Dnes dokončíme ohlédnutí za historií druhého největšího výrobce mikrofonů na světě, který před šedesáti lety vyrobil svůj první mikrofon DM 1.
Od roku 1975 firma vyrábí známý průvodcovský systém, kde mají posluchači na uších jednoduchá sluchátka na napružených držácích spojená s malým přijímačem s regulátorem hlasitosti pod bradou. Vysílač je u mluvčího a přenos je bezdrátový v infračerveném pásmu. Systém doznal různých dalších variant a prodává se dodnes. V roce 1977 výrobci přišli s prvními elektrostatickými sluchátky. I přes vynikající zvukovou kvalitu zůstala kvůli ceně spíš na okraji uživatelského spektra, ale firma nyní uvažuje o obnově jejich výroby. Téhož roku byla otevřena nová výrobní hala v Burgdorfu, výrobní komplex, kam se přesunula výroba mnoha věcí z Wennebostelu.
Od roku 1978 se dělají vícekanálové profesionální racky pro zpracování několika či mnoha bezdrátových mikrofonů současně tak, aby si vzájemně nelezly do nosných frekvencí. I ty jsou pozměněné výrobní současností. V roce 1979 firma doplnila bezdrátový přenos mikrofonů kompanderovým systémem HiDyn, který výrazně snížil přenosový šum. Roku 1982 přidali další mikrofonní klasiku, bezdrátový typ SKM 4031, pandemicky pronikající snad do všech televizí. O rok později jej doplnili směrovým klopákem MKE 40 a zatím nejmenším studiovým klopákem MKE 2.
V roce 1987 si pan Prof. Dr. Fritz Sennheiser k mnoha dalším cenám přidal technického Oscara za ostře směrový mikrofon MKH 816. Bodejť by ne, filmová studia vděčí značce Sennheiser opravdu za hodně. Sennheiser senior to ale skromně přehrál dál - řekl, že vyhrál mikrofon, a ne on.
Úspěchy nedávné a současné
V roce 1987 vyvinuli pro leteckou společnost Lufthansa aktivní systém pro potlačování hluku NoiseGard. Roku 1988 zavedli frekvenční syntézu pro bezdrátové mikráky. V roce 1989 vzešel první bezdrátový mixpult VM 1 pro rozhlasové či televizní reportáže. V říjnu 1988 otevřeli filiálku ve Francii, v říjnu 1990 ve Velké Británii, v lednu 1991 v USA, v květnu pro Belgii a Lucembursko, v červnu v Kanadě, v listopadu 1992 v Asii, v roce 1995 v Holandsku a Mexiku a 2003 v Dánsku. V červenci 1990 přenesli zejména výrobu sluchátek do svého nového výrobního závodu v irském Tullamore. V Burgdorfu jich do té doby udělali přes deset milionů. V letech 1991 až 1993 firma Sennheiser převzala pod svá firemní křídla věhlasnou studiově mikrofonní firmu Georg Neumann GmbH, Berlín, jež se po smrti zakladatele (30. srpna 1976) postupně dostávala do problémů. Vývoj a obchod ponechali v Berlíně a mikrofony Neumann se od té doby vyrábějí ve Wennebostelu.
Rok 1991 - nejdražší a nejlepší elektrostatická sluchátka na světě Orpheus i s elektronkovým zesilovačem jenom pro ně. Jejich vysokou cenu držela hlavně náročná výroba a její hodně malá výtěžnost. Skleněné membrány o síle pár mikronů měly výmět až 98 %. Roku 1993 začali s výrobou bezdrátových sluchátek IS 850 s infračerveným digitálním přenosem, na trhu je současná mikrofonně bezdrátová klasika SKM 5000. Roku 1995 vyšla bezdrátová sluchátka s radiovým přenosem RS 5. Za bezdrátové mikrofony dostali v roce 1996 cenu Emmy. V roce 1997 otevírá firma Sennheiser další výrobní a vývojový závod v Burbanku v Kalifornii v USA.
Zatím tu toho o muzikantech mnoho nebylo, nebyli úplně středem obchodního zájmu, přestože nejedna pomazaná hlava je vyfocena s jejich mikrofonem, uplatňují se ve studiích, jejich mikrofony se vyšplhaly až na Mount Everest. To firma napravila léta páně 1998 sérií Evolution. Nejprve dynamických, později i kondenzátorových a bezdrátových mikrofonů, nakonec i sluchátek. Do Wennebostelu si tehdy pořídili novou, proklatě zautomatizovanou výrobní linku na dynamické mikrofony (viz článek Jak se dělá mikrofon - Muzikus 1/2004 strana 52). Konkurenci tím notně namydlili schody. Od roku 1998 také vyrábějí (na základně tvořené díly pro průvodcovský systém) pomocné naslouchací aparáty pro hůře slyšící.
V roce 1999 dostala cenu pro změnu značka Neumann. Byla to Technická Grammy od americké Academy of Recording Arts and Sciences. V červnu 2000 otevřeli ve Wennebostelu novou výrobní halu pro kondenzátorové mikrofonní kapsle se superčistým provozem, oproti níž jsou běžné lékařské operační sály hotovým smetištěm. Tam přenesli i výrobu oceněných Neumannů, hlavně jejich kapslí. A pršely další ceny - německá Cena za inovaci za optický mikrofon v roce 1999 a za směrový reproduktor AudioBeam v roce 2000. V květnu 2002 dostal Prof. Dr. Fritz Sennheiser zlatou medaili od AES za celoživotní dílo. Roku 2003 byla firma nominována na Cenu budoucnosti (Future Award) a v roce 2004 obdržel Prof. Dr. Fritz Sennheiser Dieslovu medaili. Od června do října 2000 probíhala v Hannoveru výstava Expo 2000. Sennheiser byl samozřejmě garantem ozvučení na této velkoakci. 11. dubna 2006 byl na frankfurtském veletrhu Prof. Dr. Fritz Sennheiser vyznamenán mezinárodní cenou tamních novinářů (MIPA) za své celoživotní dílo. Na Liverpoolském institutu jevištních umění, nejvýznačnější to umělecké škole
v severozápadní Anglii, byl letos Prof. Dr. Jörgu Sennheiserovi propůjčen prestižní univerzitní titul Companion. U slavnostního předávání byl i sir Paul McCartney.
Oceněné reproduktory AudioBeam, vyráběné od roku 1999, umějí virtuálně umístit zdroj zvuku jinam, než opravdu stojí. Pomocí nich tak hrají obrazy, exponáty na výstavách, management firmy se nechal vyfotit u poslouchání jablka. A cenou dekorovaný optický mikrofon byl prvním bez kovu a bez elektriky s výstupem po optickém vlákně. Uplatnil se hlavně jako kontrolní prvek v průmyslu. V roce 2001 zkonstruovali průvodcovský systém pro muzea a výstavy GuidePort. Pro jeviště a reportáže byla nejmenší na těle nositelná vysílačka SK 5012. Roku 2002 zkombinovali bezdrátovou ruční vysílačku Sennheiser s mikrofonní vložkou Neumann do sestavy s úžasným názvem SKM 5000 N/KK 105 S. Roku 2003 v Berlíně u Neumannů vyvinuli první studiový digitální mikrofon. No, a v březnu 2005 vběhl do čím dál širší náruče firmy Sennheiser i specialista na kvalitní reprobedny, firma Klein + Hummel.
Ufffff0¦ a to jsem jmenoval jenom výrobky, se kterými přišli u Sennheiserů jako první. Inovace, varianty, nové modely či vylepšení se do článku prostě nevešly. Hausmannova vila ve Wennebostelu se obklopovala dalšími a dalšími výrobními objekty, ty starší se přestavovaly. Ze samotné jednopatrové vilky je dnes pietně udržovaná administrativní budova. V roce 1985 přistavěli novou halu i v Burgdorfu, v dubnu 2000 otevřeli ještě další výrobní centrum v Albuquerque, v Novém Mexiku na jihu USA.
Firma má dnes po celém světě na 1049 zaměstnanců, z toho 576 ve výrobě. Firemní prodej za rok 2005 činil podle výroční zprávy 300 milionů eur, z toho 81 milionů za wirelessy, 67 milionů za sluchátka, 32 milionů za kabelové mikrofony, 24 milionů za konferenční systémy a tak dále.
A ty britské pomocné oddíly pořád nejedou...
Tři otázky pro Rolfa Meyera, obchodního prezidenta Sennheiser Electronic GmbH & Co. KG, toho času služebně v Sydney:
Od začátku nového startu na konci 2. světové války některé dříve silné značky dnes už neexistují, nebo jen jako součást jiných, zatímco jiné posilují včetně té vaší. Máte nějaký zvláštní pracovní styl, nebo jste "jen" byli pilnější a měli přitom více štěstí?
Podniky, které hrály po válce v audio-průmyslu nějakou roli, prošly velmi rozdílným vývojem. Tři z nich, Georg Neumann Berlin, Klein + Hummel a Sennheiser, jsou dnes začleněny do naší firemní skupiny. Hlavní důvod úspěchu skupiny Sennheiser vidím v trvalé péči o kvalitu a spolehlivost našich výrobků, úzké spolupráci se zákazníky a schopnosti inovovat. Tyto vlastnosti vždy a neustále dával za úkol svým spolupracovníkům, svým "inženýrům na hřišti", jak je nazýval, zakladatel podniku profesor Dr. Fritz Sennheiser. Proto naše výrobky už velmi brzy našly cestu do zahraničí. Tehdejší Labor W vystavovala už v roce 1950 na průmyslovém veletrhu v Hannoveru a oslovila zahraniční zákazníky. Vzniklo množství pionýrských vývojových prací a funguje to dodnes. Tím, že v současnosti pracujeme v sedmi různých obchodních sektorech, je úzká vazba na zákazníka velice důležitá. V každém z nich, hudebním průmyslu, rozhlase, televizi a divadle, spotřební elektronice, letectví, audiologii, konferenční technice nebo telekomunikacích, mají zákazníci různé požadavky na výrobky, servis, poradenství i způsoby obchodování. Snažíme se je co nejpřesněji plnit.
Nejsou ale jen slunečné dny. Které období, kromě začátku, považujete za nejkritičtější pro existenci firmy ve vaší šedesátileté historii? A jak jste je překonali?
Určitě nejtěžším obdobím bylo převzetí firmy Neumann v roce 1990 a nalezení odpovědi na cenový tlak produkce Dálného východu. Převzetí bylo těžké proto, že firma Neumann už mnoho let předtím skoro vůbec neinvestovala do vývoje mikrofonů. Všechny peníze protekly do vývoje CD střižny a digitálního mixpultu. Tak vzniklo hodně závazků, které musel Sennheiser převzít. Důsledným novým zaměřením podniku na mikrofony nejvyšší kvality, přenesením výroby do továrny Sennheiser a vytvoření efektivního marketingového a obchodního oddělení dovedlo značku Georg Neumann, Berlin zpátky k velkému úspěchu a dnes je diamantem naší podnikové skupiny.
Jaký máte recept proti konkurenci levné práce z levných zemí?
V polovině devadesátých let jsme museli najít odpověď na to, že obrovské množství produkce vyrábí naše konkurence v Asii nebo v zemích upřednostňujících US dolar. Bylo pro nás důležité nepředávat principy naší technologie cizím výrobcům. Začali jsme tedy všechny naše produkty nově vyvíjet tak, aby akustické komponenty a vysokofrekvenční díly šly vyrábět v našich vlastních továrnách v automatizovaném procesu a cenově výhodně. Tím jsme při nízkých nákladech dosáhli vysoké kvality i spolehlivosti ve všech našich závodech v Německu, Irsku i USA. Nakupujeme mechanické díly jako pouzdra mikrofonů, držáky... od našich dodavatelů v nejvyšší kvalitě za co nejvýhodnější cenu. Důkladně jsme vylepšili zákaznický servis, takže jsme nejen schopni konkurovat produktům z Dálného východu, ale ještě je kvalitativně předčit. To také ukazuje v posledních letech růst našeho podniku.
