Rok co rok rostoucí prestiž, stejně jako počet návštěvníků, interpretů a souběžných satelitních koncertů - to je mezinárodní bluesový festival Blues Alive. Na pětadvacet se tentokrát rozrostl celkový počet koncertů, které se vedle Šumperka odehrály v dalších moravských městech, na Slovensku, v Polsku; a v případě dvou se poprvé stala pobočkou šumperského festivalu také Praha. V několika momentkách a střípcích ovšem zůstaňme na následujících řádcích u toho hlavního, tedy u šumperského víkendu 14.-16. listopadu.
Chris Thomas King - blues 21. století
Jak vypadá směs klasického Delta blues s hip hopem, funky a současnými elektronickými rytmickými smyčkami? Na tuhle otázku odpovídá průkopnická práce sebevědomého a hvězdně opečovávaného Chrise Thomase Kinga. Syn legendárního bluesmana, herec z kultovního snímku Bratříčku, kde jsi? a držitel Grammy za účast na soundtracku tohoto filmu, pracuje svébytně s rozdílnými stylovými vlivy. Jako hlavní hvězda se na šumperském pódiu zjevil ve finále 16. 11. pouze ve dvou - s DJem a s naprogramovanými základy. Neoddiskutovatelné bluesové kořeny své hudby prozrazuje Chris Thomas King v sólových písních s kytarou či klavírem, u elektronicky aranžovaných kousků ovšem otevírá otázku, jak si přirozená houpavost bluesových rytmů a temp rozumí s nekompromisním metrem průrazných elektronických groovů. Odpověď je na tom kterém posluchači a jeho vkusu, a tak tomu bylo i na Blues Alive.
Stan the Man - bluesový klaun
Charakteristický hluboký, dutý hlas, technicky vybroušená bluesrocková kytara a neustálá pódiová show, plná grimas, gest a přípodotků, to je skotský bluesman, domestikovaný v Čechách, Stan the Man. Poslední dobou po jeho boku vystupuje černá americká zpěvačka Betty S, která s ním zavítala i na sobotní koncert 15. 11. Jejich společnou hlavní devízou (stejně jako v případě celé muzikantsky solidní party) je přirozená show, jaká jejich elektrické bluesové vystoupení provází. Stan the Man prostě publikum baví, což opět v plné míře potvrdil.
Šanson = evropské blues?
Už pevnou tradici mají na šumperském festivalu sobotní odpolední koncerty, které rok co rok nahlížejí na blues z nejrůznějších osobitých úhlů. Tentokrát dramaturg Ondřej Bezr vznesl otázku, zda lze v našich zeměpisných šířkách položit rovnítko mezi blues a šanson. Svými vystoupeními na otázku odpovídaly dvě dámy: Ester Kočičková a Ta Jana z Velké Ohrady; a rustikálně jarmareční démonický písničkář Václav Koubek. Příjemný, veskrze intimní, koncert potvrdil, že v textové poetice a jejím vyznění si šanson s blues opravdu v mnohém podávají ruku. A po hudební stránce? - S nadsázkou řečeno, je vlastně jedno, zda perete prádlo na valše v neckách studené vody na Žižkově či v New Orleans. Pocit z toho máte stejný, i když se pohupujete v trochu jiném rytmu. A když není na pivo, je to zrovna tak. Rovnítko se zdá být na místě.
Eric Wood - písničkář z hor
Na samotě v Apalačských horách, pořádný kus cesty od nejbližší civilizace, přebývá americký písničkář Eric Wood. Jeho hudba je svébytnou směsí folku, akustického rocku, jazzu a samozřejmě blues. Když sestoupí ze svého horského příbytku a cestuje po světových koncertních pódiích (jak tomu bylo i 15. 11. v Šumperku), zahrne posluchače sugestivní hudbou, expresivním projevem za doprovodu akustické kytary a harmonicky netuctovými písněmi. Pravdou ovšem je i to, že Woodovu písničkářství zřejmě sluší víc intimní klubové jeviště, ne relativně velká festivalová scéna. Do jeho hudby je nutné se soustředěně vposlouchat.
René Lacko - s jistotou
ve stopách Hendrixe
Už na loňském ročníku vzbudil neskrývané nadšení slovenský kytarista René Lacko se svou kapelou Downtown Band. Loňský vítěz Blues Aperitivu se stal i letos jedním z nejvřeleji přijatých hudebníků. Brilantní technik Lacko se zvukově i stylově dokonale vžívá do rukopisu svého oblíbence Jimi Hendrixe a jeho skladby interpretuje s ohromující, elektrizující silou. Škoda jen, že při jeho letošním vystoupení nebyla dostatek odolná mechanika jeho kytary, podlehla dravosti hry a poslední skladby už René Lacko dohrával s parádně rozladěným nástrojem. Celkový zážitek byl ovšem opět výjimečný.
Blues Fools - blues s řízností čardáše
Asi už dávno nikdo nepodléhá iluzi, že skutečný bluesman může pocházet jen z mississippské delty, v nejhorším případě z Ameriky vůbec. Dalším jednoznačným potvrzením tohoto faktu je maďarská celoevropsky úspěšná formace Blues Fools. Vychází z West Coast Blues, které interpretuje jak s muzikantskou vybroušeností, tak se strhujícím napětím. To nakonec Blues Fools potvrdili i svým pátečním vystoupením v Šumperku, gradovaným od pozvolna se rozjíždějícího vlaku po nezadržitelně se řítící pacifický expres.
Souhrnem
Je vlastně nespravedlivé zastavit se v několika momentkách jen u některých okamžiků z bohatého programu letošního ročníku Blues Alive. Nelze přehlédnout třeba příjemně bigbítové vystoupení The Kinsey Report, energií nadupanou show Žáhy, milou (žel bezklávesovou) produkci Krausberry a mnohé další. Souhrnem je možné konstatovat, že svým silným a vyváženým programem a stále se rozšiřujícím záběrem je šumperský festival opravdu v pravém slova smyslu festivalem prestižním.
