... říká se smíchem Jaroslav Janek, s jehož basovou školou už máme na stránkách Muzikusu tu čest. Znám je především obyvatelům nehostinných končin severní Moravy a Slezska a již několik let patří k nejlepším basistům, které tato černá, drsná země zplodila. Vypravil jsem se tedy za ním přímo do jeho doupěte basů, rozuměj na Lidovou konzervatoř v Ostravě-Přívoze.
Jakou muziku v současné době děláš a s kým tě můžou čtenáři slyšet a vidět?
Moje hlavní kapely jsou The Gizd Q, což je spíše tanečněji položený jazz; nejsou to typické jazzové věci na čtyři, ale vlastní skladby i upravené standardy a taky trochu latina. Potom je to hraní s ostravským skladatelem Borisem Urbánkem, s Věrou Špinarovou, dříve to byly kapely Eleison nebo Yaba. Hraji taky s karvinskou kapelou Benedikta, to jsou ukrajinské lidové písničky, smíchané s jazzem a bigbítem. Loni jsme natočili desku, kde hraje mimo jiné taky Peter Binder a Boris Urbánek. No a potom taky učím baskytaru tady v Přívoze, mám asi pětadvacet žáků...
Co tě přivedlo k hraní a jak vzpomínáš na své začátky?
Začal jsem docela brzy, asi v pěti letech, kdy mě otec přihlásil na violoncello. Dlouho jsem tam nechtěl chodit, strašně mě to nebavilo, ale nakonec jsem na to cello hrál šest let. Pak jsem šel na konzervatoř, jenže s cellem mi moc nevěřili a dali mě na kontrabas. A tak jsem nastoupil tady v Ostravě na Janáčkovu konzervatoř, kterou jsem i vystudoval. Na škole jsem narazil na lidi jako byli Marek Patrman, Jirka Slavíček, který teďka hraje s Danem Bártou, nebo Michal Žáček a tím začalo jazzové hraní a orchestr nakonec úplně ustoupil.
Vždycky jsem ale víc inklinoval k baskytaře. Můj děda na ni hrál, měl možná první baskytaru v kraji, můj táta hrál na baskytaru a já na ni teda hraji taky. Ze začátku jsem bral basu tátovi. Měl ibanezku, byla pěkná, z mahagonu. Moji první vlastní, tu mi dal děda, ta se mi pak někde ztratila. Byla to jedna z těch prvních, co se u nás vyráběly, kolíky z umělé hmoty, škoda, že ji nemám.
S hraním jsem začínal po garážích, Visací zámek a tak. Já pocházím ze Žimrovic, kde nás mladých bylo asi pět, tak jsme založili kapelu. A protože jsem chodil do hudebky, tak jsem to i vedl. No divím se, že jsem někdy třeba nedostal po čuni.
Více ses hraní začal věnovat až na konzervatoři?
Ani ne. Byl jsem odmalička zvyklý cvičit, ale až na konzervě jsem si to cvičení rozdělil. Denně dvě hodiny kontrabas a zbytek baskytara. Zpočátku to bylo jenom brnkání, později systematické cvičení, stupnice a tak. Stupnicím se nevyhneš, ani když už před tím hraješ na něco jiného. Hrál jsem je, hraji je pořád a budu je hrát. Nemůžeš je vynechat, leda že bys byl geniální, a to nikdo z nás není, a proto stupnice k hraní potřebuješ.
Jak vlastně učíš baskytaru?
Vycházím ze schopností každého žáka, záleží na tom, na jakém stupni pokročilosti je. Každopádně ale hrajeme stupnice. Nejprve durové, mollové, pak najíždíme na církevní stupnice a jejich módy. Potom přidávám cvičení, jejich obtížnost se samozřejmě stupňuje. Hodně učím podle polských škol, hlavně z té od Janusze Poplawského. Taky dávám i cvičení od Jaco Pastoria a Johna Patitucciho a končíme lahůdkami od Victora Wootena a Marcuse Millera.
Co je pro tebe osobně při hraní důležité, co chceš, aby muzika přenášela?
No, to je těžká otázka. Při hraní je důležité, aby to mezi lidmi v kapele jiskřilo, aby něco probíhalo, abych se bavil, dával to dál ostatním a oni zpátky mně. Teprve potom je kapela schopná dát něco ze sebe lidem, kteří si ji přijdou poslechnout.
Muzika mě baví střídavě podle nálady. Když jsem hrál tvrdý bigbít, musel jsem hodně poslouchat jazz, aby se to vyrovnalo. Vždycky jsem musel mít tyhle dva protipóly, i když teď víc inklinuji k jazzu. Radši si pustím Johna Coltranea než Rollins Band.
Dění kolem hudby tady v Ostravě a na severní Moravě a ve Slezsku vůbec je pro spoustu lidí velká neznámá. Jak ty vidíš ostravskou scénu?
Já se v ní moc nevyznám. Je to dané tím, že žiji v Opavě a možná Ostraváky naštvu, ale je mi bližší právě opavská scéna. To jsou kapely jako Psychonaut, Lůza nebo bývalá Yaba. V Opavě hraje spousta lidí, kterým je okolo dvaceti, jsou moc šikovní, a myslím, že o nich v budoucnosti ještě uslyšíme.
Spousta basáků, nejen začínajících, řeší otázku: technika nebo feeling? Co bys jim poradil?
Přístupy k tomuhle jsou různé, každý to má jinak a já sám bych nějakou tu techniku přivítal. Špičkový jazzman to neřeší, necvičí ji, už to prostě umí. Hezky to řekl Dennis Chambers, že se naučil jezdit na kole a na tom kole prostě jezdí. Někdo jezdí krosy, někdo třeba po vodě, nebo nevím co, a někdo jenom zajede do obchodu a je to jeho limit. Já třeba jezdím do toho obchodu. Myslím, že jde o to, uvolnit tělo, horní i dolní končetiny a je to tam. Vyřešit pár zásadních věcí, ale tělo si to už samo přizpůsobí. A taky je potřeba vybrat si dobrý nástroj, aby k tělu sedl, a přemýšlet, hlavně při cvičení. Na koncertě nepřemýšlet, vypnout a ty ruce jdou samy. Hraji podle citu, ne podle teorií. Prostě mi to nejde, abych přemýšlel a hrál zároveň. Ale jak říkám, sám se ještě mám co učit...
Mohl bys popsat techniku, kterou hraješ?
Hm, tak to jsem dřív hodně řešil, teď už moc ne. Jednou jsem měl zlomenou nohu, ležel jsem tři měsíce doma. Tehdy jsem hodně cvičil techniku pravé ruky. Měl jsem půjčenou videoškolu Billyho Sheehana, hrál jsem ty tappingy a různé jiné kokotiny. No a teďka v pondělí jsme se s Billym setkali, trochu pokecali a já jsem mu zahrál ty jeho věci, co jsem kdysi cvičil. Sice mi řekl, že mám jiný prstoklad, ale taky, že se mu to líbí, jak to hraji, a že mi to šlohne a někde použije. (smích) Ale zpátky k té technice. Ve studiu je někdy fajn i trsátko, třeba na tvrdší věci, když chci pregnantní tón. Ale prsty jsou nenahraditelné, ten kontakt s nástrojem a ohromná barevná škála tónů od hmatníku ke kobylce. Hraji dvěma nebo třemi prsty, kolik je zrovna potřeba.
Jací jsou tví oblíbení hráči?
Tak třeba Billy Sheehan, asi kvůli té škole, jiná tehdy nebyla. Další je určitě Jaco Pastorius. Mám pocit, že severní Morava je docela propastoriovská, hodně se tady hrají jeho věci. Byl to génius a jeho stylu se prostě nedá vyhnout. Další fenomén je Marcus Miller, už od doby, kdy hrál s Milesem Davisem. Je to skvělý aranžér a je úchvatné, že má dvacet let stejně dobrý zvuk, který poznáš po pár tónech. On už prostě na basu nehraje, nástroj se stal jeho součástí. Z dalších to jsou třeba Michael Manring, Jonas Hellborg, Victor Wooten, Dave Holland, Richard Bona anebo Doug Wimbish.
A co v Čechách? Máš nějaké oblíbebé hráče?
V Čechách...? Spíše na Slovensku, tam je spousta skvělých jazzových hráčů, jako třeba Juraj Griglák, Oskar Rósza, Martin Gašpar nebo Marta Minárik.
Na jaké nástroje v současné době hraješ?
Nejvíc hraji na basu, kterou mám už od sedmnácti, takže přes deset let. Je to Ibanez Jazz Bass ze začátku sedmdesátých let, jeden z prvních. Řekl bych, že je zvukově lepší než současné Fendery. Ze začátku jsem ji vůbec nechtěl, její zvuk mi tehdy připadal škaredý, ale nic jiného nebylo, tak jsem ji vzal a myslím, že mi už zůstane. Pak mám dvě basy Schick. První z nich je pikola, tu jsem získal tak, že se naboural Fazol, potřeboval nové blinkry, a tak mi ji hodně lacino střelil. Je docela těžké na ni hrát, používám ji hlavně ve studiu na zdvojení basové linky nebo na různé vyhrávky. Druhá od Schicka je Rhino, pětka bezpražec, tu jsem testoval, moc se mi líbila, tak jsem ji prostě už do toho obchodu zpátky nezanesl. Taky mám ještě kontrabas.
Struny používám čtyřicítky D'Addario XL, ale potom, co jsem viděl Marcuse Millera, si asi koupím pětačtyřicítky.
Jaký používáš aparát? Máš nějaké efekty?
Dřív jsem měl velkou hradbu, dva boxy Peavey, 800 wattů, preamp Ampeg SVT Pro 2 a konec Hughes & Kettner. Prodal jsem to všecko, protože mě stejně s tím nikdo nechtěl vozit, a koupil jsem si Nemesis od Davida Edena. Je to malinké, vyrobené z lisovaného papíru, jsou tam dvě desítky a má to 200 wattů. Ale chtěl bych to vyměnit za kombo EBS.
Kdysi jsem v nějaké soutěži vyhrál efekt Zoom 506, měl jsem ho asi měsíc a pak jsem to střelil. Možná si časem pořídím nějaký octaver.
Jakým způsobem nastavuješ zvuk? Liší se nějak ve studiu a naživo?
Úplně úžasný zvuk se mi povedl ve Studiu V. Měl jsem to nastavené rovně, jenom jsem lehce povytáhl basy, ale fakt jenom trochu, to proto, že Jazz Bass je jak violoncello, úplně středový. Dříve, když jsem nahrával bigbít, zavřel jsem celou hradbu do boxu, vyhulil naplno, místnost zabetonoval a nahrával. Naživo nastavuji podle potřeby, ale většinou stejně jako ve studiu, takže rovně. Jednu dobu jsem hodně vytahoval středy, měl jsem rád horké flašky. S Ampegem to nebyl problém, ale už mě to přešlo. Vlastně zvuk řeším pořád.
Věnuješ se kromě muziky ještě něčemu jinému?
Jezdím na lodi, chodím do přírody, a když jsem v lese, tak je to úplně nejlepší. Ale na nic moc jiného nezbývá čas. Hudba pro mě znamená tolik, že jí už od odmalička dávám všechno.
Čeho bys chtěl ještě v hudbě dosáhnout?
Chtěl bych se naučit dobře hrát na klavír a taky se zdokonalit v harmonii. Chci to svoje hraní obohatit trochu jinak, aby to nebylo jenom o technice nebo o pocitu, abych byl vnitřně bohatší. Nedávno jsem taky napsal několik věcí pro pět baskytar, zrovna to s klukama tady ve škole cvičíme a pak to natočíme. Na konci června bychom s tím rádi objeli pár koncertů. Je to trochu problém se zvukem, ukočírovat pět bas je docela těžké.
Tak, a tady někde se náš rozhovor přehoupnul do nepublikovatelné roviny co, kdo, kde, s kým, jak a za kolik. Vždyť to znáte... A tak jsme zvesela semleli snad úplně všechno, nechali zahrát jeho nádherné basy a já odcházel s myšlenkou, že na tu basu hraji úplně špatně. Pokud míváte občas podobné pocity a nemáte to daleko do Ostravy, mám tip na prima učitele, se kterým se rozhodně nebudete nudit. A modří už vědí... Nakonec se mi z Jardy ještě přece jenom podařila vymámit jeho diskografie a taky soupis desek, které považuje on osobně považuje za stěžejní a vřele doporučuje k poslechu.
Máte ve svém okolí někoho, o kom si myslíte, že toho na basu umí víc, než je v kraji zvykem, a tudíž by o něm mělo vědět? Chybí vám v této rubrice něco? Něco přebývá? Děje se u vás něco krásného, mimořádného, neopakovatelného a týká se to basy a věcí kolem? Líbí se vám tahle rubrika? Nelíbí se vám? Tak neváhejte a napište mi!
Pět nahrávek s nejlepší basou
Weather Report Heavy Weather (Jaco Pastorius)
Miles Davis Man with the Horn (Marcus Miller)
Primus Sailing The Seas Of Cheese (Les Claypool)
Charles Mingus Mingus Dynasty
Christian McBride Sci-fi
Diskografie
Eleison Eleison 1994
Eleison Heart and mixture 1996
Eleison La Mouche 1998
The Gizd Q 1999
Benedikta Sejdeme se v Dolly 2001
jako host:
P. Kotzian Vyřízené účty 1992
P. Kotzian Kingdoom Of The Earth 1993
Kryštof Magnetické pole 2000 (kontrabas)
