"Hodně záleží na náladě jak to sedne. Někdy máme pocit, že to strašně ženeme a někdy je to opačně." Řeč je o hraní s klikem. O kliku, ale i dalších věcech jsme si povídali ve zkušebně s kapelou Mimesis.
Mimesis existuje asi tři roky, a když padla otázka stylu, tak bylo vidět, že to v kapele neřeší. Nicméně v médiích je označují za AOR Gothic Rock (album-oriented rock nebo adult-oriented rock, což může být míněno jako hudba pro dospělé, ale původně zkratka znamenala album-oriented radio, což bylo vlastně označení programu rádií orientovaných na alba rockových kapel). Styl tedy nikdo nevybíral a písničky vznikaly v domácím studiu basáka Jardy Slonka, kde společně se zpěvačkou Olgou Vostřelovou zjistili, že se jim líbí podobné věci. Začínali celkem "měkce", ale postupem času se muzika přitvrzovala.
Repertoár tvoří pouze původní skladby, kapela hrává koncertně i jako předkapela například před Danem Horynou a Kabát Revivalem. Jezdí po festivalech (Spálenopoříčské kulturní léto, Lipnice...). Vystoupení může být dlouhé zhruba hodinu a půl a odehrají šestnáct písniček, což zdaleka nejsou všechny.
Při sestavování repertoáru Jarda Slonek většinou připravil písničky na počítači (bicí a harmonii v kilech) a někdy nazpíval zpěvovou linku. Postupně se u něj scházeli ostatní z kapely a dohrávali další nástroje, až vznikla celá písnička. Co se nahrálo navíc a živě by nešlo zahrát, pouští se při koncertě z počítače. Bubeník Joska Svoboda pak vychází z idey na nahrávce, kterou pak již dokončí podle svého. Party se učí víceméně do noty. Rád by si někdy zaimprovizoval, ale v tomhle "ansámblu" to prostě nejde.
Cesty muzikantů...
K hudbě možná zase tak moc cest nevede, většinou si člověk vezme něco od rodičů či prarodičů, odbude si něco z obligátní "hudebky" a dost často pak musí někoho potkat... Jak to bylo v Mimesis?
Buben - Joska Svoboda:
Dědeček byl houslista a chodil s dechovkou, takže jsem měl od útlého dětství bandalír, malý bubínek, a po vsi jsem plašil havěť. Později mě to chytlo, a nějak jsem vstřebával muziku sám. Možnosti moc nebyly. Až na vojně, tam to začalo. Poznal jsem Vaška Pokorného z Vitacitu, který měl dva kopáky...
Když jsem se vrátil z vojny, často se rodiče nemohli dostat do baráku, protože za dveřmi stály bubny, sousedi mě chtěli zabít. Bylo období, kdy jsem byl za blázna, ale jak je člověk starší, tak míň, míň, míň a míň... Až na pár výjimek jsem necvičil podle škol, ale hrál jsem s deskami. Nejvíce mě oslovili Rush, i když na virtuozitu Neila Pearta není možné ani pomyslet.
Kytara - Venca Kmoníček
V sedmi letech mě po roce vyhodili z harmoniky. Později, asi ve třinácti, jsem si sám brnkal na španělku, a když jsem chtěl ve čtrnácti znovu do "hudebky", nevzali mě. Až když jsem chodil na "učňák", vzali mě, ale na baskytaru. Hrál jsem tehdy s "tanečňákem" a dechovkou, ale před vojnou jsem se vrátil ke kytaře. Hrávali jsme "starý judase". Na vojně jsem potkal Pavla "Kuře" Hejče, od kterého jsem dostal do těla. Jsem samouk, i když nějaké školy a prstoklady mi ukázal Miloš Dodo Doležal. Hraji to, co slyším, ale moc tomu nedám. Dřív jo, ale...
Zpěv - Olga "Oli" Vostřelová
U mě to začalo pískáním na "zobcovku". Doma jsem chodila s kráječem na vajíčka a drnkala tak dlouho, až se moji rodiče naštvali a koupili mi kytaru. Potom jsem devět roků chodila do hudebky na kytaru. V Praze na škole jsme si na chodbě s kamarádkou pořád zpívaly. Tam jsem se poznala s Kamilem Holubem z Altamiry. Když nás slyšel prozpěvovat si, nabídl nám, abychom v jeho studiu natočily něco pro televizi (do dokumentárního filmu režiséra Císařovského). Později jsem v Altamiře zpívala. Tím se to celé rozjelo, hrozně mě bavilo zpívat. Našla jsem si rockovou kapelu "zábavovku", pak "tanečňák"...
Učím se sama. Chodím po baráku, zpívám si, vymýšlím techniky a sama se nutím, abych dokázala něco lépe a dostala se o něco dále. Žádné vzory nemám, ale obdivuji pěvecké výkony Freddieho Mercuryho. Vymýšlím si cvičeníčka a vyloženě mě baví mučit si hlasivky. Lehnu si třeba do vany a trénuji tak dlouho, až se mi můj zpěv zdá precizní (nesmím si dopouštět teplou vodu, výsledky se pak dostavují velmi rychle:-).
Basa - Libor Volejník
Joska s Vencou mě tahali po koncertech, a když jsem chtěl něco naučit, dali mi radu: "Cvič prstoklad 1234." Když jsem jim to ukázal, říkali: "To je málo, ukaž ještě něco jiného!" A pak zase: "Cvič prstoklad." (smích)
Ve dvanácti jsem chodil do "lidovky", dva ročníky jsem zvládl za půl roku. Pak po mně chtěli, abych si ostříhal nehty, a tak jsem jim dal "ahoj". Později jsem hrál v bigbítu, dva roky v "tanečňáku", ale i dechovce. Pak byl skok do undergroundu. Hrál jsem v takové hardcorové kapele. Ta mi snad dala nejvíc. Zjistil jsem, jak to chodí na pódiu. Moc se nezkoušelo, spíše jsme na konci koncertu jamovali a v tom varu se vždycky něco dalšího vymyslelo.
Jeden kytarista, učitel z jazzové školy, mi napsal pár stupnic, které měly pro mě vyšší cenu, ale nejvíc mi asi dalo to jamování. Nebo školy, Hendrix... Aha, to musím přiznat, jsem taky kytarista. Až s tím undergroundem jsem míchal kytaru s basou. Hraji taky ještě se třema "kytaristobasákama" v takovém starém punku.
Před klikem, za klikem...
Hraní s klikem je výborné... Bubeník Joska má tři možnosti - být před ním, za ním, anebo na něm. A Libor pořád křičí před klik, před klik. Když se kapela rozejde s podkladem, tak pokud chce Joska srovnat tempo, musí být hodně opatrný, ale zatím se jim ještě nestalo, že by museli počítač vypnout. Nejvíc snad ujeli o takt, ale vždycky někdo na někoho mrkne a celé se to srovná.
Do budoucna plánují dělat věci už bez základů a snad vzít i někoho na klapky. A taky se zkusí střídat za hudebními nástroji, aby to byla trochu sranda a diváky to bavilo trochu víc.
Mimesis
rok založení 2003
Joska Svoboda - bicí
Venca Kmoníček - kytara
Olga "Olí" Vostřelová - zpěv
Libor Volejník - baskytara
komp
notebook Acer 2312 NL C_L s externí zvukovou kartou Creativ 24 bitů Soundblaster 5.1
Podklady pouští ve Windows Media Playeru, ale s novou zvukovou kartou by měl být přiložen i vhodný program. Zatím se jim počítač nikdy nekousl, ale časem by chtěli mít ještě jeden jako zálohu. Kdyby se to stalo, tak ale písničku v pohodě dohrají. V podkladech jsou navíc dotočeny vokály, akustické kytary, housle, druhé hlasy ke kytarovým sólům...
kytara
zesilovač ESH 2000, box ESH Greenbeck 100 W, pedál DigiTech Control 8, kytara Epiphone Gibson Les Paul, trsátko 1,30 George Dennis, struny S.I.T. 10/11 a efekt Zoom 9150
První kytarou Vency Kmoníčka byla iriska. Po vojně si koupil kopii Gibsona Explorera, na kterou hrál sedmnáct let. A jednou padl na dobrý kus mahagonového Epiphone Les Paula, kterého má dodnes. Bohužel potřebuje "velký pádla", protože je "velikej". "Fendrovité" zvuky ho tolik nebaví a u gibsona je zvuk v beglajtech těžší. Dříve měl hlavu Hiwatt, pak kopii marshalla, snad Kopálka. Do Mimesis chtěl velký aparát a na výstavě se mu líbil ESH. Váhal mezi Peavey JSX Joea Satrianiho a ESH.
Zapne a hraje, moc se s tím, jak sám říká, nemaže. V boxu ESH má Greenbacky a i když zkoušel boxy Mesa/Boogie i Marshally, tak by je neměnil. Beglajty hraje přímo přes ESH, chorusové zkreslení a sóla má v Zoomu, sem tam použije i jiné efekty.
zpěv
mikrofon Shure SM 58, dříve Alesis a Lexikon 2000, na zkouškách mix Phonic Power Pod 740
Na jaké mikrofony bude zpívat, řeší jen na zkouškách, na koncertech zpívá přes to, co jí zvukaři dají. S mikrofonem se učí pracovat většinou doma, když cvičí s podklady. Na zkoušce to moc nejde, protože se moc neslyší. Na kšeftech je někdy opravdu mile překvapena, když se povede zvuk, jak může s hlasem pracovat.
baskytara
baskytara Ibanez Trexpressionist 550, struny Ernie Ball, zesilovač Hocke 120 W (celolampový) na zakázku s lampami Peavey EL 34 (kytarové), bedna (domací výroby) osazena Soundcraft 4 x 10 " 800 W
Z baskytar má Libor Volejník rád fendery, ale dostal tuhle ibanezku... a říká, že ji ještě dlouho bude splácet. Ale hraje dobře. Aparát je půjčený od kamaráda, a ten hraje taky. Z technik má nejraději prsty, ale trsátko používá tam, kde prsty nestíhají. I slap tam občas nějaký padne.
