Příběh Peavey - Od nejhoršího kytaristy světa k Eddie Van Halenovi a Joe Satrianimu

Značek angažujících se ve výrobě některého segmentu v oblasti hudebních nástrojů nebo ozvučovací techniky je na světě jako máku. Ovšem značek, v jejichž portfoliu najdeme kompletní muzikantskou nabídku od kytar a baskytar přes zesilovače, bicí, mixpulty až po koncertní PA systémy, je spíš jako šafránu. A jen pár z nich se může pochlubit tím, že jejich výrobky často drží v rukou či je mají za zády uznávané hvězdy světových pódií.

A pokud říkám pár, tak skutečně pouze pár. Nezpochybnitelně tam patří nejmenovaný japonský gigant, který ač má ve znaku jasný muzikantský symbol v podobě tří zkřížených ladiček, „nestydatě a zrádně fušuje“ též do sféry dopravních prostředků všeho druhu. Druhým do party je výhradně hudební firma Peavey.

Věděli jste, že v 90. letech u nás neslo velké množství podomácku vyráběné ozvučovací techniky a kytarových aparátů falešné logo Peavey, které se vzhledem ke svému tvaru poměrně snadno kopírovalo odléváním? Ale pravda je, že falešný Marshall se vyskytoval ještě častěji.

Značka, bez níž se u nás neobešel snad žádný koncert od konce osmdesátých let až do počátku první dekády 21. století. Pravověrní rockeři v uvedeném období žhavili tvídově žlutá komba Classic, metalisté proháněli černozelené hlavy Ultra, ti lépe situovaní se předváděli s ikonickou „padesátjednapadesátkou“ a basisté třásli podlahou díky náloži aparátů TNT. Ve stejném okamžiku se zvukaři snažili to vše sladit v poslouchatelný zvuk za pomoci mixů XR a zesílit prostřednictvím bytelných zesilovačů CS a hradeb boxů SP.

Jestli se, stejně jako já, řadíte mezi pamětníky někdejšího porevolučního hudebního boomu u nás a zavzpomínáte-li na tuto dobu, plnou neopakovatelného hudebního nadšení, jistě si vybavíte velkou spoustu dalších výrobků nesoucích výrazné, ostře řezané logo amerického výrobce, jež tehdy obsadily naše pódia.

Ovšem historie americké firmy, jež mimo jiné drží na sto osmdesát světových patentů, je samozřejmě mnohem delší. Psát se začala přesně v polovině 60. let, letos tedy Peavey oslaví kulaté padesátiny, což je, myslím, vhodnou příležitostí k připomenutí nejvýznamnějších milníků v dějinách značky.

1957 - Inspirován koncertem Bo Diddleyho, rozhodl se Hartley Peavey stát rockovou hvězdou. Za tímto účelem si přestavěl svou akustickou kytaru na elektrickou a vyrobil svůj první zesilovač.

Nebylo mi souzeno tvořit hudbu, ale vybavení (Hartley Peavey)

Firmu v otcově garáži ve městě Meridian (stát Missispippi) založil tehdy čtyřiadvacetiletý Hartley Peavey, poté co usoudil, že být úspěšným konstruktérem hudební elektroniky mu skýtá poněkud lepší budoucnost, než vyhlídka na to být „nejhorším kytaristou na světě“, jímž, dle svých vlastních slov, byl až do onoho okamžiku.

Pravda ovšem je, že Hartley Peavey již svou kariéru „nejhoršího kytaristy světa“ zahajoval plně vyzbrojen produkty z vlastního sklípku. V roce 1957 tak napřed originálně elektrifikoval svou akustickou kytaru, aby ji hned vzápětí nato zapojil do prvního zesilovače vlastní konstrukce. První patent na kytarový zesilovač (přesněji kombo) získal roku 1964, a tak ustavení společnosti Peavey Electronic Corporation v roce následujícím bylo jen logickým vyústěním jeho snahy.

Původní návrhy zesilovačů nesoucích logo Peavey byly pochopitelně s ohledem na tehdejší mravy a možnosti techniky elektronkové. Hartley však od počátku viděl budoucnost elektroniky ve zrovna se čerstvě rozvíjející tranzistorové technologii. Avšak jeho první experimentální zesilovače, osazené tehdy běžnými germaniovými tranzistory, se v uzavřených skříních komb přehřívaly a jejich zvuk byl díky tomu nepoužitelně zkreslený. Uspokojivé řešení přinesla až náhrada germaniových tranzistorů křemíkovými, jež Peavey použil v nástrojových zesilovačích jako úplně první na světě. Rovněž jako první přišel na, dnes obecně uznávanou, skutečnost, že solid state zesilovač musí disponovat alespoň dvojnásobným výkonem, aby mohl kvalitou zvuku a hlasitostí konkurovat lampovému.

1965 - Poté, co seznal, že je lepší být dobrým konstruktérem než špatným kytaristou, založil firmu Peavey Electronic Corporation. Heslo „kvalitní vybavení za férovou cenu“ představovalo naprostou revoluci v době, kdy se ostatní výrobci snažili na rockovém

Výroba v dílně čítající jednu pracovní sílu (samotný Hartley) v oné době běžela závratným tempem - jeden zesilovač týdně.

Vedle manufaktury byl součástí podniku i malý krámek s hudebními nástroji a dalším vybavením. Jednoho dne se v jeho dveřích objevili dva chlapíci, obchodní zástupci nejmenované značky s údajně „nejvýkonnějším zesilovačem světa“, který mu chtěli nabídnout k prodeji. Poté, co tento ošklivý a šumící stroj před jejich zraky Hartley srovnal s vlastními výrobky, zahanbeně odešli, avšak jen proto, aby se jeden z nich po pár dnech vrátil, tentokrát již bez zesilovače, zato s nabídkou pracovat coby obchodní zástupce Hartleyovy firmy. Zanedlouho personál dílny posílili také noví dělníci, což dovolilo rapidně zrychlit výrobu stále žádanějších kytarových aparátů Peavey, jejichž sláva se postupně rozšířila po celém americkém jihovýchodě.

V roce 1967 firma představila svůj první přenosný ozvučovací komplet PA-3, v podstatě monofonní powermix se dvěma reproboxy. Konkurence sice již v té době nabízela podobné produkty, PA-3 však velmi rychle ovládl trh díky srovnatelné kvalitě, ale ceně o čtyřicet procent nižší. Objednávky se jen hrnuly a díky úspěchu na ozvučovacím poli se firma v roce 1968 mohla přesunout z původní garážové dílny do nově postavené továrny (dnes označované jako Plant 1).

Když dám na výrobek své jméno, je v něm i kus mě samotného. Proto to musí být vždy to nejlepší, co jsme schopni udělat (Hartley Peavey)

Společnost vedle inovativnosti svých produktů sázela hodně na spolehlivost a kvalitu. V okamžiku, kdy se výroba rozjela natolik, že Hartley již nebyl schopen osobně dohlížet na každý jednotlivý vyrobený kus, udělal jednoduchý krok: Zašel do prodejny kancelářských potřeb a pro každého pracovníka, který osazoval desky plošných spojů, zakoupil razítko s jeho osobním kódem. V případě následné závady se pak výrobek vracel vždy na stůl tomu zaměstnanci, který jej montoval. Procento chybovosti se dramaticky snížilo, důvěra zákazníků naopak vzrostla.

První polovina 70. let přinesla opětovný návrat k lampovým zesilovačům, v podobě univerzálního ozvučovacího modelu VTA-400, nabízejícího 200 W výkonu a jeho slabšího (120W) sourozence Standard-240. Na svět přišla také řada hybridních kytarových aparátů CTS, kombinující lampový koncový stupeň s tranzistorovým předzesilovačem, koncepce, jež byla v následujích dvou desítkách let mnohokrát inovovaná.

Díky velkému obchodnímu úspěchu prvních ozvučovacích systémů se společnost rozhodla zaměřit své příští vývojové snahy právě do této oblasti. Produktová řada se rozšířila tak, aby dokázala uspokojit poptávku všech typů prostoru, kde bylo vyžadováno ozvučení - od malých klubů až po velká auditoria.

Rok 1973 přinesl velký ozvučovací box CSP (Commercial Sound Projector), unikátní třípásmový systém, kombinující 15” a 12” woofer s devadesátistupňovou hornou, schopný distribuovat zvuk na velkou vzdálenost. Ve stejném roce jej doplnila sestava označená Monitor - naklápěcí 12” reprobox zamýšlený jako pódiový odposlech pro hudebníky, kombinovaný se 130W zesilovačem, v jehož výbavě již tehdy nescházely ani laditelné úzké filtry, určené k potlačení zpětné vazby!!!

První profesionální mixážní pult PA-6 (tehdy ještě monofonní) přišel na trh v roce 1974 a byl jen prvním z řady mnoha produktů tohoto typu, které se postupně staly standardem ozvučovacího vybavení pro hudební skupiny, kluby a další uživatele.

Když budeme zítra vyrábět totéž co dnes, víme naprosto přesně, co můžeme očekávat v budoucnu. Status quo, nebo něco ještě mnohem horšího (Hartley Peavey)

V roce 1976 firma spustila výrobu vlastní řady reproduktorů Black Widow, jimiž ve svých aparátech částečně nahradila doposud používané měniče od JBL a Electro-Voice. Unikátní konstrukce se snadno demontovatelným košem a magnetem dovolila uživatelům snadné, rychlé a levné opravy poškozených reproduktorů přímo v polních podmínkách. To představuje mimochodem dodnes jednu z největších deviz měničů vyrobených pod značkou Peavey.

Na start se v témže roce postavila také „nezničitelná série“ zesilovačů CS, ktera byla vybavena do té doby nevídanou novinkou - patentovaným obvodem DDT (Distortion Detection Technique), chránícím zesilovač i připojené reproduktory proti přebuzení. Limitér DDT pravděpodobně zachránil nejen nespočetné množství reproboxů před ohnivou apokalypsou, ale možná též udržel v použitelném stavu sluch nejednoho návštěvníka živých koncertů během následující hlučné heavymetalové dekády. V 80. letech se totiž CS série stává absolutním průmyslovým standardem ve světovém ozvučování.

O rok později přichází další zlomový produkt v historii firmy - elektrické kytary T-60, první nástroje vyráběné technologií na číslicově (počítačově) řízených obráběcích strojích.. Automatizovaná výroba krků z očkového javoru a ořechových těl dovolila Peaveymu nabízet nástroje s cenovkou, na níž byla, ve srovnání s konkurenčními Fendery a Gibsony, cifra méně než poloviční. V dnešní době levné asijské produkce to možná nikomu ze čtenářů nebude připadat nějak zvlášť pozoruhodné, ale v roce 1977 šlo o naprostou revoluci na kytarovém trhu. Ostatně Peaveyem patentovanou metodu strojní výroby krků si následně bez skrupulí, díky poněkud děravému znění patentu, dovolil okopírovat samotný Leo Fender.

1979 - Zesilovače s ochranou proti přebuzení DDT. Budoucí zachránce mnoha reproduktorů a spasitel sluchu heavy metalové generace 80. let.

Elektrické kytary T-60 v následujícím roce doplnily baskytary T-40 a výrobní linky firmy nyní běžely naplno již ve třech oddělených továrnách, které dodávaly zboží do čtyřiceti zemí světa.

V průběhu 80. let se značka dostává do povědomí také díky vzrůstajícímu počtu světových stars, které aparatury Peavey mají ve svém gearlistu. Najdeme mezi nimi jména jako Deep Purple, Whitesnake, Alice Cooper, ZZ Top, REM, UB40, Bon Jovi a další. Strmou řadou také narůstá počet endorserů, zejména z nastupující generace virtuózních hard & heavy kytaristů, ať už to byl Steve Morse, Albert Lee, Vinnie Moore, nebo Tony Mac Alpine.

Ve sféře profesionální ozvučovací techniky přichází na scénu gigantický systém Project I., určený k ozvučení velkých open air koncertů. Třípásmový set navržený bez interních pasivních výhybek výhradně pro aktivní tri-amp zapojení, výrazně předběhl dobu a svými parametry (např. s citlivostí 109 dB/W @ 1m) by byl pozoruhodný i dnes. Na něj posléze navázal inovovaný Project II., nezřídka vídaný i u nás jako chlouba arzenálu těch „lepších“ porevolučních zvukařů.

1992 - Od nejhoršího kytaristy až k těm nejlepším. Model 6505 (původně 5150) navržený ve spolupráci s legendárním Eddiem Van Halenem se stal nepřekonatelnou ikonou hi-gain zvuku.

Málo známým faktem je, že Peavey byl rovněž jedním z průkopníků tzv. digitálních zesilovačů. Model DECA-700 (Digital Energy Conversion Amplifier) z roku 1984 nabízel 350 W na kanál, hmotnost necelých 14 kg a do té doby nevídanou, až 90% účinnost. Původní modely však nebyly příliš spolehlivé, zejména při náročnějším touringu, což dělalo těžkou hlavu servisnímu oddělení firmy. Nicméně je jistě dobré vědět, že první krok v oblasti dnes tak rozšířených (a propagovaných) zesilovačů třídy D učinila tato americká značka již před více než třiceti lety.

V tomtéž roce udělala firma prostřednictvím klávesových aparátů řady KB radost také klávesákům, kteří byli až do té doby odkázáni na vybavení vypůjčené buď od kytaristů nebo zvukařů. Sérii KB následně doplnil model Programmax-10, klávesové kombo, s možností řízení prostřednictvím MIDI. Ovšem nejvýraznější skok do klávesového světa přišel v roce 1988, kdy firma představila syntezátor DPM pracující na softwarové bázi. Od konkurenčních japonských výrobků jej odlišovala především schopnost dostupné aktualizace zvuků, bez nutnosti výměny celého drahého hardwaru.

Do sféry bicích nástrojů společnost Peavey vstoupila v roce 1994 nezvykle řešeným modelem RP-1000, který na korpusech nenesl absolutně žádnou mechaniku. Díky tomu mohly být korpusy tenčí, což se odrazilo v dokonalejším zvuku, rezonanci a větší hlasitosti. Radikálně řešený model se sice v konzervativním bubenickém světě setkal se smíšenými reakcemi, ale, stejně jako mnoho dalších produktů Peavey před tím i potom, posunul hranice možností o notný kus dál.

90. léta přinesla v kytarové oblasti velice plodnou spolupráci s Eddiem van Halenem, jejímž výsledkem byl legendární lampový zesilovač EVH 5150, dodnes prakticky nepřekonaný sen všech vyznavačů řízného hi-gain zkreslení. Uznávaný model je pochopitelně v nabídce firmy i v současnosti, nyní ovšem pod krycím názvem 6505.

1977 - První kytary T-60 vyráběné pomocí strojů CNC umožnily vstup do hudebního světa mnoha slavným i neznámým muzikantům. Produkce „Made In China“ tehdy ještě opravdu neexistovala.

Podobně úspěšná byla pozdější kooperace s dalším mistrem hbitých prstů Joem Satrianim, jež se přetavila v uznávaný tříkanálový signature zesilovač JSX. Ten je však, na rozdíl od Van Halenova modelu, dnes bohužel již nedostupný.

Příchod 21. století u Peavey uvítali novou řadou dostupných elektronkových zesilovačů ValveKing, hybridními aparáty Vypyr, jež, spojením digitálního ampomodelingového pre-ampu s patentovanou solid state technologií Trans Tube ve výkonové sekci, dokážou velmi přesně modelovat zvuky mnoha populárních kytarových aparátů.

Jak vidno, filozofie velící konstruovat stále něco nového a neobvyklého se Peavey nevzdává ani ve druhé dekádě třetího tisíciletí, kdy se na trhu objevily například akustické kytary s korpusy z uhlíkových vláken, elektrické kytary se systémem automatického ladění a korekce intonace Antares, ozvučovací reproboxy s páskovými měniči nebo velké koncertní systémy Versearray, které mimo jiné pravidelně ozvučují prestižní Agora Stage na frankfurtském hudebním veletrhu. Prostě ať už jsme kytaristé, basáci, bubeníci či zvukaři, máme se od tradiční značky s bleskovým logem i po padesáti letech jejího působení na trhu rozhodně nač těšit.