Omlouváme se všem čtenářům. V Tématu měsíce červnového čísla se nedopatřením objevil dvakrát úvod rozhovoru s Petrem Zelenkou, avšak dokončení byste hledali marně. Všem, kdo nechtějí čekat až vyjde další číslo s opravou, ho přinášíme zde. Děkujeme za pochopení.
red.
Petr Zelenka: Muzika je malta
Režiséra a scénáristu Petra Zelenku jsem z práce vytrhl ve studiu Sound Square, kde zrovna pracoval na znělce karlovarského filmového festivalu. Pro naše téma měsíce to je téměř ideální muž. Vedle filmové tvorby (Rok ďábla, Knoflíkáři...) má za sebou i zkušenosti z Dejvického divadla, kde režíroval svůj vlastní scénář - Příběhy obyčejného šílenství. Právě proto jsem z něj chtěl dostat informace z druhé strany. Jak se při natáčení a v divadle spolupracuje s muzikanty.
Používáš raději hotové písničky, nebo si necháváš k filmu muziku skládat?
Pracuji skoro výhradně s hotovou muzikou. Vlastně jediný případ, kdy jsem si nechal muziku do filmu psát, byli Knoflíkáři. Aleš Březina tam psal asi tři nebo čtyři vstupy. I v tomhle filmu to byla ale menšina muziky. Většinu naopak tvořily hotové věci.
Máš pro to nějaký speciální důvod?
Ty důvody jsou dva. Jednak mám hodně rád nějaké písničky, a když pracuji na scénáři, už si na ně přímo myslím. Když potom přijdu do střižny a pod ty scény si je dám, je to nádherný pocit. Tu písničku, kterou tak miluješ, můžeš potom znova a znova slyšet ve filmu. Ten druhý důvod je, že je strašně náročné si nechat složit hudbu pod celý film. Nikdy jsem na to neměl ani čas ani peníze.
Jsi spíš schopen přizpůsobit obraz muzice, nebo se snažíš upravit hudbu tak, aby šla k filmu?
Ideální je psát scénář přímo na nějakou píseň. Teď zrovna pracuji na scénáři, který budu, když všechno dobře půjde, točit za dva roky. Už teď mám předvybraný "soundtrack" a scény píši na konkrétní skladby. Už se strašně těším, až za tři roky přijdu do střižny a nasadím si tu muziku pod ten obrázek.
Hraješ na nějaký nástroj? Jak vůbec s muzikanty a skladateli komunikuješ?
No tak trochu amatérsky hraji na kytaru, a když je nejhůř, jsem schopný si něco přehrát podle not na klavíru.
To vám při komunikaci může dost pomáhat, ne?
(smích) To třeba Čechomor nebo Nohavicu, když jsme pracovali na Roku ďábla, jsem vždycky štval tím, že jsem jim ukazoval na kytaře, jak má něco znít. Většinou se radši vyjadřuji verbálně a ti muzikanti většinou hned chápou, co mám na mysli. Když chci vyjádřit, že část skladby má mít specifickou atmosféru, většinou to přirovnávám k nějakým již existujícím skladbám.
Jinak v Roku ďábla jsme některé již hotové písně upravovali docela dost zásadním způsobem. U skladby "Tak málo mám krve" (Kdo na moje místo) Petr Fiala změnil tříčtvrťový takt na dvoučtvrťový, a udělal z toho takové "tango". Takovéhle úpravy mám hodně rád.
Je těžké autora původní skladby "donutit", aby takovou předělávku zpracoval?
Chce to, aby ten popud vzešel od někoho jiného, protože autor původní verzi udělal v nějakém tvaru, o kterém byl přesvědčen, že je ideální...
Máš zkušenosti i s divadlem. Vidíš rozdíl v tom, jak se pracuje s muzikou v divadle a u filmu?
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Já jsem v divadle vlastně udělal to samé - vybíral jsem si už hotové písně. Hodně jsem vzal od Radiohead. U divadla je výhoda, že ty písničky jsou levnější. Tím, že se finální produkt nešíří na žádném nosiči, stačí zaplatit jen poplatek OSA a Intergramu, takže si můžeš dovolit použít věci, které bys jinak nezaplatil.
V divadle je také rozdíl v mixu, protože pracuješ s herci. Nemůžeš třeba pustit hudbu příliš nahlas, protože by jim nebylo rozumět. Stačí, že se herec otočí, a už je hůř slyšet. Takže se muziky musí k mluvenému slovu dávat málo. Navíc ve spoustě divadel je dost mizerný zvukový aparát. S tím se nic moc nadělat nedá.
Jaká je vůbec podle tebe role muziky u filmu? Myslíš, že je natolik zásadní, že by mohla celý film zkazit?
Myslím, že hudba většinou neuškodí. Nevzpomínám si na žádný film, u kterého bych si říkal: "Škoda tý muziky - kdyby byla jiná, mohlo to bejt docela pěkný." Podle mě může buď nepomoct nebo pomoci, ale uškodit určitě ne. Jen se s ní nesmí nakládat necitlivě, aby nerušila - jsou místa, kde je lepší ticho.
Na druhou stranu může film opravdu hodně zvednout. Viz třeba filmy typu Piáno. Navíc muzika dokáže spojovat i nespojitelné věci. Někdy si ve střižně člověk pouští scény, které na sebe zdánlivě nenavazují. Když je potom ale překleneš tou písničkou, získáš dojem, že se jedná o jednu scénu. Muzika je to pojivo. Je vlastně taková malta - hudební motiv dokáže stmelit obrazy, které neměly nic společného.
