Většina kytaristů začínala svou kariéru na klasickou kytaru nebo nějakou zapůjčenou lubovku. V dnešní době již není problém si za dostupnou minci zakoupit nástroj elektrického typu, zapíchnout kabel do zesilovače a zahrát prvních pár tónů. Většinou pak přichází na řadu kopírování songů vašich idolů, ať již za pomoci sluchu, not či rady staršího, pokročilejšího kamaráda nebo člena právě vznikajícího vašeho nového souboru. Dnes je to o mnoho jednodušší třeba proto, že si svůj idol prostě shlédnete na YouTube a tím odhalíte všechny triky jeho umění. Ale co my dříve narození? Jak je možné, že kytara v konečném crescendu kvílí jak sto vlků nebo se struny rozbučí a rozbublají, jakoby se kytaristovi zlomil v ruce krk nástroje?
Dneska již samozřejmě víme, že to má na svědomí takzvané tremolo neboli vibrapáka, nebo jiná mechanika umožňující struny na nástroji povolovat anebo vytahovat působením tlaku na páku spojenou s kobylkou směrem k tělu anebo naopak od těla kytary. Novější dokonalá (ale také dosti nákladná) tremola mají zamykací nultý pražec, který zaručuje, že i po zběsilém ždímání strun se po opuštění páky dostanou struny do základního naladění a interpret může pokračovat dále ve hře, aniž by se musel odpojit a totálně přeladit. Nebývalo tomu tak vždy. Starší nástroje mívaly různé systémy, které sice dovolovaly tuto činnost, ale spíše v mírných nuancích, pokud jste nepočítali dopředu s tím, že je písnička poslední, co budete dnes hrát, a tudíž pak už ladit nemusíte. Pokud tedy máte kytaru bez tremola, tak máte dvě možnosti. Buď si od mistra kytaráře necháte namontovat do kytary tremolo, což ale znamená vrtat a brousit a frézovat, anebo se bez této techniky hry obejít. Ano ještě můžete koupit kytaru novou i s tremolem, ale to ne každému dovolí peněženka a do vašeho milovaného nástroje se vám zase vrtat příčí. Navíc pak změní charakteristiku zvuku, sustain, vzhled, a co když to ten „matěj“ kytarář zkope...
Je tady ale záchrana pro vás všechny, kdo by chtěli tento způsob hry alespoň občas použít. Virtual Jeff. Prostě ho jenom připnete bez jakékoli bolestné montáže na vaši kytaru a jste zachráněni. Jedná se o elektronické tremolo. Má pár nevýhod, ale také samozřejmě hromadu výhod. Tak třeba to, že nepodléhá teplotním změnám, a kytara se tak nerozlaďuje. Pak také třeba to, že máte dvojzvratné tremolo, aniž by se vám při bendingu rozladily ostatní struny než které vytahujete, na což všechna dvojzvratná tremola trpí. Navíc lze tento mechanicko-elektronický systém namontovat během třiceti sekund třeba i na baskytaru nebo akustiku. Řekl bych, že zase jednou „skvělej nápad“. Navíc má systém několik modů nastavení rozladění nahoru i dolů, čímž mechanická tremola prostě nedisponují!
