Letná a Dejvice, kde dodnes žije, provázejí celý život muzikanta a zpěváka Vladimíra Mišíka. A tak jsme se sešli v jedné malé hospůdce, v krátké uličce kousek od Letné, abychom si povídali o kytaře, zpěvu, kapelách, textech... Příjemné prostředí a dobře vychlazené pivo samo spustilo povídání i vzpomínání na doby minulé.
Když mi bylo tak nějak šest let, miloval jsem večerní rozhlasové inscenace a muzice jsem se na rozhlasových vlnách víceméně vyhýbal, kromě neděle, kdy máma vařila oběd a pouštěla si rádio, kde většinou rozhlasový "symfoňák" rozehrával vážnou až slavnostní náladu, která mě trochu přece jen dostávala, že jsem občas pocítil potřebu ten orchestr směšným máváním rukou jakoby dirigovat. Ale opravdový hudební zlom nastal večerním nasloucháním a různým přelaďováním stanic, až jsem zaslechl cosi, co bylo tak zvukově, hudebně odlišné, že jsem vnitřně jen zařičel jóóó!! Rádio Luxembourg. Tak to byl ten správný bigbeatový nářez, který mě nasměroval k tomu, že jsem se začal učit na kytaru a začal tak nějak rock & rollově hýkat...
Kdy jsi v sobě objevil, že bys chtěl skládat vlastní muziku?
Tak to musím trochu víc pátrat v paměti. Samozřejmě jsem už ovládal C dur i F dur, G dur... V té době kapely hodně hrály převzaté pecky, ale já jsem zjistil, že moje hudební paměť je dost chabá, a tak jsem cizí melodie všelijak improvizoval. Doma, když jsem si vybavoval, co se mám vlastně naučit, jsem zjistil, že na různá témata si tak nějak vymýšlím, variuji, až jsem zkonstatoval, že to, co hraji, je Slunečný hrob, tedy jasně ještě bez textu, ale fakt bylo to ono!!!
Chtěl jsi být i kytarista?
Být kytarista - to je široký pojem - jako třeba Radim Hladík, tak to těžko, ale na to domácí vymýšlení moje hraní stačilo. Vlastně kytaristou jsem byl jen chvilku, a to u Petra Nováka a hrál jsem i sóla (smích). Ale vždycky mě dost bavilo hledat různé polohy akordů, aby to neznělo triviálně.
Snažil ses zdokonalit v hudební teorii?
Chodil jsem asi dva roky na lidovou konzervatoř, což jsem posléze časově nezvládal (zpíval jsem s orchestrem Karla Duby pětadvacet koncertů měsíčně), a dále jsem soukromě pokračoval hodinami zpěvu u paní profesorky Klikové. Okamžitě pochopila, že ze mě nebude žádný pěvec s velkým P, žádné kantilény a operní manýry, ale čistě jen intonace, dýchání a posazení hlasu. Byla to pro mě senzace a dodnes jsem za to paní profesorce vděčný. A koneckonců, tenkrát se noty u bigbítu moc nepsaly.
Jakým způsobem sis tedy zaznamenával svoje melodie a nápady?
Opravdu je docela zvláštní, že při mé nepříliš dobré paměti jsem to, co jsem si vymyslel, nikdy nezapomněl. Někdy v roce 1974 jsme začali zkoušet s ETC..., kšeftů moc nebylo a tehdejší sdružení folku Šafrán, tedy konkrétně s Vláďou Mertou, nás přivinulo na svou folkovou hruď a tak vzniklo ČDG. A to byla pro mě velká inspirace, co se textů týče. Pravda, měli jsme s Flamengem natočené Kuře v hodinkách, ale to byly texty velkého básníka Josefa Kainara, ale v Šafránu jsem slyšel písně s názorem, s protikonformním, protibolševickým nábojem, což mě hodně vzalo. Snažil jsem se začít psát a vypadly ze mě snad nejpovedeněji udělané Jednohubky a dál už nic moc. Jelikož jsem trpěl takovou noční zálibou, pročítat se poetickými sbírkami, tak jsem občas narazil na text, kterého jsem se posléze sám hudebně zmocnil.
Skladatelské dilema. První text nebo melodie?
Mám to tak nějak v pohodě. Někdy mě napadne melodie - a pak si člověk sedne a hledá kila (akordy, které by pasovaly). A nebo někdy zcela opačně se tě dotkne nějaký silný text - a pak hledáš melodii a zase kila. Nějak to zapadne a je to.
Nahrávals někdy nápady na magneťák?
Ano. Ale spíš proto, abych se ujistil, že to, co mě napadlo, není úplně blbé.
A dál si v nahrávacích technologiích nepokročil?
Ne. Jsem, co se týče techniky, primitiv.
Inspirace?
Inspirace, ta je všude kolem. Není to problém. Ale najít soustředění už je komplikovanější. Mám rád atmosféru lázní, kam občas musím zajet regenerovat svou chátrající schránku. Beru si s sebou kytaru a v tom poklidném režimu léčebných procedur (tutam posezení v místních barech a hospodách...) mám spoustu času si každý jednotlivý nápad hýčkat v hlavě třeba i několik dní. Naprostá senzace.
Jak spolupracuješ na písničkách s kapelou?
Různě. Třeba na poslední desce Umlkly stroje jsem svoje nápady nahrál Jirkovi Veselému rovnou do počítače. Pak se aranžovalo. Nebo jsme něco nakousli s Pavlem Skálou a Jirkou Zelenkou u "Zelího" doma - taky do počítače. Asi dvě věci se aranžovaly na zkoušce. No prostě způsobů je několik. Kluci nosí své nápady do značné míry dost zaranžované s takovým tím zpěvem "důvadůva". V případě hotového textu dost senzačně nazpívané, a já se snažím a snažím to nazpívat lépe, což se někdy podaří a někdy ne. Dříve, když ještě nebyly počítače, jsem například s bubeníkem Jirkou Šusterou ve studiu nahrál základ: bicí, můj zpěv a španělka. Kluci si pak zapsali formu a kila a píseň Ty II dotočili na volné stopy. Je fakt, že v dřevních dobách jsme více zkoušeli a to u všech kapel, kde jsem působil.
Jak vnímáš posun dnešní hudby směrem k využívání počítačů a techniky?
Ten posun vnímám celkem v pohodě. Techniku, která se notabene neustále děsným tempem žene kupředu, já už můžu jen obdivovat. Ale ne všechna muzika se dá dělat na počítačích. Myslím, že je obrovské množství kapel, zejména těch kytarových, které to drhnou v různých garážích podobně jako my před mnoha lety. Takové směry různých mixů, různých DJs, vytvářejících zvukové koláže z muziky, kterou nevymysleli, to už mě opravdu míjí.
Ale myslím si, že tradiční rock and roll nevymizí, protože když má člověk na krku kytaru, tak se to nedá oblafnout a jinak to zahrát nejde.
Taky bych rád, aby to tak s rock and rollem bylo. Ale jsme na konci a čtenáři jistě rádi nahlédnou i do tvé klasické kuchyně?
Mám rád špagety. Můžu je jíst na tisíc způsobů. A nabídl bych jeden jednoduchý recept. Samozřejmě dáme vařit špagety. Nesnáším, když jsou rozvařené - pořád je ochutnávám, aby byly přesně, protože podle návodu doba vaření není nikdy pravdivá. Dále vezmeme tři sýry. Je potřeba vzít nějaký plesnivý, třeba Rokfór nebo Agur, Niva není zrovna nejlepší. Druhý může být nastrouhaný Ementál a nebo české verze jako Eidam... A naposled je potřeba Parmezán. Do kastrolu nalijeme sladkou smetanu, která se lehce vaří na mírném plameni. Do ní se dají sýry a rozpustí se. Pak se tam zamíchají opláchnuté špagety a opepří se...
