Timber Tones - výrobce netradičních trsátek

Věta „trsala jsem se dřevem“ nemusí zaznít jen v tanečních. A to v případě, že hrajete se dřevěným trsátkem. Ale existuje něco takového? Britská společnost Timber Tones se na výrobu dřevěných trsátek specializuje. Ale nejen jich...

Vstupujeme

Reportáž je rozdělena na dvě části. Ta první vznikla ve spolupráci s panem Arnaudem Beneficem, marketingovým ředitelem. Druhá část vznikla na základě zkušenosti autora se zapůjčenými trsátky. Díky laskavosti společnosti Timber Tones bylo na testování času dost. Nicméně to hlavní se podařilo zjistit už během krátké chvíle: Skutečně hrají moc pěkně.

Arnaud Benefice: Jak to celé vzniklo...

„Myšlenka stojící na pozadí úsilí Timber Tones byla využít zvukovou charakteristiku přírodních materiálů. Podstatou je zkušenost ‚co dělá příroda, dělá nejlépe‘. Zjistili jsme, že většina našich zákazníků preferuje vřelý a silný tón, kterého se dá dosáhnout právě spíše přírodním než plastovým trsátkem.“

Historie

Timber Tones je britská společnost sídlící v Brightonu. Zde je umístěno vedení, vývoj, oddělení kvality a centrální distribuce. Specializuje se na výrobu luxusních trsátek. Byla založena Robem Woollerem, kytaristou a designovým inženýrem, který je i vlastníkem firmy. Firma byla založena s úmyslem zacelit díru na trhu, protože v době založení bylo velmi obtížné najít trsátko vyrobené z něčeho jiného než z plastu. Pokud už někdo vyráběl luxusnější trsátka, bývalo velmi obtížné na ně narazit v obchodě a bylo nutné je objednávat přímo u výrobce.

Návrh prvních trsátek se datuje k roku 2008. „Trval nám celý rok a během něho postupně vzniklo pět návrhů, než jsme byli s výsledkem spokojeni; tedy s tvarem, materiálem a povrchovou úpravou. Vstup společnosti na trh datujeme na rok 2009, kdy došlo k představení na frankfurtském Musikmesse. Tam jsme se také spojili s několika distributory.

Nyní máme distributory ve dvaceti zemích. Ve Velké Británii lze hovořit o penetraci do více než padesáti procent všech obchodů s hudebninami. Stále se snažíme hledat nové materiály a tvary trsátek. Rozběhli jsme sběratelské kluby. (viz sloupek) A samozřejmě stále hledáme nové distributory pro rozšíření sítě prodejců.“

Portfolio

„Na začátku jsme nabízeli trsátka z osmnácti druhů dřeva. V současnosti používáme více než padesát přírodních materiálů, což považujeme za největší výběr na trhu. Výrobky dělíme do skupin (branch) jako Jazz Tones, Metal Tones, Funk Tones a dalších. V každé z nich jsou čtyři konkrétní typy trsátek (types).“ Podrobnější výčet najdete ve sloupku.

„Rozdíly nejsou samozřejmě jen v použitém dřevu, ale též ve tvaru. Snažíme se stále vyvíjet nové typy. Vloni jsme přidali devět skupin trsátek a současné portfolio jich čítá třicet šest.

Některé materiály jsou dostatečně tvrdé, a tedy vhodné pro elektrickou kytaru. Jiné jsou měkčí, dávající vřelejší tón, vhodnější pro akustiku. V nabídce máme též dva typy vhodné pro ukulele (Leather Tones a Felt Tones).“

Vývoj a návrh prototypů

Ve vývojové dílně v Brightonu se odehrává vše podstatné. Kvůli úspoře se využívá odřezků nebo zbytků materiálu. Při výrobě je deska nejprve osmirkována na požadovanou tloušťku. Poté je pilou vyřezán základní tvar. Následuje využití rotační a povrchové brusky, kterou se vytvoří potřebná zkosení. Lešticí pilou se dosáhne hladkého povrchu.

Klíčovým místem je testovací budova. Ta je vybavena velkým množstvím jak elektrických, tak akustických kytar, a dále různými typy zesilovačů. Testování provádí vybraní hráči - endorsers. Jejich výčet najdeme na webu, v současnosti jich je kolem třiceti. Zde se ověřují vyvíjené kusy a hledají se možnosti nových typů.

„Jakmile jsme s novým typem trsátka spokojeni, nakreslí se v AutoCADu a vytvoří se kontrolní sada průmyslových vzorků. To vše pak putuje dál.“

Výroba

Výrobní závody jsou umístěny v Indii, Vietnamu, Číně a na Madagaskaru. K vlastní výrobě jsou využívány CNC obráběcí stroje. Díky tomu se daří držet rozumnou cenu a zároveň stálost kvality. Výrobní postupy v jednotlivých závodech se liší, ale základ je všude stejný.

Odřezky z jsou zpracovány na třímilimetrové tlusté pásky. Vstupují do CNC, kde jsou z nich vyřezány destičky. Následuje cesta na vakuový upínák, kde CNC vyřeže do desky na jedné straně základní obrysy trsátek. Pak se deska otočí a proces se opakuje. Vzniklá trsátka se nasypou do krabice s vnitřkem z brusného materiálu. Protřepáváním krabice se prvotně obrousí ostré hrany. Následuje ruční broušení a opětovné vložení do brusné krabice. V ní je nyní navíc obsažen parafínový vosk pro uhlazení. Poslední fází je finální povrchová úprava prováděná ručně.

Autor: Na vlastní struny aneb pohled z druhé strany...

Během přípravy reportáže jsem od Timber Tones dostal balení základního sortimentu dřevěných trsátek. Tloušťka všech trsátek se jevila stejná. Také podle ní nejsou výrobcem děleny, jak jsme zvyklí u plastových, ale řadí se podle typu určení - daného použitým materiálem a odhadem výrobce a jeho zkušebních hráčů, k jakému stylu to které trsátko padne nejvíc.

Protože se příprava článku poměrně protáhla (kajícně přiznávám, že vinou mne samotného), bylo na zkoušení kvalit skutečně dost času, řádově měsíce.

U trsátka vidím jako základní tři věci: pohodlí při hře, dosažený tón a životnost. Pokud bych to chtěl nějak vesele shrnout, dalo by se vše uvést třemi „jak“: Jak to hraje? Jak se s nimi hraje? Jak dlouho vydrží? Uvedené postřehy se vztahují na zapůjčená dřevěná trsátka, jiné materiály nebyly k dispozici. Abych nezapomněl, uvádím, že hraji raději nikoliv špičkou, ale širokou hranou. Což ale na věci nic nemění. Začneme od konce.

Životnost

Za několik měsíců se ani po intenzivním hraní neobjevilo nějaké zásadní opotřebení. Dole na úderné hraně se projevilo mírné ošoupání milimetrové velikosti. Je určitě menší než na mém plastovém, se kterým jsem hrál stejnou dobu (a to používám tloušťku 1,6 mm). Na strunách jsem nezaznamenal vyšší opotřebení, ani žádné známky kontaktu s novým trsátkem, natož mrzutosti stylu „začaly mi náhle praskat struny“.

Takže co se týče životnosti, určitě bez výhrad.

Jak se s nimi hraje?

Trsátka se dobře drží, jsou příjemná na omak. V ruce cítíme dřevo. Nestudí, pocitově spíš hřejí. Co je hlavní - nekloužou a nevypadávají z ruky. Jsou široká kolem dvou milimetrů. Pokud jste zvyklí na plast kolem 0,7 mm, chce to trošku času, než se usadí v ruce.

Na nástrojích mám držáky trsátek, takové ty plastové krabičky za padesát korun, kam si schovám tři čtyři kousky a není třeba řešit „kam s ním“. S těmito dřevěnými byl maličko problém. Díky větší tloušťce se do držáku vešlo jedno plastové a jedno dřevěné a pak už nic. I samotné vložení chce víc síly než jsme zvyklí u plastu, který dovnitř vklouzne jako nic.

A když už jsem nakousnul ukládání trsátek... Asi všichni si čas od času vložíme plektrum mezi rty. Ty testované nemají žádnou výraznou či negativní chuť. Sliny po chvilce vyschnou a pak se trsátko nepříjemně lepí ke rtům. Projevilo se mírné ztmavnutí povrchu dřeva v místech, kde přišlo do styku se slinami. A následně maličko odlišný kontakt s prsty (jakoby to mokré trošku lepilo). Takže v zásadě nic odlišného, ale stejně jsem si tak nějak odvykl nechávat je mezi zuby.

Snad omluvíte, že jdu do zbytečných detailů, ale proč se nesvěřit, no ne?

Jak to hraje?

Nebudeme chodit kolem horké kaše: Hraje to skvěle! Zvuk je pevnější, průraznější a jakoby plastičtější. Výšky jsou cinkavější a středy se lépe prosazují. Náběh tónu je dle očekávání rychlý. Celková úroveň hlasitosti je větší. Při střídání s plastovým si uvědomíme, že naše staré trsátko je o maličko tišší, méně průrazné, má méně barev.

Jak už bylo řečeno, měl jsem možnost využívat nová trsátka několik měsíců, takže to už se dá snad detailněji porovnávat.

Resumé

S ohledem na tón mi po čase samo vyplynulo, že do některých písniček bylo vhodnější dřevo, ale někde to byl plast. Ono to bylo dáno nejen dosaženým tónem, ale i pocitem ze hry a taky z držení v ruce. S plastem máme jakoby měkčí vnímání zvuku, se dřevem je nabroušenější a také více pod kontrolou naší nezbedné pravačky (Jimi Hendix by mě opravil, že u někoho je to levačka).

Jako u všeho i zde platí, že kolik muzikantů, tolik různých názorů. Rozhodně jiná než plastová trsátka stojí za vyzkoušení. Tón i pocit ze hry jsou zase něco úplně nového. Což je o to zábavnější, že změny je člověk zvyklý provádět u krabiček nebo zesilovačů, nebo řekněme u nové sady strun. Ale že by právě u trsátka?

Po diskusi s kolegou Michalem Snížkem nám vykrystalizovaly dvě názorové skupiny (plus všechno mezi tím): U mnoha hráčů bývají trsátka stabilním článkem řetězce. Člověk si jedno vybere a prostě s ním hraje a dál ho nijak neřeší. U jiných to funguje přesně opačně, kdy tito hráči (namátkou třeba Jaroslav Šindler nebo Radim Hladík) propagují, že trsátko je vlastně nejlevnější ekvalizér a že je třeba s ním umět pracovat a experimentovat, a třeba si najít i „to své“. Čímž se dostáváme zase na začátek. Ale co si budeme nalhávat, jsou i tací, kteří mají na každou skladbu jiné trsátko (a to jsem si s mým střídáním tří trsátek za večer připadal extravagantní výstředník...).

Takže chcete nějaké resumé? Nikdy neříkej nikdy!

Rád bych poděkoval panu Arnoudovi za trpělivost a vstřícnost při přípravě článku. Stejně tak by rád ocenil jeho optimismus!

www:

www.timber-tones.com