Z otlučeného minibusu, který zaparkoval před pár lety v Hamiltonu u klubu Staircase Cafe, vylezly čtyři unavené postavy, které za hodinu a půl měly hrát. Jeden můj přítel mě požádal, abych je zvučil, a nezapomněl dodat, že vše musí být na co nejvyšší dostupné úrovni. Při pohledu na onu čtveřici ubitých muzikantů a kvalitu vozidla, kterým se po dvanácti hodinách dopravili z New Yorku, jsem si v duchu říkal, že by pravděpodobně stačilo objednat vše potřebné z místní střední školy.
Namísto toho jsme přichystali, s výjimkou bicích, prvotřídní aparát, mikrofony, odposlechy, mix... Jak hluboce jsem se mýlil! Po patnácti vteřinách zvukové zkoušky jsem měl pocit, že tu přistála parta jazzových muzikantů z jiné planety. O přestávce jsem odskočil do baru a na internetu jsem bleskově zjistil, že zvučím jedno z nejpozoruhodnějších jazzových seskupení současnosti. Rez Abbasi Trio s vokalistkou Kiran Ahluwalia, Rezovou přítelkyní, vítězkou prestižní kanadské ceny Juno.
Před nedávnem jsem zazvonil v New Yorku na 95 Street na zvonek Rezz Abbasi. Předem jsem ho telefonicky požádal o exkluzivní rozhovor pro Muzikus. Otevřela mi Kiran, nyní již Rezova manželka.
Vzpomínáš, Rezi, na ten malér v Hamiltonu před pár lety, kdy jsem vás zvučil, a když Danny uviděl bicí odmítl na ně hrát? Tehdy jsem si v duchu říkal: "Ty frajere jeden, tak jsi měl přesně říct, co chceš, a jestli jsi fakt takovej mistr, jak se tváříš, tak to odboucháš na škopek od prádla." Tehdy jsem netušil, že Danny je v naprosté světové bubenické špiččce.
Jo, tehdy měl Danny zlej den. Měli jsme za sebou dvě šnůry, dvanáct hodin v autě, koncert před sebou ve Staircase Cafe (začínal v půl desáté večer), další v Montreal Bistro v Torontu a jazzový festival v Montrealu. A ty jsi Dennyho přesvědčil, ať teda hraje, že to zase tak špatný není, a v okamžiku, kdy začal bubnovat, tak se mu složily dva stojany. To už jsem se domníval, že to odpíská.
Musím se zpětně Dannymu omluvit, protože to, co pak předvedl na pódiu, vzalo všem dech, a myslím, že dodnes všichni vzpomínají na tento koncert jako na jeden z nejlepších ve Staircase. Uplynulo pár let a ty máš na kontě další CD. Byl jsem překvapený, kam se všechno hudebně posunulo od tvého předposledního Snake Charmer. Slyším ten posun a změnu, a přesto jasně cítím tu kontinuitu.
Ano, vydal jsem nové CD Bazaar u prestižních ZOHO Music. Musím přiznat, že při práci na téhle desce jsem cítil, že jsme se posunuli někam do jiných, neprobádaných teritorií na dnešní jazzové scéně.
Byl jsem úplně přimrazen při poslechu Bazaar, kde tvoje přítelkyně Kiran... (již moje žena... smích... nezapomeň, že uplynulo pár let) tě doprovází vokálně unisono s tvojí kytarou. Nejdřív jsem přemýšlel, co se to děje. Ona skutečně zázračně používá svůj hlas jako hudební nástroj. K tomu má obrovský hlasový potenciál a úžasnou intonační schopnost, kdy v mikrotonalitě neomylně láme jednotlivé tóny v úžasných škálách.
Máš pravdu, Kiran je geniální zpěvačka a působí na mých nahrávkách jako naprosto rovnocenný "hudební nástroj". Právě jí dokončuji její druhé sólové CD, které je naprosto unikátní.
Zpátky k tobě. Narodil ses v Indii, ve třech jsi emigroval s rodinou do USA, žil a studoval na jihu v Kalifornii a nakonec jsi přesídlil do NY.
Studoval jsem na Universitě Jižní Kalifornie a dál na Manhattan School of Music jazz a klasickou hudbu. V Los Angeles šlo hlavně o základy, hloubkové studium kompozice a tak ode všeho trošku. V NY jsem se do toho položil úplně. Kompozice a de facto všechny hudební směry a jejich provázanost. Úplně mě odrovnal Claude Debussy.
Máš kořeny v Indii. Cítíš je v sobě, i když jsi od tří let v USA?
Samozřejmě. Byl jsem a stále jsem obklopen svojí kulturou a je to samozřejmě i geneticky ve mě. Otec výborně zpíval, matka je hudebně nadaná. V jedenácti jsem se jel podívat do Indie trochu to tam poznat. Dokonalý šok ale byl, když jsem se tam vypravil už jako sedmnáctiletý a uvědomoval si až do morku kosti ten rozdíl světů. Hrozně silně na mě dolehla myšlenka o budoucnosti Indie. Obrovská masa lidí s úplně jinými hodnotami než v "technicky dokonalém západním světě", ve kterém teď žiji. Tam jsem se skutečně cítil doma i s tou vší bídou, ale velkým kulturním bohatstvím. Jsem přesvědčen, že síla mé hudební výpovědi je právě ve střetu dvou naprosto rozdílných kultur. V tomto ohnisku začíná a pramení moje výpověď. V Indii jsem studoval hru na tabla u legendárního Ustad Alla Rakha.
Jak postupuješ ve svých kompozicích, čím začínáš po prvotním nápadu, motivu? Líbí se mi, že v tvých skladbách je překvapení za překvapením. Harmonická, melodická i rytmická.
Ve většině případů začínám naprosto jednoduše melodií na kytaru. K tomu se snažím přiřadit, jak to nazývám, "pocitové" akordy, které si sám tvořím a jejich obraty v různých polohách. Celou kompozici se snažím udělat co nejzajímavěji, ale aby nevybočovala z původního nápadu. Snažím se vyhnout jednoduchým a předem očekávaným postupům skladby typu ABA a podobně. Jde mi o gradaci a v nečekaném místě o jemně drastické přerušení a posun do jiné roviny. Donutí tě to přemýšlet.
Máš pravdu, poprvé jsem poslouchal tvoje CD Snake Charmer po příletu z Kanady s Vilémem Spilkou a Vlastou Trllo, našimi jazzovými špičkami, a počítali jsme jako diví.
Je to plné změn, ale má to jasnou strukturu. Uvnitř jdou občas zdánlivě dva běhy proti sobě a vytváří to sem tam zvláštní synkopickou náladu.
Spolupracuješ s ustálenou dvojkou, Danny Weissem na bicí a Gary Versacem na varhany. Jde tedy v zásadě o Trio Rez Abassi. Na tvých nahrávkách se objevuje spousta dalších špičkových muzikantů?
No jasně. V první řadě Kiran vokály, na Snake Charmer to byl ještě světový Dave Liebman na saxofon. Na Bazaar je to celá řada dalších - Rudresh Mahanthappa a Marc Mommas na saxofon, taky Gautam Siram na jihoindické perkuse.
Máš za sebou řadu koncertů po celém světě. Co takhle jazzový festival někde u nás v Česku?
To by bylo skvělý. Hráli jsme již ve Francii, Španělsku, Mexiku, Kanadě a samozřejmě v USA. Česko? To by bylo senzační.
Pojďme se podrobněji podívat na Bazaar.
Skladba Leather (Kůže) je věnována krávě. Stvoření, na kterém závisí tolik lidí. Vegetariáni, nevegetariáni. Jen se podívej dolů na své boty... smích. Thin Elephant (Hubený slon) je věnována lidem třetího světa, kteří zápasí s bídou a s tím vším, co na ně život nakládá. Money Comes and Money Goes (Prachy přicházejí a odcházejí) a v kontrastu, ať se děje cokoli, Life Goes. Hindu-myth - jde vlastně o slovní hříčku, kdy jsem byl velice ovlivněn a inspirován orchestrálními skladbami Paula Hindemitha. Destiny Owes You, je inspirováno rčením legendárního boxerského trenéra Cus D`Amato, který říkal svým svěřencům: "Když budeš makat, pak ti osud oplatí."
Něco k tvým spoluhráčům. Přineseš jim hotový koncept, anebo jde o vzájemnou spolupráci na projektu?
Jde skutečně o vzájemnou a úzkou spolupráci. Danny i Gary jsou tak silní a citliví ve svém projevu, že je radost, jak to všechno do sebe zapadá. Samozřejmě, že mám vše přichystáno, ale jsem naprosto otevřen jejich vlivu, který téměř vždy sedne do mého konceptu. Danny je podle mne jeden z největších bubeníků a neví, kam dřív skočit, takže naše spolupráce a koncertování závisí na tom, jak a kdy si vzájemně uděláme čas. To samé je s Garym. Geniální klávesák.
Z nahrávek je jasně cítit, jak hudebně silní jsou oba dva, a přesto jde o neskutečně vyvážený výsledek.
Oba jsou nesmírně citliví a "vylezou ven" jen v tom případě, kdy je jasné, že je pro to prostor. Danny to dokáže neskutečně rozbalit, stejně tak Gary, ale vědí bezchybně, kdy se stáhnout a jen malovat jemné kontury pod vznikající skladbu.
Muzikus je především určen pro aktivní muzikanty, proto se tě teď zeptám na několik technických informací. Jaké používáš kytary?
Mám skvělou kytaru, kterou pro mne stavěli, je to masivní D`Angelico model New Yorker. Už ho nedělají. Je to moje hlavní kytara. Nyní hodně používám akustický zvuk kytary. Na to mi postavili Washburn Custom. Používám také elektrický sitar Jerry Jones, jen jsem vyměnil původní lipstick snímače pod resonančníma strunama za humbuckery Seymour Duncan.
Co aparát?
To se mění podle potřeby, ale nejčastěji používám kombo Fender Deluxe Reverb Reissue (1965), zesilovač Acustic Image, pedál od HomeBrew Electronics Power Screamer a reverb Holy Grail od Electro Harmonix. Struny propaguji pro firmu D`Addario, nickel wound. Na horním e mám tloušťku 013, a na h mám 015. To je jediný rozdíl od standardu.
Kompletní sólová diskografie
Third Ear (1995, Ozone/USA EFA/Germany)
Modern Memory (1998, Cathexis/USA)
Out of Body (2002, Feroza Music/USA)
Snake Charmer (2005, Earth Sounds/USA)
Bazaar (2006, ZOHO Music/USA)
Z tisku
Abbasimu se to prostě zázračně daří. Ze všech vlivů obsažených v jeho hudbě jasně září čistá a čitelná výpověď. All About Jazz
Z určitého pohledu, kytarista a jeho seskupení nabízí nový pohled ve stylu Mahavishnu Orchestra. New York Times
Rez je neskutečně talentovaný kytarista a skladatel. Unikátní a neustále překvapující
Peter Erskine (legendární bubeník Weather Report, Jaco Pastorius, Mike Brecker a řady dalších. Bubnuje na Rezově albu Third Ear)
Mistrovsky zvládnutá hra na nejvyšší úrovni. Plná nepředpokládaných zvratů a postupů v jeho fascinujících kompozicích. Abbasi je bez nejmenších pochyb skutečnou raritou. Jazziz
Milovníci Shakti a Pat Matheny by si měli nachystat uši. Time Out NY
Naprosto unikátní a překrásná hudba, a co je na tom nejlepší - úplně originální! Jsem skutečně ohromen! Pat Matheny (Pat poskytl hodnocení a propaguje Abbasiho na svých stránkách)
... co se týká použití polyrytmu, zejména v bicích, je to asi nejvíc, co jsem kdy slyšel. Formy jsou většinou velmi překvapivé, ale kupodivu ani při prvním poslechu nepůsobí roztříštěně a posluchač neztrácí souvislost. A v neposlední řadě je úžasné to úplně samozřejmé a organické propojení všech hudebních vlivů a kultur. Rez Abbasi a spol. jsou tedy hodně daleko...Pavel Skála
Rez Abbasi je označován za jeden z nejpozoruhodnějších úkazů současné světové jazzové scény. Při poslechu jeho alba Snake Charmer začínám být ve svém pohledu na Abbasiho coby "jen" jazzového kytaristu par excellence poněkud opatrnější. Nespokojuje se zde "pouze" s bravurně zvládnutou jazzovou tradicí, nýbrž ve svém neustálém hledačství se vydává do neprobádaných oblastí, z nichž ukořistěné trofeje senzačně spojuje ve svých originálních kompozicích. Celku samozřejmě napomáhá invenční a nadměrně technicky vybavený bubeník Danny Weiss a organista Gary Versace. Weiss, stejně jako Abbasi, se ve svém vyjadřování neomezuje pouze na jazzovou mluvu. Střídáním jazzové soupravy s indickými tably dodává skladbám zvláštní napětí a v neustálém pulsu dosahuje propastně kontrastních nálad, aniž by byl přerušen tlak, nebo došlo k rytmickému vyhnívání. Neméně důležitým elementem je bezesporu vokální složka, kterou bravurně obstarává Abbasiho žena, která čistotou svého mikrotonálního projevu vdechuje do kompozic potřebnou dávku lyričnosti. Kamil Slezák
... dokonalá muzika. Všichni úžasní instrumentalisté, ale citlivé vyvážené kompozice, kde nikdo nevyčnívá. Ty náladovosti mi připomínají Kosmovu hudbu. Senzační je hudební střet Západu a Východu v nádherném sladění obou tak rozdílných kultur. Naše tonalita kořeněná východní mikrotonalitou vzájemně se prolínající v úžasné stavěných skladbách.Norbi Kovacs
Přestože je Abbasi od svých tří let de facto Američan, svoji pákistánskou krev nezapře ani ve vzhledu, ani ve hře. Hlavní vliv na jeho současnou tvorbu má ale zřejmě hektický New York, kde žije už dvacet let. Rez Abbasi má velmi specifický zvuk, na míle vzdálený od svých pravzorů Jima Halla a Pata Methenyho. Artikulace a plavnost frázování, stejně jako extrémně vyvinutá mozková buňka pro určitou tajemnou podivnost hudebního výraziva jsou jeho největšími přednostmi, kterých využívá při hře na všemožné akustické i elektrické kytary. New York je ideální živnou půdou pro všechny, kteří se chtějí prosadit s vlastním zvukem. Abbasiho hudební kořeny touto půdou prorostly už natolik, že jsou v koruně jeho hudebního stromu přítomny neustále. Etnické koření, famózní technika i kompoziční originalita z něj činí jeden z nejvýraznějších hlasů současné fusion.Vilém Spilka
