Pro další příběh do minule načatého seriálu vyšla víceméně shodou okolností brněnská firma OteSound. Tou největší shodou byl asi tamní koncert jazzové legendy Herbieho Hancocka v hale na Vodově ulici, jenž firma zvučila a k němuž jsem se takto přichomýtl.
Věcná fakta z otevřených zdrojů praví, že firmu OteSound, s. r. o., IČ 27661164, spisová značka C 49802 vedená u Krajského soudu v Brně, datum zápisu 23. září 2005, založila, vlastní, vede a odpovídá za ni rodina Otevřelových.
Že se na firemních internetových stránkách rubrika „o nás“ zabývá víc teorií ozvučovací akustiky než plácáním se po vlastních játrech, je asi charakteristické pro firmu, jež se zabývá živým ozvučování do té hloubky, že jindy obvyklé jevištní osvětlení nebo studiové nahrávání přenechává jiným. Jak jsem se z povídání dověděl, nezaměstnává ani zvukaře, pouze zprostředkuje zvukový přenos mezi pódiem a židlemi v hledišti, a to v co nejvyšší možné kvalitě. Umělecko-technickou profesí zvukařskou je už buď vybaven tým ozvučované kapely nebo jsou zvukaři najati podle potřeby.
V podobném analytickém duchu je veden i internetový soupis aparatury a anglický katalog stáhnutelný ve formátu pdf. Seznam úspěšných akcí zahrnuje, mimo jiných, i brněnský koncert Pata Methenyho uskutečněný 28. června 2012 kousek od aktuálního místa činu v Bobycentru v Lužánkách, o němž psal tento slovutný foliant v červnovém čísle 2012 na straně 40 a dalších. Ovšem tentokrát není v redakčním hledáčku hvězda pódia, dnes Mr. Herbie Hancock, jakkoliv bylo jeho vystoupení skvělé, neboť o něm zde bylo již psáno jinde. V této stati se dočtete o firmě, která zvuk jeho kapely s přátelskou součinností jejich zvukaře, pana Big Eda (vlastním jménem Ed Learned), pro sál v hale na brněnské Vodově ulici zprostředkovala.
Přestože shora citovaný rejstřík uvádí víc osob, duší firmy OteSound, jednatelem i hlavním jejím údem jest P. T. pan Filip Otevřel, jenž mě provedl zákulisím, postavenou a nastavenou aparaturu mi popsal, a přestože jej maraton dvou brněnských koncertů krátce po sobě dost obral o spánek, trpělivě mi odpovídal na moje skákání do jeho řeči. Tu máte jen mírně zkrocený zápis našeho povídání.
Můžu se tedy ptát?
Chtěl bych jenom říct, že nejsme zvukaři. My si zvukaře na práci najímáme. Pro nás je zvukař umělec, který stojí za mixážní konzolí. A ten dělá pořád ještě umění, zatím co my jsme „waveform delivery service“, my jsme ti, kteří začnou až od toho mixážního pultu. To, co z něho vychází, je pro nás reference. Tu my zesilujeme a snažíme se, aby tento signál byl pokud možno pro všechny posluchače stejný. Toho se bohužel fyzikálně nedá úplně docílit, ale je to naší snahou. Můžeme se pak jít podívat do sálu, jak jsme se s tím konkrétně v tomto sále poprali.
To se rád kouknu. To znamená, že mixpulty vlastníte, nebo si je kapely vozí svoje?
Vlastníme, protože je musíme dodávat. Chce se to po nás jako „rental bussines“, ale naší činností je sound design. To znamená fyzikální engeneering, který se snaží ty dva, tři až čtyři kanály, co z toho mixpultu vycházejí podle toho, jak je zvukař mixuje, rozprostřít správným způsobem do publika.
Odposlechy na pódiu máte taky?
Odposlechy taky dodáváme, i odposlechové konzoly.
A co světla a živly - oheň, voda, dým?
My se soustředíme jenom na zvuk.
A vaší hlavní parketou je tedy muzika, nebo ozvučujete i něco jiného?
Výhradně live hudební produkce.
Takže dodáte reprobednice, PAčko...
... PAčko včetně všech „fillových“ beden, front-fillů, out-fillů, down-fillů, in-fillů a tak dál, pódiovku někdy... Třeba Herbie Hancock od nás pódiovku chce, zatímco Zaz, která tu bude pozítří, ne.
Je zvykem, že velké kapely si vozí pódiovou techniku kompletně svoji. Monitory, někdy i oba dva pulty - jak monitorový, tak front of house. Včetně kabeláže, vysílaček - všechno si přivezou svoje. A po nás chtějí právě jenom to, abychom zesilovali jejich dvou- až čtyřkanálový výstup.
Máte nějakou „variantu brod“, když se něco někde pokazí nebo nevyjde, umělec sám, nebo něco mu upadne...?
Já myslím, že celé živé zvučení je šňůrka „variant brod“.
Takže je to jedna velká improvizace?
Improvizace ani ne, ale věci se neustále dynamicky mění. Tohle vám myslím potvrdí každý, kdo dělá živé zvučení, že ve stage plánu bývá něco jinéhoa nakonec přijede kapela s jiným vybavením. Vy to nějakým způsobem uděláte, a pak přijde umělec a řekne například, že front-filly vpředu na pódiu stát nebudou, a je to potřeba vyřešit jinak. Nebo že se mu pódium třese, takže chce udělat jiný basový set-up. Až do začátku koncertu se situace pořád z nějakého důvodu mění. Většinou. Zvlášť u těch velkých jmen.
Takže čím větší umělec, tím proměnlivější nároky?
Řekl bych, že se s nimi naopak spolupracuje líp, aspoň co máme zkušenosti. Protože víc důvěřují technikům. Konkrétně třeba dnes jsem se ptal, jestli si to chtějí poslechnout nebo nějak upravovat, a řekli mi, že je to naše věc a předpokládají, že bude vše v pořádku, a že nebudou zasahovat do věcí, které fungují. Museli jsme si s nimi ale potvrdit umístění basových beden pod pódiem uprostřed, že to respektují a že jim nebudou vadit front-filly na pódiu. To všechno jsme měli vykomunikované dopředu.
Co jim na tom vadí? Že to brání ve výhledu na ně?
Někdy prostě přijde muzikant na pódium a řekne: „... tyto bedny tady nebudou...“ Nebo někdo z produkce řekne, že takové řešení nepřipadá v úvahu, a musí se to během půlhodiny znovu přestavět a našumět.
Co akustické vlastnosti sálu? Řešíte to vždycky až před koncertem, nebo používáte nějaké simulace? Máte ty sály předem nějak změřené?
Připravujeme se vždy na konkrétní event tak, že si zjistíme rozměry haly ve vertikální a horizontální rovině a uděláme si predikce na počítači. Pak přijdeme do sálu, musíme vytáhnout měřicí mikrofony a přímo v sále nastavení upravovat, což je vlastně hlavní část naší práce. Kromě toho, že zjistíme, jak se to dá udělat, musíme ještě všechno sladit v konkrétním prostoru.
Takže růžový šumový generátor...
Ano, nějaký měřicí hardware a software, kterým se dá poznat, co se ve kterém místě děje. Pokud se týká systémů line-array, tak tam je to v podstatě nutné.
Buřty zlobí?
Je to složitý nástroj. Oproti normálnímu reproboxu, který má patnáctku a čtyřpalec nebo trojpalec...
Proč? Teorie praví, že line array překonává Huygensův princip šíření vln v kulových vlnoplochách a aspoň na krátkou vzdálenost je zdroj úsečkový a vlna válcová. Proto to dál „dohraje“.
Já bych se do této diskuse nerad pouštěl, protože tohle téma je zdrojem strašně mnoha nesvárů a nedorozumění.
Já se s vámi nechci hádat...
To ani není podle mě účelem. Nicméně se domnívám, že zmíněný princip neodpovídá přesné fyzikální podstatě tohoto zvukového systému. Pokud mají reproduktory tvořit line-array, což je teoretický model - série zdrojů, které mají všesměrovou vyzařovací charakteristiku -, a aby tak mohly fungovat, nesmějí být od sebe vzdáleny o víc než určitou vzdálenost. Tato vzdálenost se výrazně mění v závislosti na vlnové délce nejkratší vyzařované zvukové vlny. Jestliže jsou zdroje od sebe vzdáleny více, dostávají se do oblasti, kde se kvůli rozdílu fází některé frekvence odečítají. Vzniká hřebenový filtr a tím se rozdílně mění poslech v různých částech sálu. Právě tento jev se snažíme minimalizovat.
Fázujete subwoofery?
To je jedna z nejzákladnějších věcí - taková abeceda sound designera. Subwoofer je teoreticky vlastně jediný element v tom sytému, který může vytvořit line-array podle té původní „anténní“ teorie, protože žádný jiný všesměrový zdroj v tom systému nemáte. Nízké frekvence těch full-range beden jsou taky poměrně všesměrové, ale výšky se naopak snažíme různými hornami od sebe separovat. Každý širokopásmový systém tedy obsahuje část, která je všesměrová, nebo řekněme kulová, a část, která všesměrová není. Když půjdete dozadu za reprobox, uslyšíte basy, ale výšky ne. Jinými slovy v tom systému máme více frekvenčních pásem, která jsou různě směrová. U hlubokých všesměrových frekvencí se můžeme bavit o nějaké obdobě line array, ale u vysokých frekvencí ne, protože tam dochází k separaci. Respektive mělo by.
Zkusme teď obecně. Jak dlouho fungujete? Plus - mínus...
Jako opravdu, nebo když to byla ještě zábava?
To je na vás, odkud to vezmete.
Kdybychom začali úplně od těch amatérských začátků, tak je to od roku 1999. Úplně seriózně jsme začali od roku 2009, kdy jsme koupili Meyer Sound.
S kapelami jezdíte i do zahraničí?
Děláme pro zahraniční produkce. Nejezdíme s kapelami šňůry. To znamená, že nejezdíme s konkrétní kapelou, ale děláme s určitou produkcí konkrétní festival. I v zahraničí.
Letní venkovní festivaly taky?
Ano.
Aparatura to přežívá?
To záleží hlavně na lidech, kteří se o ni starají. U systémů, které jsou ve špičce spektra, je dost možností, jak systém sledovat, aby fungoval tak, jak má.
Co prach, vlhkost, déšť?
Bedny, u kterých jeden kus stojí řádově jako malé auto, musejí být odolné proti takovým vlivům.
Pokud by nebyly, nikdo si je nekoupí.
A mixpult?
Mixpult je pod střechou, jestli myslíte, že by do něj napršelo. A od prachu je potřeba jej občas vyčistit.
Už jsem vás asi potrápil dost...
Mě na tom hlavně zajímá teorie, která za tím je. Jsem založením teoretik, přírodovědec, takže mě zajímá věci poznávat z principiálního hlediska. A musím říct, že elektroakustika, se kterou se potýkáme, je tak strašně zajímavá, že je opravdu pěkné, když má člověk v ruce takovou zbraň, jako je velká line array, i když to není úplně line array, prostě ten hrozen, kterému tak říkáme. To je skutečná „závodnička“, kterou se musíte naučit řídit. Nedá se to prostě jenom pověsit.
Pak jsem se prošel dosud téměř klidným sálem, s pódiem ne úplně obvykle postaveným tak, že jeho osa šla sálem skoro po úhlopříčce. Vzhledem k tomu, že hvězdou večera byl tentokrát jazzman, místo rockového kotle zabraly plochu parteru řady seriózních židliček. Na pódiu ještě asistenti muzikantů coby dvojníci zkoušeli a dolaďovali postavené nástroje. Můj právě vyzpovídaný průvodce mi ukázal aparaturu, včetně laserového udělátka, které vám rudou čárou přímo v hledišti ukáže místa, ve kterých je pokles na výškách o 6 dB, a není proto fair play usazovat za touto čárou publikum. Taky základní abecedu zvukového designu, jak naznačil do diktafonu, tedy nafázovanou baterii subwooferů schovanou mezi podlahou seskládaného pódia a stabilní podlahou sálu. Po krátké procházce podzimním Brnem jsem pak usedl zpět a poučen poslouchal. A tleskal.
