizán je to různé. Nejčastěji všechno skládám doma - vymyslím figuru a přinesu to do zkušebny. Pokud je dobrá, zkrátka funguje, tak to doděláme. Největší porod je vždycky text a refrén.
Vidíš a já myslel, že refrén je tvoje silná stránka.
To ale neznamená, že mi to nedá hodně práce.
Říkal jsi, že děláš i texty, ale to, co "padne do huby tobě", nemusí padnout Simonovi. Bojuješ s tím?
Zpěv dělám nejdřív ve svahilštině, pak ji převádím do češtiny. U nás by si měl text hlavně udržet atmosféru. Naštěstí Simona znám, vím, jaký má rozsah, přibližně dokážu odhadnout, kde co vyzpívá a co ne. To úplný finále si ale stejně musí každej zpěvák zařídit sám.
Práce na Kurtizánách a s Annou K. je vlastně taky dost odlišná...
Přistupuju ke skladbám pro Annu K. stejně jako ke Kurtizánám, jen s tím rozdílem, že to bude zpívat moje holka.
Mluvil jsi o svém studiu.
Studio byl můj životní sen. Chtěl jsem mít doma všechno, co potřebuju k tomu, abych nahrál celou písničku sám. Na jednu stranu nemusím čekat, až se sejdeme ve zkušebně, na druhou stranu by mě to bez živýho hraní a zkoušení nebavilo.
A co v něm všechno máš?
Všechno možný,ale pokud se budeme bavit čistě o nahrávání, tak k tomu jsem donedávna používal Rolanda VS-16, ale vzhledem k tomu, že tam docházelo ke kompresím dat, kvůli převodníkům, nechal jsem se zlákat Pro Tools, mám tam převodníky Digi 001, mix Yamaha OV1 a ještě sháním komp - Mac G4, protože chci být ve spojení se zbytkem světa. Kompletně nové studio si děláme v našem novém domě, takže budu do konce života stavět studio (smích). Každopádně je úplně skvělé, že tam můžeme v pyžamu a bačkorách vlézt, kdy se nám zlíbí.
Když jsem kamarádovi říkal, že s tebou budu dělat rozhovor, tak se tě mám zeptat, jestli se ti nepletou ty dready ve strunách. Takže tak činím...
Pletou.
Jak ty sám se díváš na vliv počítačů na rockovou hudbu?
Počítače jsou velký pomocník, a to nejen pro známé muzikanty, ale hlavně pro začínající kapely. Můžou si samy nahrát demo, který jím ale nemusí zůstat. Když máš na věci klid a netlačí tě prachy, tak to podle toho taky potom vypadá. A nemusíš hrát heavy metal do konce života jenom proto, že nemáš peníze na drahý studio. Můžeš totiž experimentovat a aranžovat, jak dlouho chceš, teda ti aktivnější a tolerantnější.
Co posloucháš za muziku?
Když se budeme bavit o novinkách, tak to se mi líbí Audioslave, Queens of the Stone Age a nový Devil's Autumn.
A co tvoje oblíbené kytary?
Vlastním víc kytar, ale používám vlastně jen jednu. A to Godin TC 1, což je naprosto skvělá kytara. Protože je hrozně lehoučká, zní basově a při zkreslení je slyšet každá struna. Trochu na ni musím dávat pozor, protože jsem jednou na koncertě narazil do nějaké bedny, a po té kolizi mi na ní zůstal dvoucentimetrový šrám. Někdo tenkrát řekl "asi je z balzy." Tahle kytara se už bohužel přestala vyrábět, takže pokud by někdo ze čtenářů věděl o téhle kytaře, nebo ji přímo prodával, tak mám zájem. (smích)
Jaké je tvoje oblíbené jídlo?
Jehněčí kotlík. Chceš recept?
Jistě.
Na rozpáleném oleji osmahneme šalotky (červená cibulka podobná česneku) do zlatova spolu s pěkně prorostlou slaninou, vyndáme z pánve a v tom vyškvařeném oleji opečeme jehněčí hrudí, zhruba tak půl kila a nakrájené na kostky, zaprášíme hladkou moukou, přidáme pět stroužků česneku a zalijeme deckou bílého vína. Necháme dusit, poté vyndáme česnek, vrátíme šalotky a slaninu, do toho ještě trochu bílých fazolí, až teprve nyní opepřit, osolit a můžeme se do toho pustit. Nejlepší je to s italským chlebem ciabatta a k tomu lahvinka červenýho.
