17. září proběhl v hlavním městě sousedního Polska bubenický festival pořádaný německým výrobcem činelů Meinl, a protože sestava účinkujících byla nejen hvězdná, ale obsahovala i českého zástupce, Muzikus nelenil a vydal se v silné čtyřčlenné sestavě (dva redaktoři, fotografka a kotě) do sedm set kilometrů vzdálené Varšavy, aby o akci čtenářům podal podrobnou zprávu.
Po minulém ročníku v Gutenstettenu byl letošní jedenáctý Drum Festival pro změnu mimo domovskou zemi Meinlu, a to v polské Varšavě v reprezentativních kulisách divadla Teatr Roma. Největším lákadlem byl bubeník amerických djent/metalcorových Periphery, z metalového ranku pak Dariusz „Daray“ Brzozowski (Dimmu Borgir, Vader) a zástupce českých luhů a hájů Miloš Meier. Dále Anup Sastry, Robert Luty, Tomek Torres, Jost Nickel a Adam Marszalkowski. Kromě koncertů bubenických hvězd bylo na místě možné vyzkoušet širokou škálu produktů Meinl, včetně činelů používaných vystupujícími bubeníky, a také nakoupit trička, mikiny, paličky a další památeční předměty a nechat si je podepsat či jinak počmárat přítomnými mistry bicí soupravy.
Formát celé akce je velmi chytře vymyšlený - vše probíhá podle časového rozpisu, vystupující bubeníci se volně mísí s návštěvníky, všechno je tak akorát dlouhé (program probíhá od dvou do osmi, déle by bylo beztak těžké se soustředit) a vzhledem k sobotnímu termínu není problém se na festival a zpět dostat bez časového presu (slovenská část výpravy Muzikusu ve skutečnosti problém měla, ovšem ten neměli na svědomí organizátoři festivalu, ale probíhající slovenské předsednictví EU a jedna milá paní v nočním vlaku). Prostory divadla byly vskutku důstojné, zvuk bez problémů (jen občas mohly být lépe vyrovnané hlasitosti bubnů a podkladových nahrávek) a díky přenosu na LED obrazovkách za pódiem viděl divák vskutku vše.
Vysokou úroveň všech vystoupení snad není třeba ani zmiňovat, ovšem můžeme znovu potvrdit, že vidět podobně vyspělé hráče zblízka a podrobně je skutečně zážitek, který motivací i informační hodnotou dalece překonává běžné koncerty nebo lekce hry na bicí nástroje. Škoda snad jen, že málokdo z hráčů mluvil, protože slova lidí, kteří jsou ve svém oboru takto daleko, jsou mnohdy ještě více motivující než samotná jejich činnost. Je ale třeba říci, že formát a délka vystoupení skutečně nahrává spíše bubenické show než klinice, už proto, že při délce okolo čtyřiceti minut prostě na nějaké podrobné rozpravy není čas. Obsáhlejší popis jednotlivých vystoupení přineseme v jednom z příštích čísel a věřte, že obzvláště u Matta Halperna nebudeme šetřit superlativy. A za zmínku stojí to, že sám Matt nešetřil superlativy při hodnocení Miloše Meiera. Ne že bych obvykle pociťoval nějakou silnou národní hrdost, ale tato slova mne potěšila. A Miloše určitě mnohonásobně.
Matta Halperna a další tři účastníky (Daraye Brzozowskiho, Tomka Torrese a Anupa Sastryho) jsme pro vás měli možnost před festivalem vyzpovídat, takže v příštích číslech se můžete těšit také na naše tahání rozumů z hvězd bubenického světa. Opět lze obzvlášť doporučit Matta, se kterým se rozhovor točil převážně okolo jeho myšlenky „the more you move, the more you groove“ (čím víc se hýbeš, tím víc to šlape) a budoucnosti djentu, ale všichni zpovídaní jsou zajímavé osobnosti. Do příštího čísla také zpracováváme přehled novinek a produktů Meinl, které byly na festivalu k vidění, a novinky také průběžně testujeme.
Shrnuto - jedná se skutečně o nezapomenutelnou akci bez zásadních chyb či nevýhod a rozhodně můžeme doporučit některý z příštích ročníků navštívit. Vidět a slyšet tyto bubeníky zblízka, přímo a bez kapel je zase jiná zkušenost než na „obyčejném“ koncertě a rozhodně lze říct, že festival pro nás nebyl přínosný jen jako pro zvídavé novináře, ale hlavně jako pro bubeníky a hudebníky. Těšte se na podrobnosti v příštích číslech!
