Když mi Vladimír Švanda nabídl, že můžu udělat rozhovor do rubriky pohled do kuchyně s nějakou tvrdší kapelou dle vlastního výběru, neváhal jsem ani chvíli a rozhodl se pro Root. Tahle smečka je na naší scéně "hluboko zakořeněna" a, ačkoli kluci už svou hudbu nenazývají black metal, rozhodně je většina fanoušků bere jako českou blackmetalovou legendu...
Hlavními mozky kapely jsou zároveň dva zakládající členové: zpěvák a lyrik Jiří "Big Boss" Walter a kytarista a naprosto pohodový člověk Petr "Blackie" Hošek. Právě za Blackiem jsem vyrazil do Brna, kde jsme si oproti mému předpokladu nepokecali u sklenice piva (což je dobře, protože bych jakožto řidič pouze slintal nebo si ničil játra birrelem), ale na Blackieho chatě, která Petrovi slouží jako prostor k relaxaci, pracovna, zkušebna a v podstatě nejvíc materiálu pro desky vzniká asi tady... Probrali jsme spolu kromě skládání materiálu pro desky i vše ostatní, co s hudbou souvisí, pokecali o oblíbených deskách, o muzikantském životě, o technickém vybavení, o plivaní ohně (což je neodmyslitelná součást koncertů Root).... Prostě by se to všechno vešlo hned do několika rubrik, ale soustřeďme se jen na "vaření" :-).
Na zahřátí obligátní otázka. Jaké byly tvoje začátky?
... no, do žádné lidové školy nebo něčeho podobného jsem nechodil, jen tak jsem si zkoušel riffy od Metalliky nebo Slayeru. Hráli jsme s klukama na galaxisky a mlátili do krabic od bot. Pak jsem někdy v osmdesátém pátém roce začal hrát s kapelou Vega, kde zpíval Big Boss, s nímž jsme o dva roky později založili Root. Tahle sebranka je stále funkční a během let jsme nahráli spoustu alb. Působil jsem taktéž v několika dalších projektech, z nichž za zmínku stoji banda s názvem Cales.
Historii jsme teda prošli celkem rychle, mimochodem, kdo by měl zájem, pěkně je zpracovaná na root. netopyr.cz. A teď pojďme k tomu, co mě nejvíc zajímá. Root prý nezkoušejí, což je pro mě, který trávím nějakou tu hodinu ve zkušebně pravidelně, dost nepředstavitelné.
Je to pravda, nikdy jsme s Root moc nezkoušeli a poslední dobou takhle funguje i Cales. Mě nějaké zkoušení absolutně nebaví, raději hudbu tvořím a nahrávám. Navíc hrajeme dvakrát do týdne, a když je člověk po letech vcelku vyhraný, už tolik zkoušet nepotřebuje. Sehráváme pouze nový materiál pár dní před vstupem do studia a pak před tím, než ho chceme prezentovat na koncertech. Další věc je, že hraješ s lidmi, kteří mohou být z jiného koutu republiky a vesměs všichni musí chodit do práce, protože jen hudbou se neuživí. Na zkoušení tedy víceméně nezbývá čas.
Jak v takovém případě ale vůbec skládáte nějaké nové věci, nějak se sejít musíte?
Tohle řešíme přes demáče. S Big Bossem domluvíme nějaký koncept, základní rysy budoucích věcí, a pak se vrhnu na skládání a svoje výsledky průběžně konzultuji se spoluhráči. Většinu materiálu skládám sám, něco dělám společně s basákem Igorem, kytarista Ashok někdy přijde s kompletní skladbou a Big Boss si většinou rezervuje tak "ze dvě" věcičky. Kluci chodí jednotlivě ke mně domů a učím je skladby, konzultuji to, co by měly ostatní nástroje hrát, případně dávám dohromady samostatné nápady, starám se o to, aby píseň gradovala, vytvářím aranžmá. Texty a vokály jsou doménou Big Bosse, ale občas mu na "demačích" nějakou část skladby předzpívám. Samostatně cvičím taky s bubeníkem, což je jediné, co by se mohlo přibližovat klasické zkoušce, i když je pravda, že bicí party k albu Book se kompletně tvořily až ve studiu.
Takže ve studiu se nenecháváte tlačit časem?
Ani ne, člověk ví, že má na nahrávku strop, dejme tomu padesát až sto tisíc, takže si to zhruba umíme rozvrhnout a když jsme ve studiu měsíc, je na to prostoru dostatek. Bicí se třeba točí celý týden a dají se taky nastříhat, tudíž si bubeník v klidu stačí vyzkoušet vše, co potřebuje. Koncertní verze skladeb vytváříme za pochodu, čili přímo na koncertech.
Jak se taková koncertní verze liší od songu na desce?
Především musí každá skladba nějak začít; a odklepávat každou píseň stejně by vyznělo hloupě. U některých věcí je na desce často fade out, takže se musí udělat i konce skladeb. Jindy zjistíme, že akustickou pasáž je na koncertě lepší zahrát zkresleně, nebo naopak.
Kolik času je třeba na vytvoření materiálu pro novou desku?
Trvá to celkem dlouho, skladba asi měsíc dva. Někdy složím skvělou věc během chvíle, ale to jsou vzácné okamžiky. Celé album je pak hotovo za jeden nebo dva roky.
Ještě jsem o tobě slyšel, že by sis album od začátku dokonce nejraději celé nahrál sám, kytary, basu i bicí.
V projektu Cales si nahrávám veškeré nástroje, kromě bicích. Ty mám stejně nejraději zahrané člověkem. Sem tam některé části proložím programováním, pokud cítím, že se to tam hodí. Lepší je ale to, když se na tom podílí více lidí. Někdo umí tohle lépe, jiný zase tamto..., každý do toho vloží svůj cit, styl hry a vlastní nápady, což celkovému výsledku jedině prospěje. Nemluvě o tom, že i přes ty kompromisy a konflikty se u toho náramně pobavíme.
Co ty "demáče", jak je připravuješ? Vidím, že máš na kompu spuštěný Cubase...
Cubase respektive i další nahrávací programy jsou super. Dělám jinak v Nuendu, které zatím nemám nainstalované, jelikož jsem si před pár dny pořídil nový počítač. Ušetří mi to spoustu času a peněz, protože většinu věcí, co nahraji doma, používám přímo na desce a mám více času na to si s tím pohrát a různě laborovat se zvuky.
Taky se snažím využívat počítač, hlavně k zaznamenání nápadů, ale jak jsi to dělal, když si počítač neměl?
Tak o zapamatování u mě nejde, já si pamatuji obrovskou spoustu věcí, s tím nemám absolutně žádné problémy. Když jsem neměl počítač, tak to byla klasika - čtyřstopák a Roland (automatický bubeník), taky jsem ještě využíval i diktafon, když jsem potřeboval narychlo zaznamenat nápad, abych se během toho mohl věnovat něčemu jinému, třeba sledování filmu.
Využíváš tedy hard disk recording a amp modeling. A ve studiu také, nebo raději spoléháte na staré dobré analogy?
Analog je výborná věc, digitálně to přirozené nabuzení neuděláš. Dobré je využívat obě technologie. Co se týče kytar, tak tam upřednostňuji lampový aparát a někdy to kombinuji se zvuky z POD od Line 6. Jedno album jsem nahrál komplet direktně, bez aparátu. V určitých chvílích to může být přínos, nemusíš se namáhat s taháním beden a zdlouhavým nastavováním zvuků. Časem jsem zjistil, že to postrádá šťávu lamp, bez kterých to nejde. Na minulých deskách jsem hodně používal efekt Pyranha od firmy Rocktron. Úžasná věc, škoda že se přestal vyrábět. Na další desku se chystám použít Engl, buďto model Powerball, nebo speciální edici Savage. Totéž platí i u bicích - kdysi jsme používali "trigerování" (spínání zvuků v bicím modulu - sampleru snímáním úderů z bicích, pozn. red.). Některé kapely takhle řeší situaci, kdy nemají dost kvalitní sestavu a dostatečně velký prostor. Nyní maximálně lehce "podsamplováváme" virbl.
Kdysi jste hráli bez basáka, jen kytary - to byl účel, nebo jste nikoho vhodného nenašli?
Basáka jsme neměli proto, že by se s námi nevešel do auta.
Všiml jsem si, že v poslední době jste začali hrát na sedmistrunné kytary, co se děje s písničkami, které jste vytvořili kdysi, když jste je ještě nepoužívali?
Navrhli jsme model kytary - Root7, který pro nás vyrobila firma Fokus. Polovinu repertoáru hraji na šestistrunku v transpozici do D a v druhé půlce koncertního setu si beru sedmistrunku, na kterou hraji i staré věci od E s tím, že využívám transpozice v hlubších polohách, což dodá zvuku větší temnotu a hrubost.
Řekni mi ještě něco o Cales, což je v podstatě tvůj sólový projekt?
V Cales se starám opravdu o všechno možné včetně toho, že vymýšlím texty. Čili by se to dalo považovat za sólovku, ale pro mě je to hudební projekt, kterého jsem, řekněme, duchovním otcem, ovšem podílí se na tom spousta jiných skvělých muzikantů. Další album mám rozpracované a bude to nejspíš vyloženě instrumentální záležitost bez vokálů. Jinak nyní spolupracuji i s Alešem Brichtou, pro něhož skládám nějaké kousky na jeho nové sólové album. S Root pomalu taky začínáme pracovat na nové desce a je tu ještě několik dalších věcí, na nichž bych se měl v budoucnu autorsky podílet.
Kde čerpáš inspiraci? Hudbu, jak jsme se bavili, moc neposloucháš, takže z této strany žádné vlivy...
Myslím, že inspiraci musíš mít hlavně v sobě, že se s tím člověk musí narodit. Nemohl bych třeba poslouchat nějakou kapelu - a pak podle toho skládat. Člověk musí mít co říct, umět to pojmout a vyjádřit. K tomu je dobrý ovládat řemeslo, ale to je samozřejmá věc. Být originální, vnímat svět po svém, to už nejde naučit. Proces tvoření je vůbec zvláštní věc, těžko se to popisuje.
Jak bys dnes nazval hudbu, kterou hrajete? Pojem black metal už to asi nebude, že?
Dokážu pro svoji hudbu taky vymyslet různé škatulky, o kterých se ti ani nesnilo, ale raději to nechávám na někom jiném. Vím, že je to klišé, ale pravda je, že existuje jen hudba dobrá nebo špatná.
A to nejdůležitější je recept...
Dnes večer si určitě s přítelkyní uděláme ovocný ráj. Vezmeš půlku melounu, vydlabeš ho a do prázdné slupky nacpeš hrozny, kousky nektarinek, pomeranče, kiwi, banánu a jablek. Přidáš zpátky meloun, zaliješ to trochou nějakého dobrého drinku, zakonzervuješ, aby to pustilo šťávu, a necháš vychladit.
