Kytarový mág, skladatel, zpěvák, producent - tak bývá charakterizován Slávek Janda, muzikant, který už více než pětatřicet let patří k čelným osobnostem naší hudební scény vůbec. V následujících řádcích se ale nebudeme zaobírat jeho kytarovými kouzly v řadách Abraxasu, kapele Petra Nováka, Yandim bandu, SJB či jiných formacích, nebudeme nahlížet do jeho skladatelské kuchyně a nebudeme se ani zabývat jeho osobitým pojetím zpěvu. Zastavíme se u poslední ze jmenovaných profesí, u profese producenta. Jak ji Slávek Janda vidí, jak se k ní dobíral a dobral, jaké jsou jeho názory na produkci i způsoby práce v tomto oboru - o tom všem by měly následující řádky pojednávat.
Začalo to od A
Slávek Janda, nebo, chcete-li, dle rodného listu Bohuslav Janda, se narodil 14. dubna 1952 v Praze. O jeho muzikantské budoucnosti bylo rozhodnuto už na základní škole, kde založil svou docela první kapelu. Poté následovalo studium na Lidové konzervatoři, nynější Konzervatoři Jaroslava Ježka. V jeho průběhu hrál s kapelami Lazy 3, Exit, kde působil s pozdějším spoluhráčem, proslulým basistou Vláďou Padrůňkem a bubeníkem Toljou Kohoutem. V roce 1972 si na chvilku odskočil k popu, když vedl doprovodnou skupinu Hany Zagorové, a v roce 1973 vstoupil do řad kapely Perpetuum Mobile. O rok později se stal vedoucí osobností doprovodné kapely Petra Nováka, po jehož boku setrval až do roku 1979. Mezitím se ovšem zformovala také kapela Abraam, zárodek pozdější legendy české rockové scény, skupiny Abraxas. Abraxas jako takový vznikl v roce 1976 a jak Slávek Janda vysvětluje, byl také úzce spojen s jeho prvními kroky v oblasti producentské práce.
"Abraxas byla parta kluků, která hrála ve zkušebně, a já se k ní dostal tak, že mě tam jednou pozval na jam Ivan Sekyra. Pozval mě poprvé, podruhé, potřetí a já řekl - pojďme něco nazkoušet a půjdeme s tím hrát koncerty. Chvíli na mě koukali jak na blázna, je samotné to ani nenapadlo, byla to spíš taková zkušebnová kapela, a najednou to začalo fungovat. Začali jsme dělat audiovizuální show, promítat filmy, hodně stavět na světlech, což tu do té doby nebylo zvykem. Během roku se z Abraxas stala kapela známá po Praze, další rok už jsme hráli ve velké Lucerně s Bohemií, najednou to prostě propuklo tak říkajíc ve velkém stylu, což bylo vlastně něco jako můj první velký producentský úspěch. Popravdě řečeno, tehdy jsem ani nechápal, co to ve skutečnosti producent je. Myslel jsem si, že je to něco jako hudební režisér, co sedí ve studiu a hlídá nahrávku. Pak jsem ale pochopil, že to tkví v něčem úplně jiném. Tohle je jen jedna z věcí, za kterou zodpovídáš, ale především musíš mít celkovou vizi. Vizi o tom kam, jak a jakým způsobem kapelu dovést."
V tomto ohledu nutno konstatovat, že vize Slávka Jandy byla více než správná. Abraxas v klasické sestavě opřené vedle Slávka Jandy o zpěváka Miroslava Imricha, bubeníka Ivana Pelíška a basistu Láďu Boháčka začal ve druhé polovině sedmé dekády strmě stoupat v žebříčku popularity. Stal se moderní, razantní a současně novátorskou kapelou, která našla obrovskou odezvu u publika, a její logo, charakteristicky okřídlené áčko, zdobilo najednou nejen studentské tašky a tenisky, ale i nároží snad všech českých měst. Do osmé dekády Abraxas vstoupili jako jedni z prvotních propagátorů české nové vlny. Poté v pozměněné sestavě, už bez Miroslava Imricha, působili až do roku 1988. To už se v kapele projevoval větší příklon k funky a nádechům jazzu. Slávek Janda se pak s vervou pustil do dalších projektů, jako Panta Rhei s Janou Koubkovou či Yandim band se zpěvačkou Jayou a řadou jazzových, jazzrockových a fussion muzikantů tuzemské první ligy. Rok 1994 pak přinesl vzpomínkové album Abraxasu, k němu prosincový koncert v pražském Rock Café, a to všechno dohromady zapříčinilo comeback kapely, který trvá dodnes.
Posledním počinem Abraxasu je DVD se záznamem loňského koncertu k 30. narozeninám kapely v pražském Lucerna Music Baru, a především pak zbrusu nové studiové album Už je to jedno, které vyšlo v únoru letošního roku a které krom jiného přináší samozřejmě i neopominutelný dotek producentské paže Slávka Jandy. "Tahle deska vznikla poměrně zvláštním způsobem. Nebudu rozpitvávat nějaké naše vnitřní záležitosti, ale dlouho jsme se nedokázali dohodnout. Ve finále jsem řekl, že desku producentsky připravím. Vyšli jsme z demosnímků, Imrich mi dodal hotové nahrané zpěvy a já pak natáčel bicí a to metodou, kterou jsem dělal poprvé. A musím říct, že se s Ivanem Pelíškem velmi osvědčila. Bubeník nehraje na celou soupravu, ale nahrává každý buben zvlášť. Já pak mám samply, ze kterých sestavuji skladbu, takže jsou to vlastně živé bicí, ale tak trošku i nejsou. Jedna z výhod je třeba naprosto čistý zvuk bez jakýchkoli přeslechů, a pochopitelně je tu i druhá věc, vytrácí se taková ta špína, která může být leckdy i velmi příjemná. Tohle byl asi největší posun dopředu v rámci nové desky Abraxas, protože vždycky předtím jsme bicí nahrávali klasickým způsobem a výsledek nám nevyhovoval."
Je ovšem třeba připomenout, že jako muzikant se Slávek Janda objevuje na jevištích nejen s kapelou Abraxas, ale i se svou další formací, která loni rovněž albově debutovala, a která nese název Slávek Janda Banda. Krom jiného je spjata s poněkud odlišným, nicméně nejčerstvějším Slávkovým producentským počinem, který nese název Fórum nezletilců. "Začalo to loni na podzim, kdy jsme s SJB udělali několik koncertů pro školy a začali jsme zvát děti, v podstatě kohokoliv, kdo si myslí, že něco umí a chce to zkusit. Ať už zpívat, rapovat, breakovat nebo dělat beatbox, a postupně se mezi nimi začali objevovat opravdu nadaní jedinci, s kterými stojí za to dělat něco dál. Mým producentským záměrem bude z toho v jisté fázi postavit nějaké svébytné těleso, protože samozřejmě jde i o děti, které začínají dobře hrát na hudební nástroje, a z těch všech by to mělo postupně vykrystalizovat. První počin bude cédéčko, kde bude každý z nich mít jednu písničku, což bude pilotní záležitost, a krom toho se projeví, s kým pak do budoucna pracovat víc a s kým méně. Není to rozhodně žádná soutěž. Jde o to dát jim šanci někde se předvést, a jak si povedou dál, se uvidí. Nebude to odvislé od toho, jestli vyhráli nebo nevyhráli nějakou soutěž. Není to rozhodně nic typu Superstar, kde mi připadá debilní a nechutné, že porota v podstatě soutěžící ponižuje a uráží. Mě jde o něco jiného. Nemusejí být všichni hvězdy, jde o to, aby dělali muziku pro radost, a když si za ní někdo opravdu půjde, může se jednou třeba stát fakt hvězdou."
Producent je ten, kdo má vizi
Zastavíme-li se teď u konkrétní producentské činnosti, ta je u Slávka Jandy zhusta spjata s projekty, na nichž je zainteresován i jako autor a interpret.
Je to výhodnější a nebo naopak je šikovnější pozice externího producenta, který má od celé věci odstup a možnost pohledu zvenčí?
Je to jedno, já s tím nemám žádný problém. Je to v podstatě stejné, jako když hraješ na koncertě písničku, kterou jsi nesložil, a nebo naopak složil. Máš z toho stejný pocit, protože v tu chvíli nemyslíš na to, jestli je to písnička tvoje nebo někoho jiného, jde ti o to, jak ji zahraješ. Jde ti o výsledek. Třeba s poslední deskou Abraxas jsem to dělal tak, že když už byla skoro hotová, pozval jsem kapelu, pustil jí to a vyzval všechny, aby si k tomu řekli svoje. Zapracoval jsem jejich připomínky a šlo to rychle.
Kdybychom se teď zastavili u desek, které jsi produkoval pro jiné, na kterou z nich by sis rád vzpomněl?
Zajímavá byla třeba deska, kterou jsem udělal v roce 1989 s Janou Koubkovou. Nebo mě hodně vyšťavilo cédéčko Buhuše Matůše. On totiž v podstatě nevěděl, co chce, nevěděla to ani firma. Od ní přicházely jen mlhavé výhrady třeba toho typu, že na desce není žádný hit. Na to jsem jim mohl říct jediné: "No, samozřejmě, na žádné desce není hit. Ten musí vzniknout. Dobrá písnička je jenom předpoklad, hit vznikne tím, že se o něj někdo postará a podaří se mu dostat ho k lidem. Tak vzniká hit."
Když tě někdo požádá, zda bys mu produkoval desku, podle čeho se rozhoduješ, jestli nabídku přijmout nebo ne?
V podstatě kritéria nemám. Jsou věci, které produkuji sám za sebe, a věci, které produkuji pro někoho. V tom druhém případě se s nimi nemusím nutně ztotožnit. To je normální práce. Jako když přijde muzikant do studia natočit něco na kytaru, tak ho taky nezajímá, jestli se mu ten interpret líbí nebo ne. Prostě odvede svou práci, a tím to pro něj končí. Když si objednáš opraváře televizí, tak ti opraví televizi, a ty někomu zkrátka vyprodukuješ desku.
Jaké vlastnosti by měl mít, podle tebe, ideální producent?
Já myslím, že v podstatě žádné ideální vlastnosti nejsou. Fakt je, že především je důležité, jakým způsobem pracuješ s lidmi. Jsou lidi, co mají diktátorské sklony a vychází jim to, já jsem spíš demokrat a taky to funguje. Pochopitelně by producent měl mít určité zkušenosti, slyšet, vědět něco o nahrávání. Mít představu, co pak s nahrávkou podniknout, kam s ní dál. Vědět na koho se obrátit a tak. Řekl bych, že jde v podstatě o dvě věci: jednak o lidské vlastnosti, jak dotyčný producent komunikuje s okolím, a jednak schopnosti o celou věc se postarat. On totiž producent vlastně nemusí být vůbec muzikant. Svým způsobem to může být kdokoliv, kdo přijde, plácne prachy na stůl a řekne - chci takovouhle desku, mám takovouhle kapelu a takovouhle vizi. Ve své podstatě producent není ten, co tahá za knoflíky, na něco hraje nebo něco skládá, producent je ten, kdo má vizi. Producentství je, že si něco usmyslíš a realizuješ to.
