Československá hudební scéna přišla o další významnou hudební osobnost. Dne 9. srpna 2017 ve věku sedmdesáti let nás opustil klávesový mág Marián Varga. Na sklonku života jej trápilo hned několik zdravotních problémů. I přesto byl velkým bojovníkem a život nevzdával. Dovolte mi v krátkosti vzpomenout na tuto klávesovou legendu, která za sebou zanechala nemalou stopu v hudebním světě.
Narodil se ve Skalici. K hudbě jej přivedl jeho strýc, který rodině věnoval klavír. Mariána nástroj natolik učaroval, že bylo rozhodnuto, čemu se bude věnovat. Od svých šesti let začal navštěvovat LŠU (Lidová škola umění - v minulém režimu název pro hudební školy, pozn. red.) kde se učil hrát na klavír. Soukromě také navštěvoval hodiny kompozice. Ve studiu hudby dále pokračoval na bratislavské konzervatoři (klavír a skladba).
Po třech letech opustil konzervatoř a stal se členem skupiny Prúdy (1967). Zanedlouho poté (1969) založil první artrockovou skupinu v Československu, kterou pojmenoval Collegium Musicum. Jádro skupiny tvořili Marián Varga, Fedor Frešo (basová kytara) a Dušan Hájek (bicí). Za celou éru kapely prošly sestavou víc než dvě desítky muzikantů. Skupina hrála hlavně orchestrální hudbu. Některé skladby byly ovlivněny tématy světových skladatelů vážné hudby, jako je J. S. Bach, J. Haydn, B. Bartók a další. Mezi největší hity patřily například Hommage à J. S.Bach nebo Haydnův Concerti in D. Hudební veřejnost je často přirovnávala k britské trojici Emerson, Lake and Palmer. V roce 1979 Collegium Musicum zaniklo a na pódiu se scházelo pouze k ojedinělým vystoupením. Skupina se časem stala legendou naší československé hudební scény.
V dalších letech se Marián věnoval hlavně hudbě založené na konceptu absolutní improvizace, což znamenalo komponovat a hrát hudbu v reálném čase. Věnoval se také písňové formě. Spolupracoval především Pavolem Hammelem, se kterým vydal řadu alb. Na spolupráci došlo i s dalšími umělci z české a slovenské hudební scény. Například se Zorou Kolínskou, Marií Rottrovou, Vladimírem Mertou, Radimem Hladíkem, Karlem Krylem, Pavlem Fajtem a dalšími.
Skládal také filmovou a scénickou hudbu. Společně s Pavolom Hammelem napsal první slovenský muzikál Cyrano z předměstí.
Posledních deset let se věnoval pouze komponování vážné hudby. V této oblasti spolupracoval například s Moyzesovým kvartetem a dalšími uznávanými umělci a hudebními tělesy.
O úspěšnosti jeho tvorby svědčí mnohá ocenění, která mu byla za jeho života udělena. Už ve svých pětatřiceti letech, v roce 1982, dostal svoji první cenu Za celoživotní dílo od tehdejšího režimu. Soudruzi tímto oceněním spíše říkali, udělal jsi všechno a není potřeba už dělat víc. Ale Mariána tím neumlčeli. Za poslední tři roky svého života získal další velká ocenění. V roce 2015 mu slovenský president Andrej Kiska udělil vyznamenání Pribinův kříž II. třídy za přínos slovenské kultuře v oblasti hudebního umění. Dvacátého čtvrtého listopadu 2016 mu byla udělena ve Starém divadle Karola Spišáka Cena Pavla Strausse. Na začátku roku 2017 získal tento klávesový virtuóz svoje poslední mimořádné ocenění Křišťálové křídlo za celoživotní dílo. Cenu za něj převzal jeho synovec Jakub Kudláč, protože Mariánovi to již nedovoloval jeho zdravotní stav. K divákům tak promluvil pouze z videozáznamu. Ocenění, která získal, nepodceňoval, ale nepřikládal jim velký význam. Byly pro něj ale vždy hnacím motorem v jeho práci. Nejdůležitější pro něj vždy byly ohlasy příznivců na jeho tvorbu.
Můžeme klidně říci, že jeho hráčská i skladatelská osobnost byla srovnatelná s takovými jmény, jako je Keith Emerson (* 1944 - † 2016) nebo Rick Wakeman (* 1949). Jeho osobitý styl hry na Hammondovy varhany byl nezaměnitelný. To stejné platí i pro jeho hudební kompozice. Marián Varga hrál vždy celou svojí duší i tělem. Jak sám říkával: „Každý zvuk, který slyším, je pro mě pocitem ruky na klaviatuře. Hudba se mi nezobrazuje v notách. Místo noty se mi vždy objeví ruka.“
