Gang-ala-basta je hudební seskupení, ve kterém se sešli synové slavných českých rockerů Michala Pavlíčka a Milana Brouma. To ale zdaleka není na téhle kapele jediná zajímavá věc. Povídali jsme si s jejími vůdčími osobnostmi, bubeníkem Michalem Pavlíčkem mladším a klávesistou Lukášem Máchalem.
Rozhovor se asi nedá začít jinak: jak vás jako kapelu ovlivňuje "dědictví slavných otců"?
M: Chvilkami je to na obtíž, ale teď už se tím, jak se jmenujeme, příliš nezabýváme. Vždycky se najde pár lidí, kteří v tom vidí nějaký kalkul, nebo jak bych to nazval. Já většinou říkám "tady Michal", a když chce někdo znát i příjmení, až pak mu ho řeknu. A určitý lidi na to pochopitelně reagujou. Se svým otcem se podílím na různých projektech, máme spolu dokonce kapelu. A je fajn zahrát si s člověkem, kterej svůj nástroj dobře ovládá.
Myslíte při vytváření muziky na to, aby se mohla hrát v rádiu nebo v televizi, tedy aby byla i komerčně "použitelná"?
L: Naštěstí se nemusím hudbou živit. Když dělám muziku, jsem absolutně volnej. Nechci skládat tak, že když si na začátku sednu k počítači, měl bych myslet na výsledek. Ale i přesto může vzniknout komerčně úspěšná skladba.
M: Neřídíme se tím a je na lidech, co si v naší hudbě najdou. Baví nás všechno možný. Určitě nejsme továrna na tříminutový popůvky, ale znám lidi, který v tom uměj celkem chodit a je jich tady spousta. A trochu mě to nebaví...
Učili jste se někdy jak skládat? Přemýšlíte nad tím, že by skladba měla mít nějaké náležitosti, nebo se řídíte jen citem?
L: Nikdy jsem se hudbu skládat neučil. Myslím, že se to moc naučit nedá. Člověk to v sobě buď má, nebo ne. Hudba ale jistě má určitá pravidla a jejich znalost nemůže být žádnému skladateli ke škodě.
M: Navštěvoval jsem jako dítě různý školy, ale mám pocit, že skládat hudbu se naučit nedá. Skladatel vážné hudby by teorii znát měl, ale v našem případě je to především o pocitech.
Co je pro vás inspirací při tvorbě?
L: Rozhodně mě inspiruje hudba, kterou poslouchám. Spíš tak nějak podvědomě. Pravda je, že občas, když udělám něco nového, mívám pocit, že už jsem to někde slyšel. A muziky poslouchám spoustu. Z klasickejch věcí, který jsem poslouchal dřív a mám je rád i dneska, jsou to určitě The Doors, The Beatles, Nirvana, Beastie Boys, Prodigy, z těch novějších The Orb, Transglobal Underground, Massive Attack... atd.
M: Mám rád hodně kapel a žánrů a podle mě to určitě vliv má. Ovlivňuje vás hudba, kterou máte rádi, a vlastně i jiný věci. Město, příroda, kamarádi atd.
Jakým způsobem skládáte? Čekáte na "múzu" nebo prostě sednete k nástroji a nevstanete, dokud něco smysluplného nevznikne?
L: U mě to je hodně otázka chuti, a když se mi nechce, tak fakt nic neudělám, ani to nějak nejde. "Technicky" pak používám dva postupy. Buď už mám vymyšlenej základ, zpravidla vznikne u klavíru, a mám i hrubou představu o té písni. Pak sednu k počítači a začnu představu realizovat. Důležitej je samozřejmě zvuk, takže si ho zkouším na klávesách nebo hledám v sampleru, a když je hotovo, udělám si z toho sampl. Pak třeba vymyslím basovou linku, udělám bicí - a to tak, že nahraju do sampleru banku, dělám je vždy po jednotlivejch úderech, nerad používám cizí, už hotový samply. Pak si udělám zvoučky na podbarvení. Moc mě nebaví hledat na samplerovejch cédéčkách, proto se snažím veškerý zvuky udělat nebo nějak "vykroutit" z kláves. Mám naštěstí dost příjemnej nástroj k tomuhle účelu - Roland JD 800, je v něm pro to obrovskej prostor. Pak udělám finální aranž, různé fórky a tak.
Varianta číslo dvě: to je způsob, kdy sednu k počítači a představa, kterou jsem měl vymyšlenou, selže. Takže pak čekám na invenci od Boha, ta občas přijde a je fakt božská...
U Lukáše je to jasné, ale jak skládá Michal, na jaký nástroj a jak dobře na něj umí (připadá mi, že vaše muzika asi těžko vzniká hraním "mahamaha" na španělku...)?
M: To by ses divil, nějaký pecky na desce jsou hodně dodělaný podle španěly! Zároveň skládám na klávesy, teď můžu nahrávat živě i bicí a k tomu si stavím basový linky. Prostě se snažím využít co nejvíc nástrojů.
L: Chtěl bych ještě říct, že spoustu věcí děláme dohromady s Michalem. Je to kombinace, která mi hodně vyhovuje. Další člověk může tu skladbu posunout tak, že výsledek je mnohem lepší, než když to děláš úplně sám. Nicméně když tvořím, chci bejt úplně sám. Nesnáším, když se dva lidi tlačej u jednoho počítače.
Počkej, jak tedy ta vaše spolupráce vlastně vypadá?
L: Nikdy nedělám dohromady, to mi moc nejde. Vypadá to asi tak, že dám Michalovi polotovar písně, kterou jsem nějak připravil, a on ji dotáhne, posune dál. Nebo naopak on mně dá nějakou jeho věc a já ji dotahuju.
Když máte pecku hotovou, co se s ní děje dál? Pokud vytváříte dema, jaké přístroje, mašinky a krabičky používáte?
M: Většinou je to tak, že máme hrubou představu o písničce a tu pak převádíme do určitý koncertní podoby. Jsme už teď ve stádiu, kdy můžeme natáčet celkem dobrý snímky. Pracujeme v Pro Tools a máme dobrý převodníky. Mícháme na pultu Yamaha 02R, více poslechů a mikrofony Audiotechnica. Zároveň děláme na sampleru Akai 3000 XL, používáme Logic Audio Gold a různý efekty.
V hudbě, kterou děláme, jsou pochopitelně určitý pravidla. Jsou například jasně daný formy, který máme dopředu nahraný v Rolandu VS880. Ve studiu používáme Maca, ale zároveň PC na sekvencer.
Jak pracujete ve studiu - točíte dohromady, nebo každý zvlášť? Jak to bylo v případě vaší ještě "teplé" desky?
M: Tahle deska je zmapováním posledních tří let, takže nejdřív jsme si stočili formy starých skladeb a potom je měnili.
Nahrávali jsme každý zvlášť, začínalo se rytmikou. Potom kytary, klávesy společně s vyšperkováním nějakýma zvoučkama a nakonec zpěv. Ve finále jsme mazali to, co přebývalo.
Vaše muzika na mě působí hodně pocitově, jak tam ty emoce nejlépe dostat?
L: Pocit do nahrávky dostanu tak, že zmáčknu červený tlačítko record. Nebudu prozrazovat výrobní tajemství...
Měl bys přece začínajícím muzikantům aspoň trochu poradit... Nemůžou přitom pomoct třeba i různé "podpůrné prostředky", myslím tím nějakou tu kapku alkoholu nebo tak?
L: Jak odpovědět, nikdy jsem o tom nepřemýšlel... Pocit se tam dostane tak nějak sám, nevím, jestli je to odraz mýho rozpoložení, nebo zachycení určitýho okamžiku právě v ten moment, když vymyslím nápad. Alkohol mě moc u skládání nebaví. A něco jinýho, na co asi myslíš, je celkem použitelný, ale jen ve chvíli, když si už fakt nevíš rady, jak dál. Může to otevřít nějaký jiný prostory, ale taky se nemusíš vůbec nikam hnout. Když tu věc v tomhle stavu posloucháš, jsi skoro vždycky nadšenej. A to je velký úskalí.
Proč vlastně natáčíte desky a jezdíte po koncertech, proč si nehrajete jen tak pro radost doma?
L: Někdy se taky sám sobě divím, ale zase sedět doma je fakt nuda.
Co chcete v muzice dosáhnout, co vás uspokojuje?
L: Pro mě je hlavní vnitřní uspokojení. Jsem střelec, takže mám cíle vysoký.
To znamená co?
L: Ty cíle se pořád mění. Dosáhneš jednoho a chceš zase výš. Člověk nemůže být spokojenej snad nikdy.
Rád bych prorazil do zahraničí. A co se týče vnitřního uspokojení, to mi přináší tvorba sama, hraní s kapelou a hraní pro lidi...
M: Pro masy naše muzika asi fakt není. Já jsem osobně spokojenej po dobře zahraným koncertě, a když lidi poslouchaj naší hudbu a baví je to.
Hodně problematická věc je určitě financování provozu kapely, jak to řešíte vy? Pokryjete náklady výdělky z koncertů, nebo je to pro vás především "hodně finančně náročný koníček"?
L: Pár nástrojů jsem nakoupil na leasing, něco i společně s kapelou. Nástroje jsou příšerně drahý a průměrně vydělávající člověk a zvlášť třeba student, kterej začíná, na ně fakt nemůže vydělat (mluvím teď hlavně o klávesách). Leasing je jedna z variant, jak tu věc řešit, i když ve finále se to pak stejně prodraží. Na desku jsme si taky půjčili a zadlužili se, doufám, že zaplatíme aspoň náklady.
M: Hudba je hodně finančně náročnej koníček, hlavně pokud jde o vybavení. Takže když prodáš nějaký cédéčka, je fajn, když na nějakej činel nebo klávesu zbude. Z koncertů pokryjeme tak zábavu na koncertech...
A jaké je tedy vaše nástrojové vybavení?
L: Korg I3, Roland JD 800, Akai 3000 XL, MIDI Controller.
JD 800 mě skutečně nadchnul, především má skvělý realtimeový možnosti. Je super hrát a zároveň dávat na zvuk filtry. Až si budu kupovat nový nástroj, určitě bude typově podobný. Akai 3000 XL mně byl doporučen a jsem s ním docela spokojen, má však určitá omezení (hlavně malou operační paměť). Korg je sice relativně dobrý nástroj, ale ta firma mě naštvala. Nemá tady přímý zastoupení, a když se mi podařilo rozbít klávesu, čekal jsem na novou skoro půl roku. Z tohohle důvodu bych si Korga už nekoupil. Když chce někdo prodávat tak drahý věci, měl by mít zajištěn i patřičný servis.
M: Já hraju na bicí Yamaha Beech Custom. Mám k tomu tři malý bubínky "hand made by" John Zalstra 6", 8" a 10". Činely používám především Sabian.
Co dělají vaše nástroje v době, kdy nekoncertujete ani nejste ve studiu? Sedá na ně prach?
L: Každou volnou chvíli odskakuji relaxovat ke klavíru. Takže se nedá moc mluvit o cvičení, spíš to vnímám jako potěšení.
Dřív jsem systematicky cvičil, ještě dneska mám i nějaký hodiny klavíru. Jsou to teda spíš takový konzultace. S přibývajícím věkem mám na to míň a míň času. Což je škoda, člověk by měl cvičit pořád.
M: Prošel jsem pár období. Hodně jsem cvičil na začátku a teď, když skládám, věnuju se samozřejmě spíš mašinkám a cvičím potom. Ale třeba v létě se do toho chci pořádně obout. Poslední tři měsíce jsme natáčeli, takže mám potřebu si pořádně zahrát a zlepšit kondici.
Jelikož jsem dostal určitej základ hraní na bicí na začátku, teď víceméně procvičuju techniku. Někdy si zapnu nějakou hudbu, do který hraju různý groovy.
Co by podle vás měl muzikant resp. kapela mít, aby mezi ostatními v branži "uspěl"? Talent, píli, štěstí, schopnost dělat kompromisy...?
L: Tak trošku všeho z toho, co jsi řekl, asi kromě dělání kompromisů. Pokud tím ovšem nemyslíš vztahy uvnitř kapely, protože ty bez kompromisů nemohou existovat.
M: Já si myslím, že talent je samozřejmě podstatná věc, ale v téhle době záleží spíš na štěstí, koho potkáš. Pochopitelně pokud jde o nějaké vyšší cíle, je každého věc, jakou cestu si zvolí.
Muzikou se neživíte. Chtěli byste, aby to tak bylo, budete k tomu směřovat?
L: Určitě by bylo skvělý živit se tím, co mě nejvíc baví. Jenže bych se bál, že by se mohlo ztratit to kouzlo, který to pro mě má. Prvoplánovitě k tomu nesměřuji.
M: Bylo by to fajn, živit se svobodně hudbou. Mám ale pocit, že to bude čím dál obtížnější. Doba totiž šlape tak rychle, že lidi budou zůstávat víc doma, kde budou mít všechny věci, co je budou bavit. Takže je lepší udržet si svobodu v tvorbě a dělat něco, co tě nějak normálně uživí.
Budoucnost muziky vidím spíš v remixech a mixech různejch stylů. Ale na druhou stranu si myslím, že se lidi budou chodit bavit na kapely, který hrajou přímočarou hudbu s vtipnýma textama. Je jich tady celkem dost.
