V novém seriálu jsme dva naše autory nechali zamyslet se nad problémem, zda se dají nahradit analogové klávesové nástroje, což by nebylo nic až tak zvláštního, kdybychom jim nedali prostor okomentovat kolegovu úvahu svými, ne vždy souhlasnými poznámkami. Chtěli bychom se zde vždy podívat na určitý problém z více úhlů pohledu a třeba vám i pomoci vytvořit si vlastní názor na věc, přičemž nemusíte souhlasit ani s jedním z oponentů.
Jako první se k problému vyjadřuje Stefan Segi: K praktickému řešení problematiky analogových a digitálních nástrojů jsem se shodou náhod dostal před docela nedávnou dobou. Odhodlal jsem se totiž prodat svůj oblíbený Hohner Clavinet Duo a s pomocí stržené hotovosti pořídit vhodnou digitální simulaci.
Přesto si nemyslím, že by v dohledné době byly softwarové či hardwarové nástroje s to plně nahradit staré analogy. Vždyť jen ta inspirace, která z nich přímo dýchá, vám může dodat chuť do hraní či vás přivést na cestu nového hudebního nápadu. Každý takový starý nástroj má navíc zcela osobitý zvuk.
Reakce Martina Jirsáka: Zde asi nastává první střet mezi puntičkářským "digitálem", který chce mít vše přesně vypiplané do posledního detailu, a volně se inspirujícím "analogem". Chci po svém nástroji, aby zněl vždy tak, jak chci já, ne tak, jak chce on, a už vůbec ne pokaždé jinak.
Svůj clavinet bych jistě poznal mezi deseti jinými. A charakteristický zvuk je přece to, o co většina muzikantů usiluje. I když pominu zvukové vlastnosti, samotný kontakt s nástrojem je opravdu zážitek.
Přiznávám, že jsem interpretační jelito! Snad je to způsobené právě i nedostatečně častou hrou na analogové nebo akustické nástroje. Ale nikdy jsem se nedokázal s nástrojem sžít jinak než zvukově. Veškeré mimozvukové prožitky mě častěji spíše od tvorby ruší, než aby přinášely nové dojmy. Ne vždy tomu tak ale je (snad ještě nejsem ztracen).
Při hře na clavinet cítíte vibrace strun. Pocit, když sešlápnete pedál starých hammondek... Celý nástroj se roztřese a vaše prsty jako by se staly součástí nástroje. Umí tohle váš VST? Můj tedy ne! Nechci tím v žádném případě říci, že by například NI B4 nebyl naprosto špičkový simulátor. Chci jen říct, že vy ten rozdíl poznáte. Schválně si zkuste zahrát chvíli na hammondky s leslie a pak hned přepnout třeba na notebook.
Analogy jsou každopádně nenahraditelné. Jejich zvuk se jen tak neoposlouchá a při dlouhodobém poslechu je lidskému uchu příjemnější než jakákoli digitální simulace. I hráčský požitek je jen stěží porovnatelný. Běžný návštěvník koncertu to nemusí zaregistrovat, ale jde přece o váš pocit. Zcela jistě bych dal analogům (pakliže jsou však dobře udržované) přednost třeba i ve studiu.
...což je někdy nadlidský úkol a upřímně řečno, údržba mě opravdu nikdy neuspokojovala, ani hudebně neinspirovala0¦
Také v případě raketového úspěchu a s tím spojeným nárůstem počtu využitelných vozidel a pomocných lidských sil bych si nechal analog s radostí líbit. V současné situaci, kdy nevlastním řidičský průkaz, natož pak samotný dopravní prostředek, však volím variantu "lehké & spolehlivé". Věřte mi, návštěvníkům koncertu jde převážně o vás, a ne o váš nástroj, byť by ho postavil samotný Robert Moog za podpory pánů Harolda Rhodese a Laurence Hammonda. Rozvoj digitálních technologií nám dal do rukou obrovské možnosti. O nějaké nahraditelnosti však nemůže být ani řeč.
Musím se přiznat, že jsem byl po prvém přečtení mírně vykolejen. Vůbec jsem pro analog nečekal takovéto argumenty. Je pravdou, že pocit ze hry je pro muzikanta velice důležitý, ale na druhou stranu jde asi jen o zvyk. Je také pravdou, že u hudby jde především o zvuk. Zde už je to ale poněkud nerozhodné, protože každý od zvuku očekáváme jiné vlastnosti a každý klademe důraz na jiné drobnosti - jeden na stabilitu a jistotu, druhý na originalitu a jedinečnost. A do třetice jde vždy o každého jednoho muzikanta a jeho preference - převáží jedna strana misek s vahou jedinečnosti zvuku, nostalgií a pocitem něčeho živého pod rukama během hry misku druhou s vahou stability, možnosti dokonalé kontroly nad všemi hudebními parametry, nenáročnosti na údržbu a možností dalšího snadného rozvoje? Záleží na každém. Já zůstávám u digitálu, ačkoli nepopírám, že analog mě občas pro zpestření a pobavení svým starým nejistým kouzlem potěší a dostane.
Nyní dáme prostor Martinu Jirsákovi: Digitální nástroje nejenže dokáží nahradit analogové originály, ale mají i řadu výhod! Mezi ty nesporné patří například vyšší mechanická odolnost, stabilita (nepodléhají vlivům teploty, vlhkosti, změny napětí v elektrické síti0¦), často mají nižší hmotnost (v případě virtuálních nástrojů dokonce nulovou) a s tím někdy i související menší rozměry. Mnohem snáz se s nimi tedy cestuje a staví se na pódia.
Reaguje Stefan Segi: Zdánlivě dobrý argument. Právě tyto důvody vedou mnohé klávesisty (včetně mě) ke hře na digitální nástroje. Na druhou stranu, kdyby vše bylo tak růžové, špičkoví světoví umělci minulosti i současnosti (jen namátkou John Medeski, Brian Auger, kapela Air či Keith Emerson) by jistě nedávali jen tak přednost pekelně těžkým a lehce nahraditelným krámům.
Zásadní výhodou je možnost naprosto přesné kontroly všech parametrů (a to jeden parametr po druhém nebo všechny najednou) a možnost dokonalého řízení v reálném čase, ale i záznam změny parametrů a jeho následné opakování přehráváním (například pomocí MIDI sekvenceru). Řídit je možné mnohem více parametrů najednou, protože řízení není omezeno počtem hráčových rukou a nohou, změna dat může být řízena ze záznamu.
Vtipem analogových nástrojů je to, že jsou již klasické. Když je používáme, máme už jistou představu o tom, co od nich můžeme požadovat. Tady není nekonečná možnost editace k ničemu. Jiná situace nastává u nástrojů, které nemají svůj reálný předobraz, tady naopak oceňuji jejich nastavitelnost a nezařaditelnost.
Zdaleka ne poslední výhodou je i možnost pohodlnější a přesnější editace, a to díky časté možnosti editovat parametry na počítači, kde má uživatel k dispozici opravdu obrovskou zobrazovací plochu - monitor - nesrovnatelnou s displeji nástrojů. A tak uživatel vidí současně mnohem více parametrů zvuku, jejich vztahy a ovlivňování jednoho parametru druhým. Proto může rychleji a přesněji reagovat na změny parametru zvuku.
To je hezké, pro komponování a práci ve studiu jistě užitečné. Při hraní většiny žánrů naživo však takovéto funkce nemáte vůbec šanci využít. Při použití takového notebooku naživo bych se navíc docela bál. Nízká latence je velice náročná na operační paměť. Předpokládejme navíc, že se budete muset časem srovnat i s neustále stoupajícími nároky na hardware, plus možnost viru či prostě kolapsu počítače z jiných důvodů... Sport pro odvážné, řekl bych.
Digitální nástroje mají mnohem čistší zvuk, který nemusí být rušen praskáním, šuměním nebo jiným ruchem, jenž často analogovou cestou vzniká. Díky možnosti vysoké vzorkovací frekvence (dnes je běžné pracovat s nástroji se vzorkovací frekvencí 48 kHz, dokonce 96 kHz, nebo až 192 kHz) odpadají v minulosti se vyskytující problémy s degradací barvy zvuku. Při vzorkovací frekvenci 192 kHz dokáže digitální systém přenést nejvyšší frekvenci 96 kHz, což je opravdu hodně daleko za hranicí lidského ucha (běžně se udává, že lidské ucho slyší maximálně frekvence o výšce 20 kHz). Dostatečně bohatě jsou tedy zastoupeny i vyšší harmonické frekvence.
Nejsem fyzik, ale prostý hráč na klávesy. Proto zde budu stručný: pokrok v oblasti digitálů je opravdu ohromující. Nicméně zkušený posluchač pozná (většinou) rozdíl. Koneckonců kolik jste zatím viděli varhaních trií, která by místo nástroje Hammond používala notebook, dva keyboardy a k tomu pedálový midimanuál?
Díky moderním technologiím lze i v digitálních systémech velice dobře a přesvědčivě simulovat řadu "nešvarů0ť analogů, jako je například zmíněné kolísání zvuku v závislosti na změnách napětí v elektrické síti. Pokud ale uživatel tento "nešvar" ve zvuku nechce, lze jej narozdíl od analogu snadno vypnout.
Tak, nalijme si čistého vína. Kolik z vás má doma na stole mooga, pod postelí fendera, ve skříni hammondy a na balkóně schovaný rozměrný mellotron? Přesto můžu ráno vstát a tyto nástroje jednoduše nahrát, upravit, zmástrovat a ihned poslat třeba do Ameriky, to vše za vcelku malý peníz! Tady vidím obrovský přínos digitálu, spolu s nízkou hmotností a dobou údržbou. Ale ruku na srdce, zkuste odehrát koncert na dobrý analog a pak o něm říct, že je lehce nahraditelný. Já to nedokážu.
