Nedávno jsem byl svědkem události, při které se odehrála naprosto precizní rytmická dekonstrukce. Tou událostí bylo vystoupení mezinárodní formace 4walls. Osobou z velké části zodpovědnou za zmíněnou dekonstrukci byl původem americký bubeník Mike Vatcher. Nedalo mi to a vystartoval jsem na něj s několika otázkami.
Jak dlouho hrajete a jak se stalo, že hrajete právě na bicí?
Nepamatuji se (smích).
Tak jinak: jde o první nástroj, na který jste začal hrát?
Ne. Vlastně jsem začal na vibrafon. V obýváku jsme měli takové velké bílé křeslo. A já si představoval, že levá opěrka ruky je hi-hat, pravá floor tom, opěradlo kotle a sedačka malý buben. A tak jsem začal usilovně "cvičit" s paličkami na vibrafon, až z nich odletěly ty červené věci na konci. Pořídil jsem si virbl a začal chodit na hodiny. Rodiče toho dokázali výborně výchovně využít: když přineseš jedničku, nanejhůř dvojku, dostaneš soupravu. A tak jsem dostal bicí.
Máte hudbu "v genech"?
Matka mi říkala, že jsem jako malý kluk lehával na podlaze a bubnoval si na břicho, a to poměrně energicky a vcelku rytmicky. Ale to si nepamatuji.
Jaké nástroje používáte, vaše sada je hodně specifická...
Sbírám bicí, takže se používané nástroje hodně liší. Velký buben je z nějaké dětské sady, nechal jsem k němu udělat pořádné ráfky a potáhl to kůží, hraje opravdu velice dobře.
Zaujal mě zvuk tom tomů...
Ano, nejde ani tak o to, co je to za korpusy, nýbrž o to, že jsem na ně použil speciální blány jedné japonské firmy, která už bohužel zanikla. Naštěstí mám zásobu. Co se činelů týká: hi hat je Istanbul a zbytek jsou různé anglické značky a činely Throwa.
Také jste si přivezl pár opravdu zajímavých perkusí, hádám, že některé z nich jsou vlastní výroby...
Děkuji. Hodně věcí je součástí mé sbírky, některé jsem trochu vylepšil, malé procento vyrobil. Nástroje jsou zvláštní: povídají vám příběhy, zamilujete se do nich.
Máte recept, jak se stát dobrým bubeníkem?
To je zvláštní. Někteří výborní hráči vůbec necvičí, a přesto hrají výborně, neexistuje dogma. Já nemám moc času cvičit, jeden večer hrajete tady, další tam... Jde o to zamilovat se do zvuku. Jako mladší jsem dělal nejrůznější rudimentální cvičení. Můj učitel vydal knihu Inner drumming, podle níž je hraní na bicí zasazeno do rámce taj či. Vysvětluje, jak využít prostor, který mám, v jednotlivých frázích. Důležitá je práce s metronomem, například aby nám "klikal" na každou druhou šestnáctinu... Člověk získá lepší orientaci v čase. Výborná je také škola Stick Control od G. H. Stona.
Vaše hra je hodně barvitá, někdy hraničí s psychedelií...
Důležité jsou kontrasty, napětí a uvolnění. Je nutné vycítit správné množství not v tom kterém okamžiku. Propojovat jednotlivé nástroje kapely svými barvami a nitkami. Křehká dynamika.
