Kytara s ocelovými strunami - steel string
Část první - arch-top (klenutá kytara)
Tyto kytary mají dlouhou historii, vyráběny byly v mnoha zemích v rozpětí několika staletí. Dnes užívané typy mají však původ v Americe a jejich vývoj spadá do konce devatenáctého a začátku století dvacátého. Rozlišujeme dvě základní formy konstrukce - flat-top (rovná) a arch- top (klenutá).
Je zde naprosto odlišný způsob mechanické a akustické tvorby tónu. Na flat- top je kobylka vlepena do ozvučné desky a vibrace struny je přenášena kmitavým pohybem kobylky na celou desku. Na arch - top, kde struny přecházejí přes kobylku a jsou upevněny na koncovém struníku (podobný způsob jako u houslí), je ozvučná deska aktivována více vertikální vibrací. Ocelové struny také produkují větší dynamiku a disponují asi desetkrát vyšším počtem svrchních harmonických tónů (od 40 - 60 i výše). Největším průkopníkem a stavitelem arch- top kytar se stal Orville Gibson (1856-1918), syn britského přistěhovalce, který začal stavět první nástroje už jako prodavač bot v Kalamazoo ve státě Michigan v roce 1870. Byly to kytary a mandolíny a ve stavbě se snažil vycházet z dokonalosti houslí - klenutá vrchní i spodní deska. V roce 1902 byla založena Gibson company spolu s třinácti špičkovými dělníky a za pomoci skupiny zdejších obchodníků. Od té doby je největší americkou firmou na hudební nástroje. Nejdůležitější prvky Gibsonova designu se objevily v letech 1909-1911 - lomený krk, "plovoucí " ochranný kryt (pickguard), vysoká kobylka a trapézový struník. Konečný vývoj dospěl až do bodu v roce 1924, kdy legendární designér Lloyd Loar představil model L-5. Ten měl houslové f-výřezy a dvojdílnou kobylku k nastavení výšky strun a ...první snímač. Skvělá dynamika a dlouhý sustain předurčily arch kytary ve 20. - 30. letech k použití v tanečních a jazzových orchestrech. Hrálo se na ně trsátkem a udržovaly rytmický puls, ale také dobře zněly akordické pasáže a rychlé sólové běhy. Některé z nejlepších kytar byly stavěny v malých sériích vynikajícími americkými staviteli - švédský přistěhovalec Charles Stromberg z Bostonu a John D' Angelico (1905-64) z New Yorku - a dnes mají obrovskou sběratelskou cenu. K dalším patřil Epaminondas Statophoulos, syn řeckého přistěhovalce v New Yorku. Ten se stal presidentem firmy Epiphone, která vyráběla klenuté kytary, mandolíny a banja. Po jeho smrti se na počátku čtyřicátých let firma dostala do finančních potíží a v roce 1957 bratr Orphie prodal Epiphone společnosti Gibson. K americkým výrobcům můžeme přidat i firmu Gretsch, která vyráběla klenuté jazzové kytary již od počátku třicátých let. V Bostonu působila značka Vega. V Evropě se proslavil Mario Maccaferri, klasický kytarista, stavitel, inženýr a obchodník, který spolupracoval se společností Selmer v Paříži. V letech 1930-1933 zavedl mnoho revolučních prvků v konstrukci. Bylo vyrobeno asi 300 kytar, které patří k nejlepším na světě. Na jeho velmi kvalitní model hrál a také jej proslavil legendární Django Reinhardt. V Německu stavěl kvalitní kytary již od roku 1887 Karl Hofner. Se stavbou klenutých kytar také experimentovala řada stavitelů klasických. Největší popularita akustických arch-top kytar však nepřežila druhou světovou válku. Výroba se pomalu zastavovala a továrny se více obracely k válečnému úsilí. Když se vrátila zpět ke stavění kytar, hráči v populárních tanečních a jazzových kapelách začali používat amplifikované nástroje.
Jako patří k prvním pionýrům steel-string kytar američtí stavitelé, tak se i k největším propagátorům hudby na tento nástroj řadí hudebníci na americkém kontinentu. Tyto kytary pronikají prakticky do všech forem americké hudby - hraje se v kostelech, na parnících, v country, jazzu i blues. K nejznámějším jazzovým bandům patřil i ten pod vedením kytaristy Charlie Gallowaye již v roce 1894, dále to byli Lonnie Johnson a Eddie Lang. Steel-string kytara také působí jako jeden z prvních nástrojů bluesové exprese. Country blues se objevuje na začátku dvacátého století a kytara se stává nejdůležitějším nástrojem většiny zpěváků a velmi ovlivnila vývoj hudby. Jedním z prvních datovaných odkazů blues spadá do roku 1903, kdy se v Mississippi objevil černý zpěvák W. C. Handy. Zpíval a svoji hru doprovázel na kytaru, po které přejížděl nožem. Vznikala tak hudba velice emotivní a posluchače naprosto fascinovala. V průběhu dalších let začali country bluesoví kytaristé užívat spoustu dalších specielních technik a efektů, typických právě pro steel-string kytaru (vibrato, fingerpicking, hammering, bending, tlumení strun-damping, bottleneck, různá ladění atd.). Prvním známým profesionálním bluesovým kytaristou v Mississippi Deltě byl Charley Patton, který nahrál 46 písní. Jeho technika hry byla směsicí nejrůznějších stylů a žádný z tehdejších umělců ji nebyl schopen imitovat.
